Noked, Sangie a Tara na podzim 2015

14. listopadu 2015 v 18:10 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Již delší dobu jsem nenapsala příspěvek do Kanaánského deníčku. Jednak proto, že jsem se plně věnovala záchranářské práci s Aywy a Orfi. No a taky proto, že mne Kanaánci trochu zlobili. Vlastně jen holky. Noked je čím dál větší zlatíčko! Venku ho můžu vypustit na volno vlastně jako každého jiného psa. Neloví, neutíká. Reaguje na povely (ke mně, nevšímej si toho psa) a také už se nevyhýbá odchycení jako dřív. A jak se máme rádi. Když jsem přijela domů po dvou dnech na konferenci, vyskočil mi na klín a chtěl drbat a drbat. (Před tím vždy po mém návratu dělal několik dnů, že mne možná nezná.)


Sangie se naučila přeskakovat plot na ulici, když nás chtěla doprovázet a my chtěli, aby byla na zahradě. Museli jsme postavit velký výběh podél celého pozemku a zastřešit kotec (i z toho párkrát vyhupsla). Tara zase má za sebou hlídací období. S velkým přehráváním vztekle vyháněla každého psa, který šel kolem plotu, kačen, husy a kočku Sedivku, kterou nějak méně zná a taky "divné lidi". Na lidi i psy se sápala i na vodítku. Čili procházky s ní byly značně obtížné. Ve chvíli "hlídám" neviděla a neslyšela. Ještě jsme to úplně nezvládli, ale už jsme na dobré cestě. Rozhodně už Tara reaguje na moje pokyny, že se mi to nelíbí, rychleji, než dříve. Ale pořád si ráda hlídá svůj prostor, a to i jako hru (vyhání Hafulu i další naše psy, se kterými jinak vychází dobře a má je ráda). Nikdy si hlídání nezkusila na mne ani na další členy rodiny. A nikdy si nezkusila hlídat přijaté návštěvy. Na to je moc dobře socializovaná. Ale na "divného" pána, který jde proti mně při večerním venčení, je schopna na vodítku ošklivě vrčet. Taky pořád bojujeme s méně pevným levým ouškem. Jinak za sebou máme pěkné procházky s Dájou a Akibe a jejich lidmi. Obě holky jsou moc krásné. Obě hezky přezubené. Daja je krásně socializovaná (až závidím) - chodí se holt venčit denně do pražských parků. Akibe je na tom podobně jako Tara - odvykající si hlídačka pod laskavým dozorem paničky.

Karolína o tom napsala:
"Musím říct, že mě občas fascinují reakce lidí, přesně si pamatuji, jak jsi říkala, že někteří lidi je prostě nechápou... Byly jsem na pro procházce v lese, v rámci socializace jsem pak s Akinkou a kamarádkou vyrazila do kavárny kam pouštějí i pejsky. Akinka si spořádaně lehla pod mé nohy a spala. Přes celou kavárnu seděla paní s krátkosrstou kolií (v Akinčiných očích velký pes). Paní o nás věděla, ale stejně, když odcházela, tak psa (bez ptaní) pustila až k Akince. Ta samozřejmě bránila svůj prostor a mě a vrčela. No a paní řekla, ať si ji vychovám, že máme velký problém! Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na jediné slovo. Pes se chová jako pes a hned z toho je aféra .. byla jsem zklamaná. To nikdo neviděl, že se ani nehla a naopak ten druhý pes přisel až k ní a vstoupil do jejího prostoru?!"



Vlastně celou procházku šli všichni navolno, ale nedařilo se je pohromadě vyfotit (jen z dálky).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama