Dinadin a Orfi v Lovosicích

1. března 2018 v 23:24 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
11.2. mne hasiči z Litně pozvali na cvičení v sutinách v Lovosicích. Vlastně první větší cvičení bez Aywy. Myslela jsem si, že budu cvičit jen trochu, s Dinulkou. A že budu hodně figurovat ostatním. Ale kamarádi pro mne a Orfi udělali speciální trénink alá nasazení a skoro mne figurovat nenechali (abych terén neviděla předem).
Takže jsme šli do práce. Jako na zásahu. Tři terény. Pravidla pro vypracování. Orfi našla nakonec všechny tři figuranty. Ale jen díky tomu, že v prvním terénu nikdo nebyl. Tento terén byl totiž velice složitý na pohyb. Vlastně jsem ji dostala jen do 1/2 či 3/4 terénu. Takže se potvrdilo to, co o ní cca rok vím (a proto jsem si mj. nechala Dinulku): má špatný pohyb po sutině.
Kňučela a štěkala na kraji, ale nedokázala se dostat všude.
Na druhou stranu ale prokázala řadu dobrých jinak čuchá dobře, má velkou motivaci a je schopná vytrvalé práce. Pracovala celou hodinu bez únavy. A ve zbývajících terénech figuranty našla. Ano, jsme schopné pomáhat i v sutině, ale s určitým omezením. Myslím, že když o něm vím a nehraju si na velké ego, tak by to možná mělo i smysl. Samozřejmě v týmu s lidmi se psy, kteří jsou schopni vylézt tam, kam ona nevyleze. No to je jen taková úvaha... Následné hodnocení akce pro mne bylo přínosné. Mj. mi bylo vlídně vytknuto, že o ní nemám mluvit negativně. Tedy, že mám o ní mluvit jinak, např. neříkat: "ona na to nemá", ale "zde je potřeba nasadit jiného psa".
OK, je to pravda. Ve skutečnosti se snažila se hodně a nakonec odvedla dobrou práci. Každopádně ji mám moc ráda. Ale moc se mi stýská po Aywy a srovnávám je. A to si Orfi vlastně nezaslouží.
V dalším kole jsem vzala Dinulku. Chtěla jsem jí udělat nástřel pod sutinou. Cestou tam jsem ji nechala pobíhat, aby se vyvenčila a proběhla. Byla dlouho v autě. Dinulka vyrazila a po stopách vylezla sama, jen tak pro zábavu, tam, kam Orfi nešla ani pod příkazy. Hmmm. Nechali jsme jí celkem dlouho běhat a šplhat po sutině, povídali jsme si a pozorovali jsme ji. Mně se chtělo brečet, nevím zda štěstím nebo smutkem po Aywy. Pak jí Jana udělal odbíhačky. Dinulka se hezky soustředila. Hezky za figurantem běžela a štěkala dlouho, neměla chuť odcházet. Je ještě mlaďoučká, ale je v ní velký potenciál. Budu ho chtít využít? Budu na to mít sílu?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama