Únor 2019

S bolestí...

27. února 2019 v 19:38 | kajan |  Koral - velký přítel

Pasení - trénink tlaku a ovladatelnosti

26. února 2019 v 18:26 | kajan |  Z tréninku u stáda
23.2. jsme s Dinulkou a Bessinkou vyrazily za ovečkami. Cestou jsme našli perfektní indickou restauraci. Takže to byl skutečně prima odpočinkový den. Obě holky byly správně nadšené. Obě udělaly velký pokrok. Nemáme žádné velké plány, ale pasení je tak baví, že to je pro ně skvělý relax a cesta jak si navyšovat kondici.
Bessinka mívá různé smutky, zvlášť, když páníček není doma. Při pasení z ní opadávají.
Dinulka nemá žádnmé bordeří zlozvyky (nepase stíny atd.), což je myslím i proto, že měla zvířata k dispozici od malička.




Dinuščin první lavinový výcvik

19. února 2019 v 20:02 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
O víkendu 15.-17.2. jsme s Dinulkou vyrazily na první lavinový výcvik do Jeseníků. (Orfi si dva dny před odjezdem namohla šlachu na levé zadní noze, takže jsem ji raději nechala doma v teple.)

Dinulka a její kamarád Cap se pochlapili a chovali se moc slušně. Jak na pokoji v penzionu Brněnka, tak na výcviku, tak na výletě na běžkách. Zvládli v pohodě cestu na pomě nahoru na kopec i uhýbání lyžařům na stopě.
Jakou jsem měla radost ze spolupráce. Dinulce stačilo ukázat hůlkou a uhnula na stranu, aby se lyžaři nebáli kolem ní projet. Nebo když mi upadla rukavice, tak jsem ji poprosila a ona mi ji podala. Její ovládání je tak snadné :-) :-)

O dalším společníkovi v našem autě - velkém knírači Fidovi, raději pomlčím. Víkendové soužití s ním bylo - velmi slušně napsáno - náročné.

Výcvik vyhledávání na sněhu se nám vyvedl. Žádná chyba. Vše se podařilo. Dinulka hledala známé i neznámé lidi. Spolehlivě je označila. Měla velkou radost. Také měla poprvé zavřený úkryt - zával ve sněhu, se kterým si krásně poradila. Lehla si u něj a štěkala. Ale, když jsem jí ukázala, že hrabání je povoleno, tak jí zajiskřily oči a hrabala ostošest. Její první hledání ve sněhu ale bylo doprovázeno nevěřícným výrazem. Uvědomila jsem si, že se DDinulka ještě nikdy sněhem nebrodila, nikdy dřív do něj nezapadla. Já jsem si zkusila ležet v záhrabu pod zasněženými větvemi smrku a hrát si na srnku nebo jiné zvíře, které se potřebuje ukrýt před větrem.

Moc milé bylo, že jsme na výcviku potkali Dinulčina tatínka Roye a brášku Ziggyho.




Stopa - les u Káraného

12. února 2019 v 19:37 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsem Dinulce zase našlápla stopu. V lese, trochu se sněhem a ledem, mech, bláto, větve, ostružiny a lesní pěšinky i cesty. Dinulka měla velkou radost a po stopě vyrazila s chutí a šla po ní velmi přesně. Předměty, ke kterým mne pochopitelně dovedla, značit stále nechtěla. Ale u krabičky na konci si lehla sama a s chutí.
Stopování ji moc a moc baví.

Dinulka - hledání předmětů

12. února 2019 v 10:05 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Stále trénujeme hledání předmětu. Hlavně na půdě, občas i venku. Dinulka mi je nosí, což jak jsem zjistila je v rozporu se stávajícími zkušebními řády.

Takže si zkoušky nejspíš neuděláme. Ale to se nedá nic dělat.

Dinulka - stopa v Ostré

12. února 2019 v 10:02 | kajan
Dnes jsem Dinulce našlápla delší stopu v Ostré. Pěkně točitou, přes trávu, písek, les a kousek i přes asfalt. Celkově to byla tak pátá šestá stopa, kterou jsem jí připravila.

Dinulka z ní měla tak velkou radost. Stopa! A můžu po ní jít! Nevím, jak její práci popsat. Nebyla to práce, bylo to nadšení, spontánní přirozená věc. K předmětům mne bezpečně dovedla, ale označit je nechtěla. Stejně jako krabičku s masem na konci stopy - dovedla mne přímo k ní, ale ani se nezastavila a stopovala dál. Samozřejmě jsem ji nenechala a učila jsem jí značení a klid u předmětů za pamlsky. Ale ona z toho byla nesvá a trochu nešťastná a pamlsky přijímala bez většího zájmu.

Opět je třeba provedení dodat jistá pravidla a kázeň.

Dinulka - výcvikový skok - hledá cizí lidi

12. února 2019 v 9:57 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Na tréninku v neděli 17.1. přijeli dva začátečníci - lidičky, se kterými jsme nikdy netrénovali. Pořádně jsem je využili! A mohla jsem si ověřit, že Dinulka umí hledat úplně cizí osoby.


Dinulka měla tři sekvence. První veselá a motivační odbíhačka na Tondu a na hračku. Krásné provedení a soustředění se na hračku a hru dlouhou dobu (odvedena na hračce k autu).

Druhé - hledání jednoho z figurantů (ženy). Bleskově našla a vyštěkala bez pomoci. Po té, co zhltla pamlsky, vyletěla do lesa a hledala dál. Tohle chování se mi nelíbí. Trochu nevím, co s tím, protože to je jasná nekázeň, ale na druhé straně až po dobře provedené práci a navíc dělá to, co chci (heldá). Zatím nikdy neměla dva figuranty (tedy záměrně - jednou omylem našla a vyštěkala kamarádku, která si odskočila na kraj terénu na malou). Přesto je pro ni hledání samo o sobě tam koc zábavné, že ho provozuje prostě jen tak. Možná to bylo kvůli pamlskům, které "zábavu" ukončují. Hračku jsem jí nabídla já, když už hledala, a to ji nechtěla. A určitě na tom hrálo roli i to, že dostala odměnu před tím, než jsem přišla (po určitém počtu štěknutí). Budeme na tom s rozmylem pracovat.

Na poslední sekvenci měla schovaného figuranta (muže) hodně daleko (aby si hledání užila). Vyrazila jsem pocestě pohodovým procházkovým tempem, vykládala začátečnici, která mne doprovázela, co a jak. Dinulka chvíli čuchala v okolí cesty, ale pak vystřelila po stopě cca 300 m k figurantovi, kterého vyštěkala. Chudák u něj štěkala dlouho, než jsem doběhla (domluva byla tentokrát odměnit, až přijdu). Bez chyby. Tj. neodešla od něho, dokud jsem nepřišla a ona nedostala (konečně) odměnu.

Čili jsem si ověřila také i její vytrvalost při značení.

Musím říci, že se mi s touhle dušičkou pracuje opravdu dobře. Musím ji trochu kroti, trochu káznit, ale to ostatní jde tak nějak samo.

Orfinka měla také motivační trénink a hledání. Našla dle očekávání, ale není to prostě tak dokonalé, jako to bylo s Aywy a jaké to snad již je i s Dinulkou.

S Dinulkou tak nějak lépe souzním, lépe jí rozumím, více jí věřím. Těžko se to popisuje slovy. Ale když jsem hledala s Aywy, zvlášť v jejích posledních 4 letech života, měla jsem pocit, že je to jako píseň, jako umělecké dílo. My dvě a práce, kterou je potřeba udělat. A my ji děláme s lehkostí, s nadšením a krásně.

Podobné pocity již mám s Dinulou taky. Při práci s Orfi mne provází jistá urputnost a obavy. Nikdy to není ono, i když pracuje dobře a není jí co vytknout.