Prosinec 2016

Silvestrovské trénování

31. prosince 2016 v 17:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes dopoledne jsme vyrazili do ploch. Bylo 4 stupně pod nulou a zima. Ale zase nebylo bahno... Rachejtle a petardy jen z velké dálky. Mírný větřík. Bylo nás málo, protože někteří na poslendí chvíli "vyměkli".
V prvním kole měly Aywy i Orfi stejný úkol: označit figuranta, který sedí a čte knížku (tablet). Obě to zvládly bez problémů. I když na daného figuranta štěkaly myslím naposledy před rokem (vzniká taková silvetrovská tradice - trénujeme spolu na Silvestra). V druhém kole měla Orfi za úkol hledat do kopce. NEbyla jsem si jistá, moc často to netrénujeme.. Takže jsme jí založili figuranty v prudkém svahu. Muísm říci, že je cítila z velké dálky, takže nebyl žádný problém s motivací šplhu do svahu. A s tím, že se po nějakou dobu z pachu ztratila se vyrovnala skutečně dobře. Trochu se divila, že druhý figurant je celkem blízko toho prvního. To asi musíme ještě někdy zopakovat. Aywy měla v druhém kole za úkol vyštěkat dva k sobě se tulící sedící lidi. Zvládla to dobř. Asi se jí to už spojilo. Dělala to potřetí. Bessi měla krátkou stopu s těžkým rozlišením (na pár) a v docela ošklivě zarostlém terénu. Na rozchodu páru docela dlouho ověřovala, pak se správně rozhodla a dohledala. Po tréninku jsme udělali příjemnou procházku. A pak jsme ještě s Toníkem sami udělali odbíhačky Hafulovi a Bruře. Oba mají velké nadšení a tah na práci. Nezačuchávají se. Hafula začíná značit zalehnutím. Více po něm zatím nechci, štěkání pro něj není přirozené, a tak ho zavedeme později. Hafula nemá problém s cizími lidmi a prostředím. A je hodně šikovný v pohybu po vratkém terénu. Brura zatím jen dobíhá a hledá - jde mi hlavně o to, aby se soustředila, což jí jde skvěle. Vyndavám ji z auta, aby si prohlédla lidi a psy a ruch tréninku. Minule byla zcela v pohodě. Dnes se ovšem lekla figuranta v kukle. No skutečně vypadal trochu jako terorista...
Procházku jsme si všichni moc užili.

Výcvik nevýcvik

22. prosince 2016 v 19:18 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Často uvažuji o tom, co je a co není trénink. Třeba dnes jsme se šli "jen projít". Aywy, Noked a Brura. Obyčejná, velice poklidná odpolední procházka stmívajícím se Polabím. Na obzoru praskaly ohňostroje. Potkali jsme několik lidí se psem, několik lidí bez psa, míjeli nastartovaný automobil a na úplném konci se na nás šel podívat pes tulák, který se ochomítal kolem našeho plotu.
Nechtěla jsem po pesanech nic víc, než aby se chovali přiměřeně, klidně a pokojně a aby mi na polňačce, kde jsem je pustila, neutíkali za zvěří. Ale i tak mám pocit, že se každý z nic hodně naučil a o maličký kousek se posunul dál.
Aywy samozřejmě není žádný začátečník a běžný ruch ulice a procházek v polích perfektně zvládá už hezky dlouho. Její zkušené chování dodává jistotu štěňatům. Ale ohňostroje nemá úplně ráda. Takže jsem při bouchání projevovala nadšení a radost, což na ni hodně působilo a ke konci se spolu se mnou radovala při každé ráně. Noked, zlatíčko, už takovou dobu tak krásně spolupracuje. Tak pěkně chodí na první zavolání pro pamlsek a pohlazení. Vždy úplně nadskočí, když zavolám jeho jméno, ve skoku se otočí a letí ke mně rychlostí belgického ovčáka při IPO. Když je na volno, nevzdaluje se ode mne příliš daleko. A nezajímá se o zvěř, což je hodně příjemné. Na vodítku chodí přiměřenou rychlostí v mírném tahu. Ocásek má vesele nahoru. Ničeho se nebojí. Lidi, ani když vkouknou zpoza rohu po tmě, neřeší, na psy dává pozor, ale je velice snadno ovladatelný (když řeknu: "Nevšímej si pejska", nevšímá si ho). Umí "musherské" povely - doleva, doprava a stačí ho vyslovit a hned reaguje. Proto se mi nestane, že by jeden pes šel kolem lampy zleva a druhý zprava. Mírnou vzrušivost projevil Noked jen u plotu, za kterým agresivně štěkal pes. Už předem se na něj naježil, protože kolem chodíme do polí a on už ví, že pes na nás bude agresivně štěkat. Uklidnila jsem ho rychle. No a pochvala vždy, když se choval tak, jak se mi to líbí. Uplně jsem viděla, jak na pochvalu reaguje posílením správného chování. Brura je celé po tatínkovi. A výhodou je to, že se u nás narodila a nepřišli jsme o důležité období rané socializace. Je to šikovná a velice, převelice příjemná holčička. Na vodítku chodí hezkým tempem - netáhne ani se neopožďuje. Když je na volno, drží se u mne, nevzdaluje se, neutíká, nečuchá zvěř a sama od sebe se na mne chodí podívat. Moc ji baví pamlskování a kromě několika málo vyjímek (na výstavišti v davu lidí) si pamlsek vždy vzala. Myslím, že venku ale zatím neznačkuje (nečurá ani nekálí), alespoň jsem ji na procházce ještě neviděla. Je na ní pochopitelně vidět věk (5 měsíců) a málo zkušeností s okolním světem, ale je pozitivně naladěna a i když obezřejně sleduje okolí, nereaguje ani na lidi ani na psy. Jeden člověk k nám nečekaně vykročil ze tmy, myslela jsem, že si Brura štěkne, ale ona se jen podívala a vesele ťapkala dál. Jen na toho pejska, který se zajímal o náš plot a vyšel nám zpoza rohu naproti na jeden dva metry, mírně vrkla, ale hned se stáhla na moje "ne". (Noked situaci ustál bez vrčení, Aywy samozřejmě taky.)
Musím se přiznat, že když jdu s touhle trojkou, je mi opravdu opravdu hodně dobře. Chovají se báječně, jsou klidní, ovladatelní... nenamáhají mi rameno, neskřípou prsty do vodítka, nemusím se bát, že utečou a když jsou na volno, nepotřebují ani tolik dozoru, jako Orfi, která je takové moje živé stříbro a často tryskem utíká, jen aby se mohla otočit a letět ke mně pro pamlsek. Tahle trojka je taky krásně zbarvená. Zvlášť, když jde Aywy uprostřed té strakatosti, tak je to nádherný pohled. A nejsem sama, kdo si to myslím protože lidé se zastavují, obdivují je a hladí je.
Taková obyčejná procházka...

Záchranáři ze Slovenska

16. prosince 2016 v 19:41 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE

Kynologický záchranný zbor Slovenskej republiky úspešne plní svoje ciele - více zde


Plochy s bunkry a stopy v Milovicích

10. prosince 2016 v 16:50 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes proběhl výcvik v novém terénu v Milovicích. No lepší to snad ani být nemohlo... sluníčko, cca 6 cizích osob, které nám a s chutí figurovali a málo psovodů. A hodně rušivých elementů zdarma - řvoucí motory, létající letadla nad hlavou, občas i střelba a fůra cizích lidí, kteří nám figurování nenabídli, ale byli tam a různě aktivovali, včetně dělání ohníčku a pečení buřtíků atd. Super socializace. První kolo se odehrálo v bunkrech - vyhledávání po tmě. Orfi v pohodě pracovala po tmě a označila cizí figuranty-nepejskaře. Maličko nejistoty projevila na schodišti, ale to bylo do značné míry tím, že jsem jí nandala světlo na obojek opačně a svítilo jí do chlupů. Když si posvítila, opatrně je slezla. Aywy se schoval táta s tříletým synem. Třikrát u nich štěkla a pak si všimla malého kluka, usoudila, že to nebudou figuranti a letěla hledat "ty pravé". Po tom, co jsem ji k nim vrátila, už u nich štěkala, ale tak trochu opatrně, aby kluka nepostrašila. Dost se divila, že ti praví jsou dva a že má štěkat na malé dítě. Malého to bavilo, tak se rozhodl, že se nám musí schovat ještě jednou. To šli společně s tatínkem do dalšího bunkru, ve kterém je Aywy vyštěkala již s velkou chutí a bez rozpaků. Ovšem, protože jsme se špatně domluvili, nejdříve jsme prohledaly celý první bunkr. Tak to bylo dobrodružství i pro mne. Aywy signalizovala prázdný terén a já to šla s baterkou kontrolovat... haha, to už se mi dlouho nestalo. Potřetí se jí klučina schoval v lese bez tatínka, sám. Proletěla kolem něj a věděla o něm a hledala dál (našla jednu kamarádku, která si odskočila - tu mimochodem taky nevyštěkala). Zase koukala jak puk, když jsem ji otočila a ona si uvědomila, že se naší hry na záchranáře účastní tříleté dítě bez tatínka. Kluk to je suprový a prý se nám zase někdy rád schová. To se pozná lesní školka! Jsem ráda, že jsem získala malého kamaráda-figuranta, protože teď vím, že při hledání dítěte by nebyla Aywynčina spolehlivost velká. Kdo ví, jak by to měli ostatní psi (myslím atestovaní psi)? No nepřijel si to žádný další vyzkoušet, tak nevíme... Orfi měla ještě velké hledání v lese, a to se jí povedlo moc hezky. Po úvaze jsem jí dítě neschovávala, aby si trénink s ním užila Aywy, která to potřebuje do zásahů. Bessinka měla dvě stopičky s rozlišením. První z nich zvedala obklopena motorkáři a dokázala to, i když na ně chvíli trochu vyjeveně koukala. Po výcviku jsme se s Toníkem ještě zdrželi a dali příležitost Bruře a Hafulovi na sebe navzájem. Brura moc hezky pracovala, zajímala se jen o práci a nezačuchávala se. Ostatně se hezky chovala i o pauzách, kdy jsem ji brala z auta, aby se rozkoukala. Neutíkala, držela se u mne, nebála se cizích lidí, ke většině se šla přátelsky nechat podrbat, a i když se lekla motorkáře v takovém divném skafandru, stále přijímala pamlsky. A co si nejvíc vážím, že se ani nesnažila bránit auto před cizím psem. Teprve u ní si dokážu představit kanaánec jako záchranářského psa. Hafula měl už takové menší hledání. A maličko si štěkl. Hledá moc hezky a hezky se pohybuje po terénu, značí zatím nejistě. Ale potenciál tu je, kdyby mi ho Kubík půjčoval pravidelně. Udělala jsme velký kus práce, získali nové kamarády a byli včas doma. Tarušku jsem vyvenčila s novou kamarádkou ze sousedství a jejím pejskem ještě za světla. Zbývá uklidit auto, umýt zabahněné boty, vyprat oblečení a vykoupat Orfi, která se po práci navoněla v nějakém ekhlhaftu

Dobrovolná záchranařina - hezký článek

9. prosince 2016 v 19:18 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Doporučuji k přečtení velice pěkný článek o zkušenostech ze zahraničí Ian Deavill Dobrovolná záchranařina

Jak jinak? Další nedělní trénink

4. prosince 2016 v 18:36 | kajan
Dneska v mrazivém počasí.. ano, co jiného než další trénink v sutinách. Většina figurantů cizí. Na dopolední části sutiny jsme nikdy nebyli. Paráda! Aywy pracovala jako starý profík. Opět nám došlo až po té, co po ní šli jiní psi, jak je těžké se po této sutině (navíc namrzlé) pohybovat. A jak jí to dobře jde.
Orfi se dost zlepšila v pohybu po těžkém terénu. Vtipný byl Hafula - vlezl jako nic tam, kam mnoho psů mělo problémy. Cestou zpět mu to uklouzlo po namrzlém dlouhém panelu. A on? Moc se mu to líbilo. Tak vylezl zpět a sklouzl se ještě jednou.
Odpoledne jsme trénovali v části, kde jsme byli mnohokrát. Zavřené úkryty vypracovaly Aywy i Orfi hezky a samostatně. Tonda získal dvakrát tři lidi na rozlišovací stopu. Obě se Bessince celkem podařily.

Kamarádi nám nabízejí sutiny

3. prosince 2016 v 19:27 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Jak se mezi našimi kamarády z řad nezáchranářů profláklo, že děláme záchranařinu, nabízejí nám možnost využívat jejich "sutiny" nebo "plochy". Je to velice milé. ikdy by mne nenapadlo, kolik z mých přátel má k dispozici nějakou tu ruinu. Mnoho podzimních víkendů jsme strávili na cestách po zajímavých místech v okolí jejich domů a víkendových chat nebo přímo na chátrajících statcích... I když většina prostor není vhodná pro velký orgnaizovaný trénink, my jsme si vždy hezky pocvičili a socializovali štěňata. Dnes si díky naší kamarádce poprvé zacvičlia Brura


Kromě Brury si to užil i Hafula a fenečka kamarádky Charlie, ze které možná nakonec bude také záchranářka.