Srpen 2018

Pátrání po botičce

31. srpna 2018 v 14:38 | kajan
Dnes jsme se (Dinulka a já a Bessi s Tondou) zúčastnili patrani po botě. Celkově jsme hledali po trase 6 km, kde projela rodinka naší kamarádky s roční holčičkou na kole. Botu jsme nenašli, ale viděli jsem spoustu zajímavých věcí (mrtvého krtka, ocún atd.). Potkali jsme spoustu lidí, cyklisů, chodců i psů i zvířat (kačenky apod.). Dinulka vše v pohodě ignorovala. Jen za jedním štěňátkem se trochu rozběhla. No a několik lidí "našla" a nechala se od nich drbat. Mám taky silný podnět k přemýšlení a přezkoušení, protože se mi zdálo, ze Dinulka jde celou dobu cca 3-4 km po stopě. Což by ale nemělo být možné, protože s ní nestopuji nebo snad ano? Rozcestí tam bylo hodně a ona vždy táhla tím správným směrem. Ztracenou botičku jsme žel nenašli. Ale druhou botu, kterou jsem s sebou měla jako pachovku, jsem dvakrát Dinulce skryla v terénu. Vždy ji zaznamenala z několika metrů a označila přinesením. Tak si myslím, že jsme ztracenou botu nepřešli. Asi ji někdo poponesl nebo tak nějak.



Berounka 2018

26. srpna 2018 v 20:00 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Prodloužený srpnový víkend jsme strávili v Kaznějově (jednodenní seminář) a na Berounce. Jela jsem s Orfi a Dinulkou. Doprovázel nás Kuba, což jsem byla moc ráda, protože má už mužné paže a pádloval jako dospělý chlap. Celý srpen bylo děsné vedro. Také na semináři jsme se museli chráni před sluníčkem a upečením. Ale na vodě jsme měli déšť a kroupy a zimu. Jinak to ovšem byla velice podařená akce.
Kvůlivá semináři jsme si v Kaznějově moc nezacvičili. Orfi vůbec. Ovšem v té krátké chvíli, která na mne a Dinulku vyzbyla jsem se utvrdila v tom, že Dinulka nemá žádný problém s terénem. To ostatně bylo dost zřejmé i na vodě. Na raftu byla schopna neuvěřitelných akrobatických kousků. Mimo jiné jako jediný pes, co znám, umí vylézt na raft z hluboké vody. Přišla si na to a úplně bez opory to opakovaně dělala. A pak za mnou s velkou radostí skákala dalekými skoky z raftu do vody. Ale také hodiny ležela na přídi bez pohnutí, když neměla dovoleno řádit. A také v hospodě dokázala dost dlouho čekat odložená vedle Orfi, když jsem šla pro jídlo a zmizela jí z dohledu. Také jsem ji poprvé viděla vyděšenou, a to když nás na vodě zastihlo krupobití. Schovala hlavu pod sedačku a byla jak zmoklá slepice (ostatní psi ovšem taky). Nicméně jí to rychle přešlo a a byla zase veselá. Kuba se svým kamarádem oslavili na vodě narozeniny. Po vodácku - byli hozeni do vody.







Dinadin - přátelský pes

22. srpna 2018 v 22:40 | kajan |  BORDER KOLIE - naše láska
Dinadin je úžaný pes. Trochu jiná, než byla Aywy Trochu jiná než jsou naši jiní psi. Je jí rok a kousek, moc toho neumí, určitě toho umí méně než Aywy v jejím věku, ale ničeh osenebojí a hlavně dělá lidem radost. Nejen mně. V horkém létu chodíme často plavat. Dinulka uplave vedle mne velké vzdálenosti. Určitě jsme uplavaly 800 m. Také si na pláži ráda hraje s jinými lidmi, dětmi., Jednou jsem byla plavat v laguně a jak si tak plavu s Dinulkou po boku, slyším: "záchranářský pes". Začínám si dávat pozor a po vodě se ke mně nese povídání holčičky se svou babičkou. Holčička babičce vysvětluje, že to jsou záchranářští psi - Dina a Orfi a že jsou neuvěřitelně přátelští k lidem. Připlavala jsem blíž, ale holčičku jem nepoznala. Nevím, jak k informacím o mých psech přišla. Nepamatuji si ji. Ale ona si pamatovala nás. Moc si užívám, že mí psi dělají takovou radost lidem ze sousedství.
Den po té jsem byla s Dinou v pískovně v Litoli. Dina si celou dobu velmi trpělivě hrála s třemi dětmi. Bylo vidět, že občas váhala, maličko se o seba bála (hlavně, když se na ni vrhal nejmenší cca roční klouček), ale vše zvládala s grácií. Samozřejmě jem na vše dávala pozor, chránila Dinu a učila děti, jak by se měly nejlépe k pejskovi chovat.

Narodila se nám štěňátka kanaánských psů

22. srpna 2018 v 22:31 | kajan
Dne 10.8.2018 se nám narodil třetí vrh kanaánských psů. Jsem ráda, že jsem se odhodlala k dalšímu vrhu. Štěňátka jsou zase trochu jiná. Více na web stránkách https://kelev-kanaani-kanaansky-pes.webnode.cz/

Výběrový závod

13. srpna 2018 v 17:50 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
O víkendu jsme se s Orfi zúčastnily výběrového závodu záchranných psů SH ČMS v Hejnicích. Kvůli mé plantární faciitis spíše jako diváci, než horlivé účastnice. Z ploch jsme se musely odhlásit úplně. Sutin jsme se sice zúčastnily, ale moje "bez nálada" kvůli bolesti v noze se projevila a Orfinčinu ne špatnou práci jsme nevytěžila tak, jak jsem mohla. Skončily jsme na předposledním místě. V podstatě nám chyběl jeden figurant z dvojitého úkrytu. Výšku jsem odhadla z reakcí, ale Orfi ji neznačila štěkáním a pak jsem to asi nějak blbě nahlásila.Z Orfinčiny práce jsem neměla z práce úplně špatný pocit. Moc se těšila a pracovala po celou dobu. Úplně vynechala dvě štangle vysočiny, o kterých jsem se dozvěděla teprve po akci. Vůbec o ně nebrnkla a nezajímala se. To se jí musí připočíst k dobru. Ostatní týmy byly hodně dobré.
V rámci závodu jsme museli psy odvolávat od figurantů, takže budeme muset zase trochu trénovat, abychom to opravily, než se někam přihlásíme.
Jinak to bylo moc pěkně přípravené a užili jsme si s ostatními hasičskými psovody den opravdu hezky. Plochy jsem sledovala jen z dálky a trochu záviděla zdravé nohy.

Brura - značení

4. srpna 2018 v 13:21 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Tento týden nám horkem uhynula jedna slepice. Seděla na vajíčkách a nechtěla se hnout. Chudáček. Vždy mne to tak mrzí. Ale tentokrát jsem v tom smutném našla i něco pozitivního. Kadaver jsme hned využila pro Bruru pro nácvik značení. Musím říci, že je Brura velmi učenlivá. Téměř okamžitě mi začala vzorek ukazovat opakovaně. A byla nad očekávání vytrvalá. Zpětně si myslím, že jsem první trénink měla ukončit dřív. Ale tak jí to šlo, že jsem pokračovala hrozně dlouho. Teprve pak jsem si uvědomila, že je to kanaánec a neměla bych to přepálit. Druhý trénink jsem udělala o dost kratší. Brura chtěla pokračovat. Ale tentokrát jsem se dokázala držet pravidla "v nejlepším přestat".

Hasičský tábor - Hejnice 2018

4. srpna 2018 v 12:52 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Hejnice! Tábor jako z mého mládí. Romantické zákoutí u pstruhové říčky. Stany. Bez elektřiny (a internetu atd.). Mytí v říčce. Táborové písně. Posezení u plynové lampy. V noci nad řekou létali netopýři a nad hlavami nám lezl plch. Při venčení jsem viděla volavky, žluvy, slepýše... Ze záchranářského hlediska taky úplně super: každý trénink nové terény - plochy i sutiny a taky vodní práce. Školení práce s vysílačkou a GPS. První pomoc psovi. Šikovní instruktoři (speciální díky Petře Řeháčkové), obětaví figuranti, skvělí přátelé.

Dinulce jde zatím nejlépe vodní záchranařina : -). Hned na poprvé se jí povedlo přitáhnout loď s "člověkem v nouzi" a další vodní cviky, včetně jízdy se mnou a Orfi na pedelboardu.
Orfi jsem dělala úkoly hlavně pro radost, i proto jsem se rozhodla pro družstvé mírně pokročilých s instruktorkou Petrou Řeháčkovou. A nelitovala jsem! Bylo to moc fajn. Za fotky děkuji charliestripe.
Jediná chybka byla rotavirová infekce, která na Frýdlantsku v době konání tábora řádila a která se ani nám nevyhnula.