Přesunutá část deníčku - 16. díl (rok 2015)

17. října 2015 v 19:58 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
30.1.-1.2.2015 Noked na horách
Strávili jsme víkend v Broumovském výběžku. S sebou jsme měli 3 hnědobílé borderky (Aywy, Bessi a Baffi) a Nokeda. Borderky spaly v autě v zateplené ubikaci. Nokedovi jsme zaplatili pobyt v hotelu, aby se socializoval. Noked se celou dobu choval naprosto báječně. V restauraci, v hotelu, na procházkách. Zvládl první lekci tahání běžkařů. Zjistila jsem, že umí zatočit doleva i doprava na povel. Umí se rozběhnout na povel. Jediné, co neumí je zastavit, což samozřejmě způsobilo několik legračních situací. Hezky komunikoval s lidmi, které jsme míjeli a i s lidmi, se kterými jsme trávili víkend. Žádná agrese, pouze zdvořilá zvědavost a přátelské chování. Včetně Verunky (Dawnův syndrom). Ovšem nutno říci, že ona mu první setkání s "lidmi z jiné planety" usnadnila, protože skutečně hezky komunikovala s ním. Zvládl se chovat způsobně na návštěvě u babičky. Kubu, který dělal figuranta našel a vyštěkal. ideo dodá Esterka. Na výletě na Ruprechtický špičák se krásně vyvenčil - byl stále na volno. Nechal se odvolat od psa, který se chtěl prát. A přestal se cenit na psa za plotem na povel. Jediná chybka - nechtělo se mu po výletě do kennelky a zdržoval. A abych nezapomněla. Na vyhlídce Hvězda skočil na zeď nad propastí. Měla jsem ho na vodítku a povedlo se mi ho chytit i za zadek. A Pak s pomocí Tondy bezpečně sundat. Když jsem se koukla dolů, tak mne zamrazilo. Propsat. Musíme ho důkladně hlídat ve výškách a skalách. Je to bláznivý skokan. A video s Verunkou. A jak se proběhl u bobů.

7.2.2015 Noked na DUO CACIB získal BOB!

Vydali jsme se s Nokedem až do Brna na výstavu. Výstava byla dvoudenní, ale přihlásila jsem ho jen na jeden den, abych ho moc nezatížila (postoj Kanaánců v výstavám není úplně pozitivní). A taky proto, že ve stejnou dobu začínal kurz cansiterapie, na který jsem se přihlásila. Jela se mnou Ester a ta moc toužila Nokeda předvést. Dlouho jsem váhala, protože pro budoucího krycího psa je samozřejmě šikovné, když získá nějaký ten titul. A Ester je přece jen dítě a Noked je se mnou více zadobře a jistější. Ale pak jsem si řekla, že jako maminka musím dát příležitost dceři, ukázat jí, že je pro mne důležitější, než tituly psa. A tak předváděla Ester. Z dálky jsem viděla spoustu drobných chybek, které udělala - běžela pomalu, málo držela Nokeda, když se mu rozhodčí chtěla podívat do pusy a hlavně jí paní rozhodčí něco usilovně říkala u stolečku.... a tak jsem si myslela, že odejde s VD za předvedení. Ale ne, paní rozhodčí mu dala vše: V1, CAJC, BOJ i BOB. Ester ho předváděla i v závěrečných přehlídkách. To už byl Nokedek dost unavený, ale zvládli to dobře. Video z předvedení.

8.-13.2. 2015 canisterapeutický kurz

Noked mne několikrát doprovázel na canisterapeutický kurz (Sangie hárala a byla v nejlepším, takže nemohla). Choval se velice dobře. Mírně nejistě, ale otrkával se. A nevrčel ani nevyjížděl ani po psech. Byl se mnou několikrát v hsopodě na obědě. A v tělocvičně plné lidí a psů, kde probíhaly přednášky se choval dobře. Mám z něj radost. Moc mne mrzelo, že se Sangie nemohla taky účastnit, protože hárala.

13.2.2015 Sangie a Dolev - krytí

V pátek 13.2. se Sangie a Dolev spojili, aby dali život novým Kanaáncům. Sangie Doleva a jeho páníčka přivítala bez jakéhokoli vrčení či štěkání. Vyplatilo se nám to, že se znají. Video ze hry. Video ze spojení. Sangie hárala (jedná se o její čtvrté hárání). Krytí proběhlo 10. den.

14.2.2015 Sangie se poprala s Orfi

Dopoledne jsme byli na cvičáku. Odpoledne jsem dostala hroznou zimnici - chřipka mne dostilhla. Když jsem slezla dolů ke kamnům, což byl zrovna velký problém, Orfi a Sangie se do sebe pustily. Začala to Sangie, ale Orfi jí prostě neustoupila. Podařilo se mi je roztrhnout navzdory slabosti celkem rychle. Obě mají po těle drobné ranky. A zoufale se vyhýbají jedna druhé. Sangie dostala vynadáno i naplácáno, tak se mi hodně omlouvala.

15.2.2015

Proběhla další návštěva Doleva a pokus o překrytí. Pejsci si hezky pohráli, ale nespojili se. Nezbývá doufat, že se v pátek podařilo.

28.2.2015
Sangie jsem vzala na cvičák, kde vystřihla hezkou soustředěnou pozornost. Už jsem ji nenechala skákat přes překážky a také žebřík dělala naposledy.

1.3.2015
Vzala jsem Nokeda na socializaci do sutin. Tam - nebo na dvorku ?? - si mírně nařízl polštářek na noze. nekulhá. Upozornila mne na to Sanghie, která udělala představení. Přišla k Nokedovi a tak se ho ptala: "Můžu tě ošetřit?". Noked to dovolil. Pak mu čuchala k nohám až si vyčuchala to místečko. A to pak pečlivě a velice dlouho a s obrovským zaujetím olizovala jazykem. Nikdy jsem neviděla takhle pečlivě ošetřovat psa rány jinému psovi.

3.3.2015 procházka na Úpor za sněženkami
Celý týden chodila Orfi kolem Sangie s velkou opatrností. Občas na sebe zavrčely. Já z nich měla nervy a hlídala jsem je. Jejich vztah se postupně zlepšoval. Dnes na procházce spolu fungovaly takřka normálně. To jsem ráda! Vlastně jsem ji ani nechtěla brát s sebou, ale ona tak moc chtěla, že jsem neodolala.

(Mezitím se Sangie pustila do Aywy - proběhlo to krácce a bez zranění. A taky do Bessi, což skončilo modřinou na Tondově ruce (od Bessinky). Bessi ani Sangie neměly nic. Zdá se, že Sangie dělá prostor pro štěňátka.)


Izrael 2015
Od 16. do 27. března 2015 jsem byla v Izraeli, abych se mohla ve dnech 20 - 24. 3. 2015 zúčastnit mezinárodní konference "International Canaan Dog Conference", která byla věnována Kanaánským psům.
Před konferencí jsem strávila příjemné dny s mou přítelkyní a její rodinou v Tel Avivu. Hodně jsem si procvičila angličtinu i ivrit. Pod záštitou IKC (izraelský kennel klub) jsem pro mírně přes 30 lidí přednášela o canisterapii, což bylo velice přínosné. Ocenili především přednášku ukázky polohování - to v Izraeli nedělají. Ale zdá se, že brzo budou. Byla to první přednáška o canisterapii, na které jsem byla bez psů. Se svými psy dlouhosrstou kólií Jenny a podengy mi dobře asistovala Myrna Shibolet. Ale i tak se mi po těch mých stýskalo.
Samotná konference byla velkolepá, protože právě před 50 lety (ted v roce 1965) byli Kanaánští psi uznáni jako izraelské národní plemeno psa.
Konference se zúčastnily chovatelé a přátelé plemene z celého světa: Bulharska, Francie, Itálie, Izraele, Německa, několika států USA (Massachusetts Nové Mexiko, Texas aj.) i obě chovatelky z České republiky (Eva Hniličková a já). Většinu z účastníků jsem dobře znala z Facebooku, takže jsem si s nimi hned rozuměla. A oni zanli mne a hodně si zamilovala Nokeda. Ať žijí média.
Konference byla uvedena v pátek 20. 3. přednáškovým dopolednem s navazující besedou chovatelů.
V sobotu 21. 3. Proběhla v HaTzeva speciální výstava Kanaánských psů, na které se mimo jiných titulů zadával titul "Vítěz pouště" a na které bylo předvedeno 22 psů. Většina z nich se ve výstavním kruhu chovala stejně nebo i hůře, než naši čeští psi - a nikomu to nevadilo! Chyba není na straně psů ...
Vrcholným zážitkem byl ovšem nedělní autobusový zájezd do oblasti kolem města Dimona, ve které žijí Beduíni. A s nimi (a také bez nich, tedy volně v poušti) žijí neregistrovaní Kanaánští psi. Našli jsme štěně Dardar, které snad bude přínosem pro budoucí chov.

9.4.2015 čekáme štěňátka - již v příštím týdnu
Sangie se připravuje na porod. Má naběhlé bradavky a senzačně si doupravila noru na zahradě. Vzhledem k tomu, že je nora nedobytná a že v ní začala trávit podezdřele moc času, zakryla jsem jí plotovým dílcem. Je smutná a prosí mne "Otevři mi to!".

15.5.2014 narození štěňátek!
Vrh A se narodil mezi půnocí a 6:17 h ráno ve středu 15.4.2015. Právě na narozeniny Evy Šlapákové od tatínka vrhu Doleva de Solemel.
Boy 1 (červený s více bílými packami a bílým koncem ocásku) a Girl 1 bílá s flíčky jsem objevila v 2:20 při noční kontrole Sangie. Porodní váha Boy 1 je 450 g. Porodní váha Girl 1 je 445g.
Ostatní už jsem rodila s ní.
Girl 2 (celá bílá či krémová se narodila ve 2:40), porodní váha 370 g.
Boy 2 red (červený, bez bílé špičky ocásku) se narodil ve 4:24. Porodní váha 445g.
Girl 3 (červená s bílými znaky a bílou špičkou ocásku) se narodila v 5:30. Porodní váha 420g.
a
Boy 3 (bílý s jedním flíčkem na oku) se narodil v 6:17, porodní váha 390g.
Pak jsem Sangie vyvenčila (ano, proti její vůli, ona mi na oplátku málem utrhla ruku, jak po vyčurání vyrazila zpět), zapla jsem jí topení, protože se celá třásla (a to chtěla rodit v noře, trubka) a běžela jsem do práce. Štěňátka hlídal Tonda s Joelem a Jakubem. I tak jsem nervozně volala několikrát domů. Kupodivu se mi učilo dobře a udržela jsem se a studenty jsem neobtěžovala zážitky z porodu.
16.4.2015

Sangie je úžasná maminka. Štěňátka se mají čile k světu. Máme z nich velkou radost. A budoucí majitelé taky. Pořád si voláme a oni jsou pořád na internetu... a těší se na návštěvy. Předběžně jsou zamluvené všechny holky a dva kluci, ale zatím mám jen jednu vybranou zálohu - stát se může cokoli, to už vím.

17.4.2015

Dnes jsem si všimla, že si Sangie lehá nějak dál od štěňat. A čeká, jak k ní lezou. Skoro to vypadá, jakoby je zkoušela, zda ji cítí a zda jsou schopná se k ní doplazit. A ona jsou!


duben a květen

Pravidelně štěňátka zvedám, masíruji, koukám se jim na zoubky, obracím je na záda a do různých poloh. Provádím tzv. handling, což je vědecky prokázané, že ovlivňuje budoucí chování štěňátek. Také štěňíátka po jednom beru domů, do kuchyně, do ložnice atd., aby si zvykala být sama, bez sourozenců i bez maminky v cizím prostředí.
19.5.2015
Jejda, dlouho jsem nepsala. Dnes Sangie konečně nechala Orfi a Miu, aby se - ovšem pod jejím bedlivým dohledem - kontaktovaly se štěňaty. Obě byly blahem bez sebe. I když se musely tvářit, že tam vlastně nejsou a štěňa si nevšímají. A jak z nich byla štěňátka nadšená!
Sangie je báječná maminka. Stále si ke štěňátkům lehá, hlídá je a spí s nimi v kotci. Jakmile jedno štěňátko vezmu domů na socializaci, hrozně se o něj bojí.

Štěňátkům krystalizují povahy.
26.5.2015

Orfi, Mia a Noked jsou an štěňátka moc milí. Borderky je holt pasou a pak se zlobí, že se štěňátka chovají jinak, než ovečky. Ovšem Orfi je z nich nejlepší! Zajímavé je, že Sangie už kontakt jiných psů s štěňaty moc nekontroluje. Nechá Aywy, aby se na ně zubila a vůbec si toho nevšímá. Jinak je trpělivá a pečlivá maminka - stále kojí i v leže a moc si to užívá.
27.5.2015

Včera jsem začala trénink s ultrazvukovou píšťalkou. Písknu a odměním. Je to jako s klikrem, ale bude se používat k přivolávání. Dnes jsme opakovali a všechna štěňata již na písknání reagují tryskovým během ke mně. Zřejmě jsou geniální. Tak jen aby páníčkové techniku zvládli. Píšťalky už pro ně koupené mám.
2.6.2015
Očkování a čipování štěňátek (MVDr. Marta Skrejvalová) na naší zahradě. Milé posezení a spousta fotek od paní veterinářky.
3.6.2015 Návštěva Doleva
Jsme moc rádi, že nás navštívil tatínek vrhu Dolev se svými lidmi. Byla to docela zábava. Nejprve se Dolev rozhodl, že musí vychovávat potomky. Hned vzápětí se Sangie rozhodla, že bude ychovávat Doleva. A nakonec se všichni tvářili, že ostatní jsou neviditelní. A že tam vůbec nejsou. Ach ti kanaánci.

7.6.2015

Tara nás doprovázela na oslavu narozenin mé maminky. Chovala se perfektně. Žádný strach, malá hezká roztomilá, pohlaď si mne. Definitivně tím potrvdila, že štěňátka jsou dost velká na to, aby šla do nových rodin.
9.6.2015
Dnes odjel do nového domova Birk (Abir me Arbel). Už se nám stýská. Ale snažíme se nebýt tak moc smutní, protože ho budeme vídat. A také ohlídat a uspokojit hrou osmitýdenní štěňátka je docela fuška.

S Tarou jsem šla k sousedům do dílny. Doprovázela mne s Orfi na volno. Nebála se, byla zvědavá a držela se mne zodpověďně.
19.6.2015 Noked - pokroky
Delší dobu jsem nepsala o Nokedovi. Velice mu prospívá to, že máme štěňátka. Od té doby, co mu Sangie umožnila k nim chodit a si s nimi hrát (po 5. týdnu věku štěňátek), si s nimi dlouhé hodiny hraje. A taky je hlídá, když spí. Začal díky tomu hlídat zahradu a štěkat na zahradě (což dosud nedělal, necítil se tam dobře a doma). A nejen to. Odkoukává od nich spoustu věcí - jako důvěra k lidem, žraní z ruky i na zahradě, kamarádění se s návštěvami. Stává se z něj stále spokojenější pes. Už chodí z ložnice sám na zahradu a velice často a rád. Na zahradě se nechá krmit i hladit, a to nejen ode mne, ale i od dalších členů rodiny a někdy i od návštěv. A někdy i sám kontakt vyhledává a směje se na lidi. Stále moc rád chodí na procházky a když vezmu do ruky vodítko a na sebe bundu (signály, že se někam jde), tak skáče radostí a hned si jde sednout k brance a nastaví krk do obojku nebo do postroje. Včera jsem šla s ním a s Orfi na procházku do polí. Pustila jsem ho a hráli jsme hru na schovávanou a přivolání. Když byli někde daleko přede mnou, pískla jsem a schovala se do roští u cesty. Nokeda to moc bavilo a několikrát byl u mne dřív, než Orfi. Má totiž neuvěřitelné zrychlení. A baštil za to šunku! (On venku hodně dlouho nic nežral, takže baštění šunky = úspěch.) Umí nereagovat na psy za plotem na povel. Ale hlavně - je to prostě přátelský pes. I když býval a stále je plný různých obav a strachů (prožil si toho hodně a taky neměl v raných měsících dostatečnou pozornost a socializaci), ale nikdy v něm není zloba ani agrese. Nikdy jsem se nebála, že by chňapnul po člověku, který jde okolo něj a třeba ho zkusí pohladit. Nikdy jsem se nebála, že by mohl kousnout nějakého návštěvníka naší zahrady. Nikdy jsme se nebála, že by štěňátku nebo kočce nebo slepici ublížil. Jeho kontakty se psy hodně hlídám, ale i když si párkrát na psa vrknul, jeho první reakce je "budeme se kamarádit?" Teprve, když pes je nepřátelský, nasadí "mne nepřepereš".
Sangie ho chtěla dirigovat, ale on se nenechal. Přestal ji ustupovat a bez krve samozřejmě) jí párkrát přepral a povalil. Od té doby ho Sangie respektuje a zbožňuje. Je to psí osobnost. Jsem moc ráda, že ho mám.

19.6.2015

Štěňata nemohou být v kotci, protože vyskočí na boudu (1,2 m vysokou) a já se bojím je nechat skákat s boudy dolů kvůli kloubům. Spí tedy se mnou v ložnici. Večer jsem si zapnula televizi a Grip strašlivě štěkal na Jílkovou (Máte slovo). Bylo to vtipné. Jinak jsou to kouzelní miláčci. Všichni tři se moc snaží být hodní.
2.7.2015
Všechna štěňátka (samozřejmě kromě naší Tarušky) jsou v nových domovech. A všechna zůstala v České republice. Jsem moc ráda, že se mi povedlo najít tak prima lidičky. S Dajou a jejími lidmi jsme se už i navštívili. Další setkávání se všemi plánujeme.

Taruška je naprosto úžasná. Je odvážná, milá, senzitivní. A ráda se přetahuje o hračky a už i hračky a aportky nosí! Byla se mnou jednou v práci (na poradní skupině EVVO MŽP - projela se vlakem a prošla centrem a zkamarádila s důležitými lidmi), několikrtát na návštěvě. Jezdí autem na kratší vzdálenosti bez blinkání. Pozoruhodné je, že už nyní, ve věku 10 týdnů hlídá. Občas je s tím trochu otravná. Ale rychle se učí, kdy má a nemá hlídat. S kočkami vychází dobře - zdraví se s nimi, když je potká. Trochu mučí koťata a kuřata, když má náladu. Ale pomalu se učí co a jak (že to se u nás nedělá).
2.-9.8. LVT Lesná
Taru jsme vzali na socializaci na záchranářský tábor. Nokeda a Sangie jsem s těžkým srdcem nechala doma Joelovi a Ester, protože na táboře nebyly dobré podmínky pro spaní psů v autě (velké horko). A na to, abychom ubikovali 7 psů ve společenské místnosti, nemáme dost kenelek. A taky Tonda nechtěl přijet mezi cizí lidi s "tak velkým cirkusem"… Nakonec jsme tedy s sebou vzali 5 psů (Bessi, Hafulu, Aywy, Orfi a Taru). Ukázalo se, že ti "cizí lidé" jsou moc prima a všichni si rádi podrbali naše štěňátka i dospěláky. Škoda, že když Bessi a Baffi byly malé, nenarazili jsme na takové drbače a láskyplné přijetí štěňátek… ale s tím už nic nenaděláme. Poučení pro příště. Tara se naučila, že lidi jsou hodní, krmí ji a drbají ji. Někdy taky hldíala (hlavně po setmění) a štěkala na ně. Ale všichni (byli to hlavně kluci) se neurazili a říkali jí "štěkej" a prokrmovali ji, takže se hlídání transformovalo do označování figuranta. Tara měla úžasnou možnost se socializovat s cizími psy, o kterých jsem věděla, že jsou většinou hodně hodní a tolerantní. Již druhý den tábora jsme chodili se psy na volno ve velké skupině. Myslím, že to Taře hodně pomohlo a že v budoucnosti se její vztah ke psům bude formovat hezky. Také ovšem hlídala, hlavně jeden večer, kdy byla unavená. Štěkala ze štěněcí ohrádky v šeru na lidi I psy po kanaánsku. S tím se holt musí počítat. Kanaánci jsou hlasití.

Co se učila? Tara se začala učit stopovat na čtverečku. Moc se jí to líbilo a velice rychle pochopila o co jde. Hafula taky. Jen chudáček je ještě hodně malý, tak se někdy musel ke čtverečku poponáíšet. Tara běhala k figurantům (zatím bez štěkání) - jen doběhnout a zůstat u něj a nažrat se z krabičky. Krabičku taky aportovala, jako White. Pracovali jsme s klikrem a platformou s Jakubem Beranem. Tara je velice učenlivá.
11.8.2015
Zase prodleva při psaní deníčku. Trochu za to může systém webnode (stále se bojím, abych nepřekročila nějaký limit ve spouštění dat) a trochu vedra a jiná práce. Událo se toho moc. Jednou ne zcela podařenou věcí je, že se Nokedovi a Bessi narodila štěňata. Bessi je chovná fenka borderkolie mého manžela, která si Nokeda zamilovala. Měli na to asi 10 minut a ... Byla to nepozornost moje a hlavně Esterky (odemkla a pak nezamkla kuchyň, ve které byla Bessi). Máme tedy poloviční malé kanaánky, se kterými jsem se musela nejprve vyrovnávat, ale pak jsem si je zamilovala. Budou to pravděpodobně milí a zdraví psi. Už jsou všichni (3+3) v nových domovech. Povedlo se nám pro ně najít prima rodiny. Dost neplánovaně a poněkud chovatelsky zoufale zůstal jeden pejsek doma - jako společník našeho syna Jakoubka. Dostal od něj jméno Hafula. Je to černobílá koule. Je velice milý. Tato štěňátka samozřejmě nebudou zařazena do chovu, ani dále množena (to je i ve smlouvě).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama