Přesunutá částá deníčku - 10. díl (září - listopad 2013)

16. října 2015 v 14:36 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
1.9.2013 Záchranářské soustředění
Sangie se účastnila záchranářského soustředění. Pracovala v sutinách, udělala si dva traily a také jsme trénovaly poslušnost a dovednost. Jsem s její prací spokojená. Je suprově namotivovaná. Např. v sutinách prošla čtyři velké objekty, než se dostala k figurantovi. Všude byly různé odpadky, smrdící věci atd., ale ona pracovala, nezačuchávala se! To je přece nádhera. Co mi vadí je, že její první reakce na cizí velké psy je tak zoufalá - bojí se jich, tak rovnou hrozně hlasitě vrčí. Pokud se k psovi dostane nejrpve zezadu, nebo pokud je pes hodně malý tak se s ním chce kamarádit. Stačí jí ovšem dvě tři minutky klidu a i s cizím velkým psem je schopná se skamarádit. Např. s námi spala Bohdana s Gerouškem - a Sangie oba dva zvádla. Samozřejmě díky trpělivosti Bohdany, která byla ochotna se s ní podrbkat v klidu. Sangie ji pak nechala klidně přijít na pokoj a nedělala brajgl. Jinak stále tam byli více štěkající psi, než naše Kanaánka.
2.9.2013 U veterináře
Sangie v noci klepala uchem, jeli jsme na veterinu (cestou do nemocnice s Ester - pikantní zážitek po všech stránkách). Prohlídka bubínku (podařilo se bez narkózy :-) ). Potvora si dovolila na veterináře vrčet. Čili potřetí zavrčela na člověka. Začíná mne to zlobit. Na druhou stranu, když jsem ji nasadila náhubek a držela, tak drřela a nebránila se, čili se prohlídka odehrála nadočekávání rychle. Naštěstí to bylo bez poškození bubínku, bez osiny, jen zánět zvukovodu. Dostala kapičky, které se 1 x denně kapají a vtírají do zvukovodu. To se Sangie moc nelíbí, ale musí to vydržet.
Pan doktor se podíval i na bursitidu a konstatoval, že to je prostě tak (bursitida = kosmetická vada) a že se s tím nebude teď nic dělat, leda kdyby to vyrostlo moc, což se doufám nestane. Sangie teď spí povinně na matraci či na posteli.
8.9.2013 Opuštěná
Odjela jsem s Tondou, Aywy, Orfi a Bessi na Český pohár ZZP3 (dvoudenní akce). Ester je navíc v nemocnici a Joel u babičky. Doma byl jen Dan s Lenkou. Sangie prý trpěla šílenou psychózou a depresí. Prý se jí šíleně stýskalo. Jendou ji prý Dan ani nemohl najít. Myslel si, že utekla. Pak ji našel v nové vykopané noře na zahradě, jak s choulí na dně do kubíčka. Nechtěla ven, truchlila tam. Přivítala mne šíleným kníkáním. A pak se učárala radostí, když se vítala s Orfinkou. A na Aywy se vrhla a odeháněla ji ode mne, chtěla mne jen pro sebe (Aywy si to nenechala líbit, rvačka pod stolem v kuchyni). Teď leží v ložnici spokojeně stočená na křesle vedle mne.
10.9.2013
Sedím u počítače. Sangie mi leží pod nohou stejně tak jako ležívala Brixie, jako ráda ležívá Aywy a nebo Orfi. Je možné, že se povaha psa řídí majitelem více, než plemenem? Na druhou stranu se někdy trápím otázkou, zda jsem si Sangie měla vůbec brát. Krytí bude náročné (kde vzít krycího psa?) a komu svěřit štěňata ještě více. Sangie se snaží být můj naprosto jediný pes a dominantně se prosazuje nejen nad Orfi, ale i nad Aywy, Miou i Korálkem. To jí samozřejmě nemůžu dovlolit, ale tak moc se milujeme, tak moc máme vzájemné důvěry. Když jí kapu do uší, nebojím se, že by se po mně ohnala, i když je jí to nepříjemné a bolí jí to.
11. 9.2013 U nory

Sangie si začala hloubit noru. Naši psi mají na zahradě místo, kde mohou hloubit nory. Hodně je to baví. Občas se jim podaří prohloubit noru tak, že se do ní vejdou celí. Ale pak přijde déšť a strop se propadne... a začínají znovu. Sangie bere svůj úkol vážně. A jako jediná si svou noru hlídá - nikoho k ní nepustí. Dnes jsem viděla, jak se odvážila sprdnout i Korálka, když chtěl jít do její nory. Vrčela na něj a zároveň se mu omlouvala. Bylo to legrační, nicméně účinné. Korálek její noru nechal být. Když jsem k noře přišla já, nevrčela na mne, ale bylo vidět, že jí úplně netěší, můj zájem. Hodně se uklidnila, když pochopila, že ji noru nevezmu a ani ji hrabání nebudu zakazovat. Možná právě od hrabání nory má zánět zvukovodu - možná si tam naházela hlínu.
11.9.2013 Ošetřování ucha
Každý den musím Sangie kapat do ucha kapičky proti zánětu a pak mám s jednou kapkou na prstu masírovat zvukovod. No prima. Sangie, hned jak vidí, že beru kapičky do ruky, prchá. Sice přijde, ale nerada. Zkusí mi nastavit zdravé ucho (prima trik) a nemocné ucho naopak co nejvíce skrývá. Je to boj. Ale ať se brání jakkoli vehementně, tak na mne ani jednou nezavrčela nebo se nijak agresivně neprojevila. Jen uhýbá, odstrkuje mne nohama, otáčí hlavou tak, abych se k uchu nemohla dostat. Je to hodně divoké kapání, ale bez agrese.
11.9.2013
Dnes ráno se Sangie klaněla Aywy. Mohla se přetrhnout, aby si získala její pozornost a pohrála si s ní. Aywy se nejprve (jako vždy) zubila a neměla chuť, ale intenzita klanění byla tak velká, že po chvilce roztála a pohrály si. Odpoledne jsem si všimla, že Aywy začíná hárat.
12.9.2013
Orfi přestalo bavit to, jak se na ni Sangie vytahuje. Dvakrát jsem ji viděla, jak si ji (po té, co se na ni Sangie vytahovala) rychle naměstnala pod nohy. Sangie se podřizovala úporně, ležela na zádech a mrskala ocáskem a kvílela, Orfi ostentativně zívala ... a dávala najevo, že je dobromyslná. Její dominance je zřejmá, ale je doprovázená neuvěřitelnou velkorysostí a pohodovostí. Hned, jak Sangie trochu vychová, tak už ji uklidňuje.
14.9.2013
Dnes po dlouhé době (prázdniny) cvičák v Lysé. Sangie byla ze psů vystresovaná a vyjížděla po nich, když se na ni podívali. Pouze, když si mohla čuchnout k zadku a nebo, když byl pes malý, tak nezačala mít agresivní projevy. No paráda :-( Zdá se, že si pamatuje zážitky z výstavy a že je vyhodnotila ... To jsem zvědavá, zda se toho někdy vůbec zbavíme. Doknce měla problémy na cvičišti vůbec pracovat. Nechtěla ani žrát. Několikrát se mi na pár sekund soustředila. A měla velkou radost, že ví, co má dělat "lehni", "sedni" i chůze u nohy. Většinu času, ale plašila. Jedinou světlou chvilkou bylo, když jsem ji našlápla stopu. Terén byl strašný, vyprahlé pole. Udělal jsem jí stopu rovnou, cca 200 m dlouhou s dvěma předměty, vlastní. Sangie, jak viděla postroj a jakmile jsme opustily cvičák, nasadila veselý a chtivý výraz. Na pachovku se nasměrovala a krásně odšlapala celou stopu. U předmětů potřebovala pomoci. A nepoznala konec :-) směrem stopy šel v dálce nějaká člověk, nechtěla se nechat odtrhnout, chtěla letět za ním. Je to legrační, že nepochopila, že když je to moje stopa a já jsem s ní, nemohu být tam ... Nos má suprový. Co já s ní jen budu dělat?
19.9.2013
Dnes si k nám přijeli manželé Rejmanovi - přijeli si pro kočičku. Slovo dalo slovo a chtěli vidět Kanaánce. Uvažují, že si pořídí psa, který by byl "svůj", trochu kočičí, protože nemají rádi psy, kteří se ldiem vnucují atd. Tak jsem je seznámila krátce s plemenem, poučila, že je to pes netradiční, svůj, ať Sangie nehladí , dokud k nim nepřijde atd., ale ať se jí nebojí, že ... Pak Dan Sangie přivedl, pro jistotu na vodítku. Sangie na ně vůbec neštěkala. Tak jsme ji pustili. Sangie se šla nechat podrbat nejprve ke mně, pak k nim a pak jim začala nosit aportek, aby jí ho házeli. Uf. To jsme se Danem oba zírali. Oni jí aportek (krabičku od paštiky pro kočky) házeli a vůbec nevím, zda pochopili, jaký zázrak se právě odehrává. Kdyby si tak pořídili pejska, abychom měli ženicha blíž! Moc bych se nedivila, kdybychom o těchto krásných a tolerantních mladých lidech na těchto stránkách ještě nepsali :-)
27.-29.9.2013 Záchranářský výcvik - sutiny, traily
O víkendu jsme byli na Obalovně. Sangie cvičila v sobotu dopoledne - sutiny. Do terénu šla 4 x: vždy skvělá motivace k práci, čuchala a v krátkém čase vyhledala figuranta. Prodlužovala jsem jí tedy dobu hledání - posledního figuranta dostala na druhý kraj ruiny. Moc se prý smála, když k němu šla. Skvělá práce, samozřejmě po malých krůčcích, ale žádná chybka. V sobotu odpoledne - v ploše dva traily. Oba provedla s velkým nadšením, hezká motivace. Ten druhý trail byl s lomem a hodně dlouhý, figurant na konci byl mírně schován - krásně k němu obrátila, když na metr či dva vyběhla z pachu. Jsem moc spokojená. Cestou zpátky zvedla Cleuška srnku a hnala ji směrem k nám. Sangie se k ní přidala a tak se zkamarádily (její panička se Sangie bála - ona na vodítku hrozně vrčí na všechbny psy - bojí se jich a tak se takhle pitomě snaží, aby ji nekousli). S Celuškou přiběhla plec na pleci po velké probíhané - bylo jasné, že jsou už velké kámošky. Stejně tak se to povedlo s Charliem. No a Bonni, Gerouš a Terezka jsou její staří a milí známí. Nejvíce se kamarádí s dvouletou fenkou Bonnie - moc hezky si hrají, až Orfi žárlila a chytala Sangie za obojek, aby si hrála s ní.
V neděli ráno v ploše měla Sangie jeden trail. Žel jsem ji vyndala z auta moc brzo, zahlédla v dálce maličkého figuranta. Od pachovky tedy chtěla k němu přímo. Vodítkem jsem ji usměrnila (nevím, zda to bylo dobře nebo ne) a navedla na stopu, po chvíli váhání a dotazování, co tedy vlastně chci, zvedla stopu a šla přes asfaltovou silnici, až k figurantovi. Ještě jsme spolu prošly mezi ohni, zopakovaly tunel a drobnosti z dovednosti a poslušnosti. Také jsem ji zvykala na čtení čipu. Zatím jsem ji jen nechala od cizího člověka krmit z čtečky (kterou představoval mobilní telefon).
2.10.2013
Sangie krásně chodí po cvičném žebříku. Má ohromnou motoriku zadních končetin. A jak jí to těší!
6.10.2013
Hezký trail. Pár fotek a videí.
7.10.2013
Konečně se povedlo sehnat kameramana a natočit, jak Sangie chodí po žebříku. Video zde. Je vidět její vysoká motivace. Všimněte si ocasu a jak s ním radostně vrtí, postavení uší a také, že na závěr se místo mazlení vrací k žebřžíku, stejně jako se vrací pes k targetu (jenže žebřík se, narozdíl od targetu, špatně zvedá). Pro skok do náruče jsem ji musela odvolat. Na žebříku má velice pěknou motoriku končetin. Pro toto cvičení jsou důležité předevší končetomy zadní - ovládá je oproti jiným psům velice dobře. Ani to nemusela zvlášť trénovat - má to vrozené.
Další dvě méně povedená videa zde a zde.
10.10.2013
Dnes trénink v sutinách ve Vraném. Sangie jsem jen vytáhla, aby si terén prošla. Společně s Terezkou z naší brigády a jejím páníkem jsme procházeli velkou halu bývalé papírny. Byla naprosto v pohodě. Nebála se kanálů ani dalších úkrytů. Nereagovala na záhandé stroje. Neměla ani chuť si zavrčet na Terezku, i když byla na vodítku. Na volno spolu normálně běhaly - celkem se ignorovaly, ale věděly o sobě. Šla se podrbat nejen ke známým lidem, ale i (samozřejmě, že opatrně) k Zuzaně, kterou viděla poprvé. Udělali jsme jí odbíhanou, jen krátkou. Vše skvěle zvládla.
Cestou na trénink jsme se stavili za Zvolem v lesích - Kubík vybral trasu houštinami a přes skalky. Sangie byla většinou na volno a hezky přicházela na zavolání i si mne hezky hlídala. Jen chudák zase strašně slintala, jak jí nebylo dobře po cestě.
10.10.2013
Dnes jsem dostala FB zprávu z Ameriky od paní Emily Romanow, která si importovala Kanaánku z Izraele. Našli s manželem moje videa se Sangie, a tak se chtějí zkamarádit a prosí o rady. Jak jsem ji prý naučila skákat do náruče? A další triky? .... Vypadá to, že budeme přes oceán řešit specifika plemene. Její fenka Kira je 7 měsíců stará a prý se u nich doma (kde bydlí 4 měsíce) bojí strašlivě některých přístrojů (lednice, fén) a oni ji neumějí pomoci. No to jim nezávidím.... Sangie se doma naštěstí nebojí ničeho. Ano, uhne, když se nad ní něco vzánáší (včetně jídla, když jí hážu pamlsky), ale není to ta panická hrůza, kterou jsem na ní párkrát viděla v cizím prostředí. Dokonce i Koral se doma bojí vysavače a nebo když soused střílí. Sangie ne. Že by naše takřka roční cesta mohla být pro někoho vzorem? I když mi to přijde někdy jako pokulhávání? Rozhodně je to pokulhávání za borderkami, pudlíky či belgickými ovčáky... Nezbývá se nez zeptat, proč si člověk vůbec Kanaánce pořizuje, když život s nimi dá tolik práce? A hned si odpovědět, že je to přece skvělé - učí se milovat. A taky si váží toho, že je tolik milován od bytosti, která svou důvěru hned tak někomu nesvěří. Neměnila bych Sangie ani za nic. Život s ní je moc hezký.
A to je taková hezká tečka za touto kapitolkou. Zítra Sangie oslaví první narozeniny a začneme psát další kapitolu.

11.10.2013
Dnes má Sangie narozeniny. Jsem ráda, že ji máme. Retrospektivní album zde.
12.10.2013
Dnes Sangie předvedla žebřík na cvičáku v Lysé. CHvílemi cvičila, chvílemi se hroutila (což záviselo hodně od toho, kteří psi byli s ní na place). Ale jak viděla žebřík, tak se usmála a šla na něj. Dvakrát ho přešla nohoru i dolů.
13.10.2013
Koťátka, která se narodila Pomněnce přímo na Sanginčiny narozeniny, zdárně prospívají. Jakmile kníknou, Sangie k nim běží a kouká se na ně. Má o ně ohromný, stálý a soustředěný zájem. Ale není v tom žádná agresivita, vůbec ne. Zvědavost, to ano.
17.10.2013
Dnes jsem vzala Sangie s Aywy pro kozy na pastvu. Řekla jsem si, že je jí rok, začala hezky poslouchat, tak ať se zaučuje a pomáhá. No to jsem si dala... Místo, aby se zajímala o kozy začala prohledávat místní sklepy... asi už je to záchranářský pes celým srdcem, připomínalo jí to sutiny. Jenže já se starala o kozy (zrovna mají říji a kozel blbne, takže to není jen tak). A když jsem se sehnala, Sangie nebyla, zavolala jsem ji. A ona nepřišla na zavolání. Grr. Dost jsem se na ni zlobila. Ale co naděláš? Dovedla jsem kozy domů, a vrátila jsem se pro ni.. a ona nikde. Už jsem měla skutečně velký vztek a ten pomalu přecházel ve strach. Sangie očividně nebyla na pozemku, kde paseme. Kuba ji šel hledat k plotu se sousední pastvinou a já už si představovala, že tam Sangie utekla a teď tam řádí jako černá ruka, prohání ovce, trhá slepice apod. Když se stále nevracela na zavolání, tak jsem šla Kubu podpořit. A cestou jsem ji našla - seděla pod oknem ve sklepě cca 2,5 metru pod úrovní povrchu. A trpělivě čekala, až ji najdu a pomůžu jí ven. Ta se usmívala, když jsem se do sklepa naklonila. Ale, aby zavyla nebo mne jinak zavolala, to ne. S důvěrou na můj pokyn skočila do půlky zdi a já ji chytila a druhou půlku vytáhla ven. Jak se do sklepení dostala nevím. Ale je celá, zdravá a nešla po slepicích a zdá se, že kdyby mohla, tak by přišla... takže dobrý konec a obnovená důvěra. Jen pást asi nebude. Ale prohledávat sutiny, to jó!
23.10.2013
Dnes u nás byla milá návštěva, paní Svobodová z pražské ZOO SUŠ. Náležitě a pořádně si prohlédla Sangie a rozhodla se, že až tu jednou její pejsek nebude je mu teď 12 let, ale je zdravý), přiveze si kanaánce z Izraele - psa. Třeba by to mohl být ženich pro Sangie či její dcery. Mám z toho radost, bude mu u ní dobře.
24.10.2013
Krásná procházka jen se Sangie a kamarádkou s jejím psem Gerouškem (český strakatý pes). Cílem bylo probrat mantrailing, protože Geroušek s námi bude za dva týdny trénovat. Sangie se chovala jako vzorně vycvičený pes. Žádný problém ani s Gerouškem, ani s lidmi, ani se psy, které jsme míjeli, ani s přivoláním. Celou dobu se na mne vlídně usmívala a snažial se mi udělat, co mi na očích viděla. Ale také si s Gerem krásně pohrála. A také se šla kamarádit s rybáři, tkeré jsme potkali u Labe. Náležitě si ji prohlédli a podrbali. Jedna parta rybářů o ni jevila velký zájem a povídali jsme si o kanaáncích dost dlouho. Fotky z procházky zde.
Fotka, kdy si Sangie už stoupla a uposlušněná je Aywy. Škoda, že se mi žádná nepodařila tak, aby všechny čtyři holky byly v pohodě a koukaly se do objektivu.
Na agility byla celkem vyrovnaná a v klidu. Na sportovce je hodně ve stresu. Myslím, že jí vadí obrany a psi, kteří jsou cvičení na zadržování pachatelů. Jsou vedle ní v kotcích a štěkají a halasně se projevují. To se jí nelíbí. Stres byl dnes tak velký, že se při prvním vyjití na plac, nedokázala soustředit, odmítala pamlsky. Tak jsem se s ní jen prošla. Hrůza. Vzala jsem ji na motivační trail na nedaleké pole. MOc se to povedlo - hezky běžela za zcela cizím figurantem. A hezky se od něj nažrala. Po trailu byla najednou schopná na place i cvičit - chůze u nohy, sedni, lehni, krátké odložení atd. a již pamlsky přijímala. Zdá se, že práce, kterou zná, jí zbavuje stresu a dává jí jistotu. Na obrany ovšem chodit nemůže.
26.10.2013
Sangie se mnou byla včera i dnes na cvičáku. Včera agility a dnes sportovka. Před agility jsme si hezky pocvičili poslušnost. Vylezla i na vysoký žebřík. Jen z něj skočila dolů z půlky :-(hrozně jsem se polekala, že si něco udělala s nohama, ale to naštěstí ne, je to skokan). Budeme muset trénovat na žebříku nižším.
29.10.2013
Všimla jsem si, že Sanginčiny uši byly několik dnů divné - většinu dne jí plandaly špičky. Už jsem si říkala, co se děje a že jí budu muset přidat vápník a kosti do krmení, když tu se jí uši zase hezky postavily. A byly o řádný kus delší! Má teď ušiska jako pravý pouštní savec nebo jako netopýr. A to jsem si myslela, že už je má hotové a neporostou jí.
1.11.2013
Dnes jsme byly s Aywy a se Sangie na Pedagogické konferenci EVVO v Litoměřicích. Hezky doplnily mou přednášku. A Sangie si díky organizátorům zažila chvilku volnosti - volného pohybu mezi cca 140 účastníky ve velké budově. Bylo roztomilé, jak se s tím vypořádala se ctí, jak si mne hlídala a zároveň, jak zkoumala a šla se seznamovat s novými lidmi a s novými prostory. Nebyla nijak vystrašená, na nikoho se nezubila, dokonce ani dalšího pejska, se kterým se přátelsky očuchala. Při první přednášce se chovala nadmíru důstojně. Občas sice chtěla vykouknout na chodbu, ale rychle pohcopila, že teĎ má zůstat v místnosti. Pak o přestávce vyvenčení. Při druhé přednášce byla už unavená, stočila se do klubíčka a tvrdě spala pod stolem. A jednou krátce zavrčela na paní, co si stoupla blízko ní, ale hned jak se probrala, přestala a uklidila se o kus dál. Na konci obou přednášek se obě psice zvedly a začaly si velice vesele hrát a žužlat jedna druhou....
Nepodařilo se jen jediné - ještě před první přednáškou udělala hromádku před sborovnou (ostuda, uklidila jsem ji..) příště musím venčit déle a vytrvaleji.
3.11.2013
Dva traily na cvičení v Milovicích. Celou dobu bylo vlhko, trochu pršelo. První treil na Tondu, celkem krátký, motivační, do tvaru L, vydařil se. Druhý trail byl delší, slepý, přes houštinu, kde se stopovačka zachytávala (trhalo to psrojem, Sangie na to reagovala..), což vedlo k tomu, že se vydala jinudy. Pak si to ale uvědomila, vrátila se po vlastní stopě zpět a chytla se a našla figuranta. Hezké, jak si poradila, ale příště jí uděláme trail zase kratší a veselejší.
4.11.2013
Po návratu z práce Sangie nutně potřebovala "cvičit", takže se mi vnutila. CHodila po žebříku tam a zpět, dokonce dokázala na žebříku předběhnout váhající a bojící se Orfi (to Orfi moc nepotěšilo), CHůze u nohy, veliká pozornost. Začala jsem s ní dělat odložení vleže dle BH. Už celkem chápe, co se po ní che. Postupně prodlužujeme.
8.11.2013
V ložnice se Sangie poprala s Bessi. Celkem nevím, která začala. Když jsem k nim doběhla a zařvla na ně, Sangie hned přestala, Bessi po pár sekundách. Bessi má delší chlupy, vyšla z toho bez zranění. Sangie měla dvě drobné ranky na dvou nohou - ta mrška bordeří jí proštípla nohy. Ošetřila jsem ji betadinou. Při příštím setkávání jsem je bedlivě sledovala, zdá se, že se Sangie Bessince podřizuje. Vše proběhla v mírné nervozitě, ale bez dalšího praní.
9.11.2013
Dnes proběhla schůze sekce CA Kubu chovatelů málopočetných plemen. Sešli jsme se skoro všichni, ale stále v počtu velmi malém. Poradkyně chovu paní ing. Košťálová nám poradila, jak s budoucím uchovněním a krytím a zodpovídala trpělivě naše dotazy. Dostali jsme také návrh, uspořádat setkání plemene, které může být dokonce klubem podpořeno. Tak jsem hned začala vymýšlet, že by to mohlo být třeba mantrailing jednodenní soustředění.
Před schůzí jsme se s mými třemi psicemi a s Ester a Baffi nádherně prošli v Klánovickém lese (doprovázeli jsme Ester s Baffi na půlku cesty k babičce). Mj. jsme potkali fenku Rhodéského ridgebecka, se kterou se Sangie hned skamarádila a hezky se spolu (i s Orfi) proběhaly. V hospůdce u Lípy byla i sestřička Ava. Tak jak si byly jako malé podobné, tak teď mi to ani nepřišlo... je každá jiná. A Sangie mám zafixovanou, tak mi přišla najednou nějak hezčí :-). Přitom se mi vždy více líbila Ava. Jen jsem nakonec vyvírala štěně, které se mne méně bálo... no už je to dávno. Dnes je Ava s novými majiteli celkem v pohodě. Oproti Sangie je drobnější, což mne ani nenapadlo, že může být, protože mi Sangie přijde celkem malá. Ale je zase lépe nasvalená, to Sangie je samá noha, hodně potřebuje nasvalit.
Ava na Sangie, která si s ní chtěla při prvním očuchávání pohrát, vrčela. A tak se jí Sangie docela bála a začala také uvažovat o boji. Žel nebyl čas na vzájemné klidné seznámení. Věřím, že by si nakonec taky pohrály. Takhle nezbylo než Sangie udržovat v dostatečné vzdálensoti, aby se na sebe nezubily. Obě při schůzi pod stolem hezky spaly. Od naší skvělé paní chovatelky jsme dostaly sušené masíčko, které Sangie hned skoro celé zblajzla. Na oplátku se nechala od paní chovatelky hladit a drbkat na zádíčkách, což jí samozřejmě udělalo radost.
---
Večer ještě u televize začala nosit ponožku. A dokonce se o ni se mnou tahat. Byla to hra s peškem skoro jako s normálním psem. Oboustranná velká radost.

16.-17.11.2013 Soustředění mantrailingovýchtýmů z okolí
Do Lysé a Milovic se nám povedlo pozvat L. Satoru - instruktora mantrailingu. V sobotu a v neděli jsme se učili praktickou stopu. Sangie práce baví, velice. A hodně toho umí. Zároveň jí každé takové setkání zbavuje strachu z lidí a psů a dodává jí sebevědomí. Kromě toho, že se naučila - rozlišovat pachy, sledovat ten zadaný pach, přecházet mezi různými terény atd. - stává se z ní nadějný mantrailingový pes. Ale mimo jiné jsem ji poprvé viděla běhat s aportkem radostně před cizími lidmi. A taky jsem viděla velkou radost, kterou měla, když viděla odcházet figuranta. A nebo při návratu od něj. Do boudičky v autě chodila hezky po žebříku. Vyhovuje jí, že je nahoře a sama. Žebřík jí nedělala ždné problémy. A při večerním posezení ji každý prokrmil, podrbal. Neměla žádnou nepříjemnost se psy. Ani jednou se nezubila na cizího psa. Celkově byla prostě úžasná. Mám z ní takovou radost.
Jasně, někteří ty drobné pokroky neumějí ocenit. Nevidí je a také si neuvědomují, že je Sangie teprve 13 měsíců. A tak se divili, proč jsem si na výcvik vzala právě Kanaánce (Iveta), ale nakonec mi právě ona nafotila nádherné fotky s ní. Možná jsem jim i plemeno ukázala z jiné stránky. A po pravdě - Sangie nebyla nejbázlivější pes na výcviku. Ano, je opatrná, ale ne tak, aby to bránilo jejímu použití v budoucnosti.
10.11.2013
Dnes Sangie naposledy na agility jako divák. O přestávce jsem s ní zkusila udělat pár pořekážek a hned napoprvé se jí povedla série: skočka, skočka, tunel, skočka. Chodí hezky na ruku a tak se snad může hrdě zařadit mezi začátečníky. A má tam spoustu kamarádů.
16.-17.11.2013 Sangie byla na MT soustředění
Vydašilo se počasí. Hlavně to sobotní, kdy svítilo nádherné sluníčko, i když bylo již po polovině listopadu. Ale ani v neděli nebyla velká zima a nepršelo. Krásné posezení večer. Poněkud nahloučené spaní většiny členů u nás doma (původně to bylo plánované bez přespání, ale tak nějak jsme jim vyšli vstříc .. a bylo vše bez jakýchkoli problémů a zmatků, ani jedno zašlápnuté kotě ... :-). A Sangie si užila hosty. Jako správný Kanaánec na ně štěkala, když byli za branou, ale jako správný Jančaříkovec hned přestala, když jsem jí řekla a družila se. A taky se nechávala hezky prokrmovat od stolu a zvykat si na cizí hosty.
No a při tréninku samotném udělala velké pokroky. Už začala chodit dlouhé traily s křížením cizího kladeče v první části. Navíc je na Sangie vidět, jak ji každá taková akce naplňuje radostí, jak ji roste sebevědomí a jak se dostává do pohody co se týká vztahů s cizími lidmi i psy. Během přestávky mezi traily měla takovou radost ze života, že začala nosit pachovku, běhat s ní a tulit se s ní ke mně a "vykrucovat se" před ostatními psovody. Jako by jim ukazovala tu velkou radost, že je pracovní pes.
20.11.2013
Všimla jsem si, že je Sangie najednou více snášenlivá. Několikrát jsem ji viděla žrát či pít z jedné misky s Orfi, koťaty či s Baffi. Celkově se vůbec zklidnila a není tolik vrčící a nervní. A taky jsem ji viděla, jak svedla Aywy ke hře. A Aywy si s ní asi 15 minut hrála! (Aywy si normálně hraje jen s lidmi, hru se psy vlstně nemá ráda
Až jsem ji skutečně dlouho neslyšela vrčet na cizího psa (což dělala na vodítku, dkyž se bála, že nemůže utéci). Samozřejmě to je velká úleva. Na druhou stranu také pracuji cíleně na tom, aby její kontakty se psy, když je na vodítku, jí byly všechny milé a včas končily, když ten druhý pes nebyl úplně v pohodě a začínal vrčet. U plotu samozřejmě na psy štěká, ale nechá se i odvolat. Všimla jsem si, že na lidi ze sousedství u plotu ani neštěká - jen se k plotu chodí dívat, když jdou a nevšímají si jí, neštěká. Jakmile ale jde někdo, kdo kolem nás nechodívá pravidelně, tak štěká. Možná ji za pár měsíců budu moci na zahradě nechávat spolu s Orfi hlídat.
22.11.2013 Krátký trénink v Lysé
Sangie -jeden trail na Tondu, s lomem. Sangie šla víceméně podle očích (byla to motivačka, viděla figuranta odcházet), konec pak vypracovala za pomoci pachu ze stopy i ze vzduchu. Druhý trail měla na Simču, hodně dlouhý. Šla podle mne spíše po pachu ze vzduchu, stopy se držela jen několikrát, orientačně. Radostně skáče, když je v pachu a blíží se k figurantovi. Pak ale asi metr od něj chvilku přemýšlela, co to vlastně našla. Pak ale k Simče v klidu došla a přijala odměnu. Orfi si udělala taky dva traily. Jeden poměrně delší, částečně motivační (viděla odcházet), s lomem, na cizí figurantku (máme novou začátečnici) - hezký, šla hodně po stopě. Hezká práce na konci. Druhý již po tmě. Bessince dělaly figurantky cvičení dle Tondových pokynů podle tréninkového plánu od Luboše. Vše povedené. A se začátečníky jsme udělali hezkou práci.
22.11.2013 "Rvačka na posteli"
Právě teď Orfi, Sangie a Bessi hrají "na rvačku" na přehozu přes naši manželskou postel. Orfi leží na zádech, nohama kope a Bessi ji okusuje. Sangie ji objímá nohama. Orfi vedle kouše plyšáka, o kterého asi "bitka" vznikla. Je to divké, ale přátelské a všechny to moc baví. Orfi zrovna přemýšlí, zda je plysák to, co chtěla. Není. Necháváho být a jde si skočit na Sangie. Chce si taky hrát. Bessi jde k plyšákovi, ale jen na chvilku a vrací se ke hře. Mia vše sleduje, opatrně a s odstupem. Orfi si ji všímá a jde ji olizovat. Vrtí při tom ocasem a klopí uši. Mia se nechává opečovávat, občas trochu zavrčí, aby brzdila nadšení a nebyla zašlápnuta. Pak raději skočí do houpacího křesla. Orfi skáče na Sangie alá nakrývání. Sangie ji utíká a společně s Bessi skáčí na postel. Okusují si krky a obojky. Teď je na zemi Bessi a Sangie je nahoře. Není to štěstí, že je jich více?
---
Hru ukončil Dan, který přinesl nového plyšáka ve tvaru vlka. Všichni ztuhly a opatrně si ho šli očichávat. Orfi, aby nás bránila, ovšem hned poznala, že to není opravdový vlk. Bessi si vlka obešla a zdlouhavě mu čuchala pod ocásek, který si nosem zvedla. Pochopila, že to je hračka a začala se ji snažit aportovat. Sangie se k němu nepřiblížila. Neodvážila se - pro jistotu, co kdyby ožil?
30.11- 1.12.2013 MT Ostrov nad Oslavou

Zde se lze dočíst, jak to Sangie šlo na MT soustředění.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama