Přesunutá část deníčku - 12. díl (leden - červen 2014)

16. října 2015 v 15:23 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
1.1.2014
Na zahradě jsem před vypuštěním psů uklízela. Kdyby tak sousedi pálili petardy na svém... No nic. Ticho a tma v noci = vzácný artikl. Možná by se mohlo začít za nějaký čas prodávat, jako se prodává balená voda.
3.1.2013 Balíme na soustředění MT
A Sangie poprvé v životě naskakuje do auta do své kenelky zcela sama a snaží se všelijak o to, abychom jí nezapomněli. Zdá se, že chuť pracovat převážila definitivně nad nevolností, která ji trápila a částečně ještě trápí při cestování. Mám z toho samozřejmě velkou radost. A myslím, že ona taky. Stejně jako naši osatní psi chytře kuká na přípravy, na balení postroje, přípravu pamlsků a nakládání... a už taky stejně reaguje "jen mne nenechejte doma".
4.-5.1.2014 MT soustředění v Ostrově nad Oslavou
Dan s Korálkem, Tonda s Bessi, já se Sangie (+ Aywy na vlastní úkoly) a naši kamarádi jsme jeli s Lubou Satorou na další MT trénink. Sangie dělala motivační traily, dvě véčka, dva motivační traily s rušením a dva dlouhé traily. Vše se moc povedlo. Společenský večer si Sangie taky řádně užila. možná je pro ní dokonce to nejdůležitější, co na MT s Lubošem prožívá. I když cvičení ji taky moc baví.
Video navlékání se do postroje, video navlékání do psotroje 2, video první trailík - stopu pravého kladeče křížili dva falešní kladeči, video zubatý trailík po louce, opět překřížený dvěma falešnými kladeči (falešných stop si skoro nevšimla).
No a večerní socializace!
6.1.2014
Dnes jsem si přispala a Ester mne šla vzbudit (jak jsem jí večer řekla), aby se rozloučila před odjezdem na hory. Pustila do pokoje Miušku. Sangie, která spala pod postelím se a ni vrhla a Miuška utekla se zoufalým kvílením pryč. Miušku jsme opečovali, přitulili atd., Sangie jsem vynadala, ale pak jsem začala přemýšlet - proč? Myslím, že je to tak, že Mia mne vzbudila a Sangii vynadala za porušení pravidel, že se panička nebudí. Nekousla jí, žádná krev ani modřinka, jen ji vyděsila. Ale stejně to přehnala :-(
11.1.2014
Byla u nás na návštěvě moje nevlastní matka. Sangie si ji okamžitě zamilovala. Při kontaktu s ní nepotřebovala oněch 5 minut na seznamování a zkamarádění, jako s ostatními návštěvami, ale hned se šla kamarádit a snažila se jí vnutit, aby ji podrbala. Už se setkaly - před rokem, kdy u nás Sangie byla jen pár dnů. Je možné, že si ji pamatovala? Nebo moje nevlastní matka vyzařuje nějakou pozitivní energii? Rozhodně to bylo zajímavé pozorovat.
12.1.2014 Cvičení v Milovicích
Sangie měla tři traily. První se jí nepovedl - vůbec neodešla z nášlapu. Asi není nejlepší začít práci ve výcvikovém bloku bez motivačního trailu s odbíhačkou. (Tento trail za ní posléze vypracovala Aywy.) Další dva traily vypracovala Sangie s chutí a bez problémů. Jeden alá odbíhačka do L, kterou ovšem vyřešila tak, že letěla rovnou k figurantovi (Lence). Druhý trail - krátké hledání byl už plný dychtivosti. K smaotné pachovce táhla jako blázen. A pak bez problémů a rychle našla Ilču. Náš výcvikový tým je níže.


17.-19.1.2014 Cvičení Vysočina
Sangie měla samozřejmě několik krátkých motivačních trailíků, které vypracovala s chutí. Kromě toho měla v sobotu dopoledne trail po sutinách. Udělala ho hezky. Stopa vedla přes rozbité schody do patra. Překážku pořekonala a našla figuranta. Super. V sobotu večer jsme málem udělaly tréninkovou chybu: místo motivačního lehkého trailíku se nám povedlo udělat velice těžkou a dlouhou stopu po tmě. No samozřejmě - špatná domluva s kladečem. (A Tonda, který měl za úkol se o nás starat, kecal na kraji terénu.) Domluvená komunikace s kladečem - bliknutí baterkou (už byla tma) se neosvědčila. A nějak jsem přestřelila délku stopy - vylétlo mi z úst 300 m, což kladeč do puntíku naplnil. Z toho vyplynulo to, že jsem světlo jeho baterky neviděla. Takže jsem se Sangie nastoupila do terénu, nevěděla jjsem, kde je přibližně kladeč, čekala jsem, že je stopa krátká a zvládne to i tak. Sangie pracovala dlouho. Já šla na druhém konci vodítka naprosto naslepo. Jednak bez znalosti trasy, jednak po tmě. No a samozřejmě čim dál tím méně jistě a více zoufaleji. Několikrát jsem do tmy prosila figuranta, aby mi ještě bliknul baterkou. Nic. Neslyšel mne. Docela nervy. Přiznám se, že mi nakonec pomohla myšlenka, že o nic nejde, že se "když tak bezvadně projdeme před večeří". K mému velkému překvapení na samém konci velkého terénu najednou Sangie figuranta našla a označila. S radostí si vyžrala masíčko z krabičky. Hledala asi 15 minut. Bez přerušení práce a se stálou motivací. Je to šikulinka! Co se dělo? Za pomoci figuranta odhaduji, že toto: Sangie od startu šla chvilku po stopě, pak stopu opustila, šla na nos a velice sebejistě mne zatáhla k místu, kde tatáž figurantka ležela cca před 30 minutami docela dlouho jako figurant v ploše. Asi tam zůstal pachový válec. To, že je stopa kousek od válce jsme si uvědomily až po stopě. Když Sangie zjistila, že figurant již není v pachovém válci, kde před tím ležel, přestala táhnout vodítkem a udělala dvě pátrací kolečka. Nic. Tma. Moje zoufalství. Pak se vydala směrem na stopu, kterou opustila. Cestou vylezla na hromadu suti. Zase na ni usilovně táhla. Ale já věděla, že tam figurant nemůže být, protože jsme se domluvily, že nebude schovaný. Proč na hromadu lezla? Proč tak táhla? Těžko říci, zda náhodou nebo úmyslně. Či nějaká rada ze zkušenosti předků? Rozhodně se ale na vršku rozhlédla a nasávala vzduch ze všech stran. pak se pustila dolů a jistě a s vervou mne dotáhla dalších cca 70 m k figurantovi. Prý víceméně přesně po stopě. Neúspěch se tedy nekonal. Byla to fušk, ale ona ji zvládla. Roste mi snad pravý stopař? Ale příště jí ale budu dělat stopy opatrněji, protože toho bylo fakt dost. Na ní i na mne. V neděli se nám povedlo dodržet předsevzetí. Dvě hezké nedlouhé motivační stopy. A navíc po druhé stopě se na nás šla podívat nějaká turistka. Sangie byla právě navolno a hrály jsme si. Přivolala jsem si jí, přidržela, aby na ni nezaštěkala a nepolekala ji. Paní se ale chtěla družit, tak jsem se jí zeptala, zda se nebude bát. Sangie jsem pustila a Sangie se s ní šla pomaličku seznamovat, paní jí prokrmovala, nakonec i hlsdila a Sangie jí i dala pac. Byla to takové pěkná tečka za celým výcvikem. Sangie měla ze všeho tak velkou radost. A svítilo na nás předjarní sluníčko, lítaly včelky, volný prostor bez zlých psů a lidí... Na Obalovně po úklidu jsme si ještě daly s Aywy a se Sangie překážky a poslušnost. Sangie se mezi psy pohybovala sebejistě a dokázala se na mne soustředit.A hurá domů. Vydařený víkned!
23.1.2014 druhé hárání
Sangie si hlasitě olizuje přesku. Pod ní na dece není krev - jen maličké kapičky na přesce. Ale chová se jinak: hodně žárlí, nechce ke mně pouštět jiné naše psice, vrčí na ně. Což normálně nedělá. (A doufám, že jí to nezůstane.) Nejprve jsem ji za to začala nadávat a pak se koukla na zadeček a bylo jasno. Hormony s ní cvičí.

24.1.2014 Bečov
Sangie a Aywy se mnou jely do Bečova na seminář. Po semináři se Sangie socializovala - chovala se velice vzorně. A také jsem jí nadělila super procházku. Zastavili jsme na pastvinách za Bečovaem a proběhali se na nich. Krásně reagovala na přivolání. A tak suprově se proběhla. A žádní myslivci...
3.2.2014
Sangie při hárání skutečně hárá. Má jiné chování, než jindy. Více si mne hlídá, více na mne žárlí, vyvolává více sporů s ostatními fenkami v naší domácnosti. A když má zrovna náladu, tak se jim více věnuje. Kupodivu nemá stále nejmenší zájem o Korálka. A také on se vůbec neodvažuje k ní čuchnout. (Jednou, na samém začátku hárání, to udělal a ona ho seřvala.) Takže buď má krycí den až kdovíkdy nebo se prostě nechce nechat připustit, když Orfi čeká štěňátka. Kdoví. Stejně tak se docela zubí na Maxe za plotem. Už se fakt těščím, až s ní pojedu za ženichem na krytí. TeĎ potvůrka leď leží za mnou a oddaně mne sleduje.
Před několika dny jsem měla takovou slabší chvilku - přemýšlela jsem, zda je vhodné ji tolik ovlivňovat. Je to pes, kterému není přirozené žrát od cizích lidí. A já jí to učím, aby brala jídlo of figurantů při výcviku. Musím to,mu věnovat čas, protože sama od sebe od cizího nežere. Ano, to co jsem ve Svazarmu tak zoufale chtěla naučit našeho knírače Bredečka, má ona vrozené. A paradoxně ji to zase chci zoufale odnaučit. Je to vůbec správné? Nemám to vzít prostě jako její výhodu a dar a nechat to být.
Další věc o které přemýšlím je její silný hlídací pud. Příklad: učila jsem ji aportovat kousek do roličky smotaného tvrdého papíru. Není nadšený aportér. A když jsem jí nedokázala přemluvit, aby mi to konečně přinesla (vůbec o papír nejevila zájem), poslala jsem ORfi, aby jí to ukázala. Sangie se na ni vrhla a hrozivě ji od papírku odehnala. Nekousla jí, to ne, ale byl to rachot. Teprve za dva dny mi došlo, že si prostě "tu věc" hlídá. Sice ji nenosí ani se o ni nechce se mnou tahat, ale hlídá ji. Žel jsem udělala to stejné, než mi to došlo, - poslala jsem Miušku, aby mi to podala ona, když Sangie nejeví o aportek zájem. Sangie ubožačku malou zvalchovala pod sebe se strašlivým řevem. Nic jí neudělala (kdyby chtěla, bylo po Miušce), ale suprově ji odnaučila nosit cokoli v její přítomnosti. A ten papírek nenosí Miuška vůbec. Samozřejmě, že mne to mrzí. A Miušce se snažím vše vynahradit. Sangie dostala vynadáno, ale nevím, zda ví za co. Dělala to, co jí zavelely pudy - hlídala věc, o kterou panička jevila zájem. Navíc to bylo jen jako. Kdybych jí učila hlídat předmět... a já jí místo toho učím aportovat. Má to hlavu a patu?
Jinak Sangie pokračuje ve výcviku trailů. Moc jí to jde a na dvou posledních trénincích se k figurantům vrhala s velkým nadšením (ovšem byly to naše dvě osvědčené figurantky, které ani náhodou nelze nazvat "cizí"). A taky jsem ji naučila lépe ukazovat zuby - přece jen se chystáme na nějakou tu výstavu.
5.2.2014
Dnes jsem se Sangie zase byla na nádraží vyprovodit Kubu. Jak už několikrát šla mezi lidi a vagóny celkem v pohodě, tak dnes se zase šíleně bála. Jak je možné, že se její chování tak proměňuje? Kupodivu na psa (fenu) zuřícího za plotem se usmívala a snažila se zkamarádit.
---
Dnes také několikrát přiběhla s radostí na povel "ke mně", když štěkala na lidi, co šli kolem plotu. Při štěkání u plotu se dostává do afektu a zapomíná čí je. Považuji za úspěch, že se probrala (navíc velice rychle) a přiběhla. Samozřejmě byla náležitě pochválena a měla z toho velkou radost. Tak ještě aby se nechala odvolat, když štěká u plotu na cizí psy (to je ještě ve větším afektu) a bude možné hovořit o tom, že je vychovaná. Dnes mám pocit, že by k tomu mohlo dojít...
7.2.2014 Podivné hárání
Toto hárání se zdá rozmarné. Jak jinak to napsat. Sangie hárá. Přesku má nateklou, krvácí, olizuje se, chová se rozháraně... ale není ochotná koketovat s Korálkem. Ba právě naopak. Zahnala ho od sebe tak zuřivě, že si on k ní neodvažuje ani přiblížit. Natož čuchnout. Uvolněné hormony si vyvíjí na Baffi, která má již měsíc po hárání, ale Korálek na ni - když má možnost - naskakuje. Zajímalo by mne, čím to je. Buď má Sangie krycí dny hodně po začátku krvácení. Dnes je totiž již 15. den hárání. A nebo se prostě rohodla, že nebude mít štěňátka v tomto nezralém věku a ve chvíli, kdy porodí Orfi.
9.2.2014 Poprvé na agility
Dnes byla Sangie poprvé na agility tréninku (jako regulérní účastník). Byla jsem hodně spokojená. Povedlo se mi ji namotivovat, udržet si její pozornost. A ona skákala s nadšením. Hezké fotky zde.
13.2.2014
Snagie odhárala. Nepodařilo se mi zaznamenat, kdy měla krycí dny. 9. tý den už bylo asi pozdě. Ale po hárání se jí vrátila její miloučká povaha. Přestala vyvolávat roztržky s ostatními fenkami, přestala peskovat Korálka. Prostě super.
15.2.2014
Sedím u stolu a pracuji na nové knize. Pod stolem u mé nohy leží a spí Aywy. V pravo ode mne na koberci je roztažená tloustnoucí Orfi (a její v bříšku skrytá štěňátka). No a vlevo leží na své matraci (kterou má, aby se jí nedělaly burzy) Sangie. Není možné přestat pracovat.
15.2.2014
Na cvičáku se Sangie dostala opět záchvat paniky. V takovém stavu nemá zájem o nic, ani o pamlsky. A jediné, na co myslí je útěk někam pryč. Na agility se jí to nestává (brala jsem ji s sebou s Orfi jako necvičící jako doprovod), ale na sportovní kynologii ano. Je to sice stejné místo, ale jiní psi i jiní lidé. Stačí jí, když je nějaká fena velkého plemene moc blízko nebo když na psa někdo příliš hlasitě zařve lehni, a už se šíleně bojí. A když vidí figuranta nebo rukávy nebo když přijedou psi jednoho našeho člena, který je cvičí na prodej pro ostrahu, je jí úplně zle. Dnes jsem si řekla, že nebudeme cvičit, ale jen se dívat z dálky na provoz na cvičákové louce. A tak jsme si sedly na sluníčku a drbala jsem ji a dívaly jsme se. Za chvíli se mi povedlo Sangie uklidnit natolik, že byla ochotná si hrát s peškem (na cvičáku úplně poprvé). Následně předvedla skoro vše, co umí - chůzi u nohy, sedni, lehni, vstaň, touch, skok přes překážku a další. Občas zase klouzala do stresu, když někdo neopatrně pustil svého psa příliš blízko (stále tam máme naivní lidi, co si myslí, že každému je příjemné, když jejich pes se vrhne na našeho psa, byť s přátelskými úmysly). Ale za poměrně krátkou dobu se zase začala soustředit na práci. Měla jsem velkou radost, že se mi povedlo ji z toho strašně nepříjemného stavu dostat. Odešly jsme v nejlepším. Příště snad bude zase o chlup lépe. Zajímavé je, že naučená schémata chování, např. cvičení s klikrem nebo otočky nebo povely pro polohy, zcela jistě Sangie pomáhají stres odbourávat.
13.3.2014
Dnes jsem s hrůzou zjistila, že někdo Sangie zavřel ke štěňátkům Orfinky. Orfinka ji ke štěňátkům nepouští, vrčí na ní. Ale teď byla se mnou. Co udělá Sangie, která si je ještě nemohla v klidu očichat? Po pravdě jsem šla k porodní bedně docela s hrůzou, zda budou všechna v pořádku. Byla. Orfi se bojí zbytečně. Ale neví to - přišla za mnou a zase na Sangie vrčela. Jak jí jen říci, že to není potřeba?
Agility
Sangie začala chodit na agility. Velice hezky reaguje a zdá se, že jí to dělá dobře. Asi jí více prospívá kontakt s hodnými psy a lidmi - na agility chodí méně týmů, má šanci se seznámi s a každým a pak pracovat. BuĎ to je agility nebo něčím jiným, ale je v posldních týdnech taková klidnější a milejší. Možná hraje roli i Orfinčino mateřství či to, že Aywy dohárala. Je velice ovladatelná (na Kanaánce - přijde, přestane štěkat na povel, nosí aportky a jemně se mne dotýká, kdž odpočíváme).
21.3.2014 Lekce canisterapie
V tomto týdnu se zrealizovaly první dva bloky canisterapie na přednáškách pro mé studenty denního (ve středu) a kombinovaného (v pátek) studia. Na dnešní výuku v Brandýse jsem vzala i Sangie (a také Aywy, Korálka, a Miu). Bylo to příjemné. Sangie se hezky soustředila na práci - ukázala sedni, lehni, nosetouch, target a další věci. A poprvé v životě jsem ji předala někomu cizímu, mimo rodinu, aby s ní pracoval. A povedlo se. Sangie to pochopila, hezky se na studentku-dobrovolnici soustředila, poslouchala její povely, brala si od ní pamlsky a dokonce se od ní nechala pohaldit, aniž by ucukla či se lekla. A co víc, jak jsem si všimla při prohlížení fotek, maličko se jí sama dotýkala špičkou nohy na botě, tak jako se někdy při cvičení dotýká mne. Z toho je vidět. že byla v naprosté pohodě a že s že se jí to líbilo. Neuvěřitelné, že? Přestávám pochybovat o tom, že i ona získá CT certifikát.
Duben - květen 2014
Dlouho jsem nepsala, a to proto, že po mně chtěl webnode nějaký příplatek za překročení dat/měsíc. Než jsem si rozmyslela, zda mi to stojí za to, už ho nechce a mohu psát...
Stalo se toho moc.
25.-27.4.
Perfektní záchranářský víkend - práce v sutinách na Moravě s Ivetou Matzenauerovou. Z naší smečky jela Aywy (poslední velký trénink před pohárem prezidenta), Sangie a já. Bessi s Tondou a Baffi s Esterkou. A spousta dalších borderek, neboť to bylo soustředění majitelů borderkolií se zájmem o záchranářský výcvik z celé republiky. Nové terény, cizí figuranti, výměna zkušeností. A radost z toho, že jsou na světě lidé a pejsci podobného ražení. Obě mé holky pracovaly bezvadně. Aywy je výborná stabilně, takže je pravdou, že největší radost mi udělala Sangie, která předvedla poprvé tak skvělý výkon. Celkem ušla 9 trailů a vše perfektně. Dokonce vypracovala i jeden dlouhý, naslepo na cizího člověka. A po celou dobu vůbec nešla do stresu (ani z cesty, ani z bydlení v autě, ani z cizích lidí a ani z cizího prostředí). Naopak, vše se jí moc líbilo!
Izrael
Hlavně jsem byla v dubnu dva týdny v Izraeli. Jedno odpoledne jsem strávila u Myrny Shibolet.

Hned loSpo návratu z Izraele jsme jeli podpořit Any a Radka na závody. Sangie jsem vzala s sebou na socializaci. Chovala se velice přiměřeně. Maličko váhala v některých situacích, ale nechala se pohaldit od hlavního výcvikáře SZB J. Sedláka.
Sangie se hezky věnuje štěňátkům od Orfinky. Teď už nám štěňtáka postupně ubývají - máme poslední dvě fenečky. Sangie je miluje, chodí si s nimi hrát a má je moc ráda. Nevznikl žádný problém s příapdnou agresivitou nebo tak nějak. Samozřejmě je občas vychovává - zavrčí na ně apod., když si hlídá kost, ale vše je v rámci sllušné psí výchvo, žádná krev a stres. Myslím, že jí zkušenost se štěňátky pomáhá v celkovém chovní ke psům. Celkově se cizích psů bojí méněa také na ně méně vyjíždí.
V dubnu před mým odjezdem do Izraele jsem s ní měla - dnes už skoro zapomenutý problém - chovala se asi dva nebo tři dni divně. Dokonce se po mně ohnala.
Začalo to někdy kolem narození štěňátek od Orfi. Orfi nejprve Sangie naprosto zakázala kontatk se štěňátky. Vyháněla ji z porodní místnosti. Pak asi ve třech týdnech věku štěňat najednou Sangie nechala, aby se na štěňátka koukla a čuchla si k nim. Sangie strávila požehnaný večer se štěňaty. Chovala se k nim něžně. Všechno se zdálo být v pořádku. Ale druhý den ráno se Sagie začala chovat divně. Zdálo se mi, že je nemocná nebo zraněná. Nechtěla jít ven ze své pokojové klece v naší ložnici. Když jsem ji tahala ven za oboje, pokusila se mne kousnout. Skutečně jsem se jí bála. Ale musela jsem ji prohlédnout, tak jsem jí nasadila náhubek a vytáhla ji násilím. Zkontrolovala jsem její tlapky, prohmatala tělo, ale nevšimla jsem si jakákoli újmy, teplotu má normální. Nakonec jsem se si myslela, že je to falešná březost. Můj syn Daniel mne informoval, že volně žijící Canides mívají falešnou březost často a vlastně přirozeně, když má dominantní fena štěňátka (mohou nahradit matku, pokud by zemřela). Jsem zdeptaná, Sangie zapoměnla téměř vše, co jsme se naučili a chová se jako šílenec. Je mi smutno. Ovšem nakonec se ukázalo, že to falešná březost nebude. Spíš natažený sval nebo něco takového. Nebo to byl následek toho, že jsem jí nasadila antiparazitální obojek Kiltix - měla ho 4 dny, když se začala schovávat do klece. Mohlo jí to vadit, že voní jinak? Určite se v době s obojkem 2 x vyválela v hovnech, což nikdy před tím neudělala. Nebo dostala alergickou reakci na obojek? Sundala jsem jí ho a problem přestaly.
A začalo se Sangie velice příjemné období, kdy nedělá žádné prblémy. A kdy se chová něžně.
7.6.2014
Dnes jsem vzala Sangie s sebou do práce. Když už jsem musela v sobotu místo výstavy opět do práce, tak alespoň, abych ji socializovala. Udělala jsem studentům program Vzdělávání za pomoci zvířat "Kanaánský pes - divoký i domácí - hodný ochrany a lásky". Myslím, že se jim to líbilo. Sangie se chovala celkem dobře. Ve vlaku se mírně bála, ale pak se přestala bát a hezky ležela vedle mne. V posluchárně se chovala hezky, většinou ležela a odpočívala (bylo horko), ale ukázala - ne s velkým nadšením - to, co jsem chtěla. Jedna z přítomných (stážistka) s sebou nečekaně vzala pětiletého syna. Ten moc toužil po kontaktu se Sangie, ale nedělat o úplně šikovně. Sangie po něm 2-3x demonstrativně vyjela. Měla ovšem náhubek, tak se nikdo nebál. Myslím, že ho nechtěla kousnout, jen mu říci, že se jí to nelíbí, ať přestane. Cestou zpět ve vlaku jí jedna paní šlápla na nohu, a to se ani neohnala ani to nijak moc neřešila.

8.7.2014 Agility tábor 6.-12.7.2014 v ZKO Lysá
V zimě jsme se přihlásili na agility tábor v ZKO Lysá. Je to prima, protože na jednotlivé bloky můžeme chodit pěšky. A také se můžeme vracet domů na bědy či se vysprchovat. Naší trenérkou je opět Martina Konečná (stejně jako již vloni na několika víkendovkách). Na tábor jsem se přihlásila s Orfi, která běhá celkem hezky, i když agility není naší prioritou. Ovšem po štěňátkách nemá dobrou kondici a vzhledem k hroznému horku (36 stupňů ve stínu) jsem jí dnes dala odpoledne volno a běhala jsem se Sangie.
Sangie řeší prostředí.... takže první dny jsem ji brala s sebou, aby si očuchala ostatní psovody a hlavně psy. Dnes už je tolik neřešila a na parkuru běhala. Stálo mne to tedy hodně sil. Musela jsem jásat a chválit ji přehnaně, dělat opičky, ale neutekla mi z parkuru, nezačuchávala se a skočila či proběhla vše, co jsem chtěla. Sekvence kolem 5 překážek. Při odpočinku na kraji parkuru se chovala stále klidněji a stále méně se zubila na psy, kteří si k ní šli čuchnout. Dnes jsem ji dokonce viděla, jak pes došel a ž k ní, byla uvázaná u stromu a sama, a ona, místo, aby po něm vyjela (v této situaci pro ni typické a asi i pochopitelné - brání si pelech a můj batoh), dala hlavu na stranu a "neviděla ho". Bylo to s ní moc hezké a příjemné. Viděla jsem jak v přátelské atmosféře "rozkvétá". Jsem vděčná Martině Konečné, že přistupuje k Sangie bez předsudků a dokonce se zájmem. Takový přístup u mnoha dalších výcvikářů naprosto postrádám. Jak se doví název plemene a chvilku se dívají na Sanginčiny reakce, už odsuzují a "konec". Sangie se několikrát natolik rozehřála, že kromě pamlsků a drbání a dovolení plizovat moje ústa (specifická a velice silná odměna) si párkrát z radosti, jak jí to jde kousla do vodítka a naznačila hru s vodítkem.
29.6.2014
Sangie má velice příjemné období. Je milá, ovladatelná, i když se projevuje jako dominantní, není konfliktní a rozumí se vlastně se všemi psími i kočičími členy domácnoti (o lidech ani nemluvě). Rozumí si dokonce i s Aywy a podezírám Aywy, že ji má vlastně moc ráda. Určitě více, než Orfi. Naše vzájemné pouto je velice silné. Opakujeme základní cviky poslušnosti. Motivace na jídlo je slabá a někdy ji vlastně ani není možné použt. Ale pochvala, moje radost a podrbání působí jako kouzlo.
Dnes jsme se byly projít v Klánovickém lese - já a moje tři psice a moje máma s dobrmanem Catem a nejmladším (do zítřka - jeho rodiče jsou v porodnici) vnoučkem Martínkem na kočárku. Sangie navolno - chovala se vzorně. Vždy přišla, i když ne vždy si vzala odměnu za přivolání. Poslouchá, protože máme vztah. Je to zase něco naprosto jiného, než znám. Potkali jsme několik lidí se psi - Sangie se chovala vzorně. Ano, hlídala, ale velice rozumně - upozornila, že někdo jde, z dálky zavrčela na psa, že nemá jít blíž a konec. S jednou cizí labradorkou si dokonce pohrála. Byla to ovšem fenka velice přátelská s chováním, které na dálku vyzařovalo přátelství. Sangie na ni ani nevrčela, hned pochopila, že bude hra. Příjemné je také to, že bez problémů zvládla kočárek s Martínkem, i když nikdy před tím nebyla na procházce s dětským kočárkem. A hlavně je super, že už se těší na výlety a skáče s nadšením do auta. Doby, kdy prchala do svého pelechu v ložnici, kdykoli se chystala cesta autem, je pryč. Dnes už s chutí skočí do auta do klece a těší se na výlet. Trvalo jí to hodně dlopuho, až jsem si myslela, že ji nebudu trápit a bude z ní pes na zahradu. A ne - je to pes výletní. Vůbec mám pocit, že jak jde čas, tak se z ní stává "můj pes" čili pes, který se blíží povahou Orfince, Aywynce a (zesnulé) Brixince - pohodářka, s láskou k lidem, ovladatelná a se silným vztahem ke mně.
22.6.2014 Sangie doma sama
V minulém týdnu jsem jela s Tondou, Kubou, Aywy, Orfi, Bessi a Miou na záchranářské soustředění. Po dlouhém přemýšlení jsem nechala Sangie doma s Joelem, který si užíval volna po úspěšně složených zklouškách a před odletem do Ameriky. Sangie by musela být, kdyby jela s námi, hodně času zavřená, tak jsem usoudila, že ji bude lépe. Asi i bylo, ale moc se jí stýskalo. Když jsem se vrátila, zdálo se mi, že se za ten týden hezky nasvallila.
---
Ozval se 13 zájemce o štěně po Sangie :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama