Jedeme na zkoušky

12. září 2015 v 21:34 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Po všech těch letech je možná třeba napsat, jak to probíhá, když naše smečka jede někam na záchranářské zkoušky, popř. trénink. Napadlo mne to dnes, třetí úspěšný víkend za sebou na cestách.
Za našimi úspěchy stojí ne úplně viditelná práce mého manžela Tondy, který mne na závody i zkoušky obvykle obětavě doprovází, řídí, stará se o techniku (GPS, vysílačky, iPady) a také mé blaho a někdy mi také těsně před akcí zopakuje zkušebák a krmí mne, když nemám na jídlo ani pomyšlení. A zcela neviditelná podpora mých dětí, které mi drží palce a doma se starají o zvířata a zahradu a také pejsky, kteří ten den nejeli. Někdy (zvlášť Kuba) musí projevit trpělivost a počkat si na svou chvíli.
Vše začíná vlastně hned po příjezdu z předchozí akce, v týdnu, ve všedních dnech po práci nebo - když se poštěstí - v ty dny, kdy do práce nemusím. Důležité je uklidit auto po předchozí akci (hlavně najít a vymít všechny krabičky od pamlsků a misky od masa), vyprat části uniformy a dalšího prádla, uklidit hračky a usušit psí matračky a deky, usušit chladící vestičky (v létě), zamést nejhorší nepořádek, usušit boty. Pak je třeba rozhodnout, kdo pojede a kdo ne, kdo se doma postará o zvířata a zahradu, a jaký program k výletu přidáme, pokud s námi jede Kubík. Pokud s sebou bereme více psů než čtyři, tak je třeba přidat velkou klec pod kenelky. Pokud budeme spát venku, tak je třeba přihodit spacáky, karimatky, stany, popř. vařič.
Den před odjezdem začíná balení. Nejdříve se musí rozmrazit maso na pamlsky. Dále zkontrolovat vše potřebné (přilba, rukavice, uniformy, boty, obojky se světlem a s rolničkou, náhradní baterie do čelovky) a nabít vysílačky a GPSky. Pokud se jedná o zkoušku, přihodit batoh s lékarníčkou, píšťalkou, miskou, náhubkem atd. Když se to stihne, tak se hodí nahrát na flešku nějakou detektivku či oblíbené písničky na poslouchání po cestě. Často den předem do auta nanosím vše kromě jídla a oblečení, které schne po vyprání. Naučila jsem se dělat si seznam věcí, které ještě nemám v autě.
V den odjezdu je třeba nacpat do auta psy, kteří mají jet, a vyhodit ty, kteří jet nemají. Možná to zní divně, ale kanaánci moc rádi autem nejezdí, borderky, Orfi a Mia naopak. Takže, když má jet nějaký kanaánec, tak se musí do auta nacpat. A když má doma zůstat nějaká borderka, tak se musí (někdy i opakovaně) z auta vyndavat. Dále je potřeba nezapomenout na pamlsky a jídlo pro nás. Několik kanistrů s čerstvou vodou je samozřejmostí.
Příkladem takové promyšlené a poměrně zdařilé akce byla dnešní zkouška v Chomutově. Původně jsem si myslela, že na ni nemohu jet, protože po dvou víkendech na Českých pohárech už je to na všechny moc. Ale Tonda a přátelé z Chomutova mne povzbuzovali a rozhodli jsme se dát Orfince šanci se taky ukázat. Balení a přípravy komplikovala skutečnost, že v týdnu probíhaly státnice a obhajoby a musela jsem do Prahy častěji než jindy. A taky to, že jsem dokončovala korektury své knihy a odesílala jsem dva výtisky k oponentkám. Takže to byl pořádný frmol! A ve čtvrtek jsme ještě jeli na trénink, aby si Orfi po hárání zaštěkala. V pátek jsem přijela od státnic a po hodině doma jsme vyrazili (Tonda, Kuba, já a Orfi, Bessi, Hafula, Noked, Tara a Mia) do Chomutova.

Na cvičáku jsem ukázala Orfi překážky (a zjistila jsem, že se jí příliš nelíbí), podívali jsme se, jak naše přítelkyně Petra a Jiřka vedou psí školičku. Krásný večer jsme strávili u Petry a Vlasty doma. Místo stanu, vlhka a zimy, posezení v teplu i vínka a ořechovice a popovídání s přáteli. Druhý den zkouška.

Nervozita a taky čekání. Ve volném čase - při čekání na speciály - si povídáme s ostatními zkouškaři a figuranty a také vytahujeme z auta ostatní psy a věnujeme se jim. Naši přátelé si je hladí, krmí je. Také jim jednou dvakrát odběhnou s krabičkou. A na oplátku my zase hladíme jejich psy a pomáháme jim, když chtějí. Nebo pejsky necháme společně řádit. Mně to tak hodně vyhovuje, protože samotné čekání je hodně stresující. Když mohu čas aktivně využít, cítím se lépe. A pro Taru, Hafulu i Nokeda to jsou úžasné zkušenosti, které je posouvají.

Občas se nám podaří i zajímavý i biologický nález. Tentokrát to byl brouk roháč, kterého jsme si všichni se zájmem prohlédli. Kuba nedávno studoval jeho životní cyklus, tak o něm vyprávěl.




Ohledně jídla, je to složité. Obvykle nemám před výkonem na jídlo ani pomyšlení. A nebo dostanu hrozný hlad a musím sníst dvě tři sousta, jinak... Takže v autě vždy musí být nějaká zásoba. Tentokrát jsme měli štěstí, byli jsme pozváni na výtečnou zelňačku. Takže jsme tentokrát měli teplý oběd.

Kolem 13 h, po výtečném obědě, Kuba ztrácí trpělivost a už ani iPad ho nenaplňuje a stěžuje si, že chce už konečně za kulturou. Poslušnost je ještě před námi, jsem dost nervozní, protože vím, že Orfi se překážky včera nelíbily. Tonda ho pěšky odvádí do zooparku, aby Orfi mohla před poslušností odpočívat ve své kleci v autě a já byla v klidu. Bessi šla s nimi. Naštěstí je to blízko a expozice je báječná. Orfi složila zkoušku! Radost a euforie. Hned po úspěšné poslušnosti Tondovi telefonuji a zjišťuji, že se Kuba rozveselil, krmil z ruky pelikána, házel ryby tuleňovi a spoustu toho viděl a zažil.
Při čekání dostanou příležitost štěňata, aby si na place pohrála a seznámila s dalšími psy.


Po vyhlášení výsledků jedeme na Červený hrádek - místo, které si Kuba ještě doma vyhlédl. Žel na internetu nebylo oznámení, že je tam svatba a zámek je otevřen kratší dobu než obvykle. Můžeme alespoň na nádvoří a do zahrady a taky se povedlo koupit samolepku do deníčku turisty. Vlastně si to i bez prohlídky užíváme.





Samozřejmě je třeba odměnit také úspěšnou záchranářku Orfi.


Domů přijíždíme za tmy. Kozy už na nás čekají u plotu pastviny, musím je převést a dát jim vodu. Rychle kontroluji ostatní zvířata a zahradu, krmím psy. Je třeba z auta vynosit zbylé jídlo a pamlsky (to hodně spěchá, jinak to sežerou kočky/psi i s krabičkami), nejlépe i mokré boty a oblečení. Někdy to nestihnu. Najíst se, zapnout pračku. V neposlední řadě musíme pomazlit psy, co zůstali doma.

Dnes byl příjezd lehčí než jindy, protože bylo doma nezvykle uklizeno. Joel čekal návštěvu Martiny a tak uklízel se silnou motivací. Také Ester zůstala doma uklidila a vytřela a také si pohrála s barvami...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama