Leden 2016

5 let v Lysé nad Labem

26. ledna 2016 v 19:01 | kajan
Dnes je tomu právě 5 let, kdy jsme se se třemi psi a dvěma kočkami a čtyřmi dětmi přestěhovali do velkého domu se zahradou a začali rozšiřovat smečku.

Začátky byly těžké, protože jsem enměli možnost bydlet někde jinde a opravovat z dálky. Čili jsme se nastěhovali a posouvali po domě... Taky jsem 3 týdny vařila procelou rodinu provizorně a myla nádobí na zemi v lavoru... Dělali jsme novou elektřinu po celém domě, vše škrabali a malovali, ze dvou komůrek udělali novou koupelnu v patře, opravovali podlahu s mravenci, natírali plot a dlnu a vrta od garáže a stodoly, stavěli výběhy a voliéry pro zvířata, vykopala jsem si jezírko, Tonda udělal dětem prolézačky a kozí chlívek.... prostě jsme si mákli.
Teprve v posledním roce mám pocit, že zase žijeme normálně.

Mohou pedagogické teorie pomoci vycvičit psa?

25. ledna 2016 v 19:38 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
A máme za sebou první část semináře a brzy bude druhá.... Případné zájemce o seminář mimo ZBKP prosím o mail.


Anotace: Všichni víme, že naučit psa určitý cvik lze různými metodami. Některé metody jsou rychlejší, jiné pomalejší. Některé zabírají u psů flegmatiků, jiné u psů choleriků. To jakou metodu jsme zvolili vychází z mnoha faktorů (zkušenost, zkušenosti našeho trenéra, vzdělání, osobnost cvičeného psa, osobnost našeho prvního psa, naše vlastní osobnost či výcvikové cíle...). Někdo má metodiku promyšlenou více někdo pracuje se psem spíše chaoticky nebo intuitivně. Ovšem čas od času se každý psovod sám sebe ptá, zda zvolil metodu dobrou a zda by ji neměl nějak modifikovat, aby výsledků dosáhl rychleji, aby mu pes pracoval i na zkouškách a nebo třeba, aby se zbavil negativních účinků, které metoda má. Při studiu pedagogiky a teorií učení jsem narazila na mnohé informace, které lze použít při přemýšlení o učení a výcviku psů. Zpracovala jsem si je pro vlastní potřebu a ukázalo se, že mi to při výcviku dost pomohlo. Tak jsem se rozhodla, že se o ně se zájemci podělím.


V prvním bloku se budeme věnovat teorii komunikací a významu komunikace pro učení.
Konkrétně se jedná o teorii komunikace a stručnou klasifikaci biokomunikací, která nám umožní si uvědomit, jaké další signály vstupují do povelové techniky (a zesilují či oslabují jednotlivé povely).
Vše bude pochopitelně proloženo příklady z výcviku psů.
Ti, kteří se zúčastní se psem, si vyzkoušejí (pod bedlivým dohledem lektora a ostatních psovodů), jak svému psovi rozumějí a jak on rozumí jim, v několika zajímavých situacích.


Ve druhém bloku, volně navazujícím bloku, představím současné nejpropracovanější pedagogické teorii a to, co mohou přinést při učení a tréninku psů.
Začneme od teorie R-S učení (behaviorismus) s příklady R a S z kynologické praxe. Vysvětlíme si pojmy pozitivní posílení, engativní posílení, pozitivní trest, negativní trest a poukážeme na zmatek, který v pojmech nastal při nepřesné interpretaci Skinnera, se kterou se můžeme setkat na mnoha seminářích (a i si řekneme, jak se s tím zmatkem vyrovnat a co je vlastně důležité). Dále se budeme věnovat strukturalismu a konstruktivismu a tomu, jak je důležitá zkušenost a zamyslíme se, jak se asi zkušenosti ukládají v mozku (a také jak přirpavit tréninky tak, aby se jich uložilo co nejvíce). Seznámíme se s teorií didaktických situací a hlavně tím, jak nám může tato novodobá teorie pomoci zlepšit plánování tréninkových sekvencí. Pozornost budeme věnovat i teorii konektivismu a tomu, co nám přináší dnešní svět technologií - koho, kdy a jak se zeptat na radu, jak si vybrat trenéra.



Info o lektorovi: PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D.,absolvent PřF UK v Praze v oboru speciální biologie a ekologie a doktorského studia pedagogiky na PedF UK v Praze, 3.VT Svazu záchranných brigád ČR, psovod s oběma záchranářskými atesty ministerstva vnitra (sutiny i plochy) a s vrcholovými zkouškami ZTV3 a ZZP3

Hafula poprvé v Praze

25. ledna 2016 v 19:30 | kajan
Hafula byl dnes poprvé s námi v práci. Musím ho zaučovat, protože jejich proslulost roste - i náš šéf začal moje canisterapeutické psy využívat (byla jsem požádána je dovést do práce za účelem vzdělávání za pomoci zvířat pro fakultní školu). No a Hafula je velký mazel, takže je třeba ho připravovat.
Hafula cestu vlakem zvládl dobře. Moc hezky komunikuje s lidmi. Směje se na ně celým tělem a už z dálky vysílá množství konejšivých a přátelských signálů. Není divu, že ho pořád ho někdo hladil nebo si s ním na dálku povídal.


Co mne fascinovalo bylo, jak na naší katedře spontánně čuchal. Obešel si bedlivě skříně s exponáty - rostliny, houby, živočichy, kosti na chodbě. Nasával z mezery mezi sklem a dřevem a zastavil se u lidské kostry a značil mi ji vystavením. To jsem si ještě říkala, že to je náhoda. Pak jsem si povídala s kolegyní v laborce (bojí se psů, ale Hafulkou se nechala líbat hned). Hafula po chvilce odešel, zamířil (sám) k antropologům a tam zůstal. Když jsem se po něm celkem rychle začala shánět, vidím, že vystavuje krabici s lidskými kostmi, kterou tam mají studenti jako poznávačku ke zkouškám. Je to malý čmuchálek. Aywy tam byla mnohokrát a nikdy ji to nenapadlo řešit. Ten kříženec mne baví! Baví! Baví!

Trénink plochy Točná

24. ledna 2016 v 22:57 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme krásně potrénovali plochy na Točné. Trénink se hodně povedl. Se všemi pesany jsem udělala to, co jsem chtěla a i více. Orfi měla v prvním kole hledání alá RH FLA. Pracovala krásně samostatně a oba figuranty vyčuchala na skutečně velkou vzdálenost (druhého určitě více než 50 m). Na druhé kolo jsme ji připravili trénink hledání v roští. U prvního figuranta měla problém. Vyčuchala ho, ale do hrozného houští z ostružin se ji nechtělo. Stála na kraji a kňučela. Mohla ho vyštěkat, ale to zase neudělala, protože věděla, že by mohla až k němu. Díky skvělé práci obětavé figurantky (do toho roští musela nějak vlézt) se povedlo Orfi nalákat přes ty strašidelné ostružiny. Jenže pak u figurantky ji už nenapadlo štěkat, když už si spolu popovídaly. Takže musela figurantka znovu poradit. Vypadá to možná jako neúspěch,a le já jsem moc spokojená, protože si myslím, že jí něco došlo. A o to mi šlo. U druhého figuranta v roští (nebylo tak hrozné) neměla problém, něal si cestičku až k němu a vše udělala podle očekávání. Aywy měla v prvním kole vysílání do směrů, které si pojala po svém jako vysílání do velkých kruhů. Takže se naběhala více, než jsem plánovala, ale jí se to líbilo. A netrvalo to nijak dlouho. Na jeden povel si figuranty našla. V druhém kole měla vysílání k figurantovi na kratší vzdálenost - pro radost a udržení směrů. Hafula byl před a po výcviku "předhozen" hodným psům. Hezky se socializoval. V jeho věku je každé setkání s vlídným psem - samcem moc důležité. Rotvajler Faust je navíc dominantní, Hafula se mu hezky podřídil. No a na malého pejska se zase mohl vytahovat, ale v dobrém. Chlapíček nám roste - začal čurat se zvednutou nožičkou. Bez vodítka se chová inteligentně. Na vodítku mne hlídá a na psy, kteří jdou příliš blízko štaká (a hrozně se diví, že se mi to nelíbí).

Na lyžích

24. ledna 2016 v 18:06 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
I v Polabí je sníh. Trénuji s Orfi vyhledávání předmětů ve sněhu. Celkem jí to jde. Ale nesmí být moc zahrabané. Musí ležet těsně pod povrchem. Ty zahrabané většinou dohledává těžce. A také jsme vytáhli běžky. Trénuji chůzi za lyžařem s Aywy. A učím to Orfi. Kuba dostal nové běžky a chodí na nich moc rád. V pátek odpoledne jsme byli na poli za Lysou. Vystřídali jsme kopu psů a Kuba si zalyžoval. Byli jsme samii v polích, jen v dálce lidi a psi. A pak se objevila jedna paní a koukala na nás. Myslela jsem, že se bojí psů, tak jsem Orfi zavolala. Hafula se s Orfi neotočil, doběhl k paní a začal se s ní přátelit. Ona ho pohladila. Jen mu nechtěla nechat rukavice, o které Hafula projevil velký zájem. Hezky jsme si s ní pak popovídali. Bylo to takové to příjemné setkání, kterých je v pražských parcích fůra, ale u nás v Lysé maličko, kdy se pes může chovat přirozeně a jít si k člověku čuchnout, zavrtět ocasem a když si ho člověk chce pohladit, tak se nechá podrbat, když ne, tak v klidu odejde. Stále častěji se setkávám s hysterickými reakcemi a děsem v očích lidí, ke kterým pes - přátelsky vrtícíc celým zadkem i s ocasem - přijde na 2 m. Paní si pak pohladila i Orfi. Vysvětlila jsem jí, že potřebuji, aby moji psi měli rádi lidi, protože je cvičíme na záchranářské psy. Moc ji to zajímalo.
V sobotu jsme jeli do Klánovic. Zase na běžky. Nebyli jsme sami, koho napadlo využít sníh a jít běžkovat. Les byl plný lidí. Aywy, Orfi i Hafula kolem nás (Kuby a mně na lyžích) běhali na volno. Holky stoprocentně spolehlivé. Hafula maličko nespolehlivý (vyběhl mi za cyklistou a chvíli s ním běžel), ale přátelský k lidem i ke psům. Nesmím příště zapomenout pamlsky. Jistě by byl ovladatelnější :-). Vlastně je to zázrak, že byl vůbec ovladatelný. Orfi a Bessi jsme pak vzali se synovečkem na kopec, kde místni děti bobovaly. Neteřinky - dvojčátka jela v obrkočárku. Synoveček s dědou bobovali. Kuba sám sjezdoval na běžkách. Babička a Tonda pečovali o neteřinky. Byli tam i dospělí a několik psů, kteří si hráli... prostě milý zmatek. Orfi je super pes. Zapojila se do dění s grácií, bez problémů a já zcela bez obav, že udělá ostudu. Jediné, co nebylo v plánu - přitáhla mi cizí boby, když měla hledat mou rukavici.

Kanaánci u veterináře

22. ledna 2016 v 12:41 | kajan |  KANAÁNŠTÍ PSI
Návštěva veterináře může být někdy pro majitele původních/primitivních plemen dost nepříjemným zážitkem.

Kanaánci obecně nemají rádi, když jsou drženi proti své vůli. Zvlášť, když jsou traumatizovány nějakou bolestí či nepříjemným zážitkem.

Carrie Franz publikovala na FB fotku své Zivy se šátkem obalenou nohou a komentářem, že je chudinka, že se nedařilo ji ošetřit ani doma a že není myslitelné jet k veterináři, protože ona se od něj prostě ošetřovat nenechá...




Čili je třeba od štěněte kanaánce učit "ošetřovací povel". Hezky to má zpracované František Šusta. Se Sangie jsem se namořila. Jako malá se za nic nechtěla nechat ošetřovat. Naštěstí toho moc nepotřebovala. Jednou měla písek v uchu - no to byl děs. Jednou klíště. Možná jsem to dělala tak blbě - moc hr. Noked je sice improtovaný ve vyšším věku, ale tak nějak ho snáze ukecám než Sangie. Jednou jsem mu ošetřovala maličký kousanec, který se podebral. Měla jsem z toho hrůzu, ale on to snášel statečně. A Taru jsem si naučila, že je manipulovatelná. Žádný problém.
Samozřejmě doma je doma. A u veterináře je u veterináře. Čili co doma předvede a vydrží, u veterináře nemusí. A je to třeba u veterináře taky natrénovat po menších kouscích a krocích. Z toho důvodu je vhodné si vybrat veterináře s pochopením a respektem k plemeni. Ne někoho, kdo honem honem ať už jste pryč. Vyplatilo se mi brát s sebou psy k veterináři i jen tak (jako doprovod k jinému spovi, co jde třeba na očkování), aby se s prostředím seznámili bez stresu.
Rozhodně bych nechtěla dopadnout jako někteří jiní majitelé kanaánců, co k veterináři vůbec nechodí.

Ale Kanaánští psi nejsou ve stresech sami a nejsou ani nejhorší. Mnoho např. Dhoulů zahynulo v zoologických zahradách (naposledy v zoo Olomoc) po tak obyčejném zákroku jakým je vakcinace proti vzteklině na stres.


Dhoulové (Cuon alpinus) jsou hodně zajímaví psi, vlastně psovité šelmy. Nejsou to totiž úplně psi (rod Canis) protože mají více stoliček a feny mají o jeden pár bradavek na mléčné liště navíc, ale nejsou psům zase tak vzdálení jako vlci či šakali. Dhoulové jsou psům podobní i tím, že byli také v jistém období domestikováni, ale neúspěšně, zřejmě kvůli příliš úzkostné povaze a neschopnosti ustát změnu majitele. Měla jsem možnost několikrát vidět a pozorovat dhoula v Praze v záchranné stanici ohrožených živočichů v Jinonicích. Do této stanice se dostal z jedné zoo, ve které jeho partner zahynul po stresu z vakcinace, resp. z toho, že ho odchytili a vakcinovali, a v zoo se rozhodli, že je nadále chovat nebudou. Dhoulové jsou od roku 1972 jsou v Indii na základě "Wildlife Protection Act" chráněni, přesto jejich počet klesá.

Předtáčení pro pořad Chcete mně - o záchranářích

21. ledna 2016 v 19:36 | kajan
Podařilo se mi přesvědčit štáb ČT, že záchranáři jsou zajímaví alespoň stejně jako kanaánci a předtočili jsme rozhovory o záchranářích s vedoucí a výcvikářkou brigády a Tondou (o technice) a mnou (atestovaný psovod). Pak se natočili oba atestovaní psi naší brigády - Garp a Aywy. A mnozí další psi na překážkách a při nástřelácích atd. Až sleze sníh, přijede za námi štáb do Milovic na trénink. Z toho všeho udělá asi 7 minut... Orfi na kameru skákala přes skočku-výšku a vůbec se nenechala kameramanem rozhodit - skočila 2 cm od kamery a hned zpět, jako by tam kameraman nebyl. Žel to bylo tak rychlé, že se fotka moc nevyvedla.



Natáčení pro pořad CHcete mně

20. ledna 2016 v 16:15 | kajan |  KANAÁNŠTÍ PSI
Dnes jsme na cvičišti ZBK Praha (velké poděkování za poskytnutí zázemí!) natáčeli úvodní vzdělávací část oblíbeného pořadu "CHcete mně" o Kanaánských psech. Téma bylo vyžádané - kontakt na nás sehnali přes poradkyni chovu KCHMPP. I navzdory mrazivému počasí se sešlo hned 6 kanaánských psů Chanyah, Ava, Sangie, Noked, Tara a Daja- což je na malou početnost plemene vlastně velká sešlost. Vlastně poprvé se sešly v tak velkém počtu tři generace (babička, dvě dcery, dvě vnučky). Situaci trochu komplikovalo Tařino hárání, takže nešlo vypusti naši smečku najednou. Vtipné bylo, že Noked zahájení natáčení pojal zcela po svém - rohodl se běhat a běhat, nechtěl se nechat přivolat (moc lidí, psů a ty divné kamery). Už dlouho jsme ho nenaháněli tak dlouho jako dnes. Čili se hlavní hrdinkou stala nakonec neplánovaně Sangie. Zpočátku s chutí, ke konci již značně unaveně. Natočilo se hodně materiálu, včetně hry Chany + Avičky a Tary + Daji. Předvedli jsme také barevnou diverzitu plemene. ČTvyužije i některé záběry z videa Filipa Maška a také z mých záběrů z expedice v Izraeli před rokem. Čili to bude asi hezké podívání. Odkaz sem pak umístím.