Aywy vyhrála Český pohár ZZP3 a složila zkoušku ZZP3

6. září 2015 v 9:37 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Sen pokračuje! Aywy včera složila sutinovou ZZP3, vyhrála Český pohár ZZP3, získala pohár za nejlepší práci ve speciálu a putovní pohár Petra Staňka za nejlepší práci při vyhledávání a nominaci na mistrovství záchranářských psů ČR, které bude za měsíc na Vysočině.
Co na to říci? Je to moje zlatíčko a je to veliká radost. že se nám daří zúročit všechnyty tréninky a práci a ukázat, že jsme dobrým záchranářským týmem. A taky to, že borderky nejsou jen blázniví pošuci od oveček, ale že s nimi lze i pracovat.



Ohledně samotné zkoušky. Velice příjemné bylo to, že se losovala již v pondělí a předem jsem věděla, že do terénu nastupuji až v 15.30 jako předposlední. Ještě příjemnější bylo, že bylo závodníkům umožněno přijet až 1 h před nástupem do prvního terénu. Čili jsme mohli přespat doma, obstarat Kubu, smečku, zvěř a vyrazit v 7 h ráno. Cesta z Lysé do Ostravy je dlouhá a úmorná. Nemluvě ani o mostě v Kuněticích.... Terény byly ve Vítkovicích. Vstup do areálu továrny byl jen na povolení, nutná registrace předem, kontrola občanek a na cestě zpět i zda něco neodvážíme, či jsme tam něco nefotili. Po areálu nás organizátoři rozváželi auty a mezi speciály nebylo možné se vrátit ke svému autu. Psychicky to bylo náročné. Ale ne pro Aywy, která je prostě v cestování zběhlá. Cizí auto přijala bez problémů a i si v něm mezi speciály odpočinula. I když to spíš vypadalo, že nechce ani trochu odpočívat, ale hned hledat další ztracené. Podobně pauza mezi speciály a poslušností byla vyplněna z větší míry přesunem z Vítkovic na cvičák.




První terén byl budova a okolím, částečně rozbořená, se spoustou zákoutí, podzemními chodbami a trčícími zbytky střech. V prvních 15 minutách Aywy našla svižně 3 figuranty (výšku v budově, prý těžký spodní úkryt a vzorek). V loňském a předloňském roce byly nálezy do terénů rozloženy vždy 3+3, čili jsem si myslela, že již máme vše nalezené. A bylo mi dobře. Ale samozřejmě je třeba prohledat terén celý. Aywy něco čmuchala na rozbořených záchodcích, dlouho jsme to ověřovaly, ale nakonec to ona a já taky vyhodnotila jako, že to nález není. Je to samozřejmě i o zkušenosti psovoda, protože na záchodcích prostě pachy jsou a zároveň by tam žádný slušný rozhodčí nedal figuranta na celý den. Postupovaly jsme dál a Aywy označila podruhé tu výšku, kterou již před tím našla. To mne potvrzovala v úsudku, že v terénu další nález nebude. Ale pak zachytila trochu pachu z výšky rozbořené střechy. Nejprve jsem si myslela, že to je pach od dvou pomocníků, kteří stáli kousek od budovi a dívali se. Ale pak něco zachytila i z druhé strany. Několik minut běhala po sutině a hledala pachy a neodešla, když jsem udělala několik kroků pryč. To jsem již věděla, že má nález. Ale označí ho? Náhle zafoukal větříček a já jsem věděla, že máme vyhráno. A taky ano. Aywy vylezla po nějakém trámu kam až to šlo a začala štěkat nahoru. Našla čtvrtý nález- velice těžkou výšku! Do druhého terénu jsme nastupovaly optimisticky. Byla to sutina těžce průchozí, velice podobná Kaznějovským. Ale byla menší. Aywy ji oběhla a vyštěkala figuranta. Jediný problém byl, že se k němu prodrala takovou dírou a pak se těžko dostávala ven. Obešly jsme pomalu sutinu a nic. Až jsme se vrátily na začátek a poslala jsem ji znovu pod střechu. Začala se zajímat a značit - ano byl to vzorek. Šestý nález. Splněno! Štěstí. Na poslušnost jsem jela plná obav. Moje kamarádka také našla všechny nálezy, ale o 4 body nedala poslušnost. A nebyla sama. Překážky byly těžké. Aywy ovšem ukázala, že je velká bojovnice a přelezla i žebřík, který měl otočené příčky tak, že hrot šel do pacek. A jen na dva povely, ale pomaaaličku. Jediné, co se jí nepovedlo byla výška s košťaty. Skočila jen tam, zpět to obešla, protože košťata jí polochtala na bříšku neboco. Ostatní překážky dala skvěle, ale několikrát si nesedla přede mne a zařadila se rovnou k noze. Získala 77 bodů, což byla její nejhůř obodovaná poslušnost v životě. Ale vzhledem k okolnostem se na ni vůbec nezlobím. A hlavně jsem ráda, že jsme nevypadly ze zkoušky kvůli poslušnosti. Před předáváním cen bylo vidět, že je unavená, protože se na pejsky, kteří se o ni zajímali, zubila více než jindy a chtěla mít svůj klid, případně své mazlení od lidí (které si užila, protože si ji leckdo šel pohladit). Domů jsme dojeli ve 23 h naprosto vyčerpaní. Děkuji Tondovi za odvoz a všemožnou podporu, ZKO Lysá za možnost trénovat poslušnost, skvělé výcvikářce Jitce Dědinové (a Radce a Lucce a dalším) za pomoc se zlepšením značení vzorků a morální podporu - tedy hlavně obnovení pocitu, že to má smysl (za tu tak děkuji Renatě Klusáčkové, Petře Černé, Lence Navrátilové a Gustavu Hotovému a dalším pánům z IZS) no a všem těm, kdo mi s láskou a trpělivě figurovali.



Úspěch v záchranařině je vždy postavený na spolupráci a já si to uvědomuji. Vzpomínám s vděčností i na lidi, se kterými jsem začínala (především Kristýnu Šnáblovou) nebo strávila dost času při výcviku, hlavně lidi z regionální brigády Vysočina (Irenu Bartoňovou, Ilonu Konrádovou, Radka Kučeru). Velké díky také partě z LVT Lesná a partě, která se sešla na IMZ.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama