Duben 2018

Duben ve znamení tréninku

27. dubna 2018 v 16:14 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V dubnu jsme skutečně hodně trénovali. Hlavně chůzi po čerstvé sutině (Orfi a Dinulka), tah na figuranta (hlavně Dinulka) a Bessi měla skoro každý den stopu.

s Orfi a Dinadin jsme měli celkem 30 tréninkových lekcí. Většinu z nich na čerstvé sutině. Zlepšení je až neuvěřitelné. Hlavně u Orfi, u které jsem už žádný pokrok v pohybu po sutině vlastně nečekala. Chyba! Vždy je možný!






Dinadin díky Danovi začala mít belký drive na hračky - pešek a kolečko. A začala pracovat na hračky místo na žrádlo. Pohyb v tžké čerstvé a prašné sutině zvládla natolik, že jsem se o ni přestala bát a už jsem jí udělala i v sutině nějaké odbíhačky. Měla také menší hledání. Začíná u figuranta sama štěkat, ale ještě je třeba ji samozřejmě hlídat a kdyby něco, podržet.


Samozřejmě to stálo velké úsilí. Nejde jen o čas na tréninku, ale o přírpavu pamlsků, převlékání, praní oděvů, čištění bot, sprchování psů atd. atd. Kolikrát se mi ani nechtělo, ale přemohla jsem se.

Alfréd William

14. dubna 2018 v 22:49 | kajan |  Naše kočky

Alfréd William je příkladem, že ledacos může dopadnout dobře. Byl nalezený na ulici. Když k nám přišle, že se přestal matlat vlastní močí. Možná to dělal kvůli tomu svrabu? Nevím, dělal to ještě několik týdnů či spíš měsíců po přeléčení svrabu. Pak náhle přestal. Na podzim jsem ho zase zkusila "skamarádit" s kočkami ve venkovní voliéře. A povedlo se! Příčinu změny chování netuším. Ale je to dost milé. No a teď žije několik týdnů s námi doma a je nám spolu fajn. Je milý k lidem, hezky se chová ke psům a s kočkami taky bez větších problémů, jen občas na nějakou zaprská. Takže se konečně můžeme pořádně těšit z jeho krásy

Dnes v Kochánkách

14. dubna 2018 v 21:20 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme se krásně prošli v lese kousek od Kochánek. A nakonec jsme si i zacvičili. Našlápla jsem Bessince stopu. Krásně a svižně mne našla. Tonda jí ani nestačil, tak pustil vodítko :-)
Pak jsme vzali Dinadin.
Byla po téměř 2h lítání okolo nás s ostatními psy po lesíku. První, co udělala, bylo, že letěla po stopě. O pár kroků přešla lom, vrátila se a zmizela v lese. Nechali jsme jí. Když se vrátila, udělal jí Tonda odbíhačku. Vypracovala ji perfektně, sosutřeila se, krásně štěkala. Tak jsem si řekla, že jí uděláme hledací "stopičku".
Tak jsem poslala Tondu kus lesem tak, aby ho neviděla. Z lesa na cestu z cesty zase do křoví. Cca 70 m. Dinulka za ním po stopě letěla a krásně ho vyštěkala a zůstala u něj, až dokud jsem nepřišla (přiběhla). Krásná práce, po zátěži. Mám radost!

Na cestě

12. dubna 2018 v 22:06 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Stále pracujeme. Začala jsem před třemí týdny (po nedobrém pocitu z tréninku z Břeclavi) jezdit s Dinadin za figuranty z řad ne-záchranářů Danem a taky Romčou. Pracujeme s nimi na hračky a divokou hru. Je to mnohem lepší, než na většině záchranářských tréninků. Tam je prostě méně prostoru. Dinulka má velký zájem si ze stop přečíst, co dělali ostatní, vylézt na všechna ta zajímavá místa. Dalo by se říci, že je roztěkaná nebo, že se nesoustředí. Ale vlastně jen není dostatečně vycvičená. Neví, co se po ní chce. A po dlouhé době, kdy já byla v úkrytu a ona v autě prostě potřebuje prostor před tím, než se začne pracovat. Pro řádné provedení odbíhačky hned po vytažení z auta je prostě potřeba dlouhý nácvik. Dinulka to nemá dostatečně upevněné.
Figuranti na záchranářském soustředění většinou nemají dostatečnou zkušenost (začátečníci), dovednost a nebo trpělivost. Samozřejmě se těší, až oni sami půjdou se svým pejskem do akce.... a Dinulka následně figuranty vyhodnotí jako mnohem méně zajímavé objekty než stopy a bááječně zapachované úkryty v sutině, které ráda objevuje.
Je prostě ještě malá. Potřebuje klid a čas jen pro ni. Vlastně si vzpomínám, že Aywy jsem základ taky udělala sama, doma, v okolí domu, za pomoci rodiny a kamarádů. A nejprve jsme složily ZZZ a pak jsme začaly jezdit se záchranáři.
Když něco nefunguje, je třeba hledat jiné cesty. Jsme prostě stále na cestě. Pořád mi chybí třetí, hnědobílý, čumák. Cítíme se všechny tři tak trochu jako sirotci.