Border kolie pod lupou - o knize

19. prosince 2018 v 20:14 | kajan |  jiné TEXTY a úvahy
Dnes jsem cestou na poradu na UHK ve vlaku přečetla knížku Border kolie pod lupou od Carol Priceové, kterou vydalo nakladatelství PLOT v tomto roce (2018). Trochu jsem u ní slzela, protože jsem si opět připomínala, že už nemám Aywy.

Ale to hlavně jen na začátku, kde je celá řada zajímavých skutečností o původu border kolií a hlavně fotky psů - zakladatelů plemene a o vzpomínkách na ně. Nejvíce jsem slzela u myšlenky, že jména psů v rodokmenu, nejsou jen jména, ale že to byli živí psi, kteří dělali svému majiteli radost. Vzpomněla jsem si na úžasné předky (např. Aywy a Cida), které má v rodokmenu Dinulka a spol., jací to byli psi!

V druhé půlce už jsem neslzela, protože to už nebylo o Aywy. Hlavní "storyline" těchto kapitol je, že border kolie jsou psi (sice ano, úžasní), ale zároveň strašně složití, komplikovaní a "autističtí". Se slovem autismus se zachází podle mého až moc často. Myslím, že jednou by to stačilo na celou knížku. Ale ne, toto porovnání se opakuje stále dokola. Na str. 58 a 59 je poněkud přihlouplá tabulka (levé a pravé sloupce jsou téměř doslova totožné), která porovnává neporovnatelné (projevy osob s rysy autistického spektra s chováním border kolií). Myslím, že autorka neví, co to je žít s člověkem s poruchou autistického spektra. To by podle mne porovnávání neudělala. Je to hrozná porucha.

Nadpis kapitoly "Já a moje divná kólie" mne rozesmál. Přála bych autorce mít kanaánce, aby pochopila, že border kolie zase tak moc divné nejsou :-) :-) Ona ta "divnost" je o úhlu pohledu samozřejmě. Mnohým lidem ani kanaánci divní nepřipadají (hlavně lidem z jejich domoviny, samozřejmě). Myslím, že přídavná jména "divný" nebo "složitý" by bylo možné použít u každého plemene.


Naše borderky jsou s námi v kuchyni rádi a rozhodně ji nevnímají jako potencionální válečnou zónu, ale spíš jako zásobárnu různých dobrůtek.

Aywy ani Dinulka neměly žádné nutkavé chování vyjma instinktu k pasení. Ani zvýšenou citlivost na světlo a zvuky. Ani fobie z mixérů, vysavače atd. Ani agarofobii. Ani strach z davů (obě mi pomáhaly kličkovat mezi lidmi cestou do práce kolem, Aywy byla i na demonstraci, rozhodně jsem u nich nepozorovala strach ze změn (naopak!), když Aywy poprvé letěla helikoptérou, vůbec se nebála, nezaváhala a nastoupila. Ani nijak velké samovzrušivé chování (vyjma nabízení hry s míčkem). Ani nadměrné olizování, točení se dokola bez důvodu, ani jiné impulsivní chování. Ani sociální úzkost. Ani odpor vůči požadavkům cizích lidí (Aywy cvičila s každým, komu jsem ji půjčila, Dinulka už taky začíná). Ani výbuchy agresivity (to už vůbec ne!). Ani problémy s jídelními návyky. A ani epilepsie. OK, občas jsem si všimla úzkosti z vlastního chybování. Tomu jsem musela výcvik přizpůsobit. Ale jinak jsem buď měla štěstí na zcela výjimečné a perfektní borerky a nebo je text druhé části knížky poněkud mimo.


Nemohl by někdo napsat knížku o border koliích, ve které by bylo popsáno nějak normálně, jací to jsou psy? Bez toho autismu?!










Takže doporučuji, ale s kritickým přístupem (nevěřit všemu, co se v ní píše).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama