Tara Tara

14. května 2016 v 22:09 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Tara je v poslední době moc milý pejsek. Je tedy hrozně akční. Při vítání ji mám na hlavě a na stole a na zádech a zase na stole - vše v několika sekundách. A tak moc se chudinka diví, že se mi to nelíbí. Ale moc se snaží dělat to, co se mi líbí. Ale je divoká a energická. Doma má poslušnost jako maliňák - razantní, okamžité reakce na povely. Je hrozně chytrá a učenlivá. Venku nás trochu trápí typický Kanaánský problém, že se poměrně často stává, že výcvik sabotuje - odběhne si v prostřed výcviku. Samozřejmě hlavně v cizím prostředí. Ale někdy i při cvičení u nás na zahradě, když jde někdo kolem plotu. Je to velice často ona, ne já, kdo určuje, kdy se bude cvičit a kdy ne. Ale pracujeme na tom. A u Sangie vidím tak velké zlepšení, že mám vizi i pro Tarušku. Hodně se zlepšila její celková ovladatelnost. Dokonce i při hlídání. Ano, stále hlídá, ale začala přicházet na přivolání i ze strážící akce u plotu. Čili zběsile štěká na někoho, kdo jede na kole kolem plotu a (rychle) přijde na zavolání. Ne vždy, ale velice často. Hodně taky záleží na tom, kdo jde okolo. Jsou lidé, kteří jsou strůjci pokoje a naši psi na ně ani neštěkají, jen se jdou podívat. A pak jsou lidi, na které štěkají, ale nechají se odvolat. A pak je několik lidí, na které štěkají a nenechají se odvolat. Není jich moc a většinu z nich jsem přistihla, jak - když mne na zahradě nevidí - psy dráždí boucháním do plotu a (nebo) křikem. Taře dělá moc dobře, když ji za hlídání pochválím. Takže jsem se naučila ji chválit za - přiměřené - hlídání. A ona hlídá stále přiměřeněji. Podobně, jako jsem ji naučila přiměřeně honit slepice. Hrozně moc pomohlo jí nezakazovat slepice honit, ale dát jí hranice, co s mi líbí a co ne. Díky tomu a) slepicím netrhá peří, b) mi pomáhá slepice zahnat, když se dostanou kam nepatří. Moc milé jsou procházky s Tarou. Musím říci, že mi nikdy neutekla a že nikdy neudělaal na volno ostudu (jako že by utekla za cyklistou nebo tak něco). Občas se jí nechce přijít až ke mně - bojí se, že jí nasadím vodítko a legrace skončí, ale pracujeme na tom, ale stačí jí vynadat a ona se zhroutí do poddřízeného lehu a mohu ji připnout. No a na začátku procházky má často "běhací nemoc" - běhá kolem mne dokolečka a nevidí, neslyší, raduje se z pohybu. Musím říci, že mne velice svazuje představa, že na volno by měl běhat jen pes, který okamžitě a stoprocentně přijde. Takže mám často problém Taru pustit. Učím se ale od ní a získávám pocit, že na volno by měl chodit i pes, který neudělá ostudu - nebude štěkat na dítě, neuteče za cyklistou apod. Tara běhá okolo mne jako raketa a nevidí a neslyší, ale jakmile se něco děje - někdo jde proti nám - přijde ke mně. Legrační taky je, když venčím jen Taru. To se chová úplně jinak. Nejde ode mne dál než dva tři metry. A je taková vyplašená. Někdy si říkám, jaké by to asi bylo, kdybych měla jen jí. Možná bych z ní dostala i nějaké ty zkoušky... Ale mám smečku a to je taky moc hezké. I když na jedince se pak dostane méně času. Ve smečce Tara funguje bez problémů. Umí se podřídit, umí hlídat svůj prostor. Občas velké psy otravuje stejně jako mne svou přehnanou aktivitou. Byla tam něžná na štěňátka. A je moc hodná na koťata. Musím napsat, že moji divocí Kanaánští psi nikdy nezabili žádné zvíře - ani naše domácí ani to, co k nám vletělo omylem na zahradu (což třeba nelze napsat o Orfince, která má na svědomí několik králíků, holuba). Musím také napsat, že Tara má perfektní motoriku - nemá problém s žebříky, překážkami. Dělá ji radost na vše vyskočit a je tak šťastná, když ji pochválím na vršku nějaké bizardní překážky. Nepříjemné jsou s ní jen první minuty s cizím psem - dělá hlídací divadlo. Ale - když to s námi jeho majitel vydrží - po cca 2-5 minutách s ním vesele běhá a řádí na procházce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama