Září 2015

Noked byl uchovněn

28. září 2015 v 18:34 | kajan |  Noked
Včera jsme strávili dlouhý a velice úmorný den čekáním na bonitaci a pak schůzi sekce v Mladé Boleslavy. Registrace v 9.30 a na bonitaci jsme šli kolem 13 hodiny... schůze pak místo ve 13 h začínala po 15h... Ale je to za námi, Noked byl uchovněn! Posuzoval ho pan rozhodčí Polgar. Potkali jsme také babičku CHanyah a tetičku Avu a jejich lidi.


Mám radost, že se nám povedlo dovézt do ČR psa, který má perfektní klouby (HD A/A, lokty 0/0, patella 0/0) a je zdravý DNA DM N/N a normální hladina hormonů štítné žlázy. A přiměřené výšky 55 cm. A krásné černé pigmentace nosu (i když se jeho nosánek vybarvoval docela dlouho - přijel v 7 měsících ještě s bílým flíčkem v černé houbě) i okolo očí.


Na bonitaci proběhlo několik legračních okamžiků. První byl ten, že Noked bez váhání vyskočil na stůl před zapisovatelkou, která na něj mlaska a zavolala: "Pojď sem." Druhý bylo to, že mu napsali, že má uši otočené dirkami dozadu. Nepoznali, že se s nimi tak moc snažil komunikovat, že uši skoro stále držel v pozici: "jsem váš velký kamarád, líbíte se mi!" Když jsem se panu rozhodčímu snažila vysvětlit, že on má uši správně, když s nimi zrovna nemluví, tak se na mne díval, že ho chci snad nějak oblafnout. Takže nakonec Noked, který má uši ze všech kanaánců, které znám nejlépe nasazené, má v popisu napsané, že je má měkké a ztočené dozadu. Nejvíce se líbil v pohybu. Byla jsem ráda, že se Noked ve výstavní hale předvedl celkem dobře. Rozhodně mnohem lépe, než jsem čekala.









Přípravy na hasičské zkoušky

26. září 2015 v 18:56 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Chystáme se s Orfi na hasičské plošné zkoušky. Je tam trochu jiná poslušnost, ale pracujeme na tom. Aport šplhem se naučila velice rychle.
Samozřejmě prubířským kamenem na této zkoušce jsou terénní práce. Prohledává se prostor o rozloze 22 500 m čtverečných. A je třeba je prohledat za 30 minut. Jsem zvědavá, zda se nám podaří ji složit napoprvé.

Odpolední a večerní cvičení Hostivař

24. září 2015 v 18:45 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V pondělí odpoledne jsmesi dali cvičení v Hostivařském lesíku. V malém počtu. S Aywy jsme si dělaly jen C-motivačky. S Orfi průchod nepříjemným terénem a pak C-speciál. Průchod terénem se dařil. Na speciál už byla tma a Orfi sice krásně hledala a běhala s velkou energií po terénu, ale měla problém najít. A my taky, protože jsmesi do terénu nevzali baterky (mysleli jsme si, že budeme rychle hotoví), ale setmělo se nám na práci a to nějak rychle. Hotl podzim za pár hodin...

Pes, který hledal před ní, měl stejný problém. Orfi je měla o víkendu stejné a krásně vše našla a značila. Takže těžko říci. Rozhodně si C-zkoušku necháme až na jaro, abychom si mohli těch terénů udělat více. Nicméně v okamžiku, kdy konečně místo našla, tak ho hezky označila štěkotem. Čili nebylo to tak strašné, jak by se snad zdálo. Hlavně poučné ...

Herolky

21. září 2015 v 11:55 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Strávila jsem s Aywy, Orfi, Nokedem a Tarou (Sangie hárala) krásný podzimní prodloužený víkend v Herolkách u Brna ve škole pracovní a zábavní kynologie. Byla tam prima atmosféra, krásně jsme si zacvičili a popovídali a taky jsem viděla kousek závodů ve skocích do vody. Bylo to moc fajn. Prima lidi, hezky socializovaní psi. Dobré jídlo. Příjemné prostory. Řeka. Všelijaké překážky. Ukázky posilování na speciálním míči. Prostě paráda!
Největší radost mám ovšem z Orfi, která je schopná hledat takřka na Aywynčině úrovni, a to lidi i ešusy, a bez většího tréniku i v noci. Trochu uvažuji, že bych s ní na podzim zašla ještě na nějaké zkoušky ZTV2 nebo ZTVC, ale problém je, jak to vmáčkout do převelice bohatého programu.
Víkendy mámeplné k prasknutí: bonitace Nokeda, schůze sekce CA, Mistrovství ČR s Aywy na Vysočině, sutinové atesty s Aywy v Kaznějově, závody s Aywy v Rumunsku a hasičské zkoušky s Orfi... a svátky taky 28.10. ZTVC s Aywy (škoda, že nelze nastoupit se dvěma psy)...

Hafula v číslech

14. září 2015 v 21:25 | kajan |  Hafula
Hafula je pes, kříženec border kolie a kanaánského psa. Jeho narození nebylo rozhodně nijak plánované, naopak, bylo nežádoucí. Je to chovatelská ostuda. Ale zdravá štěňata se usmrcovat nesmí, takže jsme se o něj rozhodli postarat a začlenili ho do naší smečky. V budoucnu nebude v žádném případě využíván k chovu, je naplánována jeho kastrace. Ale budeme s ním cvičit. Měl by to být zdravý pejsek.

Datum narození: 16. 6. 2015
Barva: černobílá
Otec: Noked me Shaar Hagai (import Izrael), HD A/A, DKL 0/0, patella 0/0, hormon štítné žlázy v normě, DNA DM normal
Matka: Blessed Bessi Storytelling HDA/A, DKL 0/0, hormon štítné žlázy v normě, DNA TNS, CEA, NCEl MVDr1, vše v normě


Hafula pochází z neplánovaného spojení Bessi a Nokeda, které si mladí sami zařídili navzdory dveřím a krátkému času bez dozoru. Ale prostě jsme štěňátka nechali žít (ono je usmrcení štěňat je zákonem zakázané) a nakonec jsme si Hafulu nechali, Je to vnouček po Aywy. A náš Kuba si ho vyprosil a vymodlil.


Navíc je poměrně šikovný.




Jedeme na zkoušky

12. září 2015 v 21:34 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Po všech těch letech je možná třeba napsat, jak to probíhá, když naše smečka jede někam na záchranářské zkoušky, popř. trénink. Napadlo mne to dnes, třetí úspěšný víkend za sebou na cestách.
Za našimi úspěchy stojí ne úplně viditelná práce mého manžela Tondy, který mne na závody i zkoušky obvykle obětavě doprovází, řídí, stará se o techniku (GPS, vysílačky, iPady) a také mé blaho a někdy mi také těsně před akcí zopakuje zkušebák a krmí mne, když nemám na jídlo ani pomyšlení. A zcela neviditelná podpora mých dětí, které mi drží palce a doma se starají o zvířata a zahradu a také pejsky, kteří ten den nejeli. Někdy (zvlášť Kuba) musí projevit trpělivost a počkat si na svou chvíli.
Vše začíná vlastně hned po příjezdu z předchozí akce, v týdnu, ve všedních dnech po práci nebo - když se poštěstí - v ty dny, kdy do práce nemusím. Důležité je uklidit auto po předchozí akci (hlavně najít a vymít všechny krabičky od pamlsků a misky od masa), vyprat části uniformy a dalšího prádla, uklidit hračky a usušit psí matračky a deky, usušit chladící vestičky (v létě), zamést nejhorší nepořádek, usušit boty. Pak je třeba rozhodnout, kdo pojede a kdo ne, kdo se doma postará o zvířata a zahradu, a jaký program k výletu přidáme, pokud s námi jede Kubík. Pokud s sebou bereme více psů než čtyři, tak je třeba přidat velkou klec pod kenelky. Pokud budeme spát venku, tak je třeba přihodit spacáky, karimatky, stany, popř. vařič.
Den před odjezdem začíná balení. Nejdříve se musí rozmrazit maso na pamlsky. Dále zkontrolovat vše potřebné (přilba, rukavice, uniformy, boty, obojky se světlem a s rolničkou, náhradní baterie do čelovky) a nabít vysílačky a GPSky. Pokud se jedná o zkoušku, přihodit batoh s lékarníčkou, píšťalkou, miskou, náhubkem atd. Když se to stihne, tak se hodí nahrát na flešku nějakou detektivku či oblíbené písničky na poslouchání po cestě. Často den předem do auta nanosím vše kromě jídla a oblečení, které schne po vyprání. Naučila jsem se dělat si seznam věcí, které ještě nemám v autě.
V den odjezdu je třeba nacpat do auta psy, kteří mají jet, a vyhodit ty, kteří jet nemají. Možná to zní divně, ale kanaánci moc rádi autem nejezdí, borderky, Orfi a Mia naopak. Takže, když má jet nějaký kanaánec, tak se musí do auta nacpat. A když má doma zůstat nějaká borderka, tak se musí (někdy i opakovaně) z auta vyndavat. Dále je potřeba nezapomenout na pamlsky a jídlo pro nás. Několik kanistrů s čerstvou vodou je samozřejmostí.
Příkladem takové promyšlené a poměrně zdařilé akce byla dnešní zkouška v Chomutově. Původně jsem si myslela, že na ni nemohu jet, protože po dvou víkendech na Českých pohárech už je to na všechny moc. Ale Tonda a přátelé z Chomutova mne povzbuzovali a rozhodli jsme se dát Orfince šanci se taky ukázat. Balení a přípravy komplikovala skutečnost, že v týdnu probíhaly státnice a obhajoby a musela jsem do Prahy častěji než jindy. A taky to, že jsem dokončovala korektury své knihy a odesílala jsem dva výtisky k oponentkám. Takže to byl pořádný frmol! A ve čtvrtek jsme ještě jeli na trénink, aby si Orfi po hárání zaštěkala. V pátek jsem přijela od státnic a po hodině doma jsme vyrazili (Tonda, Kuba, já a Orfi, Bessi, Hafula, Noked, Tara a Mia) do Chomutova.

Na cvičáku jsem ukázala Orfi překážky (a zjistila jsem, že se jí příliš nelíbí), podívali jsme se, jak naše přítelkyně Petra a Jiřka vedou psí školičku. Krásný večer jsme strávili u Petry a Vlasty doma. Místo stanu, vlhka a zimy, posezení v teplu i vínka a ořechovice a popovídání s přáteli. Druhý den zkouška.

Nervozita a taky čekání. Ve volném čase - při čekání na speciály - si povídáme s ostatními zkouškaři a figuranty a také vytahujeme z auta ostatní psy a věnujeme se jim. Naši přátelé si je hladí, krmí je. Také jim jednou dvakrát odběhnou s krabičkou. A na oplátku my zase hladíme jejich psy a pomáháme jim, když chtějí. Nebo pejsky necháme společně řádit. Mně to tak hodně vyhovuje, protože samotné čekání je hodně stresující. Když mohu čas aktivně využít, cítím se lépe. A pro Taru, Hafulu i Nokeda to jsou úžasné zkušenosti, které je posouvají.

Občas se nám podaří i zajímavý i biologický nález. Tentokrát to byl brouk roháč, kterého jsme si všichni se zájmem prohlédli. Kuba nedávno studoval jeho životní cyklus, tak o něm vyprávěl.




Ohledně jídla, je to složité. Obvykle nemám před výkonem na jídlo ani pomyšlení. A nebo dostanu hrozný hlad a musím sníst dvě tři sousta, jinak... Takže v autě vždy musí být nějaká zásoba. Tentokrát jsme měli štěstí, byli jsme pozváni na výtečnou zelňačku. Takže jsme tentokrát měli teplý oběd.

Kolem 13 h, po výtečném obědě, Kuba ztrácí trpělivost a už ani iPad ho nenaplňuje a stěžuje si, že chce už konečně za kulturou. Poslušnost je ještě před námi, jsem dost nervozní, protože vím, že Orfi se překážky včera nelíbily. Tonda ho pěšky odvádí do zooparku, aby Orfi mohla před poslušností odpočívat ve své kleci v autě a já byla v klidu. Bessi šla s nimi. Naštěstí je to blízko a expozice je báječná. Orfi složila zkoušku! Radost a euforie. Hned po úspěšné poslušnosti Tondovi telefonuji a zjišťuji, že se Kuba rozveselil, krmil z ruky pelikána, házel ryby tuleňovi a spoustu toho viděl a zažil.
Při čekání dostanou příležitost štěňata, aby si na place pohrála a seznámila s dalšími psy.


Po vyhlášení výsledků jedeme na Červený hrádek - místo, které si Kuba ještě doma vyhlédl. Žel na internetu nebylo oznámení, že je tam svatba a zámek je otevřen kratší dobu než obvykle. Můžeme alespoň na nádvoří a do zahrady a taky se povedlo koupit samolepku do deníčku turisty. Vlastně si to i bez prohlídky užíváme.





Samozřejmě je třeba odměnit také úspěšnou záchranářku Orfi.


Domů přijíždíme za tmy. Kozy už na nás čekají u plotu pastviny, musím je převést a dát jim vodu. Rychle kontroluji ostatní zvířata a zahradu, krmím psy. Je třeba z auta vynosit zbylé jídlo a pamlsky (to hodně spěchá, jinak to sežerou kočky/psi i s krabičkami), nejlépe i mokré boty a oblečení. Někdy to nestihnu. Najíst se, zapnout pračku. V neposlední řadě musíme pomazlit psy, co zůstali doma.

Dnes byl příjezd lehčí než jindy, protože bylo doma nezvykle uklizeno. Joel čekal návštěvu Martiny a tak uklízel se silnou motivací. Také Ester zůstala doma uklidila a vytřela a také si pohrála s barvami...


Orfi složila ZTV1

12. září 2015 v 20:42 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes složila Orfinka za naprostého bezvětří v Chomutově zkoušku ZTV 1. Mám z ní radost, protože se jí na poslušnosti povedlo překonat sama sebe a vylezla na žebřík, který se jí nelíbil (cizí plac) a také vlezla při zkoušce do tunelu, ve kterém v předvečer uklouzla a praštila se a už do něj nechtěla.










Trénink Říčany

10. září 2015 v 22:22 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V malém počtu 3 psů + Hafíček na socializaci a Aywy 1 nástřel. Jsme dnes potrénovali plochy v Říčanech. Orfi pracovala perfektně. Doufám, že v sobotu zkoušku složíme.
Bessi měla rozlišovací stopu, což se jí povedlo.

Vytrvalost se vyplácí

10. září 2015 v 20:48 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Ve druhé polovině roku 2015 jsem se přesvědčila, že vytrvalost se vyplácí. Vytrvalost, příprava a také psychická pohoda. Tu jsem získala díky zásadní změně v záchranářském životě a i tomu, že jsem se opět dostala s Aywy do zásahu a mezi lidi, kteří do zásahů jezdí a obnovila vlastní víru ve smysl toho všeho, díky několika příjemným prázdninovým setkáním s příjemnými lidmi jsem posbírala motivaci, odhodila puch žabomyších válek, odrazila se ode dna a ... s Aywy jsme vyhrály jak Český pohár ZTV3 (což nebylo až takové překvapení, protože jsme jako jediný tým ze startujících měly složenou zkoušku ZTV3 a tento pohár už jsme jednou vyhrály), tak i Český pohár ZZP3, což bylo překvapení velice příjemné (alespoň pro mne a mé fanoušky).

Samozřejmě to byl krásný pocit! A taková úžasná euforie. Radost, že s Aywy - mým prvním záchranářským psem - máme složené postupky ZTV 1-3 i ZZP 1-3!

Kéž by nám vydrželo zdraví ještě do mistrovství a do atestů a dvouleté služby... a navěky...

Také jsem složené postupky vzala jako potvrzení vlastní kvalifikace a přijala nabídku Školy pracovní a zábavné kynologie a na zkoušku jsem se stala lektorem Záchranářského víkendu (plochy a sutina).

Aywy vyhrála Český pohár ZZP3 a složila zkoušku ZZP3

6. září 2015 v 9:37 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Sen pokračuje! Aywy včera složila sutinovou ZZP3, vyhrála Český pohár ZZP3, získala pohár za nejlepší práci ve speciálu a putovní pohár Petra Staňka za nejlepší práci při vyhledávání a nominaci na mistrovství záchranářských psů ČR, které bude za měsíc na Vysočině.
Co na to říci? Je to moje zlatíčko a je to veliká radost. že se nám daří zúročit všechnyty tréninky a práci a ukázat, že jsme dobrým záchranářským týmem. A taky to, že borderky nejsou jen blázniví pošuci od oveček, ale že s nimi lze i pracovat.



Ohledně samotné zkoušky. Velice příjemné bylo to, že se losovala již v pondělí a předem jsem věděla, že do terénu nastupuji až v 15.30 jako předposlední. Ještě příjemnější bylo, že bylo závodníkům umožněno přijet až 1 h před nástupem do prvního terénu. Čili jsme mohli přespat doma, obstarat Kubu, smečku, zvěř a vyrazit v 7 h ráno. Cesta z Lysé do Ostravy je dlouhá a úmorná. Nemluvě ani o mostě v Kuněticích.... Terény byly ve Vítkovicích. Vstup do areálu továrny byl jen na povolení, nutná registrace předem, kontrola občanek a na cestě zpět i zda něco neodvážíme, či jsme tam něco nefotili. Po areálu nás organizátoři rozváželi auty a mezi speciály nebylo možné se vrátit ke svému autu. Psychicky to bylo náročné. Ale ne pro Aywy, která je prostě v cestování zběhlá. Cizí auto přijala bez problémů a i si v něm mezi speciály odpočinula. I když to spíš vypadalo, že nechce ani trochu odpočívat, ale hned hledat další ztracené. Podobně pauza mezi speciály a poslušností byla vyplněna z větší míry přesunem z Vítkovic na cvičák.




První terén byl budova a okolím, částečně rozbořená, se spoustou zákoutí, podzemními chodbami a trčícími zbytky střech. V prvních 15 minutách Aywy našla svižně 3 figuranty (výšku v budově, prý těžký spodní úkryt a vzorek). V loňském a předloňském roce byly nálezy do terénů rozloženy vždy 3+3, čili jsem si myslela, že již máme vše nalezené. A bylo mi dobře. Ale samozřejmě je třeba prohledat terén celý. Aywy něco čmuchala na rozbořených záchodcích, dlouho jsme to ověřovaly, ale nakonec to ona a já taky vyhodnotila jako, že to nález není. Je to samozřejmě i o zkušenosti psovoda, protože na záchodcích prostě pachy jsou a zároveň by tam žádný slušný rozhodčí nedal figuranta na celý den. Postupovaly jsme dál a Aywy označila podruhé tu výšku, kterou již před tím našla. To mne potvrzovala v úsudku, že v terénu další nález nebude. Ale pak zachytila trochu pachu z výšky rozbořené střechy. Nejprve jsem si myslela, že to je pach od dvou pomocníků, kteří stáli kousek od budovi a dívali se. Ale pak něco zachytila i z druhé strany. Několik minut běhala po sutině a hledala pachy a neodešla, když jsem udělala několik kroků pryč. To jsem již věděla, že má nález. Ale označí ho? Náhle zafoukal větříček a já jsem věděla, že máme vyhráno. A taky ano. Aywy vylezla po nějakém trámu kam až to šlo a začala štěkat nahoru. Našla čtvrtý nález- velice těžkou výšku! Do druhého terénu jsme nastupovaly optimisticky. Byla to sutina těžce průchozí, velice podobná Kaznějovským. Ale byla menší. Aywy ji oběhla a vyštěkala figuranta. Jediný problém byl, že se k němu prodrala takovou dírou a pak se těžko dostávala ven. Obešly jsme pomalu sutinu a nic. Až jsme se vrátily na začátek a poslala jsem ji znovu pod střechu. Začala se zajímat a značit - ano byl to vzorek. Šestý nález. Splněno! Štěstí. Na poslušnost jsem jela plná obav. Moje kamarádka také našla všechny nálezy, ale o 4 body nedala poslušnost. A nebyla sama. Překážky byly těžké. Aywy ovšem ukázala, že je velká bojovnice a přelezla i žebřík, který měl otočené příčky tak, že hrot šel do pacek. A jen na dva povely, ale pomaaaličku. Jediné, co se jí nepovedlo byla výška s košťaty. Skočila jen tam, zpět to obešla, protože košťata jí polochtala na bříšku neboco. Ostatní překážky dala skvěle, ale několikrát si nesedla přede mne a zařadila se rovnou k noze. Získala 77 bodů, což byla její nejhůř obodovaná poslušnost v životě. Ale vzhledem k okolnostem se na ni vůbec nezlobím. A hlavně jsem ráda, že jsme nevypadly ze zkoušky kvůli poslušnosti. Před předáváním cen bylo vidět, že je unavená, protože se na pejsky, kteří se o ni zajímali, zubila více než jindy a chtěla mít svůj klid, případně své mazlení od lidí (které si užila, protože si ji leckdo šel pohladit). Domů jsme dojeli ve 23 h naprosto vyčerpaní. Děkuji Tondovi za odvoz a všemožnou podporu, ZKO Lysá za možnost trénovat poslušnost, skvělé výcvikářce Jitce Dědinové (a Radce a Lucce a dalším) za pomoc se zlepšením značení vzorků a morální podporu - tedy hlavně obnovení pocitu, že to má smysl (za tu tak děkuji Renatě Klusáčkové, Petře Černé, Lence Navrátilové a Gustavu Hotovému a dalším pánům z IZS) no a všem těm, kdo mi s láskou a trpělivě figurovali.



Úspěch v záchranařině je vždy postavený na spolupráci a já si to uvědomuji. Vzpomínám s vděčností i na lidi, se kterými jsem začínala (především Kristýnu Šnáblovou) nebo strávila dost času při výcviku, hlavně lidi z regionální brigády Vysočina (Irenu Bartoňovou, Ilonu Konrádovou, Radka Kučeru). Velké díky také partě z LVT Lesná a partě, která se sešla na IMZ.