Přesunutá část deníčku - 11. díl (prosinec 2013)

16. října 2015 v 15:14 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
prosinec 2013
Od té doby, co noru na zahradě kope Sangie společně s ostatní psy, se úroveň vylepšila. Tuhle jsem přišla na zahradu a koukám, že Sangie leze do jedné z děr velké nory. Zmizela mi z očí. Přišla jsem k noře a ... neviděla jsem ji. Zcela zmizela pod povrchem země. Musím to taky někdy vyfotit.
5.12.2013 Mikuláš
Kubíkovi i Ester jsem, když večer usnuli, dala na Mikuláše do ponožek mandarinky, jablíčka a další dobrotky. Kuba se na nadílku moc těšil. V noci z 5. na 6. 12. začala Sangie strašlivě štěkat a nešlo jí utišit. Sangie s námi stále spí v ložnici a obvykle je potichu a nebudí nás. "Co se to děje?" pomyslela jsem si a šla jsem se podívat. Přistihla jsem Kubu, jak se v noci s baterkou plížil po schodech pro svou ponožku.
"Mami, vždyť už je ráno, je právě jedna hodina," říkal a trochu se styděl, že jsem ho přistihla.
Sangie situaci vyhodnotila jako rizikovou a blafala. Myslím, že nás nikdo nevykrade, dokud bude Sangie s námi. Skutečně jí neproklouzne ani myš.
6.-8.12.2013 Záchranářské soustředění Obalovna
Zde se můžete dočíst, jak to Sangie šlo na záchranářském soustředění.
9.12.2013
Sangie vyzkoušela nový žebřík. A hned jí to pěkně šlapalo. Dokonce jí to baví tolik, že vyskočila i při cestě k začátku opět na žbrdlinky. Podívejte se, stojí to za to!
10.12.2013 Sangie jako AAE pes
Sangie dnes poprvé v Praze v práci 2 x přednáška s AAE na téma "Historie Kanaánského psa a přírody vůbec" jednou pro posluchače přednášky Základy ekologie a problematiky životního prostředí, podruhé pro posluchače Výchovy k udržitelnému rozvoji (pokaždé se z aktivity vyvozovaly maličko jiné věci). Program se povedl a Sangie se chovala neuvěřitelně skvěle! Cestou tam i zpět si ve vlaku vždycky našla jednu až tři "drbací tety" :-). Dozvěděla jsem se od nich, že má suprovou povahu (8x), že je to rozený canisterapeut (4x), jak má hezké oči (4x), jakou má zajímavou barvu (2x), jak je miloučká a krásná (xxkrát) + několik příběhů o zvířátkách v rodinách drbacích tet. Beze stresu prošla z Masaryčky přes Václavách na fakultu a zpět. Ráno viděla spoustu neuvěřitelných věcí: válet soudky s pivem, několik psů, policajty, bezdomovce, odpadky, popelářské vozy a popeláře, rozvoz novin, atd. Projelo kolem ní několik cyklistů. A lidi si ji haldili, i po hlavě atd. Cestou zpět zase proudila přes davy lidí. Jediné, co jí nešlo bylo míjení tramvají, snažila se je zastavovat nebo co.
20.12.2013
Před tréninkem v Milovicích procházka. Krajina je romanticky zamrzlá. Vlastně jen louže.
Psiska vyplašila srnku. Sangie na konci procházky "zmizela". Teprve, když jsme nakládali ostatní psi do auta, připlížila se a ptala se, zda ji také vezmu. Potvůrka s námi na procházkách hraje takovou tu hru, že ona nás sleduje, ale skrývá se před námi. No příště si musím vzít s sebou pamlsky. Je ještě štěněcí a kanaánščí a potřebuje to (narozdíl ostatních). Teprve po prvním trailu jsem si všimla, že kulhá. Asi si něco natáhla při tom běhu přes led a křoví.
Následoval zasloužený odpočinek.

29.12.2013
Sangie je s námi právě rok! Co vše se za tu dobu událo. Nejprve jsem se bála, co si to vlastně beru do obýváku za divoké zvíře... pak jsem zjistila, že je to skutečně pes, vlastně milý... Pes, který se ovšem nekamarádí hned tak s někým, ale zároveň přátelství nabízí vyvoleným. Poskytla mi tolik radosti! Poctila mne tím, že si mne vyvolila! Nejzajímavější je, že mezi námi existuje jakýsi přenos myšlenek. nejen ode mne k ní, ale vzájemně, i od ní ke mně. To se mi zatím s žádným jiným psem nestalo.
Vánoční návštěvy zvládla Sangie s bravurou. Štěkala jen u vrátek, chvilku. Pak se uklidnila a naprosto spolehlivě se chvoala. Bylo jasné, že nikoho nekousne ani neporazí. Občas se šla k někomu podrbat. Jednu holčičku (dceru kolegyně Veroniky) si vyloženě zamilovala. Po chlapečkovi Filipovi hravě chňapla, když ji hladil po hlavě příliš autoritativně a neomaleně. Ale i když to bylo jakoby "vyjetí", tak se ho ani nedotkla a rozhodně se ho ani dotknout nechtěla. Nevrčela při tom ani necenila zuby. Jen tak maličko bez emocí .... naznačila, že se jí nelíbí, jak na ni šahá a vymezila si hranice. A hned se zase od něj nechala hladit, ale ne mezi ušima.
29.12.2013
Sangie je s námi právě rok! Co vše se za tu dobu událo. Nejprve jsem se bála, co si to vlastně beru do obýváku za divoké zvíře... pak jsem zjistila, že je to skutečně pes, vlastně milý... Pes, který se ovšem nekamarádí hned tak s někým, ale zároveň přátelství nabízí vyvoleným. Poskytla mi tolik radosti! Poctila mne tím, že si mne vyvolila! Nejzajímavější je, že mezi námi existuje jakýsi přenos myšlenek. nejen ode mne k ní, ale vzájemně, i od ní ke mně. To se mi zatím s žádným jiným psem nestalo.
Vánoční návštěvy zvládla Sangie s bravurou. Štěkala jen u vrátek, chvilku. Pak se uklidnila a naprosto spolehlivě se chvoala. Bylo jasné, že nikoho nekousne ani neporazí. Občas se šla k někomu podrbat. Jednu holčičku (dceru kolegyně Veroniky) si vyloženě zamilovala. Po chlapečkovi Filipovi hravě chňapla, když ji hladil po hlavě příliš autoritativně a neomaleně. Ale i když to bylo jakoby "vyjetí", tak se ho ani nedotkla a rozhodně se ho ani dotknout nechtěla. Nevrčela při tom ani necenila zuby. Jen tak maličko bez emocí .... naznačila, že se jí nelíbí, jak na ni šahá a vymezila si hranice. A hned se zase od něj nechala hladit, ale ne mezi ušima.
31.12.2013

Silvestrovské oslavy jsou v našem domově dosti divoké. V tento jediný den v roce mne mrzí, že máme tolik oken (několik pokojů má okna ze dvou stran). A poněvadž je dnes módní pálit petardy, tak pálí všichni sousedi. A naši pejsci musí řešit střelbu a světlo vlastně ze všech stran. Nenaleznou místo, kde je klid. I v koupelně a na záchodě je okno a je vše slyšet. Aywy, Koral a Mia, kteří zažili Silvestr v našem starém domově v Praze a nijak zvlášť na petardy nereagovali. Zde při prvním Silvestru tady málem zvláznili. Právě proto, že to šlo ze všech stran, kdežto v Praze jen z jedné. No večer jsme strávili na manželské posteli se všemi pejsky (člověk by nevěřil, že se jich tam pět vejde). Dívali jsme na ohňostroje, které odpalovali sousedé a drbali je, aby s z toho nezbláznili. Dokonce i kliďas Orfi to začala řešit a štěkala na ty největší rány. Proč to ale popisuji? Myslíte si, že Kanaánský pes bude nejvystrašenější? Já si to myslela a čekala jsem, že se mi Sangie úplně zhroutí. Ale ne. Ona při prvních ranách šla s velikým sebevědomým halasem bránit (letěla ke dveřím a chtěla pustit ven). Když jsme ji ven nepustili, tak se uklidnila a nadále neměla žádnou reakci. Prostě to normálně ignorovala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama