Přesunutá část deníčku - 13. díl (Noked, červenec - srpen 2014)

16. října 2015 v 16:09 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
12.7.2014 Noked přiletěl do Vídně 11.7. 2014
Noked Me Shaar Hagai je konečně doma. Po dlouhém čekání (tvrdá EU vyměřená tříměsíční karanténa po odběru protilátek proti vzteklině ve 4. měsíci; čili pejsci mohou přiletět nejdřív v 7. mMěsíci ; do USA mohou ve již 4. měsících...grr) mohl Noked konečně k nám, domů. Samozřejmě se zatím zabydlel v Izraeli, u chovatelky Myrny Shiboleth, která se o něj hezky starala. Takže si musí chudák zvykat a odvykat.
V Izraeli nedávno vypukly velké nepokoje. Ty vyvolala vražda tří izraelských studentů, kteří vyrazili na prázdninový čundr. Byli uneseni někde v krásných místech u Jordánu (kde jsme mimchodem taky spaly na své pouti v dubnu viz tábořiště "U damanů") a zabiti... Je to strašná představa, že to byla ve stejných místech... Pak byl extremistou na oplatu zabit jeden arabský mladík a už to jede... z pásma Gazy létají rakety na Tel Aviv i na Jeruzalém. Palestinci zvýšili dostřel raket. Obyvatelé Izraele se musí schovávat do krytů. Také u Myrny Schiboleth prý poprvé v životě viděli rakety dopadající blízko nich.
Noked odjel v pravý čas. Jeho let nabral ovšem hodinové zpoždění kvůli vojenským manévrům a následně dalších 30 minut kvůli provozu na letišti ve Vídni. Do Vídně letěl Noked protože, v Praze na letišti mají speciální české veterinární podmínky, nestačí to co stačí v jiných zemích EU J. Konkrétně je třeba doložit formuláře veterinárních osvědčení nejen v angličtině (což stačí všude jinde, než v Praze), ale zároveň i v češtině. Státní veterinář v Izraeli ovšem nechce podepisovat dokument v jazyce, kterému nerozumí.. .a celkem logicky říká, že když on vyplňuje formulář v angličtině (a ne v hebrejštiě), tak i na českém letišti by měli formulář v angličtině přijmout. No ale to oni odmítli a opakovaně mi posílali tytéž instrukce s několika bilinguálními formuláři, doplněné výhrůžkami, že psa utratí, když nebude mít dokumenty v pořádku.... takže Vídeň a dlouhá cesta tam a ještě delší cesta zpět. Nokeda cestou doprovodila sličná přítelkyně Myrny, neletěl sám. Vyřídila všechno potřebné, předala nám ho a upalovala na letadlo zpět. Kvůli zpoždění ček-in stihla jen tak tak. Nokeda jsme ještě v přepravce naložili do auta, poodvezli kousek do přírody a vytáhli a vzali na vodítku na procházku.
Naprosto bez problémů. Nechal se sebou manipulovat, chodil si pro pohlazení, sežral s chutí kuřecí stehno a zobal pamlsky. Ovšem neudělal loužičku ani bobek. Jediné, kdy maličko vzdoroval bylo, když měl jít zpět do auta. Sedla jsem si k němu a drbala ho cestou. Blaženě mi nastrkoval ucho, hlavu a i krk i zadem mezi mříže klece a hlazení si tak moc užíval. Mhouřil u toho oči a nakonec si hlavu odložil na mou pravou ruku a levou se nechal mazlit... krásná chvilka.
Pak se mu ovšem udělalo špatně, blinkal. Nakonec doma vůbec nechtěl z auta ven. Zrovna když jsme ho tahali násilím (potřeboval se vyčurat a projít), vystřelili u sousedů několik raket - asi nějaká oslava. Tak si asi připadal jako doma v Izraeli. Vyvenčit se opět nevyvenčil. Dali jsme ho do boudy do kotce na čersté seno. Sežral s velkou chutí další kus kuřete a s ještě větší chutí jednotlivé granulky z ruky. A spokojeně a klidně (bez vytí a štěkání) spinkal. Ráno za mnou vyběhl z kotce a procházel se mnou zahradu, když jsem se starala o zvířata. Nechal se mazlit, papal granulky. Pak ho šla pozdravit kočka Pomněnka, lichotila se mu a přátelsky se o něj otírala. Noked nevěděl, co má dělat, tak si lehl na břicho a koukal. Myslím, že se trochu bál. Což je ovšem mnohem lepší, než kdyby se na Pomněnku vrhl a chtěl ji roztrhat. Pak odběhl do kotce, zalezl do boudy a od té doby spí. Nemůžeme se ho dočkat. Ani já ne. Natož Kuba! Přistihla jsem ho, jak tluče kladívkem do kotce, aby "ho probudil, protože se bojí, že se mu něco stalo". Tondu jsem zase přistihla, jak se snaží nadzvednout střechu boudy, aby se k němu dostal. A přitom jsem jim oběma řekla, že první den ho necháme v klidu. Asi kotec zamknu!Sama mám ovšem taky různé pnutí, piju čaj u něj, více pobíhám na zahradě, abych ho zahlédla, kdyby na chvilku vykoukl... a taky párkrát vykoukl. Už se prostě moc těšíme, až si odpočine.
---
Stálo nám to za to? Věřte, že vše jsem řešila velice dlouho. Nejprve samozřejmě finanční otázku. Hodně dlouho jsem si myslela, že nemáme peníze na koupi a dovoz psa z ciziny, ale pak jsem dostala honoráře za mé knihy.... samozřejmě jsme mohli mít novou koupelnu, nebo jen na luxusní dovolenou nebo něco takového. Ale my se rozhodli pro Nokeda. Prvním impulzem bylo to, že psi v Evropě jsou na sebe hodně příbuzní. Je dovoleno krýt polobratrem, otcem, dědečkem... a dělá se to, protože prostě nepříbuzní Kanaánští psi v dosahu nejsou. Uvažovala jsem, zda se jako chovatelka přidám k zaběhané praxi a nakryju příbuzným psem. Ano, asi přidám, vybrala jsem si pro první vrh Doleva de Solemel, který je příbuzný, i když ne tolik. Ale zároveň nepřidám, a proto jsem dovezla Nokeda, který je příbuzný minimálně a má předky z divoké přírody. To je můj příspěvek chovu i udržení vzácného druhu. Protože ano, Kanaánští psi potřebují ochranu, podobně jako koně Huculové, o jejichž záchranu se zasloužil Otakar Leiský. Plemen psů je na svět hodně, málokdo si uvědomuje, že toto plemeno si zaslouží ochrany. Proč si nepořídit psa z útulku? Stejně ten Váš vypadá jako vořech... Shlédněte film - rozhovor s Otakarem Leiským, v něm je ledacos vysvětleno. Ostatně i plemen koní je hodně a přece to stálo za to, zachránit huculy! A já říkám: "Stojí za to zachránit Kanaánské psy!"
Prostřednictvím koupě Nokeda samozřejmě také podporujeme dobrou věc - chovatelku Myrnu Shiboleth, která záchraně druhu Kanaánský pes zasvětila celý život a její přátele, kteří si přivydělávají transportem psů a maličko i obchodníky v Izraeli, protože jsem tam koupila velkou kennelu.
V druhé řadě jsem s Myrnou hodně dlouho řešila, zda bude Nokedovi u nás dobře. Zda transport a útrapy s tím spojené nejsou příliš. Zda mu změna klimatu a prostředí neuškodí. Zda není psů v naší rodině už moc. Co bude, když ... prostě otravovala jsem Myrnu několik týdnů různými otázkami a ona mi je všechny velice trpělivě zodpovídala a většinou psala "no problem".
Pak jsme se rozhodli a v dubnu navštívili Myrnu a Nokeda v Izraeli a seznámili se osobně. Pak přišlo dlouhé a nekonečné čekání. A taky nepříjemná korespondence s pracovnicí České veterinární správy. Zase čekání, přípravy příletu do Vídně, úmorná cesta do Vídně, parkování na letišti Vídeň, čekání na zpožděný let 361 z Tel Avivu. Nervy na dranc. Cesta bouřkou a lijákem zpět. A nyní ten malý strakatý zázrak spinká v boudě na naší zahradě a seznamuje se s naší rodinou a smečkou.
12.7.2014 večerní procházka za úplňku
Noked celý den prospal v kotci v boudě. Tak moc jsme se na něj těšili a on spí a spí a spí. Den byl dlouhý. Večer mi to ale vynahradil. Vzala jsem Nokeda, Kubu a Orfi (nejmírumilovnější z mých fen) na večerní procházku. Úplněk byl velký jako tehdy, když jsme spaly na Hoře Blahoslavenství v Izraeli. Noked si Orfi moc nevšímal. Tedy jednou po ni chňapnul či zacvakal jako to dělá Aywy, když říká: dej mi pokoj. Myslela jsem si, že mu pomůže přítomnost jiného psa, tedy vlídné fenky, protože je na psí společnost zvyklý. Ale on pořád koukal na mne, co já tomu říkám. Granule žral z ruky. Nedostal se do stresu, ve kterém by jídlo odmítal. I když ano - některé věci ho lekaly, například se mu nelíbil vlak, který opodál projížděl s velkým rámusem. Procházku jsme ukončili velkým drbáním a laskáním na trávníku na okraji záhonku máty. Máta voněla, Noked byl tak spokojený při mém laskání. Vzácná chvíle. Nokedovi se snad ani nechtělo do kotce.
13.7.2014 Noked si zvyká na naši velkou rodinu a smečku
Dnes jsem vytáhla Nokeda z jeho pelíšku v boudě a oblékla do postroje a dala na vodítko. Jeho úkolem je mne doprovázet všude, kam jdu, aby si zvykal. Samozřejmě ne zcela ceý den (také byl odpočívat v kennele, ale velkou část dne. Zdálo se mi totiž, že Noked se "zašívá", hledá si různé úkryty, ve kterých se nejen schovává, ale i trpí. Dvakrát jsem ho totiž násilím vytáhla z úkryty na procházku a na drbání - a tak se mu to líbilo..., že jsem začala přemýšlet, jestli není čas vymyslet nějaký lepší systém zvykání, než mu dopřát klid. Konzultovala jsem to s Myrnou, která mi doporučila, abych ho na vodítku měla u sebe, co nejvíce to jde. Samozřejmě se to neobešlo bez zpomalení mého pracovního tempa, ale nevadí. Dnes je den zasvěcený zvykání Nokeda. Jsou to neopakovatelné chvíle. Nokeda přijali všechny naše fenky, včetně Sangie. I když ta na něj zavrčela, když jsem ho vzala do ložnice (kde má pelech), ale na povel přestala. Čili teď sedím u počítače a u nohou mi leží dva Kanaánští psi. Noked je na vodítku a postroji, ale vypadá tak šťastně, že nemá možnost se "zašít". Každou chvíli ho podrbu a to se mu teprve líbí.
15.7.2014 Noked se seznámil s Korálkem, Danem a s Lenkou
Dnes nás navštívil Dan s Lenkou a Korálkem. Seznámili se s Nokedem na společné procházce. Korál byl s Nokedem hned zadobře. Vycházka po okolí proběhla bez problémů, ani náznak nepřátelství. Uondaní jsme si sedli pod pergolu a tito dva psi- samci přitulili zadky k sobě a spokojeně odpočívali. Definitivní kamarádství. Pustili jsme je následně po zahradě na volno. A máme Nokeda sesmečkovaného - již vychází s každým naším psem, s kocoury, koťaty, s kočkami, s husami... ještě chybí Ester a Joel, ale nemyslím si, že zrovna s těmi by měl problémy.
16. a 17. 7.2014 Kontakt packou
Noked je doma 5 dnů. Právě teď je s námi u televize a moc se mu líbila společná veřeče alá "já sousto - ty sousto" a teď, když jsem si sedla k k počítači, vlezl si pod pracovní stůl ke mně a položil mi svou packu na nohu! A stále ji tam nechává. Až mi noha zdřevěněla. První větší a dlouhodobý dotek z jeho strany. Jsem naměkko. Celou noc spal Noked pod mým pracovním stolem v ložnici. A nezlobil, nerušil, nekousal, nečural. Ráno jsem ho musela vytánout na vodítku na procházku. Vždy se mu nechce a po několika krocích se oklepe a začne se těšit ven. Šli jsme k Valáškům pro klíče od výběhu pro kozy. Noked šel se mnou a s Aywy na vodítku. Neměl nejmenší problém jít do dílny mezi stroje, až do kanceláře. Tady se nechal hladit od dvou kovářů. Fíha. Sangie má z těchto prostor stále strach a před rukama kovářů couvá. Vidím, že Noked má vynikající povahu. Následně odmítl běhat po zahradě a zahučel do auta do klece (ve které jel z Vídně), kde byl celou dobu, než jsem obstarala zalévání a krmení slepic, hus a králíků. Z klece jsem mu musela pomoci a šup do kuchyně, kde jsme společně posnídali. Já chleba s marmeládou, Noked vařeného králíka - krmila jsem ho z ruky. Moc mu chutnal. Pak jsem šla k počítači, hledat telefonní čísla na očního lékaře. Noked mezitím vyběhl z pelíšku pod lavicí v kuchyni a vyběhl za mnou do patra a opatrně se rozhlížel ve dveřích. Malý pohyb rukou a on šup pod můj pracovní stůl. Lehl si tak, aby se tlapami zase dotýkal mé nohy. Dojemné: Noked vylezl z místa, které považoval za bezpečné a šel za mnou.
27.7.2014
Sangie na agility - zase zpočátku nechtěla běhat, protože na výcvik přišli noví tři psi. Nejlepší běh měla ten poslední, třetí. Ostatní psi už byli při třetím běhu hodně unavení, ale to ona ne. Ještě s nadšením chodila u nohy a cvičila poslušnost a taky žebřík.
Noked je doma stále zaražený. Má moc rád drbání, krmení, když na něj mluvím, ale stále si hledá "úkryty" a v nich pak zůstává a nevyléz z ních. Chvílemi se chová úplně jako divoké zvíře - nechce přijít, chodí v obloučkách kolem mne. A pak si vleze na své nejoblíbenější místo - u mého pracovního stolu a tak čeká, že bude kontaktován... Docela dobře žere, i když opatrně a s rozmyslem. Bere si ale někdy i pamlsky z ruky. S čím je problém, to je čurání. Ještě jsem ho neviděla čurat jinak, než že se učurával strachy, když jsem ho dolovala z úkrytu.
Moc se těším, až bude čurat před plotem a na popelnice a až začne hlídat společně s ostatními pesany u plotu.
26.7.2014
Sangie je 21 měsíců stará a já ji tak miluji. Uvědomila jsem si, že již několi měsíců je s ní velice prima života. Nejen, že skvěle poslouchá (včetně toho, když se ostatní psi domluví a třeba "zabíjejí" kohouta, je schopná přestat na povel často jako první ze všech). A stejně tak se v poslední době stala nepříliš konfliktní, ano - hlídá si své lidi, věci, ale jen v mezích normy a opět v rámci toho, co ji dovolím.
Je najednou skvělým psem. Já rozumím jí a ona mně. A náš vztah je tolik silný.
V poslední době začíná být schopná pracovat i ve velice složitém prostředí. Dnes se Lence podařil nafotit jak se Sangie soustředí na dětském táboře.
30.7.2014
Noked byl dnes přeregistrován. V plemenné knize ČR je zapsán jako 11 Canaánský pes. A dostala jsem radu, jak snad ještě z Canaánského psa (což je hrozný jazykový paskvil) lze udělat Kanaánského psa. Hned to začnu sepisovat.
31.7.2014
První větší procházka s Nokedem. Autem se Sangie do Klánovic. Zde s mou maminkou a jejím dobrmanem pořádná procházka. Noked byl samozřejmě celou dobu na vodítku. Myslím, že by ke mně nepřišel... Sangie byla velice hodná a většinu doby šla na volno. Přišla vždy na první zavolání. Jednou pomaličku, obvykle pěkně svižně. Roste z ní prima holka.
1.8.2014
Noked je u nás tři týdny. Za tu dobu se s námi seznámil. A my s ním. Nejsou s ním žádné problémy. Nezabíjí slepice, nepere se se psy, nehoní kočky, nevrčí na lidi... Jen je nám ho tak líto, stýská se mu a zalézá do úkrytů, vidíme, že není úplně nejveselejší. Ale pomáhá mu režim - opakování krmení, hlazení, venčení apod. Ve stejný čas. Očividně si zvyká. A prý je nervózní, když odejdu z místnosti, kde je. Nejraději je se mnou, když spím či pracuji, leží tiše na pelíšku v ložnici.
3.8.2014
Opět agility. Ano, je to především o socializaci. Já dobře vím, že Sangie nebude nikdy vyhrávat závody. Ale... ona je po agility v takové pohodě, méně konfliktní se psy, méně se bojí a náš vztah je taky takový lepšé. Takže na agility chodíme. Je to naše cesta. Dnes se poprvé tahala na cvičáku - o vodítko a kůži z králíka. Zkusila jsem s ní skákat na kůži, moc se jí to líbilo. Ale pro samý zájem o kůži nepřeskočila druhou skočku. Z fotek je zřejmé, že jsem jí měla kůži po prvním skoku dát. Dosud neskákala tak rychle jako za kůží a to zklamání, když ji nedostala po první skočce. Příště!
11.8.2014
Další procházka v Klánovickém lese. Noked, Aywy a já + moje maminka, její dobrman Cato (samec) a Martínek na kočárku. Byli jsme zde podruhé, Noked to poznal a chodil veseleji. Je to moc milý a hezký pes.
Sangie hárá, zůstala doma.
13.8.2014
Noked se začíná aklimatizovat. Již druhý den se nebojí močit venku v mé přítomnosti. Dokonce močí i na procházce venku (ovšem zatím jen do louží). Mladý Kanaánský pes prostě nechce zanechávat pachové stopy. Pomáhají nám rituály a ritualizované chování. Když se vezme vodítko, tak ví, že se jde ven. Také dnes se mnou šel ze zahrady na zavolání domů. Není to snadné, ale zvykáme si a budujeme vzájemný vztah.
14.8.2014
Noked (a Aywy a Baffi) se mnou vezli Dana do Brandýsa. Vyzvedli jsme Korálka a šli na krátkou procházku. Noked a Korálek spolu vycházejí naprosto bez problémů. Noked se otrkává. Svou přepravku v autě má celkem rád. Ocásek nosil povětšinou mírně nahoře. Také zase močil i přede mnou - do bahna.
15.8.2014
Noked na večerní procházce s Orfi (z půlky běh) zase vypadal o dost lépe. Jednak se na začátku vymočil na silnici. Močil dlouho - ještě nikdy jsem ho neviděla ulevit si tak moc a s chutí a bez obav. A hlavně nesl ocásek nad zády. Poprvé, co je u nás. Taky několikrát vyzýval Orfi ke hře a jednou se chtěl vyválet v písku (ale vodítko a kšíry...). Právě mi leží u nohou a večeříme spolu paštiku.
Na zahradě trénujeme doprovod. Noked několikrát šel na výzvu se mnou domů. A trochu méně často přes branku do druhé zahrady.
20.8.2014
Sangie má velice příjemné období. Je ovladatelná, přátelská. Komunikuje. Mám z ní velikou radost. Připravuji ji na zkoušky poslušnosti. Zvládá chůzi u nohy, polohy, krátké odložení. Pilujeme delší odložení, štěkání na povel a aport. Umí všechny záchranářské překážky, včetně vysokého žebříku. Budou jí dva roky a já doufám, že na jaře bychom mohly snad nějakou zkoušku složit. Rozhodně chybí málo. A stále více se otužuje, zvládá stále více rušné prostředí. Samozřejmě je to stále Kanaánec, samozřejmě, hlídá, první kontakt nepřijme. Ale komu já důvěřuji, tomu ona také důvěřuje. Na povel přestane štěkat i vrčet. A jak komunikuje s figuranty na trailu či stopě (tedy po stopě)!






 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama