Prosinec 2018

Border kolie pod lupou - o knize

19. prosince 2018 v 20:14 | kajan |  jiné TEXTY a úvahy
Dnes jsem cestou na poradu na UHK ve vlaku přečetla knížku Border kolie pod lupou od Carol Priceové, kterou vydalo nakladatelství PLOT v tomto roce (2018). Trochu jsem u ní slzela, protože jsem si opět připomínala, že už nemám Aywy.

Ale to hlavně jen na začátku, kde je celá řada zajímavých skutečností o původu border kolií a hlavně fotky psů - zakladatelů plemene a o vzpomínkách na ně. Nejvíce jsem slzela u myšlenky, že jména psů v rodokmenu, nejsou jen jména, ale že to byli živí psi, kteří dělali svému majiteli radost. Vzpomněla jsem si na úžasné předky (např. Aywy a Cida), které má v rodokmenu Dinulka a spol., jací to byli psi!

V druhé půlce už jsem neslzela, protože to už nebylo o Aywy. Hlavní "storyline" těchto kapitol je, že border kolie jsou psi (sice ano, úžasní), ale zároveň strašně složití, komplikovaní a "autističtí". Se slovem autismus se zachází podle mého až moc často. Myslím, že jednou by to stačilo na celou knížku. Ale ne, toto porovnání se opakuje stále dokola. Na str. 58 a 59 je poněkud přihlouplá tabulka (levé a pravé sloupce jsou téměř doslova totožné), která porovnává neporovnatelné (projevy osob s rysy autistického spektra s chováním border kolií). Myslím, že autorka neví, co to je žít s člověkem s poruchou autistického spektra. To by podle mne porovnávání neudělala. Je to hrozná porucha.

Nadpis kapitoly "Já a moje divná kólie" mne rozesmál. Přála bych autorce mít kanaánce, aby pochopila, že border kolie zase tak moc divné nejsou :-) :-) Ona ta "divnost" je o úhlu pohledu samozřejmě. Mnohým lidem ani kanaánci divní nepřipadají (hlavně lidem z jejich domoviny, samozřejmě). Myslím, že přídavná jména "divný" nebo "složitý" by bylo možné použít u každého plemene.


Naše borderky jsou s námi v kuchyni rádi a rozhodně ji nevnímají jako potencionální válečnou zónu, ale spíš jako zásobárnu různých dobrůtek.

Aywy ani Dinulka neměly žádné nutkavé chování vyjma instinktu k pasení. Ani zvýšenou citlivost na světlo a zvuky. Ani fobie z mixérů, vysavače atd. Ani agarofobii. Ani strach z davů (obě mi pomáhaly kličkovat mezi lidmi cestou do práce kolem, Aywy byla i na demonstraci, rozhodně jsem u nich nepozorovala strach ze změn (naopak!), když Aywy poprvé letěla helikoptérou, vůbec se nebála, nezaváhala a nastoupila. Ani nijak velké samovzrušivé chování (vyjma nabízení hry s míčkem). Ani nadměrné olizování, točení se dokola bez důvodu, ani jiné impulsivní chování. Ani sociální úzkost. Ani odpor vůči požadavkům cizích lidí (Aywy cvičila s každým, komu jsem ji půjčila, Dinulka už taky začíná). Ani výbuchy agresivity (to už vůbec ne!). Ani problémy s jídelními návyky. A ani epilepsie. OK, občas jsem si všimla úzkosti z vlastního chybování. Tomu jsem musela výcvik přizpůsobit. Ale jinak jsem buď měla štěstí na zcela výjimečné a perfektní borerky a nebo je text druhé části knížky poněkud mimo.


Nemohl by někdo napsat knížku o border koliích, ve které by bylo popsáno nějak normálně, jací to jsou psy? Bez toho autismu?!










Takže doporučuji, ale s kritickým přístupem (nevěřit všemu, co se v ní píše).

Zajímavé štěkání

19. prosince 2018 v 19:14 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Včera 18.12.2018 jsem s Orfi, Dinulkou a Brurou vyrazila na cvičáka, bychom potrénovaly poslušnost a užily si den, kdy jsem se jim mohla věnovat dříve (za světla).





Vzala jsem Orfi a Dinulku postupně na poslušnost. Pro Bruru jsem založila vzorek, který nakonec celkem hezky našla. Ošem šero bylo tak velké, že jsem měla trochu problém jí to věřit :-(


Když jsem odcvičila s Dinulkou (takové to normální - veselá chůze u nohy, hodně hry, překážky a klid před vysláním na překážky, opatrné plazení apod.) a dala jí volno, aby se po práci proběhla (a přitom jsem mazala nepovedené fotky), začalo to být zajímavé.


Najednou slyším, že Dinulka štěká. Rozhlédnu se a zjistím, že není na cvičáku, ale na poli, za plotem. Našla v plotě nějakou pididíru a tou se vydala ven. "Proč?! A co tam blbne?ů, napadlo mne.

Nejprve jsem si myslela, že štěká na strom, který se nějak hýbe (už se šeřilo, a tak mne to napadlo jako první, i když jsem si hned uvědomila, že tohle vlastně Dinadin nedělá). Po chvíli, kdy štěkala a běhala v polokruhu kolem vrby, jsem si řekla, že tam něco prostě má. První, co mne napadlo, byla mrtvola, protože štěkala nejistě. Jako by se trochu bála. Neštěkala na místě, ale běhala ke mně a ke tomu stromu a štěkala. To by u živého člověka nedělala.

Vyrazila jsem zjistit, co to tam mám. A byl to člověk, živý (uf), rybář, v dlouhém kabátě, s prutem a hlavně se psem. A za říčkou, takže se k němu Dinulka nemohla dostat. Ale myslím, že by přeplavala, kdyby se jí trochu víc chtělo, ale ono se jí nechtělo kvůlivá tomu psovi (a jsem ráda, že to neudělala).

Zavřela jsem Dinulku do auta a došla jsem si za ním- Vypadal rozumně a sympaticky, tak jsem ho požádala o pomoc. A on ochotně souhlasil. Takže jsme nejisté značení opravily.

Na vyslání jsem k němu Dinulku nasměrovala. Ona opět vyletěla do dálky a štěkala. Opět nejistě jako napoprvé. Pán ji ovšem pochválil a hodil jí přes říčku její kroužek. Ahááá. Hra s kroužkem a ještě jednou. Dinulka už tušila, že není čeho se obávat. A vyštěkala ho už bez obav, zcela jako figuranta, jen na protějším břehu. Opět dostala kroužek. Hra a radost.



Hezky jsem ji naučila jít za lidským pachem, že? Chodí i ve volném čase. Ovšem při tomto typu nadšení je značení štěkáním u figuranta ne úplně nejšikovnější. Ale nemám odvahu to měnit.

Jinak pán mi řekl, že se taky polekal, protože už mu jeho psa několikrát napadli jiní psi. A pak prohlásil: "Bál jsem se, že ho pokouše, protože vím, že jste ze cvičáku a na cvičáky chodí neposlušní a zlí psi." Ti hodní a posušní přece nemusí :-)

Učíme se tlačit na ovce - prosinec 2018

7. prosince 2018 v 14:48 | kajan |  Z tréninku u stáda
Dnes jsme vyrazili k ovečkám. Velkou vychytávkou bylo, že jsme před tréninkem šli na cca 1 h na procházku do lesíka, na které se psi hodně vylítali. Nastupovali tedy dost unavení. To jim myslím hodně pomohlo, aby pracovali trochu pomaleji (trochu).

Dnes jsem pro Dinulku naplánovala trénink poslušnosti a tlaku na stádo. Samozřejmě plus vodění oveček a procházení brankou a zavírání do košáru a rozdělení stáda.

Její práce se mi dnes hodně líbila. Dnes jsem s ní hezky souzněla a jen málodky se utrhla a začala dělat něco instinktivně proti mým povelům.