Radost i frustrace

12. února 2016 v 21:39 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Po novém roce prožívám s Kanaánci jak radost, tak i frustraci.
12.2.2016
Dnes jsme měli na návštěvě dva pro kanaánce cizí lidi (Renatu a Luboše). Holky si je užily. Sangie se s nimi družila o trochu více. Tara byla více reaktivní, např. na Luboše, který se vrátil z odskočení si, zase začala štěkat. A také několikrát zaštěkala na jeho gestikulující ruce, ale to nebylo hlídání, ale nabízená reakce (hýbal ukazováčkem jako povel štěkej).



11.2.2016
Sangie se rozhodla, že dožere Tařino žrádlo na jejím pelechu. Tara na ní zkusila zahrát "divadlo" a zahnat ji. Ale Sangie se nenechala. Čili krátká rvačka, na jejímž konci Tara vyděšeně naříkala a Sangie se provinile nahrnula na Tařin pelech, protože jsem na ně vlítla a křičela na ně. Tara měla malý škrábanec uvnitř nosu. Chvilku jí tekla krev a velice se litovala. Zakrátko se už usmiřovaly.

10.2.2015
Dnes jsme šli nakupovat s Taruškou a normálně normální, spořádaný mladý pes. Zdá se, že jí všechny ty lekce o chování ve frekvenci konečně došly. Trpělivost se vyplácí! Potkali jsme asi 8 pejsků, z toho dva na ni zuřivě vyjížděli. Ona nevyjela ani na jednoho. Se dvěma obzvlášť přátelskými se pozdravila a olízla. Dokonce vůbec nereagovala ani na psa za plotem, kolem kterého musíme chodit - šla přímo rovně a ani se na něj nekoukla (jen bylo vidět jak klopí uši, když ji nadšeně chválím - nereagovala záměrně kvůli té pochvale). V obchodech se chovala moc hezky, k lidem se chovala přátelsky a nechala se hladit od dětí. Jen musíme natrénovat čekání před obchodem, do kterého pes nesmí. To se jí rozhodně nelíbilo a chtěla to řešit odchodem domů i s železným rámem na kola.. řekla bych, že utáhla trojnásobek své váhy. Už jsem vychovávala hodně psů, ale žádný neprovedl takovouhle hloupost. Vlastně to byla hloupost ji přivázat k tak nestabilní věci o hmotnosti jen 40-50 kg..... s Taruškou se člověk učí...

9.2.2015
Dnes jsem měla čs zkontrolovat a přepočítat maily a zjistila jsem, že už mám 5 vážných zájemců o štěňátko Kanaánského psa, takže je rozhodnuto a požádala jsem o krycí list. Už se nemůžu dočkat. Otcem vrhu bude Noked me Shaar Hagai a matkou vrhu bude Sangie (Angie od Dvou cedrů).

7.2.2015
Dneska Taruška rozverně vyklouzla z branky za naší návštěvou. A veselým trysek běžela naší ulicí - styl "jako utržené ze řetězu" předvádí vždy prvních 10 minut na volno. Návštěva potřebovala nasednout do auta a odjet a ke všemu u našeho plotu seděla holčička a volalala kozy (neví, že jsou na horách). Tara samozřejmě zamířila přímo k ní. Čekala jsem, že na ni bude štěkat jako blázen, no a ostudu jak před sousedy, tak před návštěvou... NENENE - přišla na zavolání (ano, až na druhé, ale bez vylomenin a bez štěkání na holčičku) a v situaci, kdy věděla, že ji hned strčím domů, a kdy věděla, že jsem bez pamlsků. Zlatíčko je to!

7.2.2016
Po výcviku se u nás stavili na kafe kamarádi-záchranáři. Kanaánci si na ně zaštěkali na zahradě, ale ne moc dlouho - přijali je. V kuchyni u kafe jsme si povídali a kaanánky seděly s námi a chovali se důstojně. Všichni pili kafe, jedli sušenky. Pak si chtěl jeden z hostů přisladi kafe, sáhnul na cukřenku a Tara skočila a chňapla mu ruku do pusy. Nekousla, neotiskla na ni zuby, ale podržela.... potvora. Hned jak jsem ji zarazila, tka pustila a tvářila se provinile. Očividně si myslela, že "dělá správně - koná svou povinnost". To ukazuje, jak je v nich hluboce zakořeněno HLÍDÁNÍ. Milují nás, hlídají nás a pak se stane, že se zlobíme za to, co oni dělají pro nás.. musí to být pro ně hrozně těžké. Učím se dávat Taře šanci přebudovat hlídání do správné podoby, ne ho eliminovat (to jsem dělala u Sangie asi ve většině případů). A hodně rychle se mi to daří. Třeba se slepicemi. máme nové slepice a nedávno jsem jsem začala pouště na zahradu. tara samozřejmě začala "zabíjet slepice" (vypadá to strašně, ale nikdy žádnou nekousla, je to jen strašlivé divadlo) a zahánět je do jejich ohrady. Stačilo jí jednou napomenout a ukázat rukou, co po ní chci a usměrnila své chování! Místo "zabíjení" už je to zahánění z větší vzdálenosti. Je schopna mi velice efektivně pomoci, kdžy potřebuji slepice zavřít. A taky už je schopná si jich nevšímat, když je chci nechat ještě zobat trávu. Kdybyste viděli to její štěstí, když ji pochválím, když mi slepice nahnala správně! Úplně rozkvete štěstím! Proto je hrozně důležitý ten delta signál (ne bez křiku a zloby), o kterém jsme mluvili na semináři. Tara udělá to co chci, ale musí to vědět. |Dokud to neví, nelze se na ni zlobit (logické, ale často je to těžké dodržet)

V únoru jsem si dala záležet na tom, aby měla Tara i Sangie každý den malou chvilku tréninku - lekce pozitivní metodou. Je neuvěřitelné, jak rychle reagují a jak rychle se Tara učí (např. v porovnáním s Orfi, ale i s Hafulou). Rychlost jejich redflexního oblouku je snad stejná jako u borderek. Ale obě jsou tak drždivé. Nicméně jsem zaznamenala velká dílčí vítězství - odvolání když kolem plotu jede cyklista apod.

Leden

Tara má za sebou první hárání. Začala 1.1.2016. A - jak už jsem zvyklá od Sangie - se to hodně projevilo na jejím chování. Zalezla si na svůj pelíšek, kde nešťastně a nervózně chtěla trávit celé dny. Když jsem ji vytahovala, tak se bránila (lehla si na záda a hrabala nohama, abych ji nemohla chytit za obojek). Několikrát dennně ovšem vylezla, prolétla domem a hop mně na klík jako líbající tornádo... Pelíšek v prádelně si začala hodně hlídat a"na oko" ale strašlivě útočit na každého vetřelce, hlavně kočky. Rozhodla jsem se, že ji hned po hárání přestěhuji "blíž k lidem".
Do hárání také vyšlo natáčení vzdělávací části pořadu CHcete mně ČT, ve které se taky hezky zazubila na ostatní dospělé feny (babičku a tetičku), který se samozřejmě bála a i na Daju. S tou se ovšem za krátko krásně proběhala.



Pořad je dostupný zde - 15 minuta od začátku. Jsou v něm využita i moje videa z Izraele.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama