Zajímavé štěkání

19. prosince 2018 v 19:14 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Včera 18.12.2018 jsem s Orfi, Dinulkou a Brurou vyrazila na cvičáka, bychom potrénovaly poslušnost a užily si den, kdy jsem se jim mohla věnovat dříve (za světla).





Vzala jsem Orfi a Dinulku postupně na poslušnost. Pro Bruru jsem založila vzorek, který nakonec celkem hezky našla. Ošem šero bylo tak velké, že jsem měla trochu problém jí to věřit :-(


Když jsem odcvičila s Dinulkou (takové to normální - veselá chůze u nohy, hodně hry, překážky a klid před vysláním na překážky, opatrné plazení apod.) a dala jí volno, aby se po práci proběhla (a přitom jsem mazala nepovedené fotky), začalo to být zajímavé.


Najednou slyším, že Dinulka štěká. Rozhlédnu se a zjistím, že není na cvičáku, ale na poli, za plotem. Našla v plotě nějakou pididíru a tou se vydala ven. "Proč?! A co tam blbne?ů, napadlo mne.

Nejprve jsem si myslela, že štěká na strom, který se nějak hýbe (už se šeřilo, a tak mne to napadlo jako první, i když jsem si hned uvědomila, že tohle vlastně Dinadin nedělá). Po chvíli, kdy štěkala a běhala v polokruhu kolem vrby, jsem si řekla, že tam něco prostě má. První, co mne napadlo, byla mrtvola, protože štěkala nejistě. Jako by se trochu bála. Neštěkala na místě, ale běhala ke mně a ke tomu stromu a štěkala. To by u živého člověka nedělala.

Vyrazila jsem zjistit, co to tam mám. A byl to člověk, živý (uf), rybář, v dlouhém kabátě, s prutem a hlavně se psem. A za říčkou, takže se k němu Dinulka nemohla dostat. Ale myslím, že by přeplavala, kdyby se jí trochu víc chtělo, ale ono se jí nechtělo kvůlivá tomu psovi (a jsem ráda, že to neudělala).

Zavřela jsem Dinulku do auta a došla jsem si za ním- Vypadal rozumně a sympaticky, tak jsem ho požádala o pomoc. A on ochotně souhlasil. Takže jsme nejisté značení opravily.

Na vyslání jsem k němu Dinulku nasměrovala. Ona opět vyletěla do dálky a štěkala. Opět nejistě jako napoprvé. Pán ji ovšem pochválil a hodil jí přes říčku její kroužek. Ahááá. Hra s kroužkem a ještě jednou. Dinulka už tušila, že není čeho se obávat. A vyštěkala ho už bez obav, zcela jako figuranta, jen na protějším břehu. Opět dostala kroužek. Hra a radost.



Hezky jsem ji naučila jít za lidským pachem, že? Chodí i ve volném čase. Ovšem při tomto typu nadšení je značení štěkáním u figuranta ne úplně nejšikovnější. Ale nemám odvahu to měnit.

Jinak pán mi řekl, že se taky polekal, protože už mu jeho psa několikrát napadli jiní psi. A pak prohlásil: "Bál jsem se, že ho pokouše, protože vím, že jste ze cvičáku a na cvičáky chodí neposlušní a zlí psi." Ti hodní a posušní přece nemusí :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama