Říjen 2015

Trénink sutiny

31. října 2015 v 16:56 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme opět vyjely na trénink do sutin. Vlastně v sutinách pracovala jen Orfi. Jeden terénb měla suť. Trochu váhavě se v něm pohybovala, ale již v něm umí dohledávat a jít za pachem. Byť opatrrrně. Druhý terén měla zavřený úkryt ve stále stojícím domě. Hezká práce.
Aywy měla jen velkou plochu pro radost. Aby se nezranila na plošné atesty a nepřipravily jsme se o šance je udělat. S námi byl Kuba a Hafula a Hafula se učil pohybovat po sutinách (nemá problémy jako Orfi a ani není zbrklý). Měli jsme s sebou fotografku, tak se těšíme na fotky.
Bylo nádherné počasí. Krásný prosluněný teplý podzimní den. o práci jsme si zašli ještě na procházku s kamarádkami. A pak na super oběd.

Hafula přivolání od čuchání zvěře. Foto Marta skrejvalová (děkuji).

UV píšťalka

30. října 2015 v 18:11 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Štžěňátka kanaánců jsem naučila přivolání na UV píšťalku. Tara je poměrně pomalá, pokud ji volám ze zahrady. Ale na píšťalku i v pubertě perfektně funguje a letí rychlostí Ofinky. Ovšem píšťalku nepoužívám moc často a hlídám si, abych vždy měla kus masa v ruce... Oproti tomu je Hafula ovladatelný i bez pamlsků. Hrozně moc touží se mi zalíbit. A přijde ke mně ochotně i od nalezených "skvělých věcí k sežrání" (mrtvý holub, výkaly apod.). Jeho největší odměnou je, když ho pochválím, přitulím a nechám mu chvíli olizovat moje ucho. To mne vede k zamyšlení: co vše může být pro psy odměnou. Jako anketu to zpracujeme s mými žáčky v Herolkách a dám všem vědět, jak kdo psy odměňuje.

Tara, tara, tara

28. října 2015 v 20:43 | kajan |  Tara

Naše Tara je kanaánec. A úplně jiný kanaánec, než Chanyah, Sangie, Dolev a Noked, další kanaánci, které znám. Tara je Tara. Tara se nebojí. Nebojí se vlaku, nebojí se v podchodu na nádraží, nebojí se ve vlaku, nebojí se v hospodě, nebojí se u souseda v dílně, nebojí se na návštěvě. Nemá problémy si v cizím prostředí brát žrádlo a hrát si v něm! Tara mi ukazuje kanaánce zase v jiném úhlu pohledu.

Trénink při ZTVC

28. října 2015 v 20:42 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Na Točné jsme si při čekání na ZTVC taky potrénovali. Orfi měla dvě hezká a krátká (po těch hasičských zkouškách) vyhledání. Jeden úkryt - skruž v lese. Druhý úkryt v bunkru - musela po nepříjemném materiálu, kolem nedojedené svačiny do tmy. Obojí bez váhání a s nadšením splněno. Svačiny jsem si všimla až cestou zpět. A když se vezme v úvahu, jak je ORfi žravá a shánčlivá, tak jsem za to ráda. Také jsem ji nechala vyhledávat předměty. Moc ji to baví a zvedá jejich pach z velké dálky. Trénujeme již na lavinové zkoušky.
Hafula měl dvě krátké odbíhačky, ještě bez štěkání. Ale doma už pilně štěká a moc ho to baví. NEchala jsem ho na volno, dkyž Orfi hledala předměty. A našel ho jako první a už mi ho i nesl. Ale já ho tak radostně povzbudila, že ho pustil a letěl si ke mně pro pamlsek.
Taruška byla s námi na socializaci a věnovala se jí hodná teta a mazlila ji a nechala ji štěkat na povel. Celkově to bylo příjemné odpoledne, až na ten Aywynčin úlet.... Ale nedá se nic dělat. Ani jsem se na ni nezlobila. Aywy mi splnila veškerá očekávání a ještě mnohé nad to.

ZTVC - nesplněno

28. října 2015 v 19:59 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme s Aywy vyletěly ze zkoušky ZTVC. Podařilo se mi během prázdnin nacvičit, aby samostatně pracovala a prohledávala velký terén bez povelů. Asi jsem to přehnala. Nebo s tím měla počítat... Takže dnes na zkoušce vyletěla na povel hledej, vyběhla z terénu a v okamžiku se dostala mimo doslech.... a bylo to, rozhodčí nás (sama z toho nebyla šťastná) pískla, hledání skončilo. Vlastně ne tak docela, asi 5 minut jsem hledala já Aywy. Už jsem se začala bát, že si někde zlomila vaz, když přiběhla s vyplazeným jazykem a hlásila mi, že v terénu žádní živí nejsou. No ano, zapomněla jsem ji dát povel na C. A taky prohledala úplně jiný svah. Místo 10 metrů letěla asi 1 km. Ze srdce jsem se chechtala, jak jsme to vymňoukly. Asi nejdražší procházka po lese, co jsme zažily. No jednou jsi dole, jednou nahoře. Ale na plošné atesty máme samostatnost nacvičenou, zdá se.


Hasičské zkoušky - stopařské

25. října 2015 v 20:34 | tonijan |  Tréninkový deníček - výběr
Tak jsme dnes s Bessi absolvovali druhý pokus o hasičkou stopařskou zkoušku v Hejnicích. Bohužel neúspěšně. V současné době ještě Bessi nevydrží tak dlouho uceleně pracovat v náročném terénu s mnoha kříženími (houbaři a turisti). Víme ale, na čem zapracovat, příští rok ukáže, zda na to máme.
Nicméně i nějaká pozitiva, rozlišení na startu opět bezchybné. Vydrželi jsme na stopě 300 metrů a zamotali se po přechodu frekvence v prostoru mezi dvěma oplocenkami. Bessi vyrazila správně, ale stočila se do kola. Druhý pokus ji vytáhl nad oplocenku a do ztracena. Tak jsme se vrátili k přechodu cesty, ale pach (již 2x námi přešlapaný), nenašla. Vyhodnotil jsem to tak, že možná šla po falešné stopě, a tudy se mohli kladeči vrátili. Protože jsme měli dobrý čas, následoval návrat na start, další nasumování, prohledání celého prostoru a opět vyjití po stejné stopě, dojití k frekvenci a tentokrát vytažení pod první oplocenkou. Emotikona frown
Takže suma sumárum, 2x správně provedený start a 300 metrů stopy až k lesní cestě (auta, cyklisti, houbaři) a ztráta stopy po jejím překonání. Co bylo příčinou smyčky, která nás vrátila nevím, možná překážka ve formě skály, kterou bylo nutné obejít. Viděl jsem ji ale až když jsme se tam vrátili s kladečem, kam jsem koukal se psem fakt netuším. GPS ale nelže, fakt jsme u ní byli.
Už se ale těším na další tréninky a i další pokus. Věřím, že až se zdaří, bude to "hrozně jednoduché". Prostě to začne jak dnes, jen ten pes půjde po stopě i dalších 15 minut a pak se nahlásíme nález ...
Dnes však zkouška odolala dalším 3 pokusům o složení, my to ale nevzdáme.

Hasičské zkoušky v Hejnicích

24. října 2015 v 20:13 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnešek jsme strávili báječně v Hejnicích na hasičských plošných zkouškách. Přihlásila jsem na ně po jistém váhání Orfi, aby měla šanci ukázat, co umí. A jsem s ní moc a moc spokojená, i když jsme zkoušku těsně neudělaly. Zvládla disciplíny poslušnost (41/50) i dovednost (46/50), které se dosti liší od té, kterou normálně cvičíme. (Jeden pes se přes dovednost nedostal do terénu a jeho pokus o A zkoušku skončil). V terénu našla Orfi tři figuranty. Dva rychle, třetího označila pod takovou velkou hromadou bludných balvanů a hrozně dlouho jsme ho v té hromadě dohledávaly - nedalo se jít za pachem kvůli kamenům, vůbec se tam moc chodit nedalo. Když jsme ho konečně dohledaly (ležel v trhlině cca 1,5 metru pod kameny), spíš já očima, ale už byl nahlášený, takže mi to uznali bez štěkání psa (nebyl tam pach) - zbývaly mi poslední 4 minuty. Dostala jsem se do presu a výsledkem bylo, že jsem Orfi prý 3x odvolala, když se zajímala o pach čtvrtého figuranta. Byl totiž hned u toho třetího... Holt mám v krvi svazová pravidla... i když jsem si včera večer četla pravidla hasičských zkoušek a to, že mohou být figuranti těsně u sebe, tak jsem pod tlakem ubývajícího časového limitu jela jak buldozer směrem k neprohledanému malému kousku terénu. I když mi vedoucí zkoušek říkal, že můžu počkat, až figuranta vyprostí (stál totiž mezi mnou+Orfi a posledním figurantem a snažil se mi takhle maličko poradit. Já na jeho "nápovědu" žel nezareagovala. Zase chování ze svazových zkoušek, kde se rozhodčí spíše snaží člověka testovat stresem, takže jsem se naučila na ně moc nereagovat. Zkoušku jsme nesložily. Útěchou mi je, že to bylo skutečně těžké. Ani jeden tým nenašel vše (a to nás hledalo nás 6: 5 adeptů na A +1 na B) = nikdo ji dnes nesložil. Moc jsem spokojená se svou kondicí - v terénu jsem běhala skoro jako laňka, žádný problém s převýšením a skálami, nezadýchala jsem se. Moc a moc jsem spokojená s Orfinkou, která pracovala naprosto báááječně a vlastně bez chyby. Dokonce ani nereagovala na můj totální kolaps - nastupovala jsem už za šera, mlžily se mi brýle a většinu času jsem na GPSmonitor neviděla, což pochopitelně vedlo mým k velkým problémům s orientací v terénu a takřka setrvalému zoufalství a samozřejmě pomalejšímu postupu. Hledala si samostatně a sebevědomě, a vydržela celých 36 minut (30 minut + 2 min za každý nález)! Sebevědomí nám nekleslo, spíš stouplo.
S sebou jsme měli Aywy, Hafíka a Bessi. Hafíka jsme řádně socializovali. Narazili jsme na labradorského retrívra s báječnou povahou (vypadl na dovednosti, tak se Hafíkovi mohl věnovat) a další vlídné staré psy. Báječná zkušenost. Hafík se choval jako pes blízký mému srdci.

Celá sobota na cvičáku

17. října 2015 v 20:18 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jem strávila pohodovou sobotu na cvičáku. Začali a končili jsme malou brigádou - stavíme C trenažer. S Aywy a Orfi jsem trénovala na ZTVC na novém trenažeru. S Orfi ještě poslušnost na hasičské zkoušky. Také jsem s sebou měla Hafulu, který se choval velice příjemně. Neumím popsat, jak moc milý a učenlivý to je pejsek a co prožívám, když se na něj dívám, ajk se chová a jak se mnou komunikuje. Začala jsem být ráda, že mi ho Kuba nechává cvičit. Miluji všechny své a naše psy, Hafula ani není můj pes, ale ...




Nominace na plošné atesty

17. října 2015 v 20:01 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Tak včera mně a Aywy přišla nominace na plošné atesty do Hejnic na 7.11. 2015. Myslela jsem si, že po úspěšných sutinových atestech si "usnu na vavřínech" a budu odpočívat v teple a ve veškerém pohodlí. Ale taková nabídka se neodmítá. Naposledy mne (po dlouhé pauze) pozvali, když jsem na jaře 2014 letěla do Izraele. Myslím, že se proběhneme!

Přesunutá část deníčku - 16. díl (rok 2015)

17. října 2015 v 19:58 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
30.1.-1.2.2015 Noked na horách
Strávili jsme víkend v Broumovském výběžku. S sebou jsme měli 3 hnědobílé borderky (Aywy, Bessi a Baffi) a Nokeda. Borderky spaly v autě v zateplené ubikaci. Nokedovi jsme zaplatili pobyt v hotelu, aby se socializoval. Noked se celou dobu choval naprosto báječně. V restauraci, v hotelu, na procházkách. Zvládl první lekci tahání běžkařů. Zjistila jsem, že umí zatočit doleva i doprava na povel. Umí se rozběhnout na povel. Jediné, co neumí je zastavit, což samozřejmě způsobilo několik legračních situací. Hezky komunikoval s lidmi, které jsme míjeli a i s lidmi, se kterými jsme trávili víkend. Žádná agrese, pouze zdvořilá zvědavost a přátelské chování. Včetně Verunky (Dawnův syndrom). Ovšem nutno říci, že ona mu první setkání s "lidmi z jiné planety" usnadnila, protože skutečně hezky komunikovala s ním. Zvládl se chovat způsobně na návštěvě u babičky. Kubu, který dělal figuranta našel a vyštěkal. ideo dodá Esterka. Na výletě na Ruprechtický špičák se krásně vyvenčil - byl stále na volno. Nechal se odvolat od psa, který se chtěl prát. A přestal se cenit na psa za plotem na povel. Jediná chybka - nechtělo se mu po výletě do kennelky a zdržoval. A abych nezapomněla. Na vyhlídce Hvězda skočil na zeď nad propastí. Měla jsem ho na vodítku a povedlo se mi ho chytit i za zadek. A Pak s pomocí Tondy bezpečně sundat. Když jsem se koukla dolů, tak mne zamrazilo. Propsat. Musíme ho důkladně hlídat ve výškách a skalách. Je to bláznivý skokan. A video s Verunkou. A jak se proběhl u bobů.

7.2.2015 Noked na DUO CACIB získal BOB!

Vydali jsme se s Nokedem až do Brna na výstavu. Výstava byla dvoudenní, ale přihlásila jsem ho jen na jeden den, abych ho moc nezatížila (postoj Kanaánců v výstavám není úplně pozitivní). A taky proto, že ve stejnou dobu začínal kurz cansiterapie, na který jsem se přihlásila. Jela se mnou Ester a ta moc toužila Nokeda předvést. Dlouho jsem váhala, protože pro budoucího krycího psa je samozřejmě šikovné, když získá nějaký ten titul. A Ester je přece jen dítě a Noked je se mnou více zadobře a jistější. Ale pak jsem si řekla, že jako maminka musím dát příležitost dceři, ukázat jí, že je pro mne důležitější, než tituly psa. A tak předváděla Ester. Z dálky jsem viděla spoustu drobných chybek, které udělala - běžela pomalu, málo držela Nokeda, když se mu rozhodčí chtěla podívat do pusy a hlavně jí paní rozhodčí něco usilovně říkala u stolečku.... a tak jsem si myslela, že odejde s VD za předvedení. Ale ne, paní rozhodčí mu dala vše: V1, CAJC, BOJ i BOB. Ester ho předváděla i v závěrečných přehlídkách. To už byl Nokedek dost unavený, ale zvládli to dobře. Video z předvedení.

8.-13.2. 2015 canisterapeutický kurz

Noked mne několikrát doprovázel na canisterapeutický kurz (Sangie hárala a byla v nejlepším, takže nemohla). Choval se velice dobře. Mírně nejistě, ale otrkával se. A nevrčel ani nevyjížděl ani po psech. Byl se mnou několikrát v hsopodě na obědě. A v tělocvičně plné lidí a psů, kde probíhaly přednášky se choval dobře. Mám z něj radost. Moc mne mrzelo, že se Sangie nemohla taky účastnit, protože hárala.

13.2.2015 Sangie a Dolev - krytí

V pátek 13.2. se Sangie a Dolev spojili, aby dali život novým Kanaáncům. Sangie Doleva a jeho páníčka přivítala bez jakéhokoli vrčení či štěkání. Vyplatilo se nám to, že se znají. Video ze hry. Video ze spojení. Sangie hárala (jedná se o její čtvrté hárání). Krytí proběhlo 10. den.

14.2.2015 Sangie se poprala s Orfi

Dopoledne jsme byli na cvičáku. Odpoledne jsem dostala hroznou zimnici - chřipka mne dostilhla. Když jsem slezla dolů ke kamnům, což byl zrovna velký problém, Orfi a Sangie se do sebe pustily. Začala to Sangie, ale Orfi jí prostě neustoupila. Podařilo se mi je roztrhnout navzdory slabosti celkem rychle. Obě mají po těle drobné ranky. A zoufale se vyhýbají jedna druhé. Sangie dostala vynadáno i naplácáno, tak se mi hodně omlouvala.

15.2.2015

Proběhla další návštěva Doleva a pokus o překrytí. Pejsci si hezky pohráli, ale nespojili se. Nezbývá doufat, že se v pátek podařilo.

28.2.2015
Sangie jsem vzala na cvičák, kde vystřihla hezkou soustředěnou pozornost. Už jsem ji nenechala skákat přes překážky a také žebřík dělala naposledy.

1.3.2015
Vzala jsem Nokeda na socializaci do sutin. Tam - nebo na dvorku ?? - si mírně nařízl polštářek na noze. nekulhá. Upozornila mne na to Sanghie, která udělala představení. Přišla k Nokedovi a tak se ho ptala: "Můžu tě ošetřit?". Noked to dovolil. Pak mu čuchala k nohám až si vyčuchala to místečko. A to pak pečlivě a velice dlouho a s obrovským zaujetím olizovala jazykem. Nikdy jsem neviděla takhle pečlivě ošetřovat psa rány jinému psovi.

3.3.2015 procházka na Úpor za sněženkami
Celý týden chodila Orfi kolem Sangie s velkou opatrností. Občas na sebe zavrčely. Já z nich měla nervy a hlídala jsem je. Jejich vztah se postupně zlepšoval. Dnes na procházce spolu fungovaly takřka normálně. To jsem ráda! Vlastně jsem ji ani nechtěla brát s sebou, ale ona tak moc chtěla, že jsem neodolala.

(Mezitím se Sangie pustila do Aywy - proběhlo to krácce a bez zranění. A taky do Bessi, což skončilo modřinou na Tondově ruce (od Bessinky). Bessi ani Sangie neměly nic. Zdá se, že Sangie dělá prostor pro štěňátka.)


Izrael 2015
Od 16. do 27. března 2015 jsem byla v Izraeli, abych se mohla ve dnech 20 - 24. 3. 2015 zúčastnit mezinárodní konference "International Canaan Dog Conference", která byla věnována Kanaánským psům.
Před konferencí jsem strávila příjemné dny s mou přítelkyní a její rodinou v Tel Avivu. Hodně jsem si procvičila angličtinu i ivrit. Pod záštitou IKC (izraelský kennel klub) jsem pro mírně přes 30 lidí přednášela o canisterapii, což bylo velice přínosné. Ocenili především přednášku ukázky polohování - to v Izraeli nedělají. Ale zdá se, že brzo budou. Byla to první přednáška o canisterapii, na které jsem byla bez psů. Se svými psy dlouhosrstou kólií Jenny a podengy mi dobře asistovala Myrna Shibolet. Ale i tak se mi po těch mých stýskalo.
Samotná konference byla velkolepá, protože právě před 50 lety (ted v roce 1965) byli Kanaánští psi uznáni jako izraelské národní plemeno psa.
Konference se zúčastnily chovatelé a přátelé plemene z celého světa: Bulharska, Francie, Itálie, Izraele, Německa, několika států USA (Massachusetts Nové Mexiko, Texas aj.) i obě chovatelky z České republiky (Eva Hniličková a já). Většinu z účastníků jsem dobře znala z Facebooku, takže jsem si s nimi hned rozuměla. A oni zanli mne a hodně si zamilovala Nokeda. Ať žijí média.
Konference byla uvedena v pátek 20. 3. přednáškovým dopolednem s navazující besedou chovatelů.
V sobotu 21. 3. Proběhla v HaTzeva speciální výstava Kanaánských psů, na které se mimo jiných titulů zadával titul "Vítěz pouště" a na které bylo předvedeno 22 psů. Většina z nich se ve výstavním kruhu chovala stejně nebo i hůře, než naši čeští psi - a nikomu to nevadilo! Chyba není na straně psů ...
Vrcholným zážitkem byl ovšem nedělní autobusový zájezd do oblasti kolem města Dimona, ve které žijí Beduíni. A s nimi (a také bez nich, tedy volně v poušti) žijí neregistrovaní Kanaánští psi. Našli jsme štěně Dardar, které snad bude přínosem pro budoucí chov.

9.4.2015 čekáme štěňátka - již v příštím týdnu
Sangie se připravuje na porod. Má naběhlé bradavky a senzačně si doupravila noru na zahradě. Vzhledem k tomu, že je nora nedobytná a že v ní začala trávit podezdřele moc času, zakryla jsem jí plotovým dílcem. Je smutná a prosí mne "Otevři mi to!".

15.5.2014 narození štěňátek!
Vrh A se narodil mezi půnocí a 6:17 h ráno ve středu 15.4.2015. Právě na narozeniny Evy Šlapákové od tatínka vrhu Doleva de Solemel.
Boy 1 (červený s více bílými packami a bílým koncem ocásku) a Girl 1 bílá s flíčky jsem objevila v 2:20 při noční kontrole Sangie. Porodní váha Boy 1 je 450 g. Porodní váha Girl 1 je 445g.
Ostatní už jsem rodila s ní.
Girl 2 (celá bílá či krémová se narodila ve 2:40), porodní váha 370 g.
Boy 2 red (červený, bez bílé špičky ocásku) se narodil ve 4:24. Porodní váha 445g.
Girl 3 (červená s bílými znaky a bílou špičkou ocásku) se narodila v 5:30. Porodní váha 420g.
a
Boy 3 (bílý s jedním flíčkem na oku) se narodil v 6:17, porodní váha 390g.
Pak jsem Sangie vyvenčila (ano, proti její vůli, ona mi na oplátku málem utrhla ruku, jak po vyčurání vyrazila zpět), zapla jsem jí topení, protože se celá třásla (a to chtěla rodit v noře, trubka) a běžela jsem do práce. Štěňátka hlídal Tonda s Joelem a Jakubem. I tak jsem nervozně volala několikrát domů. Kupodivu se mi učilo dobře a udržela jsem se a studenty jsem neobtěžovala zážitky z porodu.
16.4.2015

Sangie je úžasná maminka. Štěňátka se mají čile k světu. Máme z nich velkou radost. A budoucí majitelé taky. Pořád si voláme a oni jsou pořád na internetu... a těší se na návštěvy. Předběžně jsou zamluvené všechny holky a dva kluci, ale zatím mám jen jednu vybranou zálohu - stát se může cokoli, to už vím.

17.4.2015

Dnes jsem si všimla, že si Sangie lehá nějak dál od štěňat. A čeká, jak k ní lezou. Skoro to vypadá, jakoby je zkoušela, zda ji cítí a zda jsou schopná se k ní doplazit. A ona jsou!


duben a květen

Pravidelně štěňátka zvedám, masíruji, koukám se jim na zoubky, obracím je na záda a do různých poloh. Provádím tzv. handling, což je vědecky prokázané, že ovlivňuje budoucí chování štěňátek. Také štěňíátka po jednom beru domů, do kuchyně, do ložnice atd., aby si zvykala být sama, bez sourozenců i bez maminky v cizím prostředí.
19.5.2015
Jejda, dlouho jsem nepsala. Dnes Sangie konečně nechala Orfi a Miu, aby se - ovšem pod jejím bedlivým dohledem - kontaktovaly se štěňaty. Obě byly blahem bez sebe. I když se musely tvářit, že tam vlastně nejsou a štěňa si nevšímají. A jak z nich byla štěňátka nadšená!
Sangie je báječná maminka. Stále si ke štěňátkům lehá, hlídá je a spí s nimi v kotci. Jakmile jedno štěňátko vezmu domů na socializaci, hrozně se o něj bojí.

Štěňátkům krystalizují povahy.
26.5.2015

Orfi, Mia a Noked jsou an štěňátka moc milí. Borderky je holt pasou a pak se zlobí, že se štěňátka chovají jinak, než ovečky. Ovšem Orfi je z nich nejlepší! Zajímavé je, že Sangie už kontakt jiných psů s štěňaty moc nekontroluje. Nechá Aywy, aby se na ně zubila a vůbec si toho nevšímá. Jinak je trpělivá a pečlivá maminka - stále kojí i v leže a moc si to užívá.
27.5.2015

Včera jsem začala trénink s ultrazvukovou píšťalkou. Písknu a odměním. Je to jako s klikrem, ale bude se používat k přivolávání. Dnes jsme opakovali a všechna štěňata již na písknání reagují tryskovým během ke mně. Zřejmě jsou geniální. Tak jen aby páníčkové techniku zvládli. Píšťalky už pro ně koupené mám.
2.6.2015
Očkování a čipování štěňátek (MVDr. Marta Skrejvalová) na naší zahradě. Milé posezení a spousta fotek od paní veterinářky.
3.6.2015 Návštěva Doleva
Jsme moc rádi, že nás navštívil tatínek vrhu Dolev se svými lidmi. Byla to docela zábava. Nejprve se Dolev rozhodl, že musí vychovávat potomky. Hned vzápětí se Sangie rozhodla, že bude ychovávat Doleva. A nakonec se všichni tvářili, že ostatní jsou neviditelní. A že tam vůbec nejsou. Ach ti kanaánci.

7.6.2015

Tara nás doprovázela na oslavu narozenin mé maminky. Chovala se perfektně. Žádný strach, malá hezká roztomilá, pohlaď si mne. Definitivně tím potrvdila, že štěňátka jsou dost velká na to, aby šla do nových rodin.
9.6.2015
Dnes odjel do nového domova Birk (Abir me Arbel). Už se nám stýská. Ale snažíme se nebýt tak moc smutní, protože ho budeme vídat. A také ohlídat a uspokojit hrou osmitýdenní štěňátka je docela fuška.

S Tarou jsem šla k sousedům do dílny. Doprovázela mne s Orfi na volno. Nebála se, byla zvědavá a držela se mne zodpověďně.
19.6.2015 Noked - pokroky
Delší dobu jsem nepsala o Nokedovi. Velice mu prospívá to, že máme štěňátka. Od té doby, co mu Sangie umožnila k nim chodit a si s nimi hrát (po 5. týdnu věku štěňátek), si s nimi dlouhé hodiny hraje. A taky je hlídá, když spí. Začal díky tomu hlídat zahradu a štěkat na zahradě (což dosud nedělal, necítil se tam dobře a doma). A nejen to. Odkoukává od nich spoustu věcí - jako důvěra k lidem, žraní z ruky i na zahradě, kamarádění se s návštěvami. Stává se z něj stále spokojenější pes. Už chodí z ložnice sám na zahradu a velice často a rád. Na zahradě se nechá krmit i hladit, a to nejen ode mne, ale i od dalších členů rodiny a někdy i od návštěv. A někdy i sám kontakt vyhledává a směje se na lidi. Stále moc rád chodí na procházky a když vezmu do ruky vodítko a na sebe bundu (signály, že se někam jde), tak skáče radostí a hned si jde sednout k brance a nastaví krk do obojku nebo do postroje. Včera jsem šla s ním a s Orfi na procházku do polí. Pustila jsem ho a hráli jsme hru na schovávanou a přivolání. Když byli někde daleko přede mnou, pískla jsem a schovala se do roští u cesty. Nokeda to moc bavilo a několikrát byl u mne dřív, než Orfi. Má totiž neuvěřitelné zrychlení. A baštil za to šunku! (On venku hodně dlouho nic nežral, takže baštění šunky = úspěch.) Umí nereagovat na psy za plotem na povel. Ale hlavně - je to prostě přátelský pes. I když býval a stále je plný různých obav a strachů (prožil si toho hodně a taky neměl v raných měsících dostatečnou pozornost a socializaci), ale nikdy v něm není zloba ani agrese. Nikdy jsem se nebála, že by chňapnul po člověku, který jde okolo něj a třeba ho zkusí pohladit. Nikdy jsem se nebála, že by mohl kousnout nějakého návštěvníka naší zahrady. Nikdy jsme se nebála, že by štěňátku nebo kočce nebo slepici ublížil. Jeho kontakty se psy hodně hlídám, ale i když si párkrát na psa vrknul, jeho první reakce je "budeme se kamarádit?" Teprve, když pes je nepřátelský, nasadí "mne nepřepereš".
Sangie ho chtěla dirigovat, ale on se nenechal. Přestal ji ustupovat a bez krve samozřejmě) jí párkrát přepral a povalil. Od té doby ho Sangie respektuje a zbožňuje. Je to psí osobnost. Jsem moc ráda, že ho mám.

19.6.2015

Štěňata nemohou být v kotci, protože vyskočí na boudu (1,2 m vysokou) a já se bojím je nechat skákat s boudy dolů kvůli kloubům. Spí tedy se mnou v ložnici. Večer jsem si zapnula televizi a Grip strašlivě štěkal na Jílkovou (Máte slovo). Bylo to vtipné. Jinak jsou to kouzelní miláčci. Všichni tři se moc snaží být hodní.
2.7.2015
Všechna štěňátka (samozřejmě kromě naší Tarušky) jsou v nových domovech. A všechna zůstala v České republice. Jsem moc ráda, že se mi povedlo najít tak prima lidičky. S Dajou a jejími lidmi jsme se už i navštívili. Další setkávání se všemi plánujeme.

Taruška je naprosto úžasná. Je odvážná, milá, senzitivní. A ráda se přetahuje o hračky a už i hračky a aportky nosí! Byla se mnou jednou v práci (na poradní skupině EVVO MŽP - projela se vlakem a prošla centrem a zkamarádila s důležitými lidmi), několikrtát na návštěvě. Jezdí autem na kratší vzdálenosti bez blinkání. Pozoruhodné je, že už nyní, ve věku 10 týdnů hlídá. Občas je s tím trochu otravná. Ale rychle se učí, kdy má a nemá hlídat. S kočkami vychází dobře - zdraví se s nimi, když je potká. Trochu mučí koťata a kuřata, když má náladu. Ale pomalu se učí co a jak (že to se u nás nedělá).
2.-9.8. LVT Lesná
Taru jsme vzali na socializaci na záchranářský tábor. Nokeda a Sangie jsem s těžkým srdcem nechala doma Joelovi a Ester, protože na táboře nebyly dobré podmínky pro spaní psů v autě (velké horko). A na to, abychom ubikovali 7 psů ve společenské místnosti, nemáme dost kenelek. A taky Tonda nechtěl přijet mezi cizí lidi s "tak velkým cirkusem"… Nakonec jsme tedy s sebou vzali 5 psů (Bessi, Hafulu, Aywy, Orfi a Taru). Ukázalo se, že ti "cizí lidé" jsou moc prima a všichni si rádi podrbali naše štěňátka i dospěláky. Škoda, že když Bessi a Baffi byly malé, nenarazili jsme na takové drbače a láskyplné přijetí štěňátek… ale s tím už nic nenaděláme. Poučení pro příště. Tara se naučila, že lidi jsou hodní, krmí ji a drbají ji. Někdy taky hldíala (hlavně po setmění) a štěkala na ně. Ale všichni (byli to hlavně kluci) se neurazili a říkali jí "štěkej" a prokrmovali ji, takže se hlídání transformovalo do označování figuranta. Tara měla úžasnou možnost se socializovat s cizími psy, o kterých jsem věděla, že jsou většinou hodně hodní a tolerantní. Již druhý den tábora jsme chodili se psy na volno ve velké skupině. Myslím, že to Taře hodně pomohlo a že v budoucnosti se její vztah ke psům bude formovat hezky. Také ovšem hlídala, hlavně jeden večer, kdy byla unavená. Štěkala ze štěněcí ohrádky v šeru na lidi I psy po kanaánsku. S tím se holt musí počítat. Kanaánci jsou hlasití.

Co se učila? Tara se začala učit stopovat na čtverečku. Moc se jí to líbilo a velice rychle pochopila o co jde. Hafula taky. Jen chudáček je ještě hodně malý, tak se někdy musel ke čtverečku poponáíšet. Tara běhala k figurantům (zatím bez štěkání) - jen doběhnout a zůstat u něj a nažrat se z krabičky. Krabičku taky aportovala, jako White. Pracovali jsme s klikrem a platformou s Jakubem Beranem. Tara je velice učenlivá.
11.8.2015
Zase prodleva při psaní deníčku. Trochu za to může systém webnode (stále se bojím, abych nepřekročila nějaký limit ve spouštění dat) a trochu vedra a jiná práce. Událo se toho moc. Jednou ne zcela podařenou věcí je, že se Nokedovi a Bessi narodila štěňata. Bessi je chovná fenka borderkolie mého manžela, která si Nokeda zamilovala. Měli na to asi 10 minut a ... Byla to nepozornost moje a hlavně Esterky (odemkla a pak nezamkla kuchyň, ve které byla Bessi). Máme tedy poloviční malé kanaánky, se kterými jsem se musela nejprve vyrovnávat, ale pak jsem si je zamilovala. Budou to pravděpodobně milí a zdraví psi. Už jsou všichni (3+3) v nových domovech. Povedlo se nám pro ně najít prima rodiny. Dost neplánovaně a poněkud chovatelsky zoufale zůstal jeden pejsek doma - jako společník našeho syna Jakoubka. Dostal od něj jméno Hafula. Je to černobílá koule. Je velice milý. Tato štěňátka samozřejmě nebudou zařazena do chovu, ani dále množena (to je i ve smlouvě).


Přesunutá část deníčku - 14. díl (září - prosinec 2014)

16. října 2015 v 16:19 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
11.9.2014 Noked je doma dva měsíce
Noked se stále zlepšuje. V posledních dnech na mne usilovně vrtí ocáskem, když se k němu blížím. Pelíšek má stále pod mým pracovním stolem. A po domě chodí velice nerad - vlastně jen směrem do pelíšku. Na zahradě sám být nechce. Už mnohokrát ze zahrady přišel na zavolání. Taky funguje na volání z jedné zahrady do druhé - prochází se mnou brankou. Venku chodíme / běháme na dlouhém vodítku. Bojím se ho pouštět na volno. Tyto procházky má moc rád. Nachodím několik kilometrů denně - kondice na atesty bude letos velká. Před časem mi Noked utekl na ulici, strašně jsem se lekla - bála jsme se, že uteče směr východ, Jeruzalém a už ho nikdy neuvidím. Stačilo se uklidnit, zavolat ho a on se vrátil. Od té doby mu více důvěřuji. Sice nechodí na zavolání ke mně tak, abych se ho mohla venku dotýkat, ale chce být se mnou a chodí za mnou v okruhu. Dnes taky chodil skoro u nohy na pamlsek, který jsem držela v ruce. Učí se od psic - kouká, co psice dělají a přemýšlí a napodobuje je.
Výborné je, že mám i prostor, kde ho mohu vypustit. Připravuji Aywy, Orfi a Sangie na zkoušky na cvičáku ZKO Lysá. Po výcviku pustím holky a Nokeda, aby se proběhli. Noked si to moc a moc užívá. Doma na zahradě (asi kvůli kočkám či husám) si s holkama nehraje. Ale, i když běhá a hraje si, stále na mne kouká. Sleduje, co dělám, kam jdu, prostě si mne hlídá. Je vázán na lidi a začíná mne poctívat důvěrou... je to ochočování, jak z Malého prince (Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry).
Tu se objevila liška.
"Dobrý den," řekla.
"Dobrý den", zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
"Jsem tady, pod jabloní...," řekl ten hlas.
"Kdo jsi?" zeptal se malý princ. "Jsi moc hezká..."
"Jsem liška," řekla liška.
"Pojď si se mnou hrát," navrhl jí malý princ. "Jsem tak smutný..."
"Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. Nejsem ochočena.
"Ó promiň," řekl malý princ.
Je to taková hluboká jásavá radost, že Noked si se mnou začíná hrát!
13. a 14.9. 2014 MT víkend
Po delší době jsme vyjeli na mantrailing trénink s Lubošem Satorou. Noked jel vůbec poprvé na takovou akci. Myslím, že se mu to hodně líbilo. Většina přítomných psů byly fenky a jedna dokonce hárala! Velice si liboval a klapal hubou. Taky se mu moc líbila Amča - holčička, Jarka - kladečka. A i další lidé. Noked sice ještě nepracoval, jen se díval, ale jevil enormní zájem o pachovky a kladeče. Dvakrát si skoro vypracoval trail - šel za psem, kterému to nevadilo. Je to moc chytrý pejsek.
Sangie měla poprvé traily ve frekvenci, čili hledala ve velice frekventovaném městském parku vedle zimního stadiónu v Kolíně. V sobotu jsem byla na Sangie moc pyšná. Kromě motivačních sekvencí, měla několik trailů a rozlišovaček ve velice zapachovaném prostředí. V neděli jsme měli zůstat doma. Sangie byla tak unavená, že vlastně nebyla schopna pracovat. Dělaly jsme motivačky. Měla problém brát jídlo od kladeče - strašný regres.
19.9.2014
Noked s velikým zájmem pozoruje dění na cvičáku. Zdá se, že se snaží, aby se choval stejně, napodobuje a určitě přemýšlí o tom, o co vlastně jde.
Noked se dívá na Orfi při nástřelu (motivační cvičení pro záchranářskou práci): video 1, video 2, video 3 na video sekvencích je vidět progres, který v Nokedově hlavičce proběhl.
Noked se dívá na Aywy při dogdancingu.
Noked se dívá na Ester s Baffi a snaží se cvičit, místy jde za Ester, je v šoku, že Baffi je v odložení, snaží se ji napodobovat (podívejte se na 0:47, jak si sedl stejně jako Baffi).
Je to ohromně dojemné, protože venku se chová nekontaktně, je obtížné se ho dotknout, přivolat ho úplně k sobě. Ale stále chodí kolem nás a snaží se být s námi a dokonce i cvičit na tu svou vzdálenost.
22.9. 2014
Noked začíná při venčení zvedat nožičku! Taky mi začal tahat za kalhoty, když má pocit, že bych se mu měla trochu věnovat. Večer si s ním často hraju hru o granulky. Při práci či při televizi. Někdy ho musím přemlouvat, aby něco dělal... ale když se nedělá, tak mu to chybí. Ochočování.
4.10.2014 Klubová výstava KCHMP v Mladé Boleslavy
Mám pocit, že jsme to my - lidi od Kanaánců - dnes skutečně vyhráli. Kanaánci byli na výstavě 3, což je poměrně vysoký počet (možná poprvé tolik na klubové výstavě, když tam mi napište, zda to tak je nebo ne). Noked si vzpomněl na dobré vychování od Myrny z Izraele a dostal ve svých 10 měsících a ve třetím měsíci po transportu a na první výstavě v ČR krásné ocenění V1, CAJC, BOJ, Krajský vítěz mladých. Sangie získala své první V1 a CAC a taky ocenění Klubový vítěz (mezitřída). Náš vyhlídnutý snoubenec Dolev de Solemel Sangie pochopitelně v "boji" o BOB porazil, protože se choval jako suverén a je prostě krásný. Jeho tituly si nepamatuji, ale má jich fůru. Noked a Sangie reprezentovali plemeno v soutěži Nejlepší pár (ne, nečekala jsem, že vyhrajeme), ale ukázali jsme lidem Kanaánce (ani paní s mikrofonem je nepoznala, musela se mne zeptat). Noked si ještě v závěrečných soutěžích zaběhal v soutěži nejlepších juniorů (taky nevyhrál, není suverénní, ale byla to pro něj dobrá zkušenost). A Dolev si zaběhal v závěrečné soutěži BOB (taky nevyhrál, psů bylo hrozně moc). Jsem ráda, že jsme narazili na rozhodčí s pochopením pro plemeno (posuzující A. Polgar a další např. M.Marušková). Rozhodčí M.Marušková mne dokonce v závěrečné soutěži k sobě zavolala a řekla mi, že se nemám divit, že chodí se staženým ocasem, že tohle chování je pro plemeno typické a že to nemám řešit, nemám zoufat apod.! Pak mi ještě řekla, že Noked je "BOMBA" a že nám moc fandí. To by byla rozhodčí pro další výstavu. My zatím s Nokedem snad natrénujeme lepší stání při čekání i při postoji. To mu jde nejméně ze všeho. běhá vlastně docela hezky a zuby i varlátka ukazuje bez větších vylomenin.
5.10.2014 AAE v KS Nymburk
Dnes jsem měla oba Kanaánce na přednášce o Izraeli a na následné modlitební v KS Nymburk. Sangie i Noked se chovali moc hezky. Sangie předvedla pár triků a byla ve svém živlu, když ji lidé obdivovali. Noked byl na podobné akci úplně poprvé. Rád se občas schoval do kennelky. Ale také z kennelky vycházel. (Hlavně, když si myslel, že já chci odejít z místnosti.) Moc si užil krmení od dvou malých holčiček. On se trochu bál jich a ony se bály jeho. Takže k oboustranné radosti krmení probíhalo tak, že holčičky házely kousky masa před Nokeda na zem. A Noked si maso opatrně sbíral.
11.10.2014 Sangie slaví druhé narozeniny a Noked je s námi 3 měsíce
Dnes oslavila Sangie se svou sestřičkou Avou narozeniny. Sešli jsme se na schůzi sekce Kanaánských psů na výstavišti v Mladé Boleslavy. Díky páníkům od Avy a paní chovatelce, byla oslava perfektní. I s dortíky. Do třetího roku našeho dobrodružství s tímto pozoruhodným plemenem vstupujeme s úsměvem.A po dortíku se ségry trochu proběhly, trochu popasovaly se a prostě užily vzájemnosti. Trochu mne mrzelo, že nám utekla bonitace - nedozvěděla jsem se o ní. Škoda. Příště už vím, že se nemám koukat na záložku "bonitace", ale na záložku "administrativa". Snad tedy v lednu.
Noked je dnes čtvrtý měsíc. Už dobře ví, kde je jeho doma. Stále je nejraději se mnou doma, u počítače. Začal zvedat nožičku při čurání. A také chodit na volno (občas, zatím v okolí domu a v bezpečném prostředí). A více se mazlí. Roste z něj báááječný pes.
17.- 19. 10. 2014 Obalovna
Noked jel s námi na záchranářské soustředění. Odvážila jsem se ho pouštět v okolí základny na volno, bez vodítka. On mi to oplatil vzorným chováním. Video.
25.10.2014 Noked, Sangie a Aywy - procházka po Polabí
S kamarádkou Janou a její fenkou jsme vyrazily na procházku po Polabí. SKončili jsme v Kersku v hospůdce na zvěřině. Moc jsme si to užili. Kvůli zvěři jsem psy nepouštěli z vodítka. Ob moji Kanaánci si po chvilce na cizí fenku zvykly a chovali se vhodně. Což je hlavně u Sangie skvělé.
28.10.2014 Výlet do Českého ráje s Nokedem
Sangie zůstala s Orfi a Joelem doma. Na výlet jel jen Noked a Aywy a taky Bessi a Bafffi. Noked chodil na volno, bez vodítka. Potvrdilo se, co jsem již čekala. Důvěra, kterou mu dávám, se stonásobně vrátila. Noked se choval velice slušně. Vždy ho bylo možné připnout na vodítko, když to bylo potřeba. O lidi a psi, které jsme potkávali, projevoval mírný zájem. Nevnucoval se jim. Ale nechal se hladit, když někdo chtěl. No volno se nechal krmit, dotýkat a prostě měl velkou radost, že si důvěřujeme. Podařilo se nám natočit krásné video, na kterém je vidět, že je ochoten přijít i na zavolání. Zblázním se radostí - máme přivolání! Můžeme chodit bez vodítka! Noked vyrostl v Izraeli, je u nás teprve čtvrtý měsíc, začíná chodit na volno, ale a na výletě byl mnohem ovladatelnější, než spoustu psů, které jsme cestou potkali. Velice dobře reaguje na řeč těla. Ale - to je nové - začíná reagovat i na povely. Na videu je vidět, že je ochoten přiběhnout (a poměrně nadšeně ) i když je u páníčka a Kuby a dalších našich psů. Je zřejmé, že chápe, co po něm chci a je dostatečně motivován to udělat. Dokonce ode mne přijímá na výletě pamlsky (což, kdo zná Kanaánce ví, že není jen tak). Na výletě se velice hezky choval k lidem a psům, projevoval mírný, přátelský zájem, aniž by obtěžoval. Když si ho chtěl někdo pohladit, nechal se. K některým lidem si pro pohlazení došel sám - nabízel se, ale neobtěžoval. Vořecha, který nás obtěžoval, důstojně ignoroval a poslouchal mne.
30.10.2014 Procházka s Evou v Polabí
Eva si musela odskočit a takhle ji Noked vítal.
listopad 2014
Noked začal tak nějak postupně chodit sám po domě. Už se nepohybuje zoufale mezi "svými pelíšky", ale chodí celkem beze strachu na různá místa. Samozřejmě, jeho lepíšky jsou stále v oblibě. Také začal pobývat rád na zahradě. Líbí se mu ranní rozcvičky s ostatními psy, když já krmím drůbež a kozy. Občas se mi motá pod nohama, když jdu po schodech dolů nebo nahorů, stejně jako ostatní psi a kočky. Už mne několikrát napadlo, že to bylo jednodušší, když seděl v pelíšku. Ale je šťastnější. A to mu moc přeju! Žádný další stres v jeho životě. Žádné další změny. Do smrti už jen hýčkání a láska.
1.11.2014
Doprovázím Tondu s Bessi a Dana s Korálkem kousek za Hradec Králové. Pokoušeli se (neúspěšně) složit stopařskou zkoušku (praktická stopa). Oba Kanaánce mám na socializaci. Sangie i Noked předvádějí, jak Kanaánští psi nežerou od cizích lidí. Sangie ovšem žere od figurantů. Pokud ji stejný člověk dá m(stejný pamlsek - maso) imo práci, tak nežere, Je to roztomilé.
2.11.2014 Trénink sutinového vyhledávání v CHbanech. Kanaánci doma odpočívají.
7.-9.11. Ostrov nad Oslavou
Kanaánci na socializaci. Aywy a Orfi na tréninku záchranařiny. Sangie i Noked si užili vlídné pozornosti ostatních účastníků. Několik krásných procházek podzimní Vysočinou. Noked běhal na volno. Ovšem uvědomila jsem si, že má - na českou krajinu - příliš velký rádius - běžel od mne asi 1 km daleko, aby se podíval na Ivetu se psy. Naštěstí neměl nikdo chuť do konfliktu. Také byl Noked poprvé na návštěvě v cizím bytě.
10.11.2014 Sangie AAE
Sangie se mnou byl dnes na přednášce - demonstrovala jsem na ní, jak vypadá pouštní zvíře. Byla docela unavená po víkendu, takže to byla celkem zátěž. Ale nechtěla jsem návštěvu odložit, protože další výuka mi dnes odpadla z důvodu praxí, čili se to prostě hodilo. Sangie vše zvládla dobře, i když ne vždy se jí cizí pachy líbily (chodíme od Masaryčky přes Václavák pěšky). Ke studentům i kolegům byla odtažitě vlídná. Následně jsme si daly oběd s kamarádkou Yvonou v cukrárně na Václaváku, kam nás celkem nečekaně bez jakýchkoli podmínek pustili. Takže to byla super socializace. A doufám, že si studenti ekologická pravidla (Bergamovo a Allenovo) konečně zapamatují.
16.11.2014 Procházka a kafe se zájemci o štěně Kanaánce
Další zájemci o štěně Kanaánce se s námi vydali na procházku. Tito mají jasno - chtějí rovnou dvě štěňata. Jedno od nás a druhé si dovezou z ciziny (nepříbuzné). Roste nám další chovatelská stanice. (Nakonec z toho nic nebylo a dokonce se mi ani neozvali na maily informující o tom, že čekáme štěňátka... z FB vidím, že si pořídili jiné plemeno, takže jsem s nimi přestala počítat. Nemrzí mne, že se nerozhodli pro kanaánce, ale že se ani neozvali...).
25.11.2014 Areesha od Dvou cedrů
Areesha, sestřička Sangie, která od Hniličkových odjela na Slovensko, změnila majitele. Její nová majitelka s ní žije ve Švýcarsku. Je to moc milá paní, po FB jsme si vyměnily zkušenosti (brala si ji cca ve věku, kdy k nám přijel Noked). Dokonce mi slíbila, že nás navštíví, až pojede na prázdniny ze Švýcarska na Slovensko.
27.11.2014
Noked si už několik dnů možná týdnů užívá ranní hry na zahradě. Přišel na to, že holky nejsou tak nebezpečné, jak si vždycky myslel. A holky ho mají rády. Sangie ho dokonce považuje "za svého". Všechny mladice si s ním hrají, Aywy a Mia jsou na něj vlídné. Dnes si Noked všiml, že za plotem žije Max - sousedovic velice přátelský labrador. Max je na zahradě sám. Do domu nesmí. Takže dost často koupká přes plot a závidí našim psům aktivity a hry. Noked na něj běžel několikrát zavrčet, když si ho všimnul. Max byl ovšem natolik smířlivý, že ho to dloho nebavilo.
Podařilo se mi natočit několik videozáznamů.
Zde je vidět, jak Noked skáče přes plůtek. Zde, jak si Sangie, Orfi a Noked hrají. Zde Noked hrabe noru. A tady je hodně zajímavé video "Sangie jako královna aneb, jak se Orfi nezavděčila". Sangie hrabe. Orfi se jí chce zavděčit a odhání od nory Nokeda, aby měla Sangie potřebný klid. Jenže to se přepočítala. Sangie Orfi vynadá a jde do sporu. "Noked je můj"" Orfi jí říká, že vše bude po jejím, že jí klidně sama pomůže hrabat. Sangie nechce. "Nora je moje! " Orfi chudák neví, co má už dělat, aby se zavděčila. Noked je šťastný jako blecha a náležitě se usmívá. Trochu je mu královničkou dovoleno i hrabat. Opravdu podařený moment.
1.12.2014
V Čechách zuří dopravní kalamita. Námraza způsobila výpadek tramvají a příměstkých vlaků. Uvízla jsem v práci v Praze. Tři hodiny jsem čekala na nádraží, protože nebyly dobré informace - stále jsem věřila, že nakonec vlak pojede. Pak jsem se úplně promrzlá vydala ke kamarádce. Druhý den jsem od ní šla do práce. Domů jaem se dostala až večer po 37 hodinách. Jak se mi stýskalo po mých psech!
3.12.2014
Noked již několik týdnů dodržuje rituál ranního mazlení spolu s ostatními. Dnes mi nebylo dobře. Byla jsem málo aktivní. Noked přejal iniciativu. Lízal mi obličej a vlezl mi i do postele a přitulil se. Úplně poprvé v životě. Kde je tem pes, který se nechtěl nechat dotýkat?
4.12.2014 Kanaánština
Noked a Sangei se mají moc rádi. Ale taky na sebe hodně vrčí. Jednou vrčí Sangie a Noked se podřizuje. Podruhé vrčí Noked a Sangie se podřizuje. Myslím, že je Sangie šťastná, že našla někoho, kdo "mluví" její řečí. Ona je v komunikaci tak nějak intenzivní. Mnohem intenzivněji vítá, mnohem intenzivněji si něco hlídá, mnohem intenzivněji se podřizuje. Ostatní psi z ní nemají dobrý pocit. Nelíbí se jim intenzita ani u vrčení (což je pochopitelné), ale ani u vítání či podřizování. Jednoduše řečeno, jsou ze Sangie úplně paf. Přitom Sangie nikdy žádného z nich, ani z cizích psů nekousla ani neškrábla, jen ten její projev vypadá strašidelně. Také jsem dlouho nechápala, že to je jen takové divadlo - intenzivní řečový projev. Sangie samozřejmě mrzí, že ji ostatní nerozumí a nebo její projevy často odmítají (dokonce i na trpělivou a mírotvornou Orfi, je to kolikrát moc). Když zjistila, že Noked umí "Kanaánštinu", velice pookřála. A pořád si to užívá. Jednou na Nokeda hrozivě vrčí a vyhání ho. O chvilku později se mu usilovně a ze všech sil podřizuje a vrčí na ni Noked. Tesáky vyceněné, celé tělo jednoho v agresi a druhý tancuje na zádech v podřízené pozici a olizuje tomu prvnímu pysky... Zachvilku si společně hrají. Veliké divadlo a školení. Ostatní psi na to koukají společně se mnou (a skoro stejně vyjeveně).
6.12.2014 Noked má narozeniny!
Nokedovi je dnes 1. rok. Byl to na jednu stranu krátký rok, protože jeho většinu strávil u své chovatelky v Izraeli. Na druhou stranu to byl rok dlouhý - plný netrpělivého čekání a strachů, jak to všechno organizačně zvládneme. Jsem moc ráda, že už ho máme. A slibuji mu, že už žádné další stresy a přesuny. Je to skutečně jedinečný pes. Velká, dobromyslná a láskyplná osobnost. Ačkoli nikdy nebyl cvičen, poslouchá mne tak, že život s ním je naprosto bez komplikacím kterých jsem se pochopitelně bála. Dokonce i stopuje... nechápu... Jeho důvěra ve mne a v nás je již celkem vybudována. Dnes ráno, když vstal Tonda, vlezl ke mne do postele a ještě jsme si chvilku zdřímli. Je pořád u mne, když to jde. Teďtaké - leží pod stolem a lehce se dotýká mé nohy. Před chvílí tu byli naši kamarádi. Noked se choval jako správný rodinný pes, neobtěžoval, ale přátelil se. Sangie si chvíli myslela, že návštěva je její a vrčela na něj. On se ale nedal a řekl jí, že takhle se k němu chovat nebude. Dva Kanaánci, co se dohadují, kdo se nechá drbat od návštěvy?!
22.12.2014
Noked se mnou jezdí na záchranářský výcvik do pražské brigády na socializaci. Všichni si ho různě drbají a věnují se mu, což je veskrze pozitivní. Díky tomu z něj roste velice milý, hezky socializovaný mladý pes. K lidem se chvoá velice vstřícně, přátelsky, ale neobtěžuje je. Je jen mírně opatrný. Se psy je - samozřejmě to velice hlídám - nekonfliktní. Venku chodí bez vodítka bez problémů. Také bez problémů žere pamlsky, nebojí se močit atd. Začíná ho učit první povely. Už umí přijít na zavolání a pac. Také ohromně vyrostl, je mohutnější, než Orfi. A tak nějak legračně začal hýbat ušima. Mluví s nimi více, než jindy. Myslím, že je mu u nás dobře. Takhle vesele ke mně přiběhne - všimněte si pro něj cizí paní vedle mne, na kterou nereaguje. Taky hezky pracuje s Ester. Zkrátka on má radost ze mně a já z něho.
Legrační je, že se v poslední době doma chová jako doma a štěká na ostatní členy rodiny, když přijdou ke mně do ložnice-pracovny.
29.12.2014
Na fotce je vidět první letošní sníh a také to, jak naši Kanaánci společně bojují u plotu se sousedovic psem Maxem. Maxík je mírumilovný labrador, kterému je samotnému na sousední zahradě strašlivě smutno a chtěl by si hrát. Úplně nejraději by byl, kdyby se k nám mohl přestěhovat, o což se několikrát pokusil (rozkousal plot). Noked si u jeho plotu občas zkouší "být zlým psem". Moc mu to ale nejde, protože Maxík se na něj stále jen usmívá a uklidňuje ho a říká mu "mám tě moc rád". Ale Noked si v posledních dnech zvykl jít občas přece jen jde plot bránit, asi aby si nacvičil pouštět hrůzu. Legrační je, že jakmile Noked na Maxe zavrčí, Sangie skočí plavmo přes plůtek a postaví se do obranné pozice před Nokeda. Nokeda nedá. Je její. Maxík na to zírá a zdá se mi, že nechápe o co jde. On by si chtěl tolik hrát. Sangie má ze sněhu velkou radost!



Přesunutá část deníčku - 13. díl (Noked, červenec - srpen 2014)

16. října 2015 v 16:09 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
12.7.2014 Noked přiletěl do Vídně 11.7. 2014
Noked Me Shaar Hagai je konečně doma. Po dlouhém čekání (tvrdá EU vyměřená tříměsíční karanténa po odběru protilátek proti vzteklině ve 4. měsíci; čili pejsci mohou přiletět nejdřív v 7. mMěsíci ; do USA mohou ve již 4. měsících...grr) mohl Noked konečně k nám, domů. Samozřejmě se zatím zabydlel v Izraeli, u chovatelky Myrny Shiboleth, která se o něj hezky starala. Takže si musí chudák zvykat a odvykat.
V Izraeli nedávno vypukly velké nepokoje. Ty vyvolala vražda tří izraelských studentů, kteří vyrazili na prázdninový čundr. Byli uneseni někde v krásných místech u Jordánu (kde jsme mimchodem taky spaly na své pouti v dubnu viz tábořiště "U damanů") a zabiti... Je to strašná představa, že to byla ve stejných místech... Pak byl extremistou na oplatu zabit jeden arabský mladík a už to jede... z pásma Gazy létají rakety na Tel Aviv i na Jeruzalém. Palestinci zvýšili dostřel raket. Obyvatelé Izraele se musí schovávat do krytů. Také u Myrny Schiboleth prý poprvé v životě viděli rakety dopadající blízko nich.
Noked odjel v pravý čas. Jeho let nabral ovšem hodinové zpoždění kvůli vojenským manévrům a následně dalších 30 minut kvůli provozu na letišti ve Vídni. Do Vídně letěl Noked protože, v Praze na letišti mají speciální české veterinární podmínky, nestačí to co stačí v jiných zemích EU J. Konkrétně je třeba doložit formuláře veterinárních osvědčení nejen v angličtině (což stačí všude jinde, než v Praze), ale zároveň i v češtině. Státní veterinář v Izraeli ovšem nechce podepisovat dokument v jazyce, kterému nerozumí.. .a celkem logicky říká, že když on vyplňuje formulář v angličtině (a ne v hebrejštiě), tak i na českém letišti by měli formulář v angličtině přijmout. No ale to oni odmítli a opakovaně mi posílali tytéž instrukce s několika bilinguálními formuláři, doplněné výhrůžkami, že psa utratí, když nebude mít dokumenty v pořádku.... takže Vídeň a dlouhá cesta tam a ještě delší cesta zpět. Nokeda cestou doprovodila sličná přítelkyně Myrny, neletěl sám. Vyřídila všechno potřebné, předala nám ho a upalovala na letadlo zpět. Kvůli zpoždění ček-in stihla jen tak tak. Nokeda jsme ještě v přepravce naložili do auta, poodvezli kousek do přírody a vytáhli a vzali na vodítku na procházku.
Naprosto bez problémů. Nechal se sebou manipulovat, chodil si pro pohlazení, sežral s chutí kuřecí stehno a zobal pamlsky. Ovšem neudělal loužičku ani bobek. Jediné, kdy maličko vzdoroval bylo, když měl jít zpět do auta. Sedla jsem si k němu a drbala ho cestou. Blaženě mi nastrkoval ucho, hlavu a i krk i zadem mezi mříže klece a hlazení si tak moc užíval. Mhouřil u toho oči a nakonec si hlavu odložil na mou pravou ruku a levou se nechal mazlit... krásná chvilka.
Pak se mu ovšem udělalo špatně, blinkal. Nakonec doma vůbec nechtěl z auta ven. Zrovna když jsme ho tahali násilím (potřeboval se vyčurat a projít), vystřelili u sousedů několik raket - asi nějaká oslava. Tak si asi připadal jako doma v Izraeli. Vyvenčit se opět nevyvenčil. Dali jsme ho do boudy do kotce na čersté seno. Sežral s velkou chutí další kus kuřete a s ještě větší chutí jednotlivé granulky z ruky. A spokojeně a klidně (bez vytí a štěkání) spinkal. Ráno za mnou vyběhl z kotce a procházel se mnou zahradu, když jsem se starala o zvířata. Nechal se mazlit, papal granulky. Pak ho šla pozdravit kočka Pomněnka, lichotila se mu a přátelsky se o něj otírala. Noked nevěděl, co má dělat, tak si lehl na břicho a koukal. Myslím, že se trochu bál. Což je ovšem mnohem lepší, než kdyby se na Pomněnku vrhl a chtěl ji roztrhat. Pak odběhl do kotce, zalezl do boudy a od té doby spí. Nemůžeme se ho dočkat. Ani já ne. Natož Kuba! Přistihla jsem ho, jak tluče kladívkem do kotce, aby "ho probudil, protože se bojí, že se mu něco stalo". Tondu jsem zase přistihla, jak se snaží nadzvednout střechu boudy, aby se k němu dostal. A přitom jsem jim oběma řekla, že první den ho necháme v klidu. Asi kotec zamknu!Sama mám ovšem taky různé pnutí, piju čaj u něj, více pobíhám na zahradě, abych ho zahlédla, kdyby na chvilku vykoukl... a taky párkrát vykoukl. Už se prostě moc těšíme, až si odpočine.
---
Stálo nám to za to? Věřte, že vše jsem řešila velice dlouho. Nejprve samozřejmě finanční otázku. Hodně dlouho jsem si myslela, že nemáme peníze na koupi a dovoz psa z ciziny, ale pak jsem dostala honoráře za mé knihy.... samozřejmě jsme mohli mít novou koupelnu, nebo jen na luxusní dovolenou nebo něco takového. Ale my se rozhodli pro Nokeda. Prvním impulzem bylo to, že psi v Evropě jsou na sebe hodně příbuzní. Je dovoleno krýt polobratrem, otcem, dědečkem... a dělá se to, protože prostě nepříbuzní Kanaánští psi v dosahu nejsou. Uvažovala jsem, zda se jako chovatelka přidám k zaběhané praxi a nakryju příbuzným psem. Ano, asi přidám, vybrala jsem si pro první vrh Doleva de Solemel, který je příbuzný, i když ne tolik. Ale zároveň nepřidám, a proto jsem dovezla Nokeda, který je příbuzný minimálně a má předky z divoké přírody. To je můj příspěvek chovu i udržení vzácného druhu. Protože ano, Kanaánští psi potřebují ochranu, podobně jako koně Huculové, o jejichž záchranu se zasloužil Otakar Leiský. Plemen psů je na svět hodně, málokdo si uvědomuje, že toto plemeno si zaslouží ochrany. Proč si nepořídit psa z útulku? Stejně ten Váš vypadá jako vořech... Shlédněte film - rozhovor s Otakarem Leiským, v něm je ledacos vysvětleno. Ostatně i plemen koní je hodně a přece to stálo za to, zachránit huculy! A já říkám: "Stojí za to zachránit Kanaánské psy!"
Prostřednictvím koupě Nokeda samozřejmě také podporujeme dobrou věc - chovatelku Myrnu Shiboleth, která záchraně druhu Kanaánský pes zasvětila celý život a její přátele, kteří si přivydělávají transportem psů a maličko i obchodníky v Izraeli, protože jsem tam koupila velkou kennelu.
V druhé řadě jsem s Myrnou hodně dlouho řešila, zda bude Nokedovi u nás dobře. Zda transport a útrapy s tím spojené nejsou příliš. Zda mu změna klimatu a prostředí neuškodí. Zda není psů v naší rodině už moc. Co bude, když ... prostě otravovala jsem Myrnu několik týdnů různými otázkami a ona mi je všechny velice trpělivě zodpovídala a většinou psala "no problem".
Pak jsme se rozhodli a v dubnu navštívili Myrnu a Nokeda v Izraeli a seznámili se osobně. Pak přišlo dlouhé a nekonečné čekání. A taky nepříjemná korespondence s pracovnicí České veterinární správy. Zase čekání, přípravy příletu do Vídně, úmorná cesta do Vídně, parkování na letišti Vídeň, čekání na zpožděný let 361 z Tel Avivu. Nervy na dranc. Cesta bouřkou a lijákem zpět. A nyní ten malý strakatý zázrak spinká v boudě na naší zahradě a seznamuje se s naší rodinou a smečkou.
12.7.2014 večerní procházka za úplňku
Noked celý den prospal v kotci v boudě. Tak moc jsme se na něj těšili a on spí a spí a spí. Den byl dlouhý. Večer mi to ale vynahradil. Vzala jsem Nokeda, Kubu a Orfi (nejmírumilovnější z mých fen) na večerní procházku. Úplněk byl velký jako tehdy, když jsme spaly na Hoře Blahoslavenství v Izraeli. Noked si Orfi moc nevšímal. Tedy jednou po ni chňapnul či zacvakal jako to dělá Aywy, když říká: dej mi pokoj. Myslela jsem si, že mu pomůže přítomnost jiného psa, tedy vlídné fenky, protože je na psí společnost zvyklý. Ale on pořád koukal na mne, co já tomu říkám. Granule žral z ruky. Nedostal se do stresu, ve kterém by jídlo odmítal. I když ano - některé věci ho lekaly, například se mu nelíbil vlak, který opodál projížděl s velkým rámusem. Procházku jsme ukončili velkým drbáním a laskáním na trávníku na okraji záhonku máty. Máta voněla, Noked byl tak spokojený při mém laskání. Vzácná chvíle. Nokedovi se snad ani nechtělo do kotce.
13.7.2014 Noked si zvyká na naši velkou rodinu a smečku
Dnes jsem vytáhla Nokeda z jeho pelíšku v boudě a oblékla do postroje a dala na vodítko. Jeho úkolem je mne doprovázet všude, kam jdu, aby si zvykal. Samozřejmě ne zcela ceý den (také byl odpočívat v kennele, ale velkou část dne. Zdálo se mi totiž, že Noked se "zašívá", hledá si různé úkryty, ve kterých se nejen schovává, ale i trpí. Dvakrát jsem ho totiž násilím vytáhla z úkryty na procházku a na drbání - a tak se mu to líbilo..., že jsem začala přemýšlet, jestli není čas vymyslet nějaký lepší systém zvykání, než mu dopřát klid. Konzultovala jsem to s Myrnou, která mi doporučila, abych ho na vodítku měla u sebe, co nejvíce to jde. Samozřejmě se to neobešlo bez zpomalení mého pracovního tempa, ale nevadí. Dnes je den zasvěcený zvykání Nokeda. Jsou to neopakovatelné chvíle. Nokeda přijali všechny naše fenky, včetně Sangie. I když ta na něj zavrčela, když jsem ho vzala do ložnice (kde má pelech), ale na povel přestala. Čili teď sedím u počítače a u nohou mi leží dva Kanaánští psi. Noked je na vodítku a postroji, ale vypadá tak šťastně, že nemá možnost se "zašít". Každou chvíli ho podrbu a to se mu teprve líbí.
15.7.2014 Noked se seznámil s Korálkem, Danem a s Lenkou
Dnes nás navštívil Dan s Lenkou a Korálkem. Seznámili se s Nokedem na společné procházce. Korál byl s Nokedem hned zadobře. Vycházka po okolí proběhla bez problémů, ani náznak nepřátelství. Uondaní jsme si sedli pod pergolu a tito dva psi- samci přitulili zadky k sobě a spokojeně odpočívali. Definitivní kamarádství. Pustili jsme je následně po zahradě na volno. A máme Nokeda sesmečkovaného - již vychází s každým naším psem, s kocoury, koťaty, s kočkami, s husami... ještě chybí Ester a Joel, ale nemyslím si, že zrovna s těmi by měl problémy.
16. a 17. 7.2014 Kontakt packou
Noked je doma 5 dnů. Právě teď je s námi u televize a moc se mu líbila společná veřeče alá "já sousto - ty sousto" a teď, když jsem si sedla k k počítači, vlezl si pod pracovní stůl ke mně a položil mi svou packu na nohu! A stále ji tam nechává. Až mi noha zdřevěněla. První větší a dlouhodobý dotek z jeho strany. Jsem naměkko. Celou noc spal Noked pod mým pracovním stolem v ložnici. A nezlobil, nerušil, nekousal, nečural. Ráno jsem ho musela vytánout na vodítku na procházku. Vždy se mu nechce a po několika krocích se oklepe a začne se těšit ven. Šli jsme k Valáškům pro klíče od výběhu pro kozy. Noked šel se mnou a s Aywy na vodítku. Neměl nejmenší problém jít do dílny mezi stroje, až do kanceláře. Tady se nechal hladit od dvou kovářů. Fíha. Sangie má z těchto prostor stále strach a před rukama kovářů couvá. Vidím, že Noked má vynikající povahu. Následně odmítl běhat po zahradě a zahučel do auta do klece (ve které jel z Vídně), kde byl celou dobu, než jsem obstarala zalévání a krmení slepic, hus a králíků. Z klece jsem mu musela pomoci a šup do kuchyně, kde jsme společně posnídali. Já chleba s marmeládou, Noked vařeného králíka - krmila jsem ho z ruky. Moc mu chutnal. Pak jsem šla k počítači, hledat telefonní čísla na očního lékaře. Noked mezitím vyběhl z pelíšku pod lavicí v kuchyni a vyběhl za mnou do patra a opatrně se rozhlížel ve dveřích. Malý pohyb rukou a on šup pod můj pracovní stůl. Lehl si tak, aby se tlapami zase dotýkal mé nohy. Dojemné: Noked vylezl z místa, které považoval za bezpečné a šel za mnou.
27.7.2014
Sangie na agility - zase zpočátku nechtěla běhat, protože na výcvik přišli noví tři psi. Nejlepší běh měla ten poslední, třetí. Ostatní psi už byli při třetím běhu hodně unavení, ale to ona ne. Ještě s nadšením chodila u nohy a cvičila poslušnost a taky žebřík.
Noked je doma stále zaražený. Má moc rád drbání, krmení, když na něj mluvím, ale stále si hledá "úkryty" a v nich pak zůstává a nevyléz z ních. Chvílemi se chová úplně jako divoké zvíře - nechce přijít, chodí v obloučkách kolem mne. A pak si vleze na své nejoblíbenější místo - u mého pracovního stolu a tak čeká, že bude kontaktován... Docela dobře žere, i když opatrně a s rozmyslem. Bere si ale někdy i pamlsky z ruky. S čím je problém, to je čurání. Ještě jsem ho neviděla čurat jinak, než že se učurával strachy, když jsem ho dolovala z úkrytu.
Moc se těším, až bude čurat před plotem a na popelnice a až začne hlídat společně s ostatními pesany u plotu.
26.7.2014
Sangie je 21 měsíců stará a já ji tak miluji. Uvědomila jsem si, že již několi měsíců je s ní velice prima života. Nejen, že skvěle poslouchá (včetně toho, když se ostatní psi domluví a třeba "zabíjejí" kohouta, je schopná přestat na povel často jako první ze všech). A stejně tak se v poslední době stala nepříliš konfliktní, ano - hlídá si své lidi, věci, ale jen v mezích normy a opět v rámci toho, co ji dovolím.
Je najednou skvělým psem. Já rozumím jí a ona mně. A náš vztah je tolik silný.
V poslední době začíná být schopná pracovat i ve velice složitém prostředí. Dnes se Lence podařil nafotit jak se Sangie soustředí na dětském táboře.
30.7.2014
Noked byl dnes přeregistrován. V plemenné knize ČR je zapsán jako 11 Canaánský pes. A dostala jsem radu, jak snad ještě z Canaánského psa (což je hrozný jazykový paskvil) lze udělat Kanaánského psa. Hned to začnu sepisovat.
31.7.2014
První větší procházka s Nokedem. Autem se Sangie do Klánovic. Zde s mou maminkou a jejím dobrmanem pořádná procházka. Noked byl samozřejmě celou dobu na vodítku. Myslím, že by ke mně nepřišel... Sangie byla velice hodná a většinu doby šla na volno. Přišla vždy na první zavolání. Jednou pomaličku, obvykle pěkně svižně. Roste z ní prima holka.
1.8.2014
Noked je u nás tři týdny. Za tu dobu se s námi seznámil. A my s ním. Nejsou s ním žádné problémy. Nezabíjí slepice, nepere se se psy, nehoní kočky, nevrčí na lidi... Jen je nám ho tak líto, stýská se mu a zalézá do úkrytů, vidíme, že není úplně nejveselejší. Ale pomáhá mu režim - opakování krmení, hlazení, venčení apod. Ve stejný čas. Očividně si zvyká. A prý je nervózní, když odejdu z místnosti, kde je. Nejraději je se mnou, když spím či pracuji, leží tiše na pelíšku v ložnici.
3.8.2014
Opět agility. Ano, je to především o socializaci. Já dobře vím, že Sangie nebude nikdy vyhrávat závody. Ale... ona je po agility v takové pohodě, méně konfliktní se psy, méně se bojí a náš vztah je taky takový lepšé. Takže na agility chodíme. Je to naše cesta. Dnes se poprvé tahala na cvičáku - o vodítko a kůži z králíka. Zkusila jsem s ní skákat na kůži, moc se jí to líbilo. Ale pro samý zájem o kůži nepřeskočila druhou skočku. Z fotek je zřejmé, že jsem jí měla kůži po prvním skoku dát. Dosud neskákala tak rychle jako za kůží a to zklamání, když ji nedostala po první skočce. Příště!
11.8.2014
Další procházka v Klánovickém lese. Noked, Aywy a já + moje maminka, její dobrman Cato (samec) a Martínek na kočárku. Byli jsme zde podruhé, Noked to poznal a chodil veseleji. Je to moc milý a hezký pes.
Sangie hárá, zůstala doma.
13.8.2014
Noked se začíná aklimatizovat. Již druhý den se nebojí močit venku v mé přítomnosti. Dokonce močí i na procházce venku (ovšem zatím jen do louží). Mladý Kanaánský pes prostě nechce zanechávat pachové stopy. Pomáhají nám rituály a ritualizované chování. Když se vezme vodítko, tak ví, že se jde ven. Také dnes se mnou šel ze zahrady na zavolání domů. Není to snadné, ale zvykáme si a budujeme vzájemný vztah.
14.8.2014
Noked (a Aywy a Baffi) se mnou vezli Dana do Brandýsa. Vyzvedli jsme Korálka a šli na krátkou procházku. Noked a Korálek spolu vycházejí naprosto bez problémů. Noked se otrkává. Svou přepravku v autě má celkem rád. Ocásek nosil povětšinou mírně nahoře. Také zase močil i přede mnou - do bahna.
15.8.2014
Noked na večerní procházce s Orfi (z půlky běh) zase vypadal o dost lépe. Jednak se na začátku vymočil na silnici. Močil dlouho - ještě nikdy jsem ho neviděla ulevit si tak moc a s chutí a bez obav. A hlavně nesl ocásek nad zády. Poprvé, co je u nás. Taky několikrát vyzýval Orfi ke hře a jednou se chtěl vyválet v písku (ale vodítko a kšíry...). Právě mi leží u nohou a večeříme spolu paštiku.
Na zahradě trénujeme doprovod. Noked několikrát šel na výzvu se mnou domů. A trochu méně často přes branku do druhé zahrady.
20.8.2014
Sangie má velice příjemné období. Je ovladatelná, přátelská. Komunikuje. Mám z ní velikou radost. Připravuji ji na zkoušky poslušnosti. Zvládá chůzi u nohy, polohy, krátké odložení. Pilujeme delší odložení, štěkání na povel a aport. Umí všechny záchranářské překážky, včetně vysokého žebříku. Budou jí dva roky a já doufám, že na jaře bychom mohly snad nějakou zkoušku složit. Rozhodně chybí málo. A stále více se otužuje, zvládá stále více rušné prostředí. Samozřejmě je to stále Kanaánec, samozřejmě, hlídá, první kontakt nepřijme. Ale komu já důvěřuji, tomu ona také důvěřuje. Na povel přestane štěkat i vrčet. A jak komunikuje s figuranty na trailu či stopě (tedy po stopě)!







Přesunutá část deníčku - 12. díl (leden - červen 2014)

16. října 2015 v 15:23 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
1.1.2014
Na zahradě jsem před vypuštěním psů uklízela. Kdyby tak sousedi pálili petardy na svém... No nic. Ticho a tma v noci = vzácný artikl. Možná by se mohlo začít za nějaký čas prodávat, jako se prodává balená voda.
3.1.2013 Balíme na soustředění MT
A Sangie poprvé v životě naskakuje do auta do své kenelky zcela sama a snaží se všelijak o to, abychom jí nezapomněli. Zdá se, že chuť pracovat převážila definitivně nad nevolností, která ji trápila a částečně ještě trápí při cestování. Mám z toho samozřejmě velkou radost. A myslím, že ona taky. Stejně jako naši osatní psi chytře kuká na přípravy, na balení postroje, přípravu pamlsků a nakládání... a už taky stejně reaguje "jen mne nenechejte doma".
4.-5.1.2014 MT soustředění v Ostrově nad Oslavou
Dan s Korálkem, Tonda s Bessi, já se Sangie (+ Aywy na vlastní úkoly) a naši kamarádi jsme jeli s Lubou Satorou na další MT trénink. Sangie dělala motivační traily, dvě véčka, dva motivační traily s rušením a dva dlouhé traily. Vše se moc povedlo. Společenský večer si Sangie taky řádně užila. možná je pro ní dokonce to nejdůležitější, co na MT s Lubošem prožívá. I když cvičení ji taky moc baví.
Video navlékání se do postroje, video navlékání do psotroje 2, video první trailík - stopu pravého kladeče křížili dva falešní kladeči, video zubatý trailík po louce, opět překřížený dvěma falešnými kladeči (falešných stop si skoro nevšimla).
No a večerní socializace!
6.1.2014
Dnes jsem si přispala a Ester mne šla vzbudit (jak jsem jí večer řekla), aby se rozloučila před odjezdem na hory. Pustila do pokoje Miušku. Sangie, která spala pod postelím se a ni vrhla a Miuška utekla se zoufalým kvílením pryč. Miušku jsme opečovali, přitulili atd., Sangie jsem vynadala, ale pak jsem začala přemýšlet - proč? Myslím, že je to tak, že Mia mne vzbudila a Sangii vynadala za porušení pravidel, že se panička nebudí. Nekousla jí, žádná krev ani modřinka, jen ji vyděsila. Ale stejně to přehnala :-(
11.1.2014
Byla u nás na návštěvě moje nevlastní matka. Sangie si ji okamžitě zamilovala. Při kontaktu s ní nepotřebovala oněch 5 minut na seznamování a zkamarádění, jako s ostatními návštěvami, ale hned se šla kamarádit a snažila se jí vnutit, aby ji podrbala. Už se setkaly - před rokem, kdy u nás Sangie byla jen pár dnů. Je možné, že si ji pamatovala? Nebo moje nevlastní matka vyzařuje nějakou pozitivní energii? Rozhodně to bylo zajímavé pozorovat.
12.1.2014 Cvičení v Milovicích
Sangie měla tři traily. První se jí nepovedl - vůbec neodešla z nášlapu. Asi není nejlepší začít práci ve výcvikovém bloku bez motivačního trailu s odbíhačkou. (Tento trail za ní posléze vypracovala Aywy.) Další dva traily vypracovala Sangie s chutí a bez problémů. Jeden alá odbíhačka do L, kterou ovšem vyřešila tak, že letěla rovnou k figurantovi (Lence). Druhý trail - krátké hledání byl už plný dychtivosti. K smaotné pachovce táhla jako blázen. A pak bez problémů a rychle našla Ilču. Náš výcvikový tým je níže.


17.-19.1.2014 Cvičení Vysočina
Sangie měla samozřejmě několik krátkých motivačních trailíků, které vypracovala s chutí. Kromě toho měla v sobotu dopoledne trail po sutinách. Udělala ho hezky. Stopa vedla přes rozbité schody do patra. Překážku pořekonala a našla figuranta. Super. V sobotu večer jsme málem udělaly tréninkovou chybu: místo motivačního lehkého trailíku se nám povedlo udělat velice těžkou a dlouhou stopu po tmě. No samozřejmě - špatná domluva s kladečem. (A Tonda, který měl za úkol se o nás starat, kecal na kraji terénu.) Domluvená komunikace s kladečem - bliknutí baterkou (už byla tma) se neosvědčila. A nějak jsem přestřelila délku stopy - vylétlo mi z úst 300 m, což kladeč do puntíku naplnil. Z toho vyplynulo to, že jsem světlo jeho baterky neviděla. Takže jsem se Sangie nastoupila do terénu, nevěděla jjsem, kde je přibližně kladeč, čekala jsem, že je stopa krátká a zvládne to i tak. Sangie pracovala dlouho. Já šla na druhém konci vodítka naprosto naslepo. Jednak bez znalosti trasy, jednak po tmě. No a samozřejmě čim dál tím méně jistě a více zoufaleji. Několikrát jsem do tmy prosila figuranta, aby mi ještě bliknul baterkou. Nic. Neslyšel mne. Docela nervy. Přiznám se, že mi nakonec pomohla myšlenka, že o nic nejde, že se "když tak bezvadně projdeme před večeří". K mému velkému překvapení na samém konci velkého terénu najednou Sangie figuranta našla a označila. S radostí si vyžrala masíčko z krabičky. Hledala asi 15 minut. Bez přerušení práce a se stálou motivací. Je to šikulinka! Co se dělo? Za pomoci figuranta odhaduji, že toto: Sangie od startu šla chvilku po stopě, pak stopu opustila, šla na nos a velice sebejistě mne zatáhla k místu, kde tatáž figurantka ležela cca před 30 minutami docela dlouho jako figurant v ploše. Asi tam zůstal pachový válec. To, že je stopa kousek od válce jsme si uvědomily až po stopě. Když Sangie zjistila, že figurant již není v pachovém válci, kde před tím ležel, přestala táhnout vodítkem a udělala dvě pátrací kolečka. Nic. Tma. Moje zoufalství. Pak se vydala směrem na stopu, kterou opustila. Cestou vylezla na hromadu suti. Zase na ni usilovně táhla. Ale já věděla, že tam figurant nemůže být, protože jsme se domluvily, že nebude schovaný. Proč na hromadu lezla? Proč tak táhla? Těžko říci, zda náhodou nebo úmyslně. Či nějaká rada ze zkušenosti předků? Rozhodně se ale na vršku rozhlédla a nasávala vzduch ze všech stran. pak se pustila dolů a jistě a s vervou mne dotáhla dalších cca 70 m k figurantovi. Prý víceméně přesně po stopě. Neúspěch se tedy nekonal. Byla to fušk, ale ona ji zvládla. Roste mi snad pravý stopař? Ale příště jí ale budu dělat stopy opatrněji, protože toho bylo fakt dost. Na ní i na mne. V neděli se nám povedlo dodržet předsevzetí. Dvě hezké nedlouhé motivační stopy. A navíc po druhé stopě se na nás šla podívat nějaká turistka. Sangie byla právě navolno a hrály jsme si. Přivolala jsem si jí, přidržela, aby na ni nezaštěkala a nepolekala ji. Paní se ale chtěla družit, tak jsem se jí zeptala, zda se nebude bát. Sangie jsem pustila a Sangie se s ní šla pomaličku seznamovat, paní jí prokrmovala, nakonec i hlsdila a Sangie jí i dala pac. Byla to takové pěkná tečka za celým výcvikem. Sangie měla ze všeho tak velkou radost. A svítilo na nás předjarní sluníčko, lítaly včelky, volný prostor bez zlých psů a lidí... Na Obalovně po úklidu jsme si ještě daly s Aywy a se Sangie překážky a poslušnost. Sangie se mezi psy pohybovala sebejistě a dokázala se na mne soustředit.A hurá domů. Vydařený víkned!
23.1.2014 druhé hárání
Sangie si hlasitě olizuje přesku. Pod ní na dece není krev - jen maličké kapičky na přesce. Ale chová se jinak: hodně žárlí, nechce ke mně pouštět jiné naše psice, vrčí na ně. Což normálně nedělá. (A doufám, že jí to nezůstane.) Nejprve jsem ji za to začala nadávat a pak se koukla na zadeček a bylo jasno. Hormony s ní cvičí.

24.1.2014 Bečov
Sangie a Aywy se mnou jely do Bečova na seminář. Po semináři se Sangie socializovala - chovala se velice vzorně. A také jsem jí nadělila super procházku. Zastavili jsme na pastvinách za Bečovaem a proběhali se na nich. Krásně reagovala na přivolání. A tak suprově se proběhla. A žádní myslivci...
3.2.2014
Sangie při hárání skutečně hárá. Má jiné chování, než jindy. Více si mne hlídá, více na mne žárlí, vyvolává více sporů s ostatními fenkami v naší domácnosti. A když má zrovna náladu, tak se jim více věnuje. Kupodivu nemá stále nejmenší zájem o Korálka. A také on se vůbec neodvažuje k ní čuchnout. (Jednou, na samém začátku hárání, to udělal a ona ho seřvala.) Takže buď má krycí den až kdovíkdy nebo se prostě nechce nechat připustit, když Orfi čeká štěňátka. Kdoví. Stejně tak se docela zubí na Maxe za plotem. Už se fakt těščím, až s ní pojedu za ženichem na krytí. TeĎ potvůrka leď leží za mnou a oddaně mne sleduje.
Před několika dny jsem měla takovou slabší chvilku - přemýšlela jsem, zda je vhodné ji tolik ovlivňovat. Je to pes, kterému není přirozené žrát od cizích lidí. A já jí to učím, aby brala jídlo of figurantů při výcviku. Musím to,mu věnovat čas, protože sama od sebe od cizího nežere. Ano, to co jsem ve Svazarmu tak zoufale chtěla naučit našeho knírače Bredečka, má ona vrozené. A paradoxně ji to zase chci zoufale odnaučit. Je to vůbec správné? Nemám to vzít prostě jako její výhodu a dar a nechat to být.
Další věc o které přemýšlím je její silný hlídací pud. Příklad: učila jsem ji aportovat kousek do roličky smotaného tvrdého papíru. Není nadšený aportér. A když jsem jí nedokázala přemluvit, aby mi to konečně přinesla (vůbec o papír nejevila zájem), poslala jsem ORfi, aby jí to ukázala. Sangie se na ni vrhla a hrozivě ji od papírku odehnala. Nekousla jí, to ne, ale byl to rachot. Teprve za dva dny mi došlo, že si prostě "tu věc" hlídá. Sice ji nenosí ani se o ni nechce se mnou tahat, ale hlídá ji. Žel jsem udělala to stejné, než mi to došlo, - poslala jsem Miušku, aby mi to podala ona, když Sangie nejeví o aportek zájem. Sangie ubožačku malou zvalchovala pod sebe se strašlivým řevem. Nic jí neudělala (kdyby chtěla, bylo po Miušce), ale suprově ji odnaučila nosit cokoli v její přítomnosti. A ten papírek nenosí Miuška vůbec. Samozřejmě, že mne to mrzí. A Miušce se snažím vše vynahradit. Sangie dostala vynadáno, ale nevím, zda ví za co. Dělala to, co jí zavelely pudy - hlídala věc, o kterou panička jevila zájem. Navíc to bylo jen jako. Kdybych jí učila hlídat předmět... a já jí místo toho učím aportovat. Má to hlavu a patu?
Jinak Sangie pokračuje ve výcviku trailů. Moc jí to jde a na dvou posledních trénincích se k figurantům vrhala s velkým nadšením (ovšem byly to naše dvě osvědčené figurantky, které ani náhodou nelze nazvat "cizí"). A taky jsem ji naučila lépe ukazovat zuby - přece jen se chystáme na nějakou tu výstavu.
5.2.2014
Dnes jsem se Sangie zase byla na nádraží vyprovodit Kubu. Jak už několikrát šla mezi lidi a vagóny celkem v pohodě, tak dnes se zase šíleně bála. Jak je možné, že se její chování tak proměňuje? Kupodivu na psa (fenu) zuřícího za plotem se usmívala a snažila se zkamarádit.
---
Dnes také několikrát přiběhla s radostí na povel "ke mně", když štěkala na lidi, co šli kolem plotu. Při štěkání u plotu se dostává do afektu a zapomíná čí je. Považuji za úspěch, že se probrala (navíc velice rychle) a přiběhla. Samozřejmě byla náležitě pochválena a měla z toho velkou radost. Tak ještě aby se nechala odvolat, když štěká u plotu na cizí psy (to je ještě ve větším afektu) a bude možné hovořit o tom, že je vychovaná. Dnes mám pocit, že by k tomu mohlo dojít...
7.2.2014 Podivné hárání
Toto hárání se zdá rozmarné. Jak jinak to napsat. Sangie hárá. Přesku má nateklou, krvácí, olizuje se, chová se rozháraně... ale není ochotná koketovat s Korálkem. Ba právě naopak. Zahnala ho od sebe tak zuřivě, že si on k ní neodvažuje ani přiblížit. Natož čuchnout. Uvolněné hormony si vyvíjí na Baffi, která má již měsíc po hárání, ale Korálek na ni - když má možnost - naskakuje. Zajímalo by mne, čím to je. Buď má Sangie krycí dny hodně po začátku krvácení. Dnes je totiž již 15. den hárání. A nebo se prostě rohodla, že nebude mít štěňátka v tomto nezralém věku a ve chvíli, kdy porodí Orfi.
9.2.2014 Poprvé na agility
Dnes byla Sangie poprvé na agility tréninku (jako regulérní účastník). Byla jsem hodně spokojená. Povedlo se mi ji namotivovat, udržet si její pozornost. A ona skákala s nadšením. Hezké fotky zde.
13.2.2014
Snagie odhárala. Nepodařilo se mi zaznamenat, kdy měla krycí dny. 9. tý den už bylo asi pozdě. Ale po hárání se jí vrátila její miloučká povaha. Přestala vyvolávat roztržky s ostatními fenkami, přestala peskovat Korálka. Prostě super.
15.2.2014
Sedím u stolu a pracuji na nové knize. Pod stolem u mé nohy leží a spí Aywy. V pravo ode mne na koberci je roztažená tloustnoucí Orfi (a její v bříšku skrytá štěňátka). No a vlevo leží na své matraci (kterou má, aby se jí nedělaly burzy) Sangie. Není možné přestat pracovat.
15.2.2014
Na cvičáku se Sangie dostala opět záchvat paniky. V takovém stavu nemá zájem o nic, ani o pamlsky. A jediné, na co myslí je útěk někam pryč. Na agility se jí to nestává (brala jsem ji s sebou s Orfi jako necvičící jako doprovod), ale na sportovní kynologii ano. Je to sice stejné místo, ale jiní psi i jiní lidé. Stačí jí, když je nějaká fena velkého plemene moc blízko nebo když na psa někdo příliš hlasitě zařve lehni, a už se šíleně bojí. A když vidí figuranta nebo rukávy nebo když přijedou psi jednoho našeho člena, který je cvičí na prodej pro ostrahu, je jí úplně zle. Dnes jsem si řekla, že nebudeme cvičit, ale jen se dívat z dálky na provoz na cvičákové louce. A tak jsme si sedly na sluníčku a drbala jsem ji a dívaly jsme se. Za chvíli se mi povedlo Sangie uklidnit natolik, že byla ochotná si hrát s peškem (na cvičáku úplně poprvé). Následně předvedla skoro vše, co umí - chůzi u nohy, sedni, lehni, vstaň, touch, skok přes překážku a další. Občas zase klouzala do stresu, když někdo neopatrně pustil svého psa příliš blízko (stále tam máme naivní lidi, co si myslí, že každému je příjemné, když jejich pes se vrhne na našeho psa, byť s přátelskými úmysly). Ale za poměrně krátkou dobu se zase začala soustředit na práci. Měla jsem velkou radost, že se mi povedlo ji z toho strašně nepříjemného stavu dostat. Odešly jsme v nejlepším. Příště snad bude zase o chlup lépe. Zajímavé je, že naučená schémata chování, např. cvičení s klikrem nebo otočky nebo povely pro polohy, zcela jistě Sangie pomáhají stres odbourávat.
13.3.2014
Dnes jsem s hrůzou zjistila, že někdo Sangie zavřel ke štěňátkům Orfinky. Orfinka ji ke štěňátkům nepouští, vrčí na ní. Ale teď byla se mnou. Co udělá Sangie, která si je ještě nemohla v klidu očichat? Po pravdě jsem šla k porodní bedně docela s hrůzou, zda budou všechna v pořádku. Byla. Orfi se bojí zbytečně. Ale neví to - přišla za mnou a zase na Sangie vrčela. Jak jí jen říci, že to není potřeba?
Agility
Sangie začala chodit na agility. Velice hezky reaguje a zdá se, že jí to dělá dobře. Asi jí více prospívá kontakt s hodnými psy a lidmi - na agility chodí méně týmů, má šanci se seznámi s a každým a pak pracovat. BuĎ to je agility nebo něčím jiným, ale je v posldních týdnech taková klidnější a milejší. Možná hraje roli i Orfinčino mateřství či to, že Aywy dohárala. Je velice ovladatelná (na Kanaánce - přijde, přestane štěkat na povel, nosí aportky a jemně se mne dotýká, kdž odpočíváme).
21.3.2014 Lekce canisterapie
V tomto týdnu se zrealizovaly první dva bloky canisterapie na přednáškách pro mé studenty denního (ve středu) a kombinovaného (v pátek) studia. Na dnešní výuku v Brandýse jsem vzala i Sangie (a také Aywy, Korálka, a Miu). Bylo to příjemné. Sangie se hezky soustředila na práci - ukázala sedni, lehni, nosetouch, target a další věci. A poprvé v životě jsem ji předala někomu cizímu, mimo rodinu, aby s ní pracoval. A povedlo se. Sangie to pochopila, hezky se na studentku-dobrovolnici soustředila, poslouchala její povely, brala si od ní pamlsky a dokonce se od ní nechala pohaldit, aniž by ucukla či se lekla. A co víc, jak jsem si všimla při prohlížení fotek, maličko se jí sama dotýkala špičkou nohy na botě, tak jako se někdy při cvičení dotýká mne. Z toho je vidět. že byla v naprosté pohodě a že s že se jí to líbilo. Neuvěřitelné, že? Přestávám pochybovat o tom, že i ona získá CT certifikát.
Duben - květen 2014
Dlouho jsem nepsala, a to proto, že po mně chtěl webnode nějaký příplatek za překročení dat/měsíc. Než jsem si rozmyslela, zda mi to stojí za to, už ho nechce a mohu psát...
Stalo se toho moc.
25.-27.4.
Perfektní záchranářský víkend - práce v sutinách na Moravě s Ivetou Matzenauerovou. Z naší smečky jela Aywy (poslední velký trénink před pohárem prezidenta), Sangie a já. Bessi s Tondou a Baffi s Esterkou. A spousta dalších borderek, neboť to bylo soustředění majitelů borderkolií se zájmem o záchranářský výcvik z celé republiky. Nové terény, cizí figuranti, výměna zkušeností. A radost z toho, že jsou na světě lidé a pejsci podobného ražení. Obě mé holky pracovaly bezvadně. Aywy je výborná stabilně, takže je pravdou, že největší radost mi udělala Sangie, která předvedla poprvé tak skvělý výkon. Celkem ušla 9 trailů a vše perfektně. Dokonce vypracovala i jeden dlouhý, naslepo na cizího člověka. A po celou dobu vůbec nešla do stresu (ani z cesty, ani z bydlení v autě, ani z cizích lidí a ani z cizího prostředí). Naopak, vše se jí moc líbilo!
Izrael
Hlavně jsem byla v dubnu dva týdny v Izraeli. Jedno odpoledne jsem strávila u Myrny Shibolet.

Hned loSpo návratu z Izraele jsme jeli podpořit Any a Radka na závody. Sangie jsem vzala s sebou na socializaci. Chovala se velice přiměřeně. Maličko váhala v některých situacích, ale nechala se pohaldit od hlavního výcvikáře SZB J. Sedláka.
Sangie se hezky věnuje štěňátkům od Orfinky. Teď už nám štěňtáka postupně ubývají - máme poslední dvě fenečky. Sangie je miluje, chodí si s nimi hrát a má je moc ráda. Nevznikl žádný problém s příapdnou agresivitou nebo tak nějak. Samozřejmě je občas vychovává - zavrčí na ně apod., když si hlídá kost, ale vše je v rámci sllušné psí výchvo, žádná krev a stres. Myslím, že jí zkušenost se štěňátky pomáhá v celkovém chovní ke psům. Celkově se cizích psů bojí méněa také na ně méně vyjíždí.
V dubnu před mým odjezdem do Izraele jsem s ní měla - dnes už skoro zapomenutý problém - chovala se asi dva nebo tři dni divně. Dokonce se po mně ohnala.
Začalo to někdy kolem narození štěňátek od Orfi. Orfi nejprve Sangie naprosto zakázala kontatk se štěňátky. Vyháněla ji z porodní místnosti. Pak asi ve třech týdnech věku štěňat najednou Sangie nechala, aby se na štěňátka koukla a čuchla si k nim. Sangie strávila požehnaný večer se štěňaty. Chovala se k nim něžně. Všechno se zdálo být v pořádku. Ale druhý den ráno se Sagie začala chovat divně. Zdálo se mi, že je nemocná nebo zraněná. Nechtěla jít ven ze své pokojové klece v naší ložnici. Když jsem ji tahala ven za oboje, pokusila se mne kousnout. Skutečně jsem se jí bála. Ale musela jsem ji prohlédnout, tak jsem jí nasadila náhubek a vytáhla ji násilím. Zkontrolovala jsem její tlapky, prohmatala tělo, ale nevšimla jsem si jakákoli újmy, teplotu má normální. Nakonec jsem se si myslela, že je to falešná březost. Můj syn Daniel mne informoval, že volně žijící Canides mívají falešnou březost často a vlastně přirozeně, když má dominantní fena štěňátka (mohou nahradit matku, pokud by zemřela). Jsem zdeptaná, Sangie zapoměnla téměř vše, co jsme se naučili a chová se jako šílenec. Je mi smutno. Ovšem nakonec se ukázalo, že to falešná březost nebude. Spíš natažený sval nebo něco takového. Nebo to byl následek toho, že jsem jí nasadila antiparazitální obojek Kiltix - měla ho 4 dny, když se začala schovávat do klece. Mohlo jí to vadit, že voní jinak? Určite se v době s obojkem 2 x vyválela v hovnech, což nikdy před tím neudělala. Nebo dostala alergickou reakci na obojek? Sundala jsem jí ho a problem přestaly.
A začalo se Sangie velice příjemné období, kdy nedělá žádné prblémy. A kdy se chová něžně.
7.6.2014
Dnes jsem vzala Sangie s sebou do práce. Když už jsem musela v sobotu místo výstavy opět do práce, tak alespoň, abych ji socializovala. Udělala jsem studentům program Vzdělávání za pomoci zvířat "Kanaánský pes - divoký i domácí - hodný ochrany a lásky". Myslím, že se jim to líbilo. Sangie se chovala celkem dobře. Ve vlaku se mírně bála, ale pak se přestala bát a hezky ležela vedle mne. V posluchárně se chovala hezky, většinou ležela a odpočívala (bylo horko), ale ukázala - ne s velkým nadšením - to, co jsem chtěla. Jedna z přítomných (stážistka) s sebou nečekaně vzala pětiletého syna. Ten moc toužil po kontaktu se Sangie, ale nedělat o úplně šikovně. Sangie po něm 2-3x demonstrativně vyjela. Měla ovšem náhubek, tak se nikdo nebál. Myslím, že ho nechtěla kousnout, jen mu říci, že se jí to nelíbí, ať přestane. Cestou zpět ve vlaku jí jedna paní šlápla na nohu, a to se ani neohnala ani to nijak moc neřešila.

8.7.2014 Agility tábor 6.-12.7.2014 v ZKO Lysá
V zimě jsme se přihlásili na agility tábor v ZKO Lysá. Je to prima, protože na jednotlivé bloky můžeme chodit pěšky. A také se můžeme vracet domů na bědy či se vysprchovat. Naší trenérkou je opět Martina Konečná (stejně jako již vloni na několika víkendovkách). Na tábor jsem se přihlásila s Orfi, která běhá celkem hezky, i když agility není naší prioritou. Ovšem po štěňátkách nemá dobrou kondici a vzhledem k hroznému horku (36 stupňů ve stínu) jsem jí dnes dala odpoledne volno a běhala jsem se Sangie.
Sangie řeší prostředí.... takže první dny jsem ji brala s sebou, aby si očuchala ostatní psovody a hlavně psy. Dnes už je tolik neřešila a na parkuru běhala. Stálo mne to tedy hodně sil. Musela jsem jásat a chválit ji přehnaně, dělat opičky, ale neutekla mi z parkuru, nezačuchávala se a skočila či proběhla vše, co jsem chtěla. Sekvence kolem 5 překážek. Při odpočinku na kraji parkuru se chovala stále klidněji a stále méně se zubila na psy, kteří si k ní šli čuchnout. Dnes jsem ji dokonce viděla, jak pes došel a ž k ní, byla uvázaná u stromu a sama, a ona, místo, aby po něm vyjela (v této situaci pro ni typické a asi i pochopitelné - brání si pelech a můj batoh), dala hlavu na stranu a "neviděla ho". Bylo to s ní moc hezké a příjemné. Viděla jsem jak v přátelské atmosféře "rozkvétá". Jsem vděčná Martině Konečné, že přistupuje k Sangie bez předsudků a dokonce se zájmem. Takový přístup u mnoha dalších výcvikářů naprosto postrádám. Jak se doví název plemene a chvilku se dívají na Sanginčiny reakce, už odsuzují a "konec". Sangie se několikrát natolik rozehřála, že kromě pamlsků a drbání a dovolení plizovat moje ústa (specifická a velice silná odměna) si párkrát z radosti, jak jí to jde kousla do vodítka a naznačila hru s vodítkem.
29.6.2014
Sangie má velice příjemné období. Je milá, ovladatelná, i když se projevuje jako dominantní, není konfliktní a rozumí se vlastně se všemi psími i kočičími členy domácnoti (o lidech ani nemluvě). Rozumí si dokonce i s Aywy a podezírám Aywy, že ji má vlastně moc ráda. Určitě více, než Orfi. Naše vzájemné pouto je velice silné. Opakujeme základní cviky poslušnosti. Motivace na jídlo je slabá a někdy ji vlastně ani není možné použt. Ale pochvala, moje radost a podrbání působí jako kouzlo.
Dnes jsme se byly projít v Klánovickém lese - já a moje tři psice a moje máma s dobrmanem Catem a nejmladším (do zítřka - jeho rodiče jsou v porodnici) vnoučkem Martínkem na kočárku. Sangie navolno - chovala se vzorně. Vždy přišla, i když ne vždy si vzala odměnu za přivolání. Poslouchá, protože máme vztah. Je to zase něco naprosto jiného, než znám. Potkali jsme několik lidí se psi - Sangie se chovala vzorně. Ano, hlídala, ale velice rozumně - upozornila, že někdo jde, z dálky zavrčela na psa, že nemá jít blíž a konec. S jednou cizí labradorkou si dokonce pohrála. Byla to ovšem fenka velice přátelská s chováním, které na dálku vyzařovalo přátelství. Sangie na ni ani nevrčela, hned pochopila, že bude hra. Příjemné je také to, že bez problémů zvládla kočárek s Martínkem, i když nikdy před tím nebyla na procházce s dětským kočárkem. A hlavně je super, že už se těší na výlety a skáče s nadšením do auta. Doby, kdy prchala do svého pelechu v ložnici, kdykoli se chystala cesta autem, je pryč. Dnes už s chutí skočí do auta do klece a těší se na výlet. Trvalo jí to hodně dlopuho, až jsem si myslela, že ji nebudu trápit a bude z ní pes na zahradu. A ne - je to pes výletní. Vůbec mám pocit, že jak jde čas, tak se z ní stává "můj pes" čili pes, který se blíží povahou Orfince, Aywynce a (zesnulé) Brixince - pohodářka, s láskou k lidem, ovladatelná a se silným vztahem ke mně.
22.6.2014 Sangie doma sama
V minulém týdnu jsem jela s Tondou, Kubou, Aywy, Orfi, Bessi a Miou na záchranářské soustředění. Po dlouhém přemýšlení jsem nechala Sangie doma s Joelem, který si užíval volna po úspěšně složených zklouškách a před odletem do Ameriky. Sangie by musela být, kdyby jela s námi, hodně času zavřená, tak jsem usoudila, že ji bude lépe. Asi i bylo, ale moc se jí stýskalo. Když jsem se vrátila, zdálo se mi, že se za ten týden hezky nasvallila.
---
Ozval se 13 zájemce o štěně po Sangie :-)

Přesunutá část deníčku - 11. díl (prosinec 2013)

16. října 2015 v 15:14 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
prosinec 2013
Od té doby, co noru na zahradě kope Sangie společně s ostatní psy, se úroveň vylepšila. Tuhle jsem přišla na zahradu a koukám, že Sangie leze do jedné z děr velké nory. Zmizela mi z očí. Přišla jsem k noře a ... neviděla jsem ji. Zcela zmizela pod povrchem země. Musím to taky někdy vyfotit.
5.12.2013 Mikuláš
Kubíkovi i Ester jsem, když večer usnuli, dala na Mikuláše do ponožek mandarinky, jablíčka a další dobrotky. Kuba se na nadílku moc těšil. V noci z 5. na 6. 12. začala Sangie strašlivě štěkat a nešlo jí utišit. Sangie s námi stále spí v ložnici a obvykle je potichu a nebudí nás. "Co se to děje?" pomyslela jsem si a šla jsem se podívat. Přistihla jsem Kubu, jak se v noci s baterkou plížil po schodech pro svou ponožku.
"Mami, vždyť už je ráno, je právě jedna hodina," říkal a trochu se styděl, že jsem ho přistihla.
Sangie situaci vyhodnotila jako rizikovou a blafala. Myslím, že nás nikdo nevykrade, dokud bude Sangie s námi. Skutečně jí neproklouzne ani myš.
6.-8.12.2013 Záchranářské soustředění Obalovna
Zde se můžete dočíst, jak to Sangie šlo na záchranářském soustředění.
9.12.2013
Sangie vyzkoušela nový žebřík. A hned jí to pěkně šlapalo. Dokonce jí to baví tolik, že vyskočila i při cestě k začátku opět na žbrdlinky. Podívejte se, stojí to za to!
10.12.2013 Sangie jako AAE pes
Sangie dnes poprvé v Praze v práci 2 x přednáška s AAE na téma "Historie Kanaánského psa a přírody vůbec" jednou pro posluchače přednášky Základy ekologie a problematiky životního prostředí, podruhé pro posluchače Výchovy k udržitelnému rozvoji (pokaždé se z aktivity vyvozovaly maličko jiné věci). Program se povedl a Sangie se chovala neuvěřitelně skvěle! Cestou tam i zpět si ve vlaku vždycky našla jednu až tři "drbací tety" :-). Dozvěděla jsem se od nich, že má suprovou povahu (8x), že je to rozený canisterapeut (4x), jak má hezké oči (4x), jakou má zajímavou barvu (2x), jak je miloučká a krásná (xxkrát) + několik příběhů o zvířátkách v rodinách drbacích tet. Beze stresu prošla z Masaryčky přes Václavách na fakultu a zpět. Ráno viděla spoustu neuvěřitelných věcí: válet soudky s pivem, několik psů, policajty, bezdomovce, odpadky, popelářské vozy a popeláře, rozvoz novin, atd. Projelo kolem ní několik cyklistů. A lidi si ji haldili, i po hlavě atd. Cestou zpět zase proudila přes davy lidí. Jediné, co jí nešlo bylo míjení tramvají, snažila se je zastavovat nebo co.
20.12.2013
Před tréninkem v Milovicích procházka. Krajina je romanticky zamrzlá. Vlastně jen louže.
Psiska vyplašila srnku. Sangie na konci procházky "zmizela". Teprve, když jsme nakládali ostatní psi do auta, připlížila se a ptala se, zda ji také vezmu. Potvůrka s námi na procházkách hraje takovou tu hru, že ona nás sleduje, ale skrývá se před námi. No příště si musím vzít s sebou pamlsky. Je ještě štěněcí a kanaánščí a potřebuje to (narozdíl ostatních). Teprve po prvním trailu jsem si všimla, že kulhá. Asi si něco natáhla při tom běhu přes led a křoví.
Následoval zasloužený odpočinek.

29.12.2013
Sangie je s námi právě rok! Co vše se za tu dobu událo. Nejprve jsem se bála, co si to vlastně beru do obýváku za divoké zvíře... pak jsem zjistila, že je to skutečně pes, vlastně milý... Pes, který se ovšem nekamarádí hned tak s někým, ale zároveň přátelství nabízí vyvoleným. Poskytla mi tolik radosti! Poctila mne tím, že si mne vyvolila! Nejzajímavější je, že mezi námi existuje jakýsi přenos myšlenek. nejen ode mne k ní, ale vzájemně, i od ní ke mně. To se mi zatím s žádným jiným psem nestalo.
Vánoční návštěvy zvládla Sangie s bravurou. Štěkala jen u vrátek, chvilku. Pak se uklidnila a naprosto spolehlivě se chvoala. Bylo jasné, že nikoho nekousne ani neporazí. Občas se šla k někomu podrbat. Jednu holčičku (dceru kolegyně Veroniky) si vyloženě zamilovala. Po chlapečkovi Filipovi hravě chňapla, když ji hladil po hlavě příliš autoritativně a neomaleně. Ale i když to bylo jakoby "vyjetí", tak se ho ani nedotkla a rozhodně se ho ani dotknout nechtěla. Nevrčela při tom ani necenila zuby. Jen tak maličko bez emocí .... naznačila, že se jí nelíbí, jak na ni šahá a vymezila si hranice. A hned se zase od něj nechala hladit, ale ne mezi ušima.
29.12.2013
Sangie je s námi právě rok! Co vše se za tu dobu událo. Nejprve jsem se bála, co si to vlastně beru do obýváku za divoké zvíře... pak jsem zjistila, že je to skutečně pes, vlastně milý... Pes, který se ovšem nekamarádí hned tak s někým, ale zároveň přátelství nabízí vyvoleným. Poskytla mi tolik radosti! Poctila mne tím, že si mne vyvolila! Nejzajímavější je, že mezi námi existuje jakýsi přenos myšlenek. nejen ode mne k ní, ale vzájemně, i od ní ke mně. To se mi zatím s žádným jiným psem nestalo.
Vánoční návštěvy zvládla Sangie s bravurou. Štěkala jen u vrátek, chvilku. Pak se uklidnila a naprosto spolehlivě se chvoala. Bylo jasné, že nikoho nekousne ani neporazí. Občas se šla k někomu podrbat. Jednu holčičku (dceru kolegyně Veroniky) si vyloženě zamilovala. Po chlapečkovi Filipovi hravě chňapla, když ji hladil po hlavě příliš autoritativně a neomaleně. Ale i když to bylo jakoby "vyjetí", tak se ho ani nedotkla a rozhodně se ho ani dotknout nechtěla. Nevrčela při tom ani necenila zuby. Jen tak maličko bez emocí .... naznačila, že se jí nelíbí, jak na ni šahá a vymezila si hranice. A hned se zase od něj nechala hladit, ale ne mezi ušima.
31.12.2013

Silvestrovské oslavy jsou v našem domově dosti divoké. V tento jediný den v roce mne mrzí, že máme tolik oken (několik pokojů má okna ze dvou stran). A poněvadž je dnes módní pálit petardy, tak pálí všichni sousedi. A naši pejsci musí řešit střelbu a světlo vlastně ze všech stran. Nenaleznou místo, kde je klid. I v koupelně a na záchodě je okno a je vše slyšet. Aywy, Koral a Mia, kteří zažili Silvestr v našem starém domově v Praze a nijak zvlášť na petardy nereagovali. Zde při prvním Silvestru tady málem zvláznili. Právě proto, že to šlo ze všech stran, kdežto v Praze jen z jedné. No večer jsme strávili na manželské posteli se všemi pejsky (člověk by nevěřil, že se jich tam pět vejde). Dívali jsme na ohňostroje, které odpalovali sousedé a drbali je, aby s z toho nezbláznili. Dokonce i kliďas Orfi to začala řešit a štěkala na ty největší rány. Proč to ale popisuji? Myslíte si, že Kanaánský pes bude nejvystrašenější? Já si to myslela a čekala jsem, že se mi Sangie úplně zhroutí. Ale ne. Ona při prvních ranách šla s velikým sebevědomým halasem bránit (letěla ke dveřím a chtěla pustit ven). Když jsme ji ven nepustili, tak se uklidnila a nadále neměla žádnou reakci. Prostě to normálně ignorovala.

Přesunutá částá deníčku - 10. díl (září - listopad 2013)

16. října 2015 v 14:36 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
1.9.2013 Záchranářské soustředění
Sangie se účastnila záchranářského soustředění. Pracovala v sutinách, udělala si dva traily a také jsme trénovaly poslušnost a dovednost. Jsem s její prací spokojená. Je suprově namotivovaná. Např. v sutinách prošla čtyři velké objekty, než se dostala k figurantovi. Všude byly různé odpadky, smrdící věci atd., ale ona pracovala, nezačuchávala se! To je přece nádhera. Co mi vadí je, že její první reakce na cizí velké psy je tak zoufalá - bojí se jich, tak rovnou hrozně hlasitě vrčí. Pokud se k psovi dostane nejrpve zezadu, nebo pokud je pes hodně malý tak se s ním chce kamarádit. Stačí jí ovšem dvě tři minutky klidu a i s cizím velkým psem je schopná se skamarádit. Např. s námi spala Bohdana s Gerouškem - a Sangie oba dva zvádla. Samozřejmě díky trpělivosti Bohdany, která byla ochotna se s ní podrbkat v klidu. Sangie ji pak nechala klidně přijít na pokoj a nedělala brajgl. Jinak stále tam byli více štěkající psi, než naše Kanaánka.
2.9.2013 U veterináře
Sangie v noci klepala uchem, jeli jsme na veterinu (cestou do nemocnice s Ester - pikantní zážitek po všech stránkách). Prohlídka bubínku (podařilo se bez narkózy :-) ). Potvora si dovolila na veterináře vrčet. Čili potřetí zavrčela na člověka. Začíná mne to zlobit. Na druhou stranu, když jsem ji nasadila náhubek a držela, tak drřela a nebránila se, čili se prohlídka odehrála nadočekávání rychle. Naštěstí to bylo bez poškození bubínku, bez osiny, jen zánět zvukovodu. Dostala kapičky, které se 1 x denně kapají a vtírají do zvukovodu. To se Sangie moc nelíbí, ale musí to vydržet.
Pan doktor se podíval i na bursitidu a konstatoval, že to je prostě tak (bursitida = kosmetická vada) a že se s tím nebude teď nic dělat, leda kdyby to vyrostlo moc, což se doufám nestane. Sangie teď spí povinně na matraci či na posteli.
8.9.2013 Opuštěná
Odjela jsem s Tondou, Aywy, Orfi a Bessi na Český pohár ZZP3 (dvoudenní akce). Ester je navíc v nemocnici a Joel u babičky. Doma byl jen Dan s Lenkou. Sangie prý trpěla šílenou psychózou a depresí. Prý se jí šíleně stýskalo. Jendou ji prý Dan ani nemohl najít. Myslel si, že utekla. Pak ji našel v nové vykopané noře na zahradě, jak s choulí na dně do kubíčka. Nechtěla ven, truchlila tam. Přivítala mne šíleným kníkáním. A pak se učárala radostí, když se vítala s Orfinkou. A na Aywy se vrhla a odeháněla ji ode mne, chtěla mne jen pro sebe (Aywy si to nenechala líbit, rvačka pod stolem v kuchyni). Teď leží v ložnici spokojeně stočená na křesle vedle mne.
10.9.2013
Sedím u počítače. Sangie mi leží pod nohou stejně tak jako ležívala Brixie, jako ráda ležívá Aywy a nebo Orfi. Je možné, že se povaha psa řídí majitelem více, než plemenem? Na druhou stranu se někdy trápím otázkou, zda jsem si Sangie měla vůbec brát. Krytí bude náročné (kde vzít krycího psa?) a komu svěřit štěňata ještě více. Sangie se snaží být můj naprosto jediný pes a dominantně se prosazuje nejen nad Orfi, ale i nad Aywy, Miou i Korálkem. To jí samozřejmě nemůžu dovlolit, ale tak moc se milujeme, tak moc máme vzájemné důvěry. Když jí kapu do uší, nebojím se, že by se po mně ohnala, i když je jí to nepříjemné a bolí jí to.
11. 9.2013 U nory

Sangie si začala hloubit noru. Naši psi mají na zahradě místo, kde mohou hloubit nory. Hodně je to baví. Občas se jim podaří prohloubit noru tak, že se do ní vejdou celí. Ale pak přijde déšť a strop se propadne... a začínají znovu. Sangie bere svůj úkol vážně. A jako jediná si svou noru hlídá - nikoho k ní nepustí. Dnes jsem viděla, jak se odvážila sprdnout i Korálka, když chtěl jít do její nory. Vrčela na něj a zároveň se mu omlouvala. Bylo to legrační, nicméně účinné. Korálek její noru nechal být. Když jsem k noře přišla já, nevrčela na mne, ale bylo vidět, že jí úplně netěší, můj zájem. Hodně se uklidnila, když pochopila, že ji noru nevezmu a ani ji hrabání nebudu zakazovat. Možná právě od hrabání nory má zánět zvukovodu - možná si tam naházela hlínu.
11.9.2013 Ošetřování ucha
Každý den musím Sangie kapat do ucha kapičky proti zánětu a pak mám s jednou kapkou na prstu masírovat zvukovod. No prima. Sangie, hned jak vidí, že beru kapičky do ruky, prchá. Sice přijde, ale nerada. Zkusí mi nastavit zdravé ucho (prima trik) a nemocné ucho naopak co nejvíce skrývá. Je to boj. Ale ať se brání jakkoli vehementně, tak na mne ani jednou nezavrčela nebo se nijak agresivně neprojevila. Jen uhýbá, odstrkuje mne nohama, otáčí hlavou tak, abych se k uchu nemohla dostat. Je to hodně divoké kapání, ale bez agrese.
11.9.2013
Dnes ráno se Sangie klaněla Aywy. Mohla se přetrhnout, aby si získala její pozornost a pohrála si s ní. Aywy se nejprve (jako vždy) zubila a neměla chuť, ale intenzita klanění byla tak velká, že po chvilce roztála a pohrály si. Odpoledne jsem si všimla, že Aywy začíná hárat.
12.9.2013
Orfi přestalo bavit to, jak se na ni Sangie vytahuje. Dvakrát jsem ji viděla, jak si ji (po té, co se na ni Sangie vytahovala) rychle naměstnala pod nohy. Sangie se podřizovala úporně, ležela na zádech a mrskala ocáskem a kvílela, Orfi ostentativně zívala ... a dávala najevo, že je dobromyslná. Její dominance je zřejmá, ale je doprovázená neuvěřitelnou velkorysostí a pohodovostí. Hned, jak Sangie trochu vychová, tak už ji uklidňuje.
14.9.2013
Dnes po dlouhé době (prázdniny) cvičák v Lysé. Sangie byla ze psů vystresovaná a vyjížděla po nich, když se na ni podívali. Pouze, když si mohla čuchnout k zadku a nebo, když byl pes malý, tak nezačala mít agresivní projevy. No paráda :-( Zdá se, že si pamatuje zážitky z výstavy a že je vyhodnotila ... To jsem zvědavá, zda se toho někdy vůbec zbavíme. Doknce měla problémy na cvičišti vůbec pracovat. Nechtěla ani žrát. Několikrát se mi na pár sekund soustředila. A měla velkou radost, že ví, co má dělat "lehni", "sedni" i chůze u nohy. Většinu času, ale plašila. Jedinou světlou chvilkou bylo, když jsem ji našlápla stopu. Terén byl strašný, vyprahlé pole. Udělal jsem jí stopu rovnou, cca 200 m dlouhou s dvěma předměty, vlastní. Sangie, jak viděla postroj a jakmile jsme opustily cvičák, nasadila veselý a chtivý výraz. Na pachovku se nasměrovala a krásně odšlapala celou stopu. U předmětů potřebovala pomoci. A nepoznala konec :-) směrem stopy šel v dálce nějaká člověk, nechtěla se nechat odtrhnout, chtěla letět za ním. Je to legrační, že nepochopila, že když je to moje stopa a já jsem s ní, nemohu být tam ... Nos má suprový. Co já s ní jen budu dělat?
19.9.2013
Dnes si k nám přijeli manželé Rejmanovi - přijeli si pro kočičku. Slovo dalo slovo a chtěli vidět Kanaánce. Uvažují, že si pořídí psa, který by byl "svůj", trochu kočičí, protože nemají rádi psy, kteří se ldiem vnucují atd. Tak jsem je seznámila krátce s plemenem, poučila, že je to pes netradiční, svůj, ať Sangie nehladí , dokud k nim nepřijde atd., ale ať se jí nebojí, že ... Pak Dan Sangie přivedl, pro jistotu na vodítku. Sangie na ně vůbec neštěkala. Tak jsme ji pustili. Sangie se šla nechat podrbat nejprve ke mně, pak k nim a pak jim začala nosit aportek, aby jí ho házeli. Uf. To jsme se Danem oba zírali. Oni jí aportek (krabičku od paštiky pro kočky) házeli a vůbec nevím, zda pochopili, jaký zázrak se právě odehrává. Kdyby si tak pořídili pejska, abychom měli ženicha blíž! Moc bych se nedivila, kdybychom o těchto krásných a tolerantních mladých lidech na těchto stránkách ještě nepsali :-)
27.-29.9.2013 Záchranářský výcvik - sutiny, traily
O víkendu jsme byli na Obalovně. Sangie cvičila v sobotu dopoledne - sutiny. Do terénu šla 4 x: vždy skvělá motivace k práci, čuchala a v krátkém čase vyhledala figuranta. Prodlužovala jsem jí tedy dobu hledání - posledního figuranta dostala na druhý kraj ruiny. Moc se prý smála, když k němu šla. Skvělá práce, samozřejmě po malých krůčcích, ale žádná chybka. V sobotu odpoledne - v ploše dva traily. Oba provedla s velkým nadšením, hezká motivace. Ten druhý trail byl s lomem a hodně dlouhý, figurant na konci byl mírně schován - krásně k němu obrátila, když na metr či dva vyběhla z pachu. Jsem moc spokojená. Cestou zpátky zvedla Cleuška srnku a hnala ji směrem k nám. Sangie se k ní přidala a tak se zkamarádily (její panička se Sangie bála - ona na vodítku hrozně vrčí na všechbny psy - bojí se jich a tak se takhle pitomě snaží, aby ji nekousli). S Celuškou přiběhla plec na pleci po velké probíhané - bylo jasné, že jsou už velké kámošky. Stejně tak se to povedlo s Charliem. No a Bonni, Gerouš a Terezka jsou její staří a milí známí. Nejvíce se kamarádí s dvouletou fenkou Bonnie - moc hezky si hrají, až Orfi žárlila a chytala Sangie za obojek, aby si hrála s ní.
V neděli ráno v ploše měla Sangie jeden trail. Žel jsem ji vyndala z auta moc brzo, zahlédla v dálce maličkého figuranta. Od pachovky tedy chtěla k němu přímo. Vodítkem jsem ji usměrnila (nevím, zda to bylo dobře nebo ne) a navedla na stopu, po chvíli váhání a dotazování, co tedy vlastně chci, zvedla stopu a šla přes asfaltovou silnici, až k figurantovi. Ještě jsme spolu prošly mezi ohni, zopakovaly tunel a drobnosti z dovednosti a poslušnosti. Také jsem ji zvykala na čtení čipu. Zatím jsem ji jen nechala od cizího člověka krmit z čtečky (kterou představoval mobilní telefon).
2.10.2013
Sangie krásně chodí po cvičném žebříku. Má ohromnou motoriku zadních končetin. A jak jí to těší!
6.10.2013
Hezký trail. Pár fotek a videí.
7.10.2013
Konečně se povedlo sehnat kameramana a natočit, jak Sangie chodí po žebříku. Video zde. Je vidět její vysoká motivace. Všimněte si ocasu a jak s ním radostně vrtí, postavení uší a také, že na závěr se místo mazlení vrací k žebřžíku, stejně jako se vrací pes k targetu (jenže žebřík se, narozdíl od targetu, špatně zvedá). Pro skok do náruče jsem ji musela odvolat. Na žebříku má velice pěknou motoriku končetin. Pro toto cvičení jsou důležité předevší končetomy zadní - ovládá je oproti jiným psům velice dobře. Ani to nemusela zvlášť trénovat - má to vrozené.
Další dvě méně povedená videa zde a zde.
10.10.2013
Dnes trénink v sutinách ve Vraném. Sangie jsem jen vytáhla, aby si terén prošla. Společně s Terezkou z naší brigády a jejím páníkem jsme procházeli velkou halu bývalé papírny. Byla naprosto v pohodě. Nebála se kanálů ani dalších úkrytů. Nereagovala na záhandé stroje. Neměla ani chuť si zavrčet na Terezku, i když byla na vodítku. Na volno spolu normálně běhaly - celkem se ignorovaly, ale věděly o sobě. Šla se podrbat nejen ke známým lidem, ale i (samozřejmě, že opatrně) k Zuzaně, kterou viděla poprvé. Udělali jsme jí odbíhanou, jen krátkou. Vše skvěle zvládla.
Cestou na trénink jsme se stavili za Zvolem v lesích - Kubík vybral trasu houštinami a přes skalky. Sangie byla většinou na volno a hezky přicházela na zavolání i si mne hezky hlídala. Jen chudák zase strašně slintala, jak jí nebylo dobře po cestě.
10.10.2013
Dnes jsem dostala FB zprávu z Ameriky od paní Emily Romanow, která si importovala Kanaánku z Izraele. Našli s manželem moje videa se Sangie, a tak se chtějí zkamarádit a prosí o rady. Jak jsem ji prý naučila skákat do náruče? A další triky? .... Vypadá to, že budeme přes oceán řešit specifika plemene. Její fenka Kira je 7 měsíců stará a prý se u nich doma (kde bydlí 4 měsíce) bojí strašlivě některých přístrojů (lednice, fén) a oni ji neumějí pomoci. No to jim nezávidím.... Sangie se doma naštěstí nebojí ničeho. Ano, uhne, když se nad ní něco vzánáší (včetně jídla, když jí hážu pamlsky), ale není to ta panická hrůza, kterou jsem na ní párkrát viděla v cizím prostředí. Dokonce i Koral se doma bojí vysavače a nebo když soused střílí. Sangie ne. Že by naše takřka roční cesta mohla být pro někoho vzorem? I když mi to přijde někdy jako pokulhávání? Rozhodně je to pokulhávání za borderkami, pudlíky či belgickými ovčáky... Nezbývá se nez zeptat, proč si člověk vůbec Kanaánce pořizuje, když život s nimi dá tolik práce? A hned si odpovědět, že je to přece skvělé - učí se milovat. A taky si váží toho, že je tolik milován od bytosti, která svou důvěru hned tak někomu nesvěří. Neměnila bych Sangie ani za nic. Život s ní je moc hezký.
A to je taková hezká tečka za touto kapitolkou. Zítra Sangie oslaví první narozeniny a začneme psát další kapitolu.

11.10.2013
Dnes má Sangie narozeniny. Jsem ráda, že ji máme. Retrospektivní album zde.
12.10.2013
Dnes Sangie předvedla žebřík na cvičáku v Lysé. CHvílemi cvičila, chvílemi se hroutila (což záviselo hodně od toho, kteří psi byli s ní na place). Ale jak viděla žebřík, tak se usmála a šla na něj. Dvakrát ho přešla nohoru i dolů.
13.10.2013
Koťátka, která se narodila Pomněnce přímo na Sanginčiny narozeniny, zdárně prospívají. Jakmile kníknou, Sangie k nim běží a kouká se na ně. Má o ně ohromný, stálý a soustředěný zájem. Ale není v tom žádná agresivita, vůbec ne. Zvědavost, to ano.
17.10.2013
Dnes jsem vzala Sangie s Aywy pro kozy na pastvu. Řekla jsem si, že je jí rok, začala hezky poslouchat, tak ať se zaučuje a pomáhá. No to jsem si dala... Místo, aby se zajímala o kozy začala prohledávat místní sklepy... asi už je to záchranářský pes celým srdcem, připomínalo jí to sutiny. Jenže já se starala o kozy (zrovna mají říji a kozel blbne, takže to není jen tak). A když jsem se sehnala, Sangie nebyla, zavolala jsem ji. A ona nepřišla na zavolání. Grr. Dost jsem se na ni zlobila. Ale co naděláš? Dovedla jsem kozy domů, a vrátila jsem se pro ni.. a ona nikde. Už jsem měla skutečně velký vztek a ten pomalu přecházel ve strach. Sangie očividně nebyla na pozemku, kde paseme. Kuba ji šel hledat k plotu se sousední pastvinou a já už si představovala, že tam Sangie utekla a teď tam řádí jako černá ruka, prohání ovce, trhá slepice apod. Když se stále nevracela na zavolání, tak jsem šla Kubu podpořit. A cestou jsem ji našla - seděla pod oknem ve sklepě cca 2,5 metru pod úrovní povrchu. A trpělivě čekala, až ji najdu a pomůžu jí ven. Ta se usmívala, když jsem se do sklepa naklonila. Ale, aby zavyla nebo mne jinak zavolala, to ne. S důvěrou na můj pokyn skočila do půlky zdi a já ji chytila a druhou půlku vytáhla ven. Jak se do sklepení dostala nevím. Ale je celá, zdravá a nešla po slepicích a zdá se, že kdyby mohla, tak by přišla... takže dobrý konec a obnovená důvěra. Jen pást asi nebude. Ale prohledávat sutiny, to jó!
23.10.2013
Dnes u nás byla milá návštěva, paní Svobodová z pražské ZOO SUŠ. Náležitě a pořádně si prohlédla Sangie a rozhodla se, že až tu jednou její pejsek nebude je mu teď 12 let, ale je zdravý), přiveze si kanaánce z Izraele - psa. Třeba by to mohl být ženich pro Sangie či její dcery. Mám z toho radost, bude mu u ní dobře.
24.10.2013
Krásná procházka jen se Sangie a kamarádkou s jejím psem Gerouškem (český strakatý pes). Cílem bylo probrat mantrailing, protože Geroušek s námi bude za dva týdny trénovat. Sangie se chovala jako vzorně vycvičený pes. Žádný problém ani s Gerouškem, ani s lidmi, ani se psy, které jsme míjeli, ani s přivoláním. Celou dobu se na mne vlídně usmívala a snažial se mi udělat, co mi na očích viděla. Ale také si s Gerem krásně pohrála. A také se šla kamarádit s rybáři, tkeré jsme potkali u Labe. Náležitě si ji prohlédli a podrbali. Jedna parta rybářů o ni jevila velký zájem a povídali jsme si o kanaáncích dost dlouho. Fotky z procházky zde.
Fotka, kdy si Sangie už stoupla a uposlušněná je Aywy. Škoda, že se mi žádná nepodařila tak, aby všechny čtyři holky byly v pohodě a koukaly se do objektivu.
Na agility byla celkem vyrovnaná a v klidu. Na sportovce je hodně ve stresu. Myslím, že jí vadí obrany a psi, kteří jsou cvičení na zadržování pachatelů. Jsou vedle ní v kotcích a štěkají a halasně se projevují. To se jí nelíbí. Stres byl dnes tak velký, že se při prvním vyjití na plac, nedokázala soustředit, odmítala pamlsky. Tak jsem se s ní jen prošla. Hrůza. Vzala jsem ji na motivační trail na nedaleké pole. MOc se to povedlo - hezky běžela za zcela cizím figurantem. A hezky se od něj nažrala. Po trailu byla najednou schopná na place i cvičit - chůze u nohy, sedni, lehni, krátké odložení atd. a již pamlsky přijímala. Zdá se, že práce, kterou zná, jí zbavuje stresu a dává jí jistotu. Na obrany ovšem chodit nemůže.
26.10.2013
Sangie se mnou byla včera i dnes na cvičáku. Včera agility a dnes sportovka. Před agility jsme si hezky pocvičili poslušnost. Vylezla i na vysoký žebřík. Jen z něj skočila dolů z půlky :-(hrozně jsem se polekala, že si něco udělala s nohama, ale to naštěstí ne, je to skokan). Budeme muset trénovat na žebříku nižším.
29.10.2013
Všimla jsem si, že Sanginčiny uši byly několik dnů divné - většinu dne jí plandaly špičky. Už jsem si říkala, co se děje a že jí budu muset přidat vápník a kosti do krmení, když tu se jí uši zase hezky postavily. A byly o řádný kus delší! Má teď ušiska jako pravý pouštní savec nebo jako netopýr. A to jsem si myslela, že už je má hotové a neporostou jí.
1.11.2013
Dnes jsme byly s Aywy a se Sangie na Pedagogické konferenci EVVO v Litoměřicích. Hezky doplnily mou přednášku. A Sangie si díky organizátorům zažila chvilku volnosti - volného pohybu mezi cca 140 účastníky ve velké budově. Bylo roztomilé, jak se s tím vypořádala se ctí, jak si mne hlídala a zároveň, jak zkoumala a šla se seznamovat s novými lidmi a s novými prostory. Nebyla nijak vystrašená, na nikoho se nezubila, dokonce ani dalšího pejska, se kterým se přátelsky očuchala. Při první přednášce se chovala nadmíru důstojně. Občas sice chtěla vykouknout na chodbu, ale rychle pohcopila, že teĎ má zůstat v místnosti. Pak o přestávce vyvenčení. Při druhé přednášce byla už unavená, stočila se do klubíčka a tvrdě spala pod stolem. A jednou krátce zavrčela na paní, co si stoupla blízko ní, ale hned jak se probrala, přestala a uklidila se o kus dál. Na konci obou přednášek se obě psice zvedly a začaly si velice vesele hrát a žužlat jedna druhou....
Nepodařilo se jen jediné - ještě před první přednáškou udělala hromádku před sborovnou (ostuda, uklidila jsem ji..) příště musím venčit déle a vytrvaleji.
3.11.2013
Dva traily na cvičení v Milovicích. Celou dobu bylo vlhko, trochu pršelo. První treil na Tondu, celkem krátký, motivační, do tvaru L, vydařil se. Druhý trail byl delší, slepý, přes houštinu, kde se stopovačka zachytávala (trhalo to psrojem, Sangie na to reagovala..), což vedlo k tomu, že se vydala jinudy. Pak si to ale uvědomila, vrátila se po vlastní stopě zpět a chytla se a našla figuranta. Hezké, jak si poradila, ale příště jí uděláme trail zase kratší a veselejší.
4.11.2013
Po návratu z práce Sangie nutně potřebovala "cvičit", takže se mi vnutila. CHodila po žebříku tam a zpět, dokonce dokázala na žebříku předběhnout váhající a bojící se Orfi (to Orfi moc nepotěšilo), CHůze u nohy, veliká pozornost. Začala jsem s ní dělat odložení vleže dle BH. Už celkem chápe, co se po ní che. Postupně prodlužujeme.
8.11.2013
V ložnice se Sangie poprala s Bessi. Celkem nevím, která začala. Když jsem k nim doběhla a zařvla na ně, Sangie hned přestala, Bessi po pár sekundách. Bessi má delší chlupy, vyšla z toho bez zranění. Sangie měla dvě drobné ranky na dvou nohou - ta mrška bordeří jí proštípla nohy. Ošetřila jsem ji betadinou. Při příštím setkávání jsem je bedlivě sledovala, zdá se, že se Sangie Bessince podřizuje. Vše proběhla v mírné nervozitě, ale bez dalšího praní.
9.11.2013
Dnes proběhla schůze sekce CA Kubu chovatelů málopočetných plemen. Sešli jsme se skoro všichni, ale stále v počtu velmi malém. Poradkyně chovu paní ing. Košťálová nám poradila, jak s budoucím uchovněním a krytím a zodpovídala trpělivě naše dotazy. Dostali jsme také návrh, uspořádat setkání plemene, které může být dokonce klubem podpořeno. Tak jsem hned začala vymýšlet, že by to mohlo být třeba mantrailing jednodenní soustředění.
Před schůzí jsme se s mými třemi psicemi a s Ester a Baffi nádherně prošli v Klánovickém lese (doprovázeli jsme Ester s Baffi na půlku cesty k babičce). Mj. jsme potkali fenku Rhodéského ridgebecka, se kterou se Sangie hned skamarádila a hezky se spolu (i s Orfi) proběhaly. V hospůdce u Lípy byla i sestřička Ava. Tak jak si byly jako malé podobné, tak teď mi to ani nepřišlo... je každá jiná. A Sangie mám zafixovanou, tak mi přišla najednou nějak hezčí :-). Přitom se mi vždy více líbila Ava. Jen jsem nakonec vyvírala štěně, které se mne méně bálo... no už je to dávno. Dnes je Ava s novými majiteli celkem v pohodě. Oproti Sangie je drobnější, což mne ani nenapadlo, že může být, protože mi Sangie přijde celkem malá. Ale je zase lépe nasvalená, to Sangie je samá noha, hodně potřebuje nasvalit.
Ava na Sangie, která si s ní chtěla při prvním očuchávání pohrát, vrčela. A tak se jí Sangie docela bála a začala také uvažovat o boji. Žel nebyl čas na vzájemné klidné seznámení. Věřím, že by si nakonec taky pohrály. Takhle nezbylo než Sangie udržovat v dostatečné vzdálensoti, aby se na sebe nezubily. Obě při schůzi pod stolem hezky spaly. Od naší skvělé paní chovatelky jsme dostaly sušené masíčko, které Sangie hned skoro celé zblajzla. Na oplátku se nechala od paní chovatelky hladit a drbkat na zádíčkách, což jí samozřejmě udělalo radost.
---
Večer ještě u televize začala nosit ponožku. A dokonce se o ni se mnou tahat. Byla to hra s peškem skoro jako s normálním psem. Oboustranná velká radost.

16.-17.11.2013 Soustředění mantrailingovýchtýmů z okolí
Do Lysé a Milovic se nám povedlo pozvat L. Satoru - instruktora mantrailingu. V sobotu a v neděli jsme se učili praktickou stopu. Sangie práce baví, velice. A hodně toho umí. Zároveň jí každé takové setkání zbavuje strachu z lidí a psů a dodává jí sebevědomí. Kromě toho, že se naučila - rozlišovat pachy, sledovat ten zadaný pach, přecházet mezi různými terény atd. - stává se z ní nadějný mantrailingový pes. Ale mimo jiné jsem ji poprvé viděla běhat s aportkem radostně před cizími lidmi. A taky jsem viděla velkou radost, kterou měla, když viděla odcházet figuranta. A nebo při návratu od něj. Do boudičky v autě chodila hezky po žebříku. Vyhovuje jí, že je nahoře a sama. Žebřík jí nedělala ždné problémy. A při večerním posezení ji každý prokrmil, podrbal. Neměla žádnou nepříjemnost se psy. Ani jednou se nezubila na cizího psa. Celkově byla prostě úžasná. Mám z ní takovou radost.
Jasně, někteří ty drobné pokroky neumějí ocenit. Nevidí je a také si neuvědomují, že je Sangie teprve 13 měsíců. A tak se divili, proč jsem si na výcvik vzala právě Kanaánce (Iveta), ale nakonec mi právě ona nafotila nádherné fotky s ní. Možná jsem jim i plemeno ukázala z jiné stránky. A po pravdě - Sangie nebyla nejbázlivější pes na výcviku. Ano, je opatrná, ale ne tak, aby to bránilo jejímu použití v budoucnosti.
10.11.2013
Dnes Sangie naposledy na agility jako divák. O přestávce jsem s ní zkusila udělat pár pořekážek a hned napoprvé se jí povedla série: skočka, skočka, tunel, skočka. Chodí hezky na ruku a tak se snad může hrdě zařadit mezi začátečníky. A má tam spoustu kamarádů.
16.-17.11.2013 Sangie byla na MT soustředění
Vydašilo se počasí. Hlavně to sobotní, kdy svítilo nádherné sluníčko, i když bylo již po polovině listopadu. Ale ani v neděli nebyla velká zima a nepršelo. Krásné posezení večer. Poněkud nahloučené spaní většiny členů u nás doma (původně to bylo plánované bez přespání, ale tak nějak jsme jim vyšli vstříc .. a bylo vše bez jakýchkoli problémů a zmatků, ani jedno zašlápnuté kotě ... :-). A Sangie si užila hosty. Jako správný Kanaánec na ně štěkala, když byli za branou, ale jako správný Jančaříkovec hned přestala, když jsem jí řekla a družila se. A taky se nechávala hezky prokrmovat od stolu a zvykat si na cizí hosty.
No a při tréninku samotném udělala velké pokroky. Už začala chodit dlouhé traily s křížením cizího kladeče v první části. Navíc je na Sangie vidět, jak ji každá taková akce naplňuje radostí, jak ji roste sebevědomí a jak se dostává do pohody co se týká vztahů s cizími lidmi i psy. Během přestávky mezi traily měla takovou radost ze života, že začala nosit pachovku, běhat s ní a tulit se s ní ke mně a "vykrucovat se" před ostatními psovody. Jako by jim ukazovala tu velkou radost, že je pracovní pes.
20.11.2013
Všimla jsem si, že je Sangie najednou více snášenlivá. Několikrát jsem ji viděla žrát či pít z jedné misky s Orfi, koťaty či s Baffi. Celkově se vůbec zklidnila a není tolik vrčící a nervní. A taky jsem ji viděla, jak svedla Aywy ke hře. A Aywy si s ní asi 15 minut hrála! (Aywy si normálně hraje jen s lidmi, hru se psy vlstně nemá ráda
Až jsem ji skutečně dlouho neslyšela vrčet na cizího psa (což dělala na vodítku, dkyž se bála, že nemůže utéci). Samozřejmě to je velká úleva. Na druhou stranu také pracuji cíleně na tom, aby její kontakty se psy, když je na vodítku, jí byly všechny milé a včas končily, když ten druhý pes nebyl úplně v pohodě a začínal vrčet. U plotu samozřejmě na psy štěká, ale nechá se i odvolat. Všimla jsem si, že na lidi ze sousedství u plotu ani neštěká - jen se k plotu chodí dívat, když jdou a nevšímají si jí, neštěká. Jakmile ale jde někdo, kdo kolem nás nechodívá pravidelně, tak štěká. Možná ji za pár měsíců budu moci na zahradě nechávat spolu s Orfi hlídat.
22.11.2013 Krátký trénink v Lysé
Sangie -jeden trail na Tondu, s lomem. Sangie šla víceméně podle očích (byla to motivačka, viděla figuranta odcházet), konec pak vypracovala za pomoci pachu ze stopy i ze vzduchu. Druhý trail měla na Simču, hodně dlouhý. Šla podle mne spíše po pachu ze vzduchu, stopy se držela jen několikrát, orientačně. Radostně skáče, když je v pachu a blíží se k figurantovi. Pak ale asi metr od něj chvilku přemýšlela, co to vlastně našla. Pak ale k Simče v klidu došla a přijala odměnu. Orfi si udělala taky dva traily. Jeden poměrně delší, částečně motivační (viděla odcházet), s lomem, na cizí figurantku (máme novou začátečnici) - hezký, šla hodně po stopě. Hezká práce na konci. Druhý již po tmě. Bessince dělaly figurantky cvičení dle Tondových pokynů podle tréninkového plánu od Luboše. Vše povedené. A se začátečníky jsme udělali hezkou práci.
22.11.2013 "Rvačka na posteli"
Právě teď Orfi, Sangie a Bessi hrají "na rvačku" na přehozu přes naši manželskou postel. Orfi leží na zádech, nohama kope a Bessi ji okusuje. Sangie ji objímá nohama. Orfi vedle kouše plyšáka, o kterého asi "bitka" vznikla. Je to divké, ale přátelské a všechny to moc baví. Orfi zrovna přemýšlí, zda je plysák to, co chtěla. Není. Necháváho být a jde si skočit na Sangie. Chce si taky hrát. Bessi jde k plyšákovi, ale jen na chvilku a vrací se ke hře. Mia vše sleduje, opatrně a s odstupem. Orfi si ji všímá a jde ji olizovat. Vrtí při tom ocasem a klopí uši. Mia se nechává opečovávat, občas trochu zavrčí, aby brzdila nadšení a nebyla zašlápnuta. Pak raději skočí do houpacího křesla. Orfi skáče na Sangie alá nakrývání. Sangie ji utíká a společně s Bessi skáčí na postel. Okusují si krky a obojky. Teď je na zemi Bessi a Sangie je nahoře. Není to štěstí, že je jich více?
---
Hru ukončil Dan, který přinesl nového plyšáka ve tvaru vlka. Všichni ztuhly a opatrně si ho šli očichávat. Orfi, aby nás bránila, ovšem hned poznala, že to není opravdový vlk. Bessi si vlka obešla a zdlouhavě mu čuchala pod ocásek, který si nosem zvedla. Pochopila, že to je hračka a začala se ji snažit aportovat. Sangie se k němu nepřiblížila. Neodvážila se - pro jistotu, co kdyby ožil?
30.11- 1.12.2013 MT Ostrov nad Oslavou

Zde se lze dočíst, jak to Sangie šlo na MT soustředění.

Přesunutá část deníčku - 9. díl (srpen 2013)

16. října 2015 v 14:28 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
1.8.2013
Těžko vypsat, jakou mám ze Sangie radost! Mezi mnou a jí proudí nějaké fluidum. Rozumíme si. Když jsem byla čtyři dny bez ní s Orfi na výcvikovém táboře, kde jsme složily dvě zkoušky, tak se mi po Sangie strašně stýskalo. (Aywy jela také - jako doprovod. Sangie nemohla kvůli hárání.) Máme se rády. Já se snažím ji podporovat. A ona se snaží mi dělat radost a poslouchat mne. Dokáže i na krátké syknutí přestat štěkat na lidi, kteří jdou kolem plotu. A také na návštěvy. Uvědomuji si, jak je to pro ni náročné, když Kanaánci běžně vyštěkávají návštěvníky celou dobu, co jsou na návštěvě, nebo, jakmile se na návštěvě pohnou. A ona se utiší na tichý povel! Na procházce nemá chuť neposlouchat. Přijde vždy a poměrně svižně. A má moc ráda občasné tréninky poslušnosti. Jak vidí, že beru klikr a pamlskovník, už stojí u branky a loudí, aby cvičit mohla právě ona. Jak ta umí vrtět ocasem a celým tělem. Jak se umí smát a jak otvírá hubu a klopí uši, když se na ni podívám. V domě mi dělá stín - chodí za mnou a pospává tam, kde jsem. Popř. se snaží mi pomoci. Včera mi kachny vlezly do (právě uklizených) odkládacích kotců na psy a začaly zase trousit zelená hovínka. Zuřila jsem a vyháněla je. Sangie mi okamžitě přišla (spolu s Aywy, Bessi a Orfi) pomoci. Tak se rozohnila, že jsem myslela, že jim překousne krk. Ale na povel se úplně hned zklidnila a přestala je ohrožovat. Skoro neuvěřitelné. Tolik se snaží, aby se mi zavděčila. Dnes přijela Tondova sestra s malým synovcem - zavřela jsem na chvilku psy do odkládacích kotvů, protože se jich bál (bál se i sedmitýdenního koťátka..). Aywy a Orfi se hned zklidnily. A Sangie přestala štěkat asi po minutě. Nejvíce v kotci řádila - jako vždy - Bessinka. Ovšem, jak jsem ji vytáhla a na vodítku nechala návštěvu očuchat, také přestala. Sangie má proti Bessince mnohem klidnější nervovou soustavu. Borderky jsou opravdu hodně dráždivé. Kanaánec mi v tomto ohledu vyhovuje více. Ale musím napsat, že někdy ode mne odhání (s vrčením a jako chňapáním, ale plížíce se) ostatní psy i kočky. Někdy mne chce mít jen pro sebe. To je samozřejmě ani trochu netěší. Ale opět - dokáže přestat, když ji za to vynadám. A pak sedí těsně vedle ostatních a ani se na ně nekoukne. Jindy si s nimi hraje a olizuje je - je ráda, že je má, ale někdy mne chce jen a jen pro sebe. Musím dávat pozor, abych nikoho neošidila. Hlavně Aywy ustupuje, ale pak smutní. Dnes ráno mi Sangie donesla hračku- plyšáka a chvilku jsme se o něj přetahovaly. Je to zázrak, že občas překoná tu zoufalou podřízenost a rozjede se a třeba na mne vyskočí nebo se se mnou potahá. Máme několikrát za den takovou hezkou chvilku. Ze všeho nejvíce ji těší, když mi smí olizovat obličej. A také má radost, když na mne může skákat a dotýkat se mne. Vždy ji překvapí, že se nezlobím, že něco se může. Stále ji překvapí, když na ni nejsme zlí. A nebo, když po ní hodím pamlsek. Ale už tolik neuhýbá, jen maličko. Zatím se ho ovšem neodvažuje chytat za letu (ale pracujeme na tom). Její vrozená očekávání od lidí jsou zřejmě jen ta nejhorší. A důvěru kapku po kapce budujeme. A jak se jí to líbí!

Jinak stále spí s námi v ložnici. Nechci, aby spala venku a "zvlčila". Občas si vleze i do postele, ale skutečně jen málokdy. Z ruky už jí krmím jen při výcviku. Myslím, že počáteční krmení většiny potravy z mé ruky byl dobrý nápad, že se tím náš vztah posílil. Stále ji nebiju a nemyslím, že bych někdy začala. Už jsem jí dlouho ani nešťouchla, když zavrčela na psy (proč, kdy umí přestat na povel).
5.8.2013
Sangie dohárala a myslím, že se povahově maličko změnila. Je méně štěněcí. Rozhodně si troufne některé věci, které si dříve netroufala. Například, když šla ke Kubovi do pokoje a Aywy na ni vrčela, že tam nemá chodit, tak stejně šla. Skončilo to potyčkou, ze které Aywy měla malý kousanec na uchu. A Sangie vybojovala možnost se pomuchlat s Kubou v jeho posteli. Sangie se po několika dnech také objevily drobné šrámy, těžko ovšem říci, zda od Aywy nebo zda se někde škrábla o větev... Nicméně od té doby si Aywy dává pozor, aby ji nebuzerovala... Také se Sangie asi dvakrát hlasitě porovávala s Orfi, což je co říci, protože Orfi je nebvykle nekonfliktní zvíře. Jasně - provokuje, ale není konfliktní. Ale narostlá Sangie ji nenechala chladnou a musela ji vychovávat. A také se pustila do Korálka, kterému dosud ustupovala, až se učurávala strachy. Korálek byl napoprvé natolik překvapen, že se jí vzdal. Napodruhé už ji zase opatrně odporoval, ale do konfliktu s ní nešel. Získala nad ním převahu a je na ni pyšná. Hlučnost a chuť dokazovat stále větší převahu mne u Sangie dost štve. Většina konfliktních situací totiž vzniká jako boj o mne - když je u mne Sangie, vrčí často na ty, kteří se také chtějí přijít podrbat. O misku vznikají spory vyjímečně. Nicméně na cvičáku agility se se psy očmuchávala nadmíru přátelsky (dokud jsem je nepohladila - to pak chtěla začít vrčet, musela jsem ji káznit). Je ovšem velice poddajná - přestane, když jí řeknu, takže na tom usilovně pracujeme. Ale klidná a mírotvorná povaha to není a nebude. Myslím, že má velikou touhu si vyřešit hierarchii - konflikty nemá s Miou a s Baffi. S Bessi občas (ona na ni taky někdy vyjede, hlavně u misky), s Orfi občas, ale tyto řídké střety jsou proloženy hrou, láskyplným olizováním aj. vstřícnými aktivitami. S Aywy je to složitější - Aywy ji moc nebere a vzájemné olizování připustí opravdu jen výjimečně, chce svůj klid a nejlépe i svou paničku sama pro sebe. Ani o přízeň od Orfi moc nestojí, ale na své dcery vrčí minimálně a když ji zavřu s Bessi do jedné přepravky v autě, tak obě spí (když ji zavřu s Orfi, tak na sebe vrčí po celou dobu).
7.8.2013
Sangie má na loketních kloubech otoky. Na levém větší. Snad je to spojeno s vedrem. Nebo, jak na mne skočila a já ji nechytila a ona spadla? Nebo jsou to proleženiny? Nebo je to alergická reakce na odblešování? V každém případě ji beru na procházky na vodítku (vůbec se jí to nelíbí) a také se snažím, aby spala na měkkém (nejraději spí na dlaždicích či na parketách). K veterináři se mi zatím nechce - asi by jí to napíchli a vytáhli, ale k tomu nemám důvěru. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Snad se otok vstřebá sám.

10. 8.2013
Sangie byla poprvé hledat v sutinách. Ještě před začátkem hledání věděla, o co jde (figurant odchází, není blbá) a těšila se!
osud jsme sutiny jen procházely a zvykaly si na ně. Hezky terén prohledávala, nečuchala k odpadkům aj. nevábnostem, ale hledala figuranta. Prošla si všechny místnosti a vzadu (asi v osmé) ho našla. To bylo radosti :-) - zase začínám se štěňátkem :-). Ale Aywy (ZZP2, ZTV2 aj.) a Orfi (ZZZ, RHTE aj.) jsou dokladem toho, že začátky mohou vést k cílům... třeba i u Kanaánců...
Také moc pěkně hledala v plochách - nástřely i hledání - vše s drivem a chutí a bez zaváhání. Celkově jsem ji ale na výcviku hodně šetřila (otoky kloubů), venčila jen na vodítku, aby neběhala a do klece dostala tlustou matraci, aby se neotlačovala. Z pelíšku jsem ji vytáhla každý den jen 4 x na "práci" a několikrát na krátké venčení. No a taky byla na place na krátké poslušnosti. Povedlo se mi přesvědčit Tondu, aby nás nafilmoval. Tady je jak se učila chodit do tunelu. Zde je tréninková chůze u nohy. A zde je hra před výcvikem a polohy před psovodem (sedni, lehni, vstaň. Zde je hra s její kamarádkou novou Bonnie (australský ovčák) - náklonost je oboustranná a velká.
12.8.2013
Návštěva veterinární kliniky v Praze: loketní klouby se nezlepšily, dostala Norbrook 100 mg - 1/2 tablety denně. A za týden se uvidí. Samozřejmě klid.
18.8. 2013 Vztahy se psy
Přemýšlím o tom, jaké má vlastně Sangie vztahy se psy/fenami. No rozhodně není tak přátelská, jako je například Mia a Orfi. Asi by se to dalo nazvat, že "je hodně hlasitá". Její projevy jsou hodně silné. Když má pocit, že je potřeba cosi hlídat, na psy zuřivě vrčí a sápe se po nich. Naopak, když se psa/feny bojí (jako například Bloodhoundice na mentrailu), tak je to taky silná scéna - úplně si zoufá. Často hlídá i mne a odhání ode mne psy, abych je nedrbala. Včetně Aywy a Orfi a dalších psů v naší rodině, co je jim samozřejmě málo příjemné. Zároveň je ale velice ovladatelná - stačí, když na ni houknu a přestane na ně vrčet a začne je odstrakovat zadkem... někdy se ovšem snaží podvádět a odhání je "zlým pohledem", což slabší povahy (Baffi, Aywy) řeší. Jediný pes, na kterého si v naší domácnosti nedovolí, je Mia - druhá nejstraší z fen, úplně nejmenší ze psů. Na Korálka si Sangie taky troufá - někdy, jindy se mu zase podbízí. Největší kamarádkou doma je s Orfi, která ji ovšem jednou nebo dvakrát výchovně srovnala... i Bessi si od ní nenechá !zlé pohledy" vždy líbit a někdy se po ní otočí. Celkově lze říci, že s domácími vychází, ale hodně se prosazuje. Jak s cizími? Pro klidné setkání se psem jsou klíčové dva faktory: zda psa už někdy viděla a setkání bylo příjemné - tyto psy si pamatuje i řadu týdnů a pozná je a jde se k nim radostně kamarádit a reakce páníčků cizího psa. Má takových přátel celou řadu, nejen psů, ale i fen, a těžko vystopovat, podle čeho si je vybírá. Je to z fen například white teriérka Viktorka, kříženec typu teriér black Terezka, australská ovčanda Bonie... Ze psů mne napadá labrador, kterého potkala, když utekl, černý kříženec jedněch sousedů velikosti fouska a další.
Na fotce níže je zcela náhodné setkání po intenzivce agility. Psi volně pobíhali a Sangie se bez problémů vyhýbala psům, se kterými by mohl vzniknou konflikt, hrála si s našimi psy a také si našla tuhle kamarádku - psici, co nikdy před tím neviděla...
idé, co se už předem setkání se "strašlivým Kanaánským psem" bojí, asi přenáší nějaké nepříjemné fluidum vzduchem a Sangie je ve střehu. Nebo to je nějaký signál ode mne? Když jsem v pohodě nebo u toho nejsem, tak OK, když se bojím kvůli úzkosti majitelé nebo vlastní... kdo ví...
Ovšem už si taky srovnala několik psů/fen pod sebe. (A nezabila je :-). Jednou to bylo roční štěně kelpie, které po ní vyjelo. Nahrabala ji pod sebe a jak se štěně vzdalo, přestala ji trápit. To bylo velice přiměřené. Když ji držím na vodítku, tak se zubí na některé psy úplně strašlivě. Možná je zdravé, nechat psy, aby si vyjasnili pozice (pokud neteče krev).
Zde nebo zde si můžete podívat na kamarádku Bonie - fenku austalského ovčáka, se kterou byla Sangie zkamaráděné během jedné sekundy. Na prvním videu je vidět, jak panička Bonie krmí Bonii piškotem. I přes to nevzniká žádný konflikt.
Možná je důležité i to, že mnozí psi na ni hodně vrčí, např. kříženka alá krátkosrstý focterié Tulinka - ta nevynechá jedinou příležitost, aby na ni nevrčela nebo se na ni nešla "významně" podívat. Když jsme je pustily, aby si to spolu vyříkaly, dostala Sangie napráskáno.
20.8.2013
Dnes na cvičáku před agility se se mnou Sangie poprvé tahala o pešek jinde, než doma. Pravda - nebyl tam nikdo jiný, než já a Dan, ale i to považuji za velký úspěch! Hra s peškem přichází jen občas. Sangie má velký problém překonat jakýsi strach se se mnou (milovanou a uznávanou šéfovou) tahat o cokoli - vše mi hned pouštěla a přenechávala. Jaké to bylo překvapení, když za tahání přišla má pochvala (slovní marker). Postupně se učí tahat déle a déle. Ale ne vždy má náladu - často kolem hračky projde naprosto bez zájmu.. kořistnický pud má nastaven jinak... Ale snažíme se ho rozvíjet i tak. Nejvíce se to dařčí, když "je v náladě", když přijdu domů nebo když ji vyndám z odkládacího kotce. To má vítací náladu, při které si ke mně už dovoluje pěkné věci - nejenže na mne skáče, ale kouše mne a drápe se mi do náručí... jak jsem ráda za tuto divokost a odvahu si ke mně něco dovolit! Ale není lehké vždy tyto poměrně akční projevy podporovat (občas se bojím, že budu skalpována). Ale sanžím se, protože to považuji za důležitý krok v našem vztahu. A v této rozmařilé chvíli jí strkám pešek místo své ruky strkám do zubů pešek - a taháme se. (Musím nosit pešek v kabelce do práce, abych ho měla poruce, když se vracím.)
25.8.2013 Zážitky z výstavy
Sangie měla na první výstavě celkem smůlu (a) změnili rozhodčí, aniž by cokoli napsali (a my jeli za konkrétní, vlídnou a trpělivou.. a dostali paní, co byla hrr a zakázala nám vystavovat na pamlsky), (b) vyvolali nás v jiném pořadí, než bylo uvedeno v katalogu, před místo po celém jednom plemeni, čili jsem Sangie ani nevyvenčila ani nerozcvičila ani jsem nestihla dát Danovi z batohu foťák. Škoda peněz. Více v sekci Výstavy.
Rozhodně to pro Sangie bylo hodně stresující. To je vidět z fotek a videí, které udělala naše chovatelka paní E. Hniličková (díky tomu, že nás jela doprovodit vůbec nějaké máme). Je vidět, jak je Sangie většinou naprosto ve stresu. Jen chvilkami ukazovala svůj veselý obličej a pohled. Bylo tam na ni moc lidí, cizích psů a hlavně hluku a netrpělivosti. Je to plemenem a mládím. Dokonce dvakrát zavrčela na lidi, což nikdy před tím neudělala. Poprvé na paní chovatelku. S tou se neviděla přes půl roku (pro Sangie je to cizí člověk, kdežto ona ji samozřejmě miluje), nicméně na ni neštěkala, nevrčela, když přišl, šla se k ní přivítat, nechala se od ní drbat... prostě úžasné, ale pusinku na nos - to už bylo moc, zavrčela. Ale neutekla a dále se nechala drbat a mazlit. Jen řekla: "Tohle jsi přehnala!" Škoda, že jsme to neuhlídali a neuvědomili si, že půl roku je pro 10 měsíčního psa příliš dlouhá doba, aby si pamatoval... Paní chovatelka se jí samozřejmě hned omluvila a dále se s ní mazlila bez pusinek. Čili toto se vyřešilo dobře. Ovšem podruhé zavrčela při ústupu na vodítku před paní rozhodčí, která se ji sápala do huby, aniž se s ní seznámila, aniž by respektovala mně, že jí zuby ukážu sama... Paní rozhodčí samozřejmě neměla chuť se Sangie omlouvat a uklidnit jí, čili to skončilo tím, že Sangie vycouvala a vrčením vybojovala, že se jí rozhodčí bála a zuby dále zkoumat nechtěla. Samozřejmě se jí to spojí - vrčím, nemusím... čili máme z výstavy toto blbé prvenství...
Ano, během čekání se nechala pohladit od celé řady lidí, dětí i dospělých, mnohé si dokonce sama na pohlazení uhnala - projevovala o ně zájem. Dokonce i dvou či třem lidem, se kterými se seznámila v pohodě ukázala i své krásné zoubky. Ale už si zkusila vrčení a bojím se, že už vrčet bude vždy, když se bude bát a nebude chtít spolupracovat... Stále ale věřím tomu, že by kousla jen zahnaná do rohu bez možnsoti úniku a při naprosto pitomém chování člověka, který by ji stresoval. Dosud nezavrčela nikdy ani na veterináře, co jí očkovali a vůbec na nikoho. Fakt stačí, aby člověk, který je s ní v kontaktu byl maličko opatrný ... škoda, že rozhodčí nebyla znalec psího chování.
Na fotkách (vyfotila je E. Hniličková) je dobře vidět stres, který Sangie na výstavě prožívala. Stačí se podívat na uši, ocas, vodítko...
21.8.2013
Dnes jsme měly se Sangie "rozpustilou chvilku" doma na dvoře. Sangie se pěkně rozjela a mimo jiné vystřihla poprvé cvik "aport s předsednutím". Aportovala balíčky papírových kapesníčků. Měla jsem jich v kapse (po úklidu Kubova pokoje) asi pět. Tak to nějak vyplynulo ze situace... Díky tomu jsem hned najela na "dvojitý aport" dle Petry Šenové. Sangie se chytila, okamžitě pochopila, že dva balíčky jsou lepší, než jeden, a moc se jí to líbilo. Zopakovala to několikrát, ale nejlépe je jí to povedlo hned napoprvé. Jak ta je ráda, když je pochválena! (Cvičili jsme bez pamlsků, jen na mou radost.)

Také mi několikrát skočila do náručí a na povel skočila do náručí i Danovi.
26.8.2013 Podej!
Dnes ráno jsem se oblékala brzo, protože kromě hospodářství našeho, chodím ještě krmit k sousedům na druhém konci ulice - jsou na dovolené. Při tom spěchu mi spadly ponožky na zem. Z mých psů u mne byla jen Sangie, ale automaticky jsem řekla: "Podej!" (Nerada se ohýbám, zvlášť po ránu.) A Sangie mi ponožky podala. Kanaánec!!! A jak ji těšila ta radost, kterou mi udělala. Pohodila jsem ponožky ještě asi třikrát, vždy je s nadšením asistenčního psa podala. Ještě se nám snad podaří ten kořistnický pud vybudovat!
28.8.2013 Návštěvy

Sangie má ráda návštěvy. Jak jsem pochopila - na rozdíl od naprosté většiny Kanaánců. Rozhodně na ně neštěká déle, než jiní psi. A rozhodně miluje drbání celkem od kohokoli (jistě až po adaptační fázi). Co je moc, to je moc. Na fotce níže je vidět celkem překvapený Kristián (kamarád našeho syna Jakuba) - takové ranní vítání první noc, co u nás spal, nečekal. Ano, Sangie si ho ráno našla a šla se mu svalit na klín a dožadovala se drbání. Nakonec Kristiánovi došla trpělivost a vyhodil ji. Ona by se drbala snad celý den...

Přesunutá část deníčku - 8. díl (červenec 2013)

16. října 2015 v 14:22 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
V pátek 5.7.2013 jsme se vydali do Jílového na setkávací procházku s Kanaáncem Dolevem de Solemel a jeho lidmi. Dále šla i naše groenendaelka Cikáda Orfi (viz foto) a také borderky Aywy a Bessi a Mia.
Dolev byl do ČR improtován jako první pes (samec) a jako druhý zástupce plemene Kanaánského psa (hned po Chany - mamince Sangie). Pochází ze stejné francouzské CHS, ale není příliš příbuzný (samozřejmě má v předcích krasavce Bayuda). Dolev je velice dobře socializovaný a milý pes. Je mu šest let, je zdravý, plnochrupý, má moc pěkný výraz. Je krémově bíý a má velice kouzelně zabarvené uši! eho lidé mi toho o životě s Kanaáncem hodně pověděli! Jsem jim moc vděčná! Tolik zkušeností jako oni a Hniličkovi v ČR nikdo nemá. Jejich přístup je skutečně velkorysí. Milují ho a on miluje je. To je základ všeho. Porovnávají s huskym, kterého měli před Kanaáncem. Proti husky je Kanaánec ovladatelnější, neutíká za zvěří, lépe se cvičí... Dolev ani není nijak zvlášť konfliktní se psy. Samozřejmě cizí dospělé psy nemusí a oni nemusí jeho, ale nezabíjí, například ho napadl malý teriér a přežil... Žel Dolevovi lidé nemají chovatelské ani výstavní ambice. Nechali se velice rychle odradit (jedno setkání s byrokraty v ČMKU a Klubu chovatelů málopočetných plemen) a rozhodli se, že toto pro spokojený život lejstra nepotřebují. Mají naprostou pravdu, ale ... tak moc by se mně Dolev líbil jako budoucí ženich... A vzájemné sympatie Doleva a Sangie byly velké! Ptala jsem se Dolevových lidí např. na to, zda by si (kdyby neměli Doleva) pořídili znovu Kanaánského psa. Odpověděli, že spíš ne, protože jim vadí, jak hodně hlídá. Problém popisovali tak, že, když k nim někdo přijde, tak štěká a nedokáže přestat. Ze stejného důvodu prý byli i vyloučeni ze cvičáku (nebyli tam úplně šikovné instruktorky) - když začal štěkat, neuměl přestat a bylo (pro ten den) docvičeno. Dolev nám několikrát takový záchvat štěkání předvedl, ale nikdy to nebyl záchvat bez ustání. Ani v restauraci, kde jsme skončili náš výlet (se všemi šesti psy :-). Ovšem narozdíl od Bessinky, která se pokusila servírku, co nám brala prázdné talíře štípnout (pozor, zlodějka!), Dolev jen párkrát štěkal. Ovšem mé psice Sangie, Orfi, Aywy a také Mia klidně ležely jako vzorné hospodské povalečky. Čili jsem byla dosti pyšná a chlubila jsem se, že Sangie ani na návštěvy nijak zvlášť neštěká. Dolevovi lidé mne usadili tím, že ani Dolev do roka věku nijak zvlášť neštěkal a že to prý na Sangie přijde... tak uvidíme. To bych asi byla dost nerada, doufám, že si to Sangie uvědomí!

Bylo to moc milé setkání. Strašně mne mrzí, že se Dolevovi majitelé nechali odradit a Doleva nepřeregistrovali, nevyžádali si export pedegree a tudíž s ním není možné krýt. Samozřejmě, že kvůli mně - měla bych jednou o tolik jednodušší cestu za ženichem. I když je Dolev se Sangie příbuzný přes Bayuda, určitě bych ho pro budoucí štěňátka využila. Bayud je "super předek", čili bych to viděla jako vhodné spojení se záměrným imbreedingem. Navíc se mi Dolevova povaha i Dolev sám tak moc líbí. Ale na druhou stranu obdivuji i Dolevovi lidi za to, že tyhle (z jejich pohledu) blbosti neřeší. A já jsem teď v etapě života "bláznivá chovatelka" a už teď myslím na ženicha... Uvidíme, jak to všechno bude. Jisté je, že do příběhu Sangie štěňátka patří a určitě bych alespoň jednou nějaké (cca za dva roky) ráda odchovala.

6.7.2013

V sobotu 6.7. jsme byli cvičit v Milovicích - hledání v plochách. Sangie provedla hrozěn zajímavou věc. Když ji Tonda vypustil, aby mne našla, běžela chvilku po stopě, pak ale chytila můj pach z lesa a vyrazila po něm. Pak se ale zastavila - a já jsem úplně zřetelně viděla, jak si vzpomněla, jak se v pondělí ztratila, když se držela čerstvého pachu - vrátila se na stopu a dohledal mne po stopě. Bylo to naprosto neuvěřitelné, jhak si propojila zkušneost z pondělí a zakomponovala ji do tréninku. S velkým drivem hledala i TOndu. Ilču (relativně) cizího figuranta objevila jen s podporou. Ale je mi jasné, že dobrá odměna zapůsobila, aby příště byla k hledání Ilči či úplně cizích motivována o trochu více.
9.7.2013

Šedivce se narodila další koťátka. Sangie mne na ně upozorňovala upřeným poheldme. Velice opatrně a citlivě a s velkou mírou zvědavosti a s velkým zaujetím se na ně dívala do kotce. Je to drhý porod, u kterého mi "asistovala".
9.7.2013 Podivné chování při návštěvách

Sangie při posledních několika návštěvách předvedla takové divné vzorce chování. Na návštěvu štěkala jen krátce, u branky. Pak už ne (narozdíl od ostatních Kanaánců). Ale návštěvu si hlídala, nepustila k ní žádného dalšího psa. Velice hlasitě vyjela po Aywy a Korálkovi a po ORfi, tkeří se šli k návštěvě podrbat. Sangie návštěvu považovala očividně za svou a žíkám si, zda je možné, že zuřivé chování- hlídání návštěvy takhle netransformovala. Chudince jsem ale stejně vynadala. Vypadalo to, že na mne kouká a ptá se co tedy vlastně chceš? Nechceš štěkání u plotu, nechceš štěkání a hlídání návštěvy, nechceš, abych návštěvu hlídala před ostatními psi... co chceš?
10.7.2013
Velká zpráva! Sangie poprvé hárá. Povedlo se jí to, že bude vonětn na soustředění mantrailingu :-( , ale zase bude čistá na svou první výstavu :-) ... ať je to jakkoli, je to má krásná velká holka!
11.7.2013
Trénink vyhledání - dva nástřely. Jeden na mne - již trochu hledací (letěla v pachové stopě), druhý na Tondu (jednoduchý). Oba perfektně provedené s velkou chutí a s drivem.
12.-19.7.2013 Mantrailing Krucemburk
Sangie se jako první Kanaánský pes v ČR a SR zúčastnila soustředění IBHA. I když jsem stále trvala na tom, že je to štěňátko a začátečník, výcvikáři se nedali, a tak jsme jí zkusili udělat již třetí den stopu na cizího člověka (doma chodila především na mne a zde dva dny na Tondu aj. členy rodiny). Jak to bylo nádherné, když na pachovce vzala stopu na cizího člověka a došla jí a našla ho! Dokonce sežrala i pamlsek, ačkoli od cizích skoro nikdy nežere. Samozřejmě, že opatrně a váhavě. Ale zase ho neštípla do prstů. Zřejmě jako odměna za stopování jí žrádlo od cizího přijde přijatelné.
A video z jednoho z prvních trailů. A zde je vidět již složitější trail (figurant je schován v lese). Na obou záznamech sledujte s jakou chutí jde do práce (před nasazením postroje a před pachovkou) a s jakou chutí pracuje. Škoda jen, že kameraman nedokázal zachytit i práci u figuranta v druhém záznamu (figurant byl na kraji lesa - nebylo vidět). Po trailech zase přicházelo veliké uspokojení a radost. Samozřejmě, že na mne vyskakovala a hrála si se mnou packovanou a radostně kolem mne běhala atd. Ale jednou se ta ohromná radost projevila i tím, že zvedla klacík a přinesla ho ke hře německému manželskému páru, který seděl vedle nás, vyzývala je ke hře. Ona - Kanaánec! Nepředstavitelné, že?! Ale stalo se. Jenže paní má německého ovčáka, tak si začala hrát se Sangie jako s německým ovčákem - hodně energicky. A toho velkého tahání se Sangie poměrně brzy zalekla a ustoupila jí. Ale bylo to tak dojemné vidět Sangie, jak se má k naprosto cizím lidem!
Sangie celý týden velice pěkně čuchala. Ale k cizím si zachovávala (byť stále se zmenšující) odstup. Ne zase tak velký, jak by Kanaánec mohl, ale jistě větší, než labradoři a podobná plemena. Projevovalo se to tím, že nežrala od každého, hladit se nechala až po delší chvíli na seznamování (jinak uhýbala), párkrát se lekla figuranta na konci stopy. Podobný odstup měla i v nových situacích - např. nástup na pramičku. První den nenasedla bez donucení, druhý den skočila několikrát dovnitř i ven sama a radostně. Hrozně rychle se její váhání odbourává. Za ohromný úspěch považuji to, že čuchala na zcela cizí lidi již druhý den pobytu, neštěkala nijak strašlivě při pohybu lidí kolem našeho pokoje (byli tam mnohem uštěkanější hlídači), krásně si pohrála s několika psy, se kterými se seznámila (jen s BH Corinkou se kamarádit nechtěla- měla z ní panickou hrůzu), její největší kamarádkou se stala Bonnie - dvouletá fenka australského ovčáka, skamarádila se se všemi lidmi, kteří tam byli (hlavně s Bohdanou - s tou si vyšla i na procházku na vodítku - sic! ani se po mne neohlédla). Moje kamarádka z dětství Pavla D. jí moc pochválila, jak hezky vyřešila konflikt se stejně starou kelpií. Při volné hře se do ní kelpie pustila (prý na popud malé kníračky stejné majitelky). Sangie kelpinku srovnala, ale hned jak se jí vzdala, tak ji pustila a nic jí neudělala. Další fotografiezde. Další info z výcviku (jak to šlo našim dalším pejskům atd). zde.
Zažila jsem s ní několik historek. Například na jednom trailu v lese (nemám ho natočen) se po několika metrech ztratila. Bylo to tam hodně pošlapané od dalších lidí, prostě zapomněla pach kaldeče (byl to cizí člověk). Udělala kruh, zamyslela se a pak si sedla před výcvikáře Luba a koukala jakoby za něj - tu z leva, tu z prava - kuk a kuk. Lubo měl ruce za zády. Také jsem se koukla co tam má a on v ruce držel pachovku (předmět, ze kterého se sumuje individuální pach).
"Aha ona chce pachovku!" došlo nám současně. Tak Lubo hodil pachovku na zem, Sangie ji znovu nasumovala - pečlivěji a vydala se po stopě. Po pár metrech se oklepala, zvedla ocásek a doklusala po stopě (s různými obloučky) až k hledané osobě. Nadchlo nás, jak je chytrá a jak si dokáže si říci o to, co potřebuje. Ale tak zašlapaný terén už jsme jí nedávali. Musí získat více zkušeností na čistém terénu a nesmí ztratit motivaci.
V úterý všichni psi dostali traily na hranici svých sil - aby se ukázalo, co zvládají a dalo se to ještě popř. zpravit do odjezdu. Aywy vypracovala v horku 4 h trail apod. Pro Sangie byl našlapán také hodně dlouhý trail, s obloučky a s přechodem terénů. Rozešla se moc hezky. Pak chytila pach figuranta a rozběhla se do hodně vysokétrávy přímo k němu. Skákala rozkošně jako klokánek. Ale nedoběhla. V půlce trasy se lekla, že se ztratí a vrátila se na stopu. Toto ji naprosto vyčerpalo (bylo vedro), a tak si ulevila - chytila si běláska a snědla ho, podrbala se atd. A po pár minutách si našla stopu a vydala se po ní k figurantovi. Našla ho. Velice oceňuji to, že nezapomněla na figuranta. Ale opět - takhle dlouhé traily se nesmí dávat moc často, aby se nepoakzila motivace. Asi tak deset kratších, tkeré se udělají s drivem a pak jeden delší a těžší.
Další zážitek z výcvikového týdne je spojen s jejím strachem z bloodhoundů, hlavně z feny Corinky. Sangie dostala atak panické hrůzy, když se panička s Corinkou na vodítku vydala směrem k ní. A její strach se přenesl na mne. Nikdy mne emoce psa nerozhodily, až teď. Ano, zažila jsem přenos svých emocí na psa, to ano, ale jen se Sangie zažívám přenos emocí i myšlenek z ní na sebe. Jednou už se to stalo - uviděla jsem ježka v duchu dříve, než ve skutečnosti - byla tma a Sangie mi o něm nějak bezeslov pověděla. Byla to jen chvilka, tak jsem o tom ani nepsala, aby byl to hdoně silný zážitek. A teď ta panická hrůza. Neprožívala jsem to úplně jako hrůzu, ale trochu jinak, neumím to popsat, tlouklo mi srdce a rozhodilo mne to psychicky na několik desítek minut.

Lubo i ostatní výcvikáři nedávají Sangie moc šancí, že by se z ní mohl stát profesionální mantrailingový pes, protože viděli její opatrnost a bázlivost. Ale nemyslím si, že těch jejích 9 měsíců je určujících. Však i 14 měsíční bloodhoundka Annie byla občas opatrná. Budeme trénovat a uvidíme!
3.7.2013 Sangie "vypráskala podezdřelého z objektu"

Ukázalo se, že Sangie (či všichni Kanaánci) nemá dobrou pověst mezi některými záchranáři. Na záchranářském soustředění jsme měli oslavu. Tonda rozdal zájemcům svítící kroužky. Jeden kamarád si je nasadil na uši - jeden oranžový, druhý zelený. Zrovna když jsem Sangie pustila, aby se chudinka háravá, v kleci často zavřená, proběhla chvilku na volno, šel pro něco do budovy u které stála. Sangie se ho lekla, zaštěkala na něj a on hned volal o pomoc. Zdá se, že se jí opravdu lekl. Říkal něco jako: "Hned ji chyť nebo mne ten tvůj čokl sejme". Jak promluvil, Sangie pochopila, že to není strašidlo, ale člověk. Koukala jsem na to scénu jako spadlá z višně. Několik štěknutí ve tmě na člověka, který má svítící kroužky na uších a jde směrem k devíti měsíčnímu psovi - přirozená reakce psa, ne?! Myslím, že mnozí by štěkali déle. A mnozí i zuřivěji. Umím si představit i psa, který by šel kousnout. Možná zrovna takového sám má. Možná by naše Orfi v devíti měsících šla takové strašidlo skutečně kousnout... ale Sangie ne. Nemá kousání lidí vůbec v sobě. Ledaže by byla zahnaná do kouta a někdo jí ubližoval, to snad. Ona má v sobě úprk. Ostražitost ano, štěkání na neznámé věci, ano. Ale kousnutí lidí rozhodně ne! Musela jsem se zadržet dech, abych dokázala mlčet. Zavolala jsem si jí, odvedla a holt zase na vodítku. Přemýšlím o tom, zda by se takový strach u kolegy psovoda objevil, kdybych ji vydávala za psa vořecha z útulku. Myslím si, že ne. Je to dost nepříjemné, protože očekávání je často determinující - když člověk očekává problém, problém se objeví. Když člověk očekává, že vše bude v pořádku, je to v pořádku. Pokud lidé očekávají od Sangie problém, tak bude potřeba dávat zvýšený pozor, aby k němu nedošlo. Naštěstí se ale i v této partě dočkala Sangie podrbání i hry s cizími psy.


J

22.7.2013 Polohy u nohy i před psovodem
Sangie umí polohy sedni, lehni, vstaň. Udělá je (obvykle) i v cizím prostředí. Cvičení bere jako relax - habituaci na prostředí. Pokud ovšem na ni nevrčí fena bloodhounda, to pak jen prchá.

30.7.2013 První hárání
Tak Sangince končí její první hárání. Chvilka pro pár postřehů. Hodně si sama sebe všímala. Hodně sexuality a velice zřetelná změna chování. Například: pozorné čištění oněch míst. A veliká vstřícnost k cizím psům (a i lidem). Tak něžně se jim vnucovala. A hlavně sexuální hrátky s Miuškou.
Miuška je fenka čínského chocholatého psa, je 4 roky stará. Jednou měla štěňátka. A je hodně sexuální. Každý večer se miluje s opičkou. Opička je její výraznou součástí, že když se jede na dovolenou, tak Kuba balí pro Miušku nejen vodítko, krmení, přenosku, ale také "její opičku". Říká: "Když Mia nemá opičku, snaží se to, co dělá s opičkou dělat se mnou, líže mne a tak..." A teď si Miuška vyhlédla jinou přítelkyni - Sangie. Obě se potěšovaly vzájemně. Mezi takřka asexuálními borderkou Aywy je to tedy trochu pozoruhodnost.

Přesunutá část deníčku - 7. díl (červen 2013)

16. října 2015 v 14:17 | kajan
1.6.2013
Sangie se mnou a s ostatními psicemi (Aywy, Orfi a Mia) byla na Dětském dnu v Úmyslovicích. Vytáhla jsem ji z auta několikrát. Nejvíce v pohodě byla při první procházce, pak už na ní byla vidět únava (i když na to mohl mít samozřejmě i vliv vzrůstající počet návštěvníků). Opět jsem si potvrdila několi věcí: neuvěřitelně rychle schne a padá z ní bahno, miluje děti, je zvědavá...

Byť v cizím prostředí, po malém povzbuzování předvedla cvik "skok do náruče" i před cizími lidmi a psy. A prasetem Chrochtíkem. To se pak stalo kamenem úrazu - Sangie nemohla vydýchat jeho ustrašené kvičení a pak už se jí v místnosti přestalo líbit. Ne že by tam nešla, když si odpočinula v autě, ale už byla více ve střehu.
2.6.2013

Sangie má nový obojek. Červený s černým roubením a černými písmenky SANGIE. Na rubu má telefonní číslo. Je moc hezký a Sangie hodně sluší.
7.6.2013
Sangie nějak narostla. Nejen co do velikosti - což je dobře vidět při prohlížení fotogaleríe, ale také povahově. Jednak se vymezuje mezi psům doma. Dokáže se ohnat po Aywy i Orfi a potrápit je. S Orfi jsou velké kamarádky, protože Orfi její výlevy emocí umí dobře zvládat. Občas ji spráská a naměstná pod sebe, ale následně ji velkoryse ustoupí. A často ji ustoupí bez spráskání, ale také bez prohry. Jakoby jí říkala: "Co blázníš, jsme kámoši, ne?" Má velice přátelskou a velkorysou povahu. Chudák Aywy si trochu neví, co si s pubertální Kanaánkou počít - je z ní kolikrát pěkně nervozní. Je vidět, co jsem s ní vše zanedbala, když jsem ji cvičila. Měla jsem se možná snažit o menší výkon a větší pohodu a lepší socializaci se psy. Ovšem kdoví, zda by se Aywy nechala. Co jsem ale určitě neměla dělat - nadávat ji za každé zavrčení na psy, co ji otravovali... to jsem ji pěkně zavařila.... teď už jsem chytřejší a vím, že psí řeč má i nadávky a výhrůžky. A že je špatné je nepoužívat... A že je lepší otravné psy odehánět... (Ovšemže Sangie občas také umravňuji, když to s vrčením na Aywnku přežene... už utržila i lepanec - tentokrát se z něj nehroutí).
Co je ale velkou změnou je Sangiino chování k lidem. K cizím lidem! Jakoby se jich méně bála. Nejde jen o to, že se jde přátelsky seznamovat k přátelským cizím lidem, o to se snažila už jako malá, i když velice obezřetně. Hodně se proměnilo její chování k "šupákům". Všimla jsem si toho na zahradě. Jako dvouměsíční štěně štěkala na okolojdoucí z bezpečné vzdálenosti - od prahu vstupních dveří. Jak rostla, začala štěkat s ostatními psy u plotu. Teď několik dnů skáče na psí boudu u plotu (jako jediná ze psů) a tak se cizím sama vlastní iniciativou přibližuje. Koukala jsem na ni pár dnů a nakonec jsem měla pocit, že už už přeskočí plot a začne štěkat na chodníku před domem. Takže jsem boudu od plotu rychle odtáhla - budu pro ni muset vymyslet nějaké lepší místo. Tato změna se projevila i na obranách na cvičáku. Sangie jsem po delší době vzala na plac, když ostatní psi trénovali obrany. Před tím se tak strašně polekala ruchu při obranách, že mne na vodítku odtáhla pryč, schovat se - honem domů nebo alespoň do kotce, a to byla cca 10 metrů od centra dění. Totálně v nervech, rozsypaná. Následně stačilo, aby na place ležel rukáv a kůže a už šla do stresu. Ve středu se zájmem obrany sledovala na vodítk uze vzdálnosti tak 3-5 metrů. Ano, sedla si tak, aby se zadkem dotýkala mé nohy. Ano, občas se trochu vylekala. Ale většinu času byla v pohodě, uši nastražené a velký zájem o onu "divnou činnost". Koelm rukávů a dalších pomůcek prošla v pohodě a dokonce na place předvedla nějaké cviky, včetně skoku do náruče.
Dnes Orfi vytáhla z dílny kousek izolace - takový prut s modrých bublinek, donesla ho Sangie a společně ho žvýkaly každá z jedné strany. Vzala jsem ho a začala si s nimi hrát alá "biju tě". Tím proutkem z izolace to podobně jako novinami vůbec nebolí. Když se psi brání a koušou do proutku, chválím je a nechávám je vyhrát. Sangie dnes neměla reakci na nápřah, ale stejně jako Orfi se proti proutku vrhala a hrála si se mnou divoce.
Co dodat? Vidím to tak, že je docela dobře možné, že ona velká plachost je spojena s raným věkem. Možná je to jakási ochrana malých štěňat a nedospělých psů. Možná, že psi, kteří nemají negativní zkušenosti s ldimi a jsou navykáni na různé situace, mohou docela dobře narůst a přestat se bát a dokonce se stát obránci svého pána.

9.6.2013
Dnes byla Sangie jako doprovod na výstavišti v Mladé Boleslavy. Orfi jsem vzala na tzv. "selekci" - výběr nejlepších jedinců Groenendaelů (nedostala ji :-( kvůli šedivým kalhotkám - co se dá dělat . - . ).
A protože mi předem bylo jasné, jak to asi dopadne... tak aby mi nebylo líto času, vzali jsme Sangie na socializaci. Bylo hrozné vedro, celkem dost lidí, i když ne zasee šíleně moc. V areálu probíhaly i agility závody, fungoval bufík a jeden stánek s obojky... prostě plno vzruchů a "divných věcí". Sangie se na vodítku vším prošla, začuchala si a vyzkoušela si jaké je to ve výstavním kruhu (využila jsem dva různé volné výstavní kruhy - jeden venku, druhý vevnitř). Párkrát se dostala do menšího stresíku, párkrát chtěla psy obejít větším obloukem, dvakrát zavrčela, když cizí pes přišel moc blízko, ale jinak byla v pohodě. Když jsem šla na WC, držel ji i Orfi Tonda. Když jsem se vrátila, vítala mne, jako bych byla pryč týden = asi se beze mne bála.
Při čekání se očima skamarádila s mladým maliňákem a posouvala se nenápadně k němu a on k ní... jsou z Lysé, jako my, čili ho ještě snad potká :-).
A co je asi největší překvapení: dnes Sangie vůbec poprvé někdo identifikoval jako Kanaánce. Byl to pan Petr Broukal - majitel CHS Z Lodice! Jeho zase potěšilo, že jsem znala jeho CHS. Zná paní Muránskou ze Slovenska, která má také Kanaánce. Chvíli jsme si povídali historky se štěňaty našich plemen, rozjímali nad povahami psů a hlavně jsem si vyslechla příběhy o bláznivých majitelích jeho odchovaných štěňátek. Jsem vděčná za naše majitele od borderek, ale uvědomuji si, že borderky nejsou takový problém... Není snadné pro takové plemeno jako australský honácký pes a Kanaánec najít vhodné majitele! Ne každý toto plemeno zvládne. A není možné si představovat, že psi takového plemene budou fungovat jako němečtí ovčáci či pudlíci... Musí se na ně jinak, což ne každý pochopí včas!
10.6.2013

Sangie skočila Danovi do náruče, když to nečekal. Málem ji nechytil. Pak jí udělal proslov o tom, že ho má příště nejdříve upozornit, když se chce pochovat. Sangie skáče tak lehce! Vyskočí a obejme oběť předníma i zadníma nohama, takže se vlastně na těle svého oblíbence udrží skoro bez pomoci. Ačkoli je to velký pes, není pro mne těžké ji chytat ani držet. Už ani tolik nekouše blaženě do nosu, když se k němu dostane, učí se šetrnému olizovaní.
11.6.2013
Sangie se bojí, když se člověk napřáhne a uskakuje. Legrační je to, že uskakuje i před pamlsky, které jí hážu za odměnu. No a pak nevěřícně čuchá, že ten "kámen" nebyl kámen, ale piškot nebo kousek masa. Připomíná mi to verí z biblického odstavce
"Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb? Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je Zákon a Proroci." Mt 7/7-12

Opět je vše o tom, že Sangie jakoby nemůže uvěřit tomu, že jsme na ni hodní a že ji máme rádi. Stále se mi zdá, že ji naprosto překvapuje, že to tak je. A úplně z toho, když si to - mnohokrát za den - uvědomí, roztává. Je to pes, který očekává úskoky, násilí, rány, nebezpečí a ohrožení... a pak jen blaženě mhouří oči, kam se to dostal. Její vděčnost za maličkosti je neuvěřitelně velká.

12.6.2013

Dnes se u misky s večeří střetla Sangie s Orfi. Začátek jsem neviděla, jen konec, který byl hlučné -vrčely na sebe strašliě. Zvlášť Sangie, tak umí vrčet, že to vypadá jako scéna z hororu. Ovšem netrvalo dlouho a Sangie skončila pod nohama Orfi, Orfi ji držela pod sebou, ale Sangie se nějakou chvíli nechtěla vzdát. Když jsem přišla, tak se Orfi začala tvářit napůl provinile a vyžadovala můj souhlas a podporu. Stejné vyžadovala i Sangie. Bez váhání jsem podpořila Orfi, protože vím, že je hodná a mírumilovná. Sangie se - když jsem Orfi přátelsky poplácala a jí ne - okamžitě vzdala. Orfi ji pustila a Sangie utekla pod mou postel léčit si psychiku. Kupodivu Orfi žrádlo nechtěla, ale šla se procházet po zahradě. Vím, že je to jen pes, ale skoro by se dalo říci, že se procházela "okatě" či "namyšleně". U té misky se pak vystřídaly kočky i kocour, Mia, Baffi a nakonec ji myslím dojedla Sangie, když přetala trucovat. Orfi nebojovala o jídlo, ale asi o nějaký princip. Nejspíš byl Kanaánec moc drzý.
13.6.2013

Dan odjíždí na školu v přírodě. Loučil se se Sangie a řekl: "Mám Tě rád, protože seš pes, se kterým si můžu dělat, co chci. A skutečně, zvedl ji na klín, muchlal, otáčel, drbal, jejíma packama se poplácával aj. .. a Sangie blažene mhouřila očička.
14.6.2013

Dnes jsem vzala Sangie s sebou pro Kubu na šachy. Odvážila jsem se vlézt s ní až do kubovny. Pan vedoucí ji přivítal vlídně až s nadšením. Ale šikovně, okamžitě se skamarádili. Po krátké chvíli se od něj nechala drbat a dokonce mu podala několikrát packu na povel (práce bez odměny). Po skončení schůzky se prošla mezi všemi hráči a se všemi se pozdravila a nechala se otlapkávat a drbat. Pracuje s lidmi stejně jako Aywy a Orfi - sama je vyhledává a kontaktuje. Stojí ji to nějaké úsilí? Nebo je prostě její chování odleskem toho, jak se chovají moji psi... (teorie Jitky Krupičkové, že nezáleží ani tak na plemeni ani tak na jedinci, ale na majiteli = psi jednoho člověka jsou si velice povahově podobní). Cestu zpět jsme potkali několik úplně cizích psů a - byť byla Sangie na vodítku - prošli jsme kolem nich bez obtíží a vrčení.
16.6.2013

Sangie jako doprovod na tréninku agility. Super socializace. Na konci při povídání dostala běhavku (běhala a skákala jako hříbě) a pohrála si s cizími pejsky! Vrčela na ně jen mírně, pak už je sváděla ke hře a běhali spolu celkem v pohodě - Sangie občas příliš opatrná... ale jakmile vypadalo, že nějaký pes po ní jde (jeden pes u čůrání vrčel a hraba), strčila mezi něj a Sangie naše Orfinka černý a velký zadek. Chránila si ji. Asi i její přítomnost a chování dodávalo Sangie potřebnou jistotu.
19.6.2013

Musím napsat poznatky ohledně pasení. Máme kozy a máme kachny a husy a kachňata a housata. Při péči o ně, jsem si uvědomila, že Sangie pdoobně jako Aywy a Bessi mi vlicepříhodně asistuje, když se je snažím někam zahnat. Několikrát jsem ji viděla udělat "outrún". Díky ní je zahánění kachňat rychlejší. Je pomalejší, než borderky, ale zase kachňátka tolik nestraší, chodí pomalu a opatrně. Ještě jsem ji neviděla, že by neposlušné káče chtěla štípnout.
21.6.2013
Zážitek při ranní procházce! Po bouřce bylo ráno příjemné. Se všemi třema psicemi jsem vyrazila před odjezdem do práce na procházku do Borku. Za cvičákem jsem je pustila na volno. Běhali a říkala jsem si, že Sangie běhá tak trochu jako hříbě. Více jako hříbě, než pes. Před vstupem do ulice s rodinnými domky jsem je chtěla za se připnout, protože tam občas jede někdo po ránu do práce. Sangie nepřišla - zaměřila svou pozornost na cizího psa - labradorského retrívra v psíkové barvě, který se tam nečekaně a bez pána potuloval. Celá se naježila a ten pes taky a vše vypadalo na konflikt... rozhodla jsem se pro rychlý útěk na druhou stranu, abych Sangie na sebe natáhla. Aywy a Orfi běžely se mnou a ... Sangie ne. I když jsem překonala obzor a schovala se, Sangie se stále neobjevovala. Představovala jsem si různé katastrofické scénáře: rvačku s bezprizorním psem... kdo asi vyhraje?... kdo bude více potrhán? ... bude to velká ostuda.... a přemýšlela i o tom, jak Kanaánští psi bojují s vetřelci, zabíjejí vlky, aby ochránili své stádo.. je už Sangie natolik dospělá, aby to začala praktikvoat?... a - přiznám to - litovala jsem, že jsem si Kanaánce - problémáka pořídila.
Za dlouhou chvilku se písková hlava za stébly trávy objevila. K mému překvapení ne jedna. Sangie se smála od ucha k uchu a všelijak mi tancem svého hříběcího těla sdělovala, že jestli mi to nevadí, přivedla si kamarádku. A skutečně: labrador se mně, Orfi a Aywy přišel představit a po té, co jsme ho víceméně přijaly (Aywy samozřejmě ne), vyrazil si pohrát se Sangie. Za tu chvilku vytvořili neuvěřitelně skvělou dvojku. Pohonili se po poli s bramborami - šťastní a šílení.... teprve, když se trochu zklidnili, všimla jsem si, že to není kamarádka, ale kamarád.
Díky tomu mne napadlo, ze kterého domku by mohl být. Dovedly jsme ho tam a skutečně - v noci bouřka způsobila paniku psa a zároveň vítr otevřel vrata = souhra okolností vedla k útěku a ztracení psa Beníka. Šťastné shledání s paničkou. Naděje, že se s ním zase někde potkáme - vždyť je to skoro soused. A poučení o tom, že si člověk nemá dělat zbytečně starosti.

28.6.2013
V minulém týdnu byla Sangie na záchranářském soustředění (jako doprovod - na socializaci) na Spáleništi, čili na místě, kde nikdy před tím nebyla. Plno známých i cizích lidí a psů. Cizí cvičák. Většinu dnů musela trávit v kotci.
Když jsem ji z kotce vytáhla, měla takovou radost, že suprově cvičila. Vzala jsem ji na pobřeží, když probíhal výcvik na vodní zkoušky. Jednou jsem ji vzala úplně samotnou na překážky na cvičák a ona s nadšením udělala lávku, dálku, tunely, pohyblivou lávku, bednu, houpačku = skoro všechny překážky. Krásně se soustředila a také nádherně přinesla aport. CHtěla jsem jí ukázat i trenažer se sutinami, aby si zvykala i na takové prostředí - ale než jsem to stačila udělat, vletěla do něj sama a proběhala si ho. Nevadil ji navežený "nepořádek" a ani nic jiného. Stejně tak mne šokovlao, že na výletním parníku, kam jsem ji vzala, když jsme jeli v "den odpočinku" na výlet, byla naprosto v pohodě. Tolik jsem zvažovala, zda ji vzít, zda se mi nesesype apod. Nakonec jsem to "riskla". A Sangie se výlet tak líbil. Na parník nastoupila (nehledě na změť cizích lidí i psů) bez nejmenších problémů. Stejně tak se chovala i na palubě. Vyšla se mnou nahoru a když jsem šla na příď, radostně mne doprovázela. Vítr, šplouchání vln i fotící cizí lidé - to vše se jí líbilo. Nasávala vysokým nosem pachy a "usmívala se". Posléze spala pod stolem a rozveselovala borderkolii Bessinku, která z výletu nebyla tak nadšená. Nevěřila bych, že to proběhne takto!
Hezký zážitek byl jedno ráno v chatičce, kdy si Sangie vyčuchala Tondu, tkerý spal nahoře na palandě. Bylo hezké ji pozorovat, jak chytila jeho pach a začala dohledávat a dohledala a pak se snažila za ním vydrápat.
29.6.2013 Sangie a uši
Kanaáncům mají dle standardu stát uši. Jenže - ještě jsem neviděla psa, který by ušima tolik pohyboval, jako jimi pohybuje Sangie. Čili uši ji stojí krásně, ale jen někdy. Povedlo se mi vypozorovat, jistá pravidla. Uši má vztyčené, když čichá něco divného, hlásí nebezpečí či štěká na někoho, kdo jde za plotem a nebo, když si hlídá misku (před Bessi a Baffi a koťaty). Uši klopí v okamžicích, kdy se "vzdává", "poddává" nebo "usmívá" - čili komunikuje v roli sumisivní. Protože mne miluje, komunikuje se mnou a poddává se mi, klopí uši vždy, když se na mne kouká. A to včetně, když se kouká do objektivu fotoaparátu. Teprve, když sjem si to takhle uvědomila, pcohopila jsem, proč nemám v podstatě žádnou fotku, na které by Sangie uši držela hezky vzhůru, resp. proč takové fotky mám jen ze zadu. Dobře je to vidět na fotkách níže.
Naprvní fotce probíhá oční kontakt se mnou, Sangie okamžitě klopí uši (a mhouří oči), pohled odvrací i od fotografa.

Na druhé fotografii se dívám mimo ni, Sangie odvrací oči od fotografa a uši má vztyčené ve standartní poloze, jak je ostatně má skoro stále, pokud se na sebe nedíváme.