Srpen 2016

IMZ Berounka

28. srpna 2016 v 23:50 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Od středy do neděle jsme byli na dalším instrukčně metodickém zaměstnání (IMZ) s pracovním názvem "Berounka". Bylo to jako vždy příjemné, poučné a náročné. Vše v jednom. Protože se člověk nemůže rozkrájet, musela jsem volit mezi Českým pohárem ZTV, který jsem 2x vyhrála (= byla velká šance na další vítězství) a IMZ. Zvolila jsem IMZ a nelituji. A to ani když jsem četla, že nikdo z účastníků poháru nenašel vše a tedy by byly bývaly naše šance veliké (zkoušku ZTV3 jsme s Aywy složily již 2x, a to právě jen ze 2 pokusů).
Toto srpnové zaměstnání je zaměřené na přesuny (rafty, tatra, apod.) a ověření toho, že psi jsou schopni pracovat v sutinách po delším přesunu v pro ně nepohodlném a neznámém vozidle či tedy člunu s (někdy také) neznámými psy a lidmi na palubě. Trénovali jsme si také tábornické dovednosti, kooperaci a práci se stresem.
Trénink v Kaznějově první den ve velkém parnu (pod dozorem kamer ČT). Aywy běhala po sutině v tom vedru jako čamrda. Mně bylo v uniformě a rukavicích hrozné vedro a dvakrát jsem se dostala do problémů způsobených horkem, únavou (to balení a předávání domácnosti) a časovým presem. Poprvé když Aywy vyhledala figuranta hodně daleko, na rozhraní terénu, který jsme měly prohledávat, a já jsem šla asi rychleji, než jsem měla (už jsem se měla vracet na výchozí bod a ona si najde figuranta takhle daleko) a upadla jsem. Naštěstí z toho byla jen velká modřina na paži a natlučená brada. Když jsem klouzala a propadávala směrem dolů, myslela jsem si, že z toho nevyjdu bez úrazu. Podruhé jsem se dostala do špatného psychického stavu. Hledala jsem v tomto kole s Orfi a moji dva "parťáci", kterým jsem dala přednost a nechala je pracovat jako první, odešli do stínu u aut s tím, že figurant je tamhle na kraji. Orfi kraj sutiny prohledala a nic nenašla. Opět se blížil konec limitu a navíc jsem měla za úkol figuranta vytáhnout. Těžko se vytahuje, když nevím, kde je. To byl stresík. Naštěstí jsem měla Aywy odloženou u batohu kousek opodál a mohla jsme si na ni hvízdnout. Přiběhla a prohledala okraj sutiny a taky nic. Popravdě na mne šly mdloby. Volala jsem figuranta, ale neslyšel mne. Mobil jsem měla v autě (moc chytré), čili jsem figuranta nemohla odvolat. Aywy ovšem pracovala dál a vprostřed terénu - daleko od kraje - začala hlásit nález. To už mne další členové širšího družstva sháněli píšťalkou. Povedlo se mi figuranta najít a vyprostit. Jen jsem dostala sprďa za nedodržení limitu pro setkání. Jestli já dám příště nováčkům přednost, tak mi naroste svatozář. Já se snažím a oni ani nepočkají až dohledám, grr.
Druhý den jsme trénovali v Kaznějově ještě jednou po jízdě na raftech a přesunu Tatrovkou. Dostala jsem roli "místního kynologa" a byla jsem poslána pomoci týmu, který již prohledával sutiny a byl právě pod značným časovým presem. Celkem nevěděli, co se mnou, protože si již terén rozdělili a dokončovali jeho prohledávání. Připadala jsem si jako narušitel. Ale jen do chvíle, než Aywy - kterou laskavě poslali, aby si štěkla (a nějak nás zaměstnali, když už nás mají) na figuranta již vyhledaného - při té příležitosti objevila dosud nenalezeného figuranta.
I Orfi se druhý den dostala na řadu a zvládla průchod celkem těžkým terénem, ve kterém označila těžký spodní úkryt. Dalšího figuranta našla úplně kouzelně - stála jsem kousek od kanálu, ve kterém byl a povídala si s někým a ona hodila hlavou a měla ho. Vůbec se nenechala rušit tím, že jsem tak blízko a mluvím a je tma atd. Pes před ní ho neoznačil, tak jsem si myslela, že figuranta z tohoto úkrytu už vytáhli. Holčička šikovná to je.
Přesuny na člunu ve dne i v noci. V rámci IMZ jsme také navštívili policejní středisko Plzeň - Bílá hora zaměřené na mpi a vyhledávání drog a výbušnin. Sezení u táboráků. Česká televize naší přípravě věnovala velkou pozornost - 1,5 minuty šlo do hlavních zpráv na ČT1 a druhý den ráno (v 7 h ráno) přijel štáb natáčet do našeho probouzejícího se tábora přímý vstup o délce 7 minut.

Této IMZ jsme se s Aywy účastnily již jako členové týmu pro mezinárodní záchranné operace (MZO) s příjemnými výhodami v podobě intenzivnějšího a náročnějšího výcviku.


IMZ se zúčastnila taky Orfi (samozřejmě v daleko menším rozsahu), ale musím ji pochválit. Stále se zdokonaluje co se týká pohybu po sutinách. A je již zcela dokonalá co se týká přesunů (jak na raftu, tak tatře tak cizím autě) a táborového života. Nejvíc mne pobavilo to, jak jsem se poučila o sundavání psa z tatry. Myslela jsem si, že ji musím sundat já, ale náš hlavní lektor psy nekompromisně stahoval za obojek dolů. Vlídně a rázně. Litovala jsem Orfi a říkala jsem si, že takhle to být nemá, že je chudinka. Hmm. Při druhém vystupování Orfi zavrtěla ocasem a sama, bez jeho "pomoci", vesele skočila z tatrovky na zem. Tak to bych do ní neřekla. Musela jsem přehodnotit původní hodnocení.







Tonda dělal figuranta a zázemí (vozil řidiče a nadbytečné psy). Kuba dva dny statečně pádloval, třetí den šlapal Tondovi stopy.