Různost až to není možné

4. prosince 2015 v 22:24 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Naše štěňátka (už poněkud vyrostla). Akibe už hárá. Daja je hezky socializovaná kanaánka. Ale nejvíc samozřejmě sleduji naši Taru. Je to zábava o to větší, že ji mohu pozorovat při hře a ve srovnání s křížencem Hafulou, který je jen o trochu mladší.
Tara a Hafula se mají moc rádi. A i když společně tráví spoustu času, každé se jinak projevuje. Je to tak zajímavé je pozorovat!

Uvedu několik příkladů rozdílností (reakce na zavolání, místo pobytu doma a reakce lidí na štěně, srst).
Reakce na zavolání
Když s nimi jdu ven, Hafula letí na zavolání "ke mně" opravdu velkou rychlostí (asi jako Orfi, tryskem), běží ke mně, i když volám nějaké jiné psy, prostě za mnou rád běhá na zavolání. Je ochoten odejít i od nějaké fujky, co našel a chtěl by se vní vyválet. A to i bez pamlskování. Tara přijde taky vždycky, ale někdy to hooooooodně dlouhou trvá. A nikdy ke mně neběží, vždy jde obezřetným krokem, maličko se poflakuje, aby se neřeklo. Pamlsky ji venku zajímají, ale ne zase tak moc, rozhodně nezrychlí, když otevřu krabičku s ňamkami. Také se jí moc líbí, když ji chválím. To má moc ráda. Ale nepoběží kvůli tomu. Hodně reaguje na povely tělem - když se otočím, jde za mnou, ale obezřetně. Následně s mladším Hafulou lze takřka všude chodit na volno. Starší Taru na mnohých místech raději nepouštím. Nejraději se procházím s trojhkou Aywy, Orfi, Hafula, protože mohu jít se třemi psy a mít je všechny na volno a spolehlivě pod kontrolou. Hafula je pro mne ostatně velké překvapení. Myslela jsem si, že když má člověk doma smečku psů, tak je prostě nemožné, aby bylo štěně tak závislé na člověku, jako byla Aywy (která žila jako štěně jen se starou dementní, slepou a hluchou kníračkou - čili takřka jako jedináček). Ovšem Hafula je ochoten kdykoli odběhnout od každé zábavy se psy a přijít ke mně. Nejen ochoten, on mne stále sleduje, zda nedám nějaký maličký podnět, signál, že se o něj zajímám a pak tryskem letí.

Chování doma
Doma je Hafula jeden z "nohsledů". Prostě je nejraději se mnou nebo s Kubou (hkdyž dělá Kuba něco zajímavého). Když se zvednu, zvedne se a jde za mnou. Nebo za Kubíkem. Kdykoli se rozhlédnu, tak ho vidím. Když je někde nedopatřením zavřen, projeví typickou separační úzkost a naříká. Musela jsem ho učit trávit čas v kleci a kenelce. Naopak Tara tráví spoustu času sama. (Mnohem více než Sangie.) Zavření do klece bere od mala se stoickým klidem, usne a počká až pro ni zase přijdu. A sama v otevřené kleci tráví dost času. Zabrala si klec v přípravně psího jídla. Moc ráda to tam hlídá, hlavně před vetřelci (kočkami) a hypnotizuje bednu s rozmrzajícím masem. Za mnou několikrát denně přiběhne jako velká voda "teď je čas se pomuchlovat", ale pak se zase vrátí na svou strategicky výhodnou pozici.
Reakce okolojdoucích
No a co je nejpozoruhodnější jsou reakce"na štěňátko" lidí, které potkáme, když jdeme po městě. Nejprve je třeba říci, že jsou oba dva moc milí. Ani jeden z nich se lidí nebojí, ani nejde do agresivity. Ale když jdu s Hafulou, tak se mne mnoho lidí zeptá, zda si ho mohou pohladit a pak si ho muchlují a povídají mi o sobě a svých psech atd. Myslím, že bych ho mohla mnohokrát prodat, kdybych chtěla... Naopak, když jdu s Tarou, nikdo o ni nemá větší zájem. Občas se na ni lidi usmějí, ale to je tak vše. Za celý její život ji pohladili vlastně jen pejskaři (záchranáři) na cvičáku u nás a v CHomutově, pak zájemci o Kanaánce a pak ještě jedna paní na adventních trzích. Je to pozoruhodné a trochu (pro Taru) smutné, protože je jasné, že každé pohalzení od cizího člověka posiluje dobrý vztah k lidem, který se v ní snažím rozvíjet.
Rozdílná srst
Co se týče srsti, Tara vede. Má hustou, samočistící nádhernou srst. Je to jako z té židovské anekdoty jak dva lezou komínem. Když štěňata vlezou do bahnité louže, Tara vyleze čistá nebo jen s několik smítky, která opadají do 5 minut. Kdyžto Hafula je sporo pořád špinavý. Několikrát týdně ho musím sprchovat. A jak ho mám ráda, tak jsem vážně uvažovala, že bude jen venkovní....
Chování při výcviku
Obě štěňata a vůbec všichni psi (kromě Nokeda - toho to ještě nechytlo) a všechny kočky moc rádi trénují v kuchyni. Vzhledem k počtu zájemců o cvičení, je jasné, že na každého se dostane jen několik minut denně (a prřiznám se, že ubohé kočky často lekci ani nedostanou). Tara lépe štěká na povel a také umí podat pac. Hafula umí lépe odložení a otočky. Oba mají rádi pamlsky, ale Hafula je žravější. Dnes jsme trénovali na targetu. Tara je tak namotivovaná na něm zůstat, že se jednou odmítla uvolnit (slézt za pamlsky) - asi nějak vytušila, že to byla poslední sekvence a prostě nechtěla skončit.
Jak si hrají?
Samozřejmě si moc rádi hrají společně nebo s jinými psy. Venku na zahradě kopou psí nrou a také se rádi potápí. I když je pod nulou, produpnou led a celí se namočí v jezírku nebo ve vaně. Tara spíše v jezírku. Hafula spíše ve vaně. Našel v ní pískací plastové hračky, které jsem tam dala odmočit, a postupně je vytahává ven. Hafulu jsem tuhle přistihla, že si nosí jablka nahoru po schodišti a pouští je dolů a chytá je. Stejně jako to dělala Bessi s míčkem, když byla malá. Tara moc ráda trhá toaletní papír. Vyskočí si na záchodě pro balík papíru v poličce a odnese si ho a roztrhá igelit a vyndá roli a trhá a cupuje. Hafula si moc rád hraje i s lidmi - rád se tahá, rád aportuje. Tara spíše vyjímečně.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama