Březen 2018

Dinadin rozumí větám!

17. března 2018 v 23:55 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsem si uvědomila, že Dinadin rozumí větám. Prostě často chápe to, co jí říkám, i když to nejsou povely ani nacvičené věty. Dnes jsme museli na veterinu v Poděbradech. Dinulka běhala s Bessi a Orfi a ve velké rychlosti skočila přes mez s kamením a trávou. Jenže za mezí byl skrytý otevřený kanál. Mířila přímo do něj. Ve vzduchu se jí povedlo skok trochu protáhnout, takže do kanálu nespadla celá, ale jen jednuo zadní nohou. Škobrtla a hned letěla dál a lítala celý zbytek procházky. Jenže doma po spaní ji svaly ztuhly a belhala se jak lazar. Bolelo to. Museli jsme do práce a to bylo utrpení ji nechat jen s Kubíkem. Naštěstí to Kuba pojal správně a místo úkolů do školy s ní ležel většinu dne v posteli a četl si a mazlil jí. Večer jsme zajeli na veterinu v Poděbradech. Kde ji pan doktor pořádně prohmatal, našel bolavá místa, ale nic zlomeného, jen pohmožděniny a strhnutá bříška polštářků na předních nožkách, jak brzdila. Dostala léky proti bolesti a má být týden v klidu. Prostě dobře to dopadlo.
Celou dobu si návštěvu veterinární odrinace, ve které ještě nikdy nebyla, užívala. V čekárně si ochočila paní, která čekala s námi. Byla drbána asi 15 minut. Pak si významně lehla přeed dveře do ordinace.

Tak výmluvně chtěla do těchto dveří, že jsem se jí zeptala: "Jak to víš, že tohle jsou správné dveře?" Dinulka se na mne koukla, strčila významně nos ke škvíře pode dveřmi, frkla a zase se na mne koukla. Prostě mi odpověděla, že lidé jsou tady.
Vlastně celý týden nebo dva jsem si všímala, že mi lépe rozumí. Ale tohle bylo tak výmluvné! Dokonce o něco dříve, než Aywy se naučila lidkou řeč. Jakoby se cosi křehkého opakovalo.



Vyznamenání za reprezentaci české záchranářské kynologie ve světě

16. března 2018 v 23:09 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Málem bych zapoměla napsat, že jsem 4.3. 20178 od starosty a zastupitelů města Lysá nad Labem dostala vyznamenání II. kategorie za "reprezentaci české záchranářské kynologie ve světě".



Vůbec nevím, kdo mne na něj navrhl. Pocity jsem měla smíšené (od šoku, když jsem ze schránky vyndala obálku s razítkem města - zase si pan soused stěžuje na psy? napadlo mne). Až po obavy, že si to nezasloužím. Čekání při předávání. A byla jsem poslední oeněná. Nejvyšším vyznamenáním, které se tento rok dávalo. Jsem dojatá a slibuji, že se nebudu pyšnit moc dlouho a zůstanu normální. Vážím si toho!






Milovice seznamovací neděle

16. března 2018 v 22:58 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V neděli 11.3. jsem zorganizovala trénink v Milovicích. Jeho hlavním cílem bylo, aby se potkal Václav (velitel zásahů) a Vít (psovod - stopař). To se povedlo a Gerdě se povedlo ukázat, co stopaři umí. Na cestě, ve velmi těžkých podmínkách (rozježděno od aut, pošlapáno řadou lidí a psů), dokázala zachytit pach a najít stopu, tu držet po 600 m až ke kladečovi. Super práce! Dinulka nepodvela tu kvalitu, kterou bych čekala. Hodně se začuchávala a odbíhala od figurantů. Asi to na ni bylo nějak moc. Ani Indie nebyl soustředěný. Orfi hezly pracovala až do nálezu 3. figuranta. Pak zase blbla. Došlo mi, že ví, že to je poslední figurant, a protože nechce do auta, tak ho jakoby necítí a nevidí. Budu jí muset při prípravě na zkoušky schovávat pět figurantů.

Dinadin mne upozornila na to, že Serpentýnka utekla

16. března 2018 v 22:52 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Včera mi Dinadin velice pomohla. Z terária, která jsem špatně zavřela, mi utekly obě užovky. Dinadin Serpentýnku zastavila ve prostřd pokoje a zabránila jí zalézt pod skříně. Stěkáním mne přivolala. Není cvičená na chytáníá hadů. Ale stejně udělala přesně to, co bylo potřeba. Pantátu Gutátu jsem musela hledat. Naštěstí jsem ho našla schovaného ve skřínce pod teráriem. Kdyby mne Dinadin nezavolala, tak mohly užovky utíkat dál a třeba bych je nenašla a umřely by. A měla bych po programech v mateřských školkách. Dinadin si vysloužila pochvalu (ta měla radost) a procházku s Bessi, Orfi a Tondou. Je to báječné mít psa, který dělá to, co je potřeba



Dinadin se mnou jezdí do práce

16. března 2018 v 22:45 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dinadin se mnou může jezdit do práce. V tomto semestru jsem ji začala vozit častěji, protože je jasné, že bude muset Aywy zastoupit v předmětu Canisterapie. Musím říci, že si snadno zvykla na jízdu vlakem v náhubku, na ruchy v centru Prahy. Největší problémy jí dělá nuda v posluchárně, kdy po ní nic nechci. Ale vždy si někoho ochočí a ten ji mazlí. Po výuce vyběhneme na Petřín. Když jsem tam s ní byla poprvé, tak jsem byla hodně dojatá. Byla to sobota a Petřín byl plný lidí. Jeden z prvních hezkých dnů po mrazech. Dinadin mohla běhat na volno, nevšímala si ani psů, ani cyklistů, ani dětí, ani cizinců ani sportovců ani řemeslníků. Prostě klidně mezi nimi procházela a úžasně reagovala na sebemenší pohyby mého těla nebo rukou. Souhra. Souznění. Pohoda.

Dinadin oslavila první narozeniny

10. března 2018 v 19:40 | kajan |  Dinadin
7. března oslavila Dinadin a její sourozenci první narozeniny. Se všemi jsme v kontaktu a vím, že dělají svým páníčkům velkou radost. Dinadin mně velkou radost dělá.


Dnes jsem měla jeden z řady seminářů "Univerzity pro rodiče". A Dinadin jela se mnou. Vlak i náhubek už zvládá suverénně. V pohodě byla taky ve městě (okolí Václaváku). V učebně byla tak napůl hodná, tak napůl se nudila a snažila se vymyslet nějakou zábavu. Jedna z posluchaček potřebovala útěchu (její pejsek nedávno zemřel), tak ji většinu doby měla u sebe a hladila si jí. Po práci jsme spolu vyběhly na Petřín. No ano, potřebuji totiž rychle chodit do kopce. V Polabí je samá rovinka a já zjistila, že se zadýchávám. V petřinském parku bylo skutečně velké množství lidi, psů, cyklisti, koně, ragbisti, řemeslníci s bagrem atd. První sobota s hezkým teplým předjarním počasím. Vzruchů fůra. Dinadin byla úplně ale úplně v pohodě. Chodila hezky na volno i na vodítku, cizích si nevšímala bez dovolení. Když lidi chtěli, nechala se pohladit. S několika psy si pohrála. Asi dvakrát na psy taky začala štěkat, ale jen do povelnu "ne". Bylo to tak příjemné jít se psem, který nemá s ničím problémy, nedělá blbosti z divokosti a reaguje na sebemenší pokyn změnou směru či úpravou vzdálenosti a - když je na vodítku - netahá. Viděla jsem obdivné pohledy okolojdoucích, no připadala jsem si jako zvířecí mág :-) . Někteří lidé si se mnou chvíli povídali. Diandin je přitahuje jako magnet. Také cestou zpátky ve vlaku si ke mně a Dinadin přisedla paní a seznamovala se. Byla velice milá. Dozvěděla jsem se, že nedávno oslavila 90 let. Je úžasná, chytrá a měla spoustu zkušeností. Dinu samozřejmě skoro celou cestu hladila.
Domů jsem se vrátila v eufoii. Samozřejmě, že všichni mí a naši ostatní pejsci jsou miláčkové, mám je ráda, jsou prima. Zažívám s nimi skutečně hezké chvíle. Ale s Aywy bylo ještě k tomu všemu něco navrch. Takové něžné souznění, těžko to popsat. Prostě něco krásnějšího a úžasnějšího... tak moc mi chybí... ale dnes jsem měla pocit, že se "něco" ke mně vrátilo


Cap

3. března 2018 v 20:31 | kajan |  BORDER KOLIE - naše láska
Dnes jsme přivezli Dinulce "ženicha". Jmenuje se Cap Adelaine hope. Vyhlédla jsem si ho hned jak se narodil. Má úžasný rodokmen a zdravotní předpoklady. Kdybych neměla pět psů, hned bych si pro něj jela. Intuice nebo co. Pak jsem si řekla, že nevadí, bude to ženich pro Dinulku. Když to chvíli vypadalo, že poletí do USA, málem jsem omdlela. Pak jsem se radovala, že to nevyšlo... V dalších dvou týdnech byl stále inzerován. No nechápu, takový pes! Nakonec to dopadlo tak, že bude bydlet u mé nejmenované kamarádky, které jsem ho doporučila. Ona stržena mou intuicí se na něj jela podívat (já jela samozřejmě s ní). No a Cap se nám líbil, i jeho maminka a sestřička. Mají to, co Dinulka - přirozený zájem o lidi. Cap má taky zájem o hru a silnou vlohu pro pasení. Vypadá jako velmi rozumný pejsek. Bude s námi jezdit trénovat záchranařinu. Takže štěstíííííííí.





Foto Lucie Peštová - převzato z CHS Adelaine hope


V autě byl Cap moc hodný. Spinkal, žužlal ruku malé paničce a vůbec nezlobil. Na chvíli se zastavili u nás. Z pachu cizích psů měl mírný stresík, který ale záhy překonal. Cizích lidí (Tondy, Ester) se vůbec nebál. Vyřešil dva hlavolamy s takovou chutí, že jsem mu je půjčila domů. A v neděli za týden nás čeká první společný trénink.

Dinadin a Orfi v Lovosicích

1. března 2018 v 23:24 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
11.2. mne hasiči z Litně pozvali na cvičení v sutinách v Lovosicích. Vlastně první větší cvičení bez Aywy. Myslela jsem si, že budu cvičit jen trochu, s Dinulkou. A že budu hodně figurovat ostatním. Ale kamarádi pro mne a Orfi udělali speciální trénink alá nasazení a skoro mne figurovat nenechali (abych terén neviděla předem).
Takže jsme šli do práce. Jako na zásahu. Tři terény. Pravidla pro vypracování. Orfi našla nakonec všechny tři figuranty. Ale jen díky tomu, že v prvním terénu nikdo nebyl. Tento terén byl totiž velice složitý na pohyb. Vlastně jsem ji dostala jen do 1/2 či 3/4 terénu. Takže se potvrdilo to, co o ní cca rok vím (a proto jsem si mj. nechala Dinulku): má špatný pohyb po sutině.
Kňučela a štěkala na kraji, ale nedokázala se dostat všude.
Na druhou stranu ale prokázala řadu dobrých jinak čuchá dobře, má velkou motivaci a je schopná vytrvalé práce. Pracovala celou hodinu bez únavy. A ve zbývajících terénech figuranty našla. Ano, jsme schopné pomáhat i v sutině, ale s určitým omezením. Myslím, že když o něm vím a nehraju si na velké ego, tak by to možná mělo i smysl. Samozřejmě v týmu s lidmi se psy, kteří jsou schopni vylézt tam, kam ona nevyleze. No to je jen taková úvaha... Následné hodnocení akce pro mne bylo přínosné. Mj. mi bylo vlídně vytknuto, že o ní nemám mluvit negativně. Tedy, že mám o ní mluvit jinak, např. neříkat: "ona na to nemá", ale "zde je potřeba nasadit jiného psa".
OK, je to pravda. Ve skutečnosti se snažila se hodně a nakonec odvedla dobrou práci. Každopádně ji mám moc ráda. Ale moc se mi stýská po Aywy a srovnávám je. A to si Orfi vlastně nezaslouží.
V dalším kole jsem vzala Dinulku. Chtěla jsem jí udělat nástřel pod sutinou. Cestou tam jsem ji nechala pobíhat, aby se vyvenčila a proběhla. Byla dlouho v autě. Dinulka vyrazila a po stopách vylezla sama, jen tak pro zábavu, tam, kam Orfi nešla ani pod příkazy. Hmmm. Nechali jsme jí celkem dlouho běhat a šplhat po sutině, povídali jsme si a pozorovali jsme ji. Mně se chtělo brečet, nevím zda štěstím nebo smutkem po Aywy. Pak jí Jana udělal odbíhačky. Dinulka se hezky soustředila. Hezky za figurantem běžela a štěkala dlouho, neměla chuť odcházet. Je ještě mlaďoučká, ale je v ní velký potenciál. Budu ho chtít využít? Budu na to mít sílu?