Štěňátkům budou tři měsíce

8. července 2015 v 20:46 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Našim štěňátkům budou tři měsíce. Už jsou všechna zabydlena v nových rodinách. A dostávám o nich hezké zprávy. Například "Daja se naučila plavat!", "Birk začíná hlídat" nebo a nejčastějí "Je to můj/náš miláček."
U nás jsme se štěňátkům snažili dát maximum, dobře je socializovat. Ale socializační fáze pokračuje a toto období je klíčové pro budoucí chování pejsků. Vše s čím se nyní seznámí, budou považovat v budoucnu za "normální" a nebudou se toho bát. Zlozvyky, které si osvojí, jim zůstanou. A to, co je roztomilé ve třech měsících, například, že se štěně ožene po někom, kdo ho vzbudí, je u dospělého psa nepříjemné. Už teď je třeba chování štěňátek tvarovat a (vhodným způsobem) jim dávat najevo, co je žádoucí a co ne. Neumím vždy dobře vysvětlit, jak to udělat, aby štěňátka přestala "zlobit" = vykazovat nežádoucí chování. Ale umím to celkem dobře štěňátka naučit. Jde především o rozvoj vztahu mezi vámi a štěňátkem. Pokud vás bude štěně milovat, tak se bude snažit dělat vám radost. A to to jde. Pak už bude třeba "jen" doladit řeč těla, hlasové povely (především navykání na signál pro souhlas a nesouhlas), intonaci hlasu a být důslední.

Uvedu zde pár příkladů a odkážu na pár článků, které jsem pro majitele štěňátek napsala dříve.


Tara a vztah k cizím psů
Tara je hezky socializovaná, nebojí se a je sebevědomá. Asi i proto začala hlídat ve velice raném věku - už od 8 týdnů štěká na cizí lidi a psy. (Pro srovnání: Noked začal hlídat v 16 měsících, po 9 měsících u nás.) A čím dál více. Nejen u nás doma u plotu, ale i na výletě - hlídá náš batoh nebo naši židli na agility tréninku, kam ji beru jako doprovod (zatím jen před psy). Začíná hlídat i mne. To znamená, že se drží v "našem prostoru" a vrčí a cení zoubky či štěká. Hlídání samo není špatně. Je to přirozený projev psa. Zvlášť kanaánského psa! Hlídání bylo i je i v některých zkušebních řádech prověřováno (např. hlídání kolíku nebo tašky). Pamatuji si, že kvůli tomu jsem jako desetiletá vypadla několikrát ze zkoušky ZMP1 s Bredem, protože byl moc mírumilovný (nakonec jsme to složili, ale na hlídání nám rozhodčí přidal bodíky). Ale musíme si popřemýšlet, jaké chování u svého psa tam, kde bydlíme a při tom, co děláme, chceme. Já si nepříklad nepřeju, aby Tara na agility tréninku hlídala. A tak její chování musím vytvarovat. Nevím, jak pro vás, ale pro mne prvním krokem je, abych si uvědomila, že to moje štěně "není zmetek" = od malička zkažená, ale že se chová přirozeně. A dále, že v tomto věku je prostor ji vést a učit jak a kdy se má hlídat a kdy ne. Důležité je, aby si psi (myslím cizí psi) vztahy neřešili sami. Páníček je musí řešit - ukončit kontakt psů včas (nejlépe před nastartováním agresivního chování či vznikem paniky). Z toho plyne, že se štěně musí při kontatku se psi i také lidmi, hlavně dětmi a dalšími skupinami, lidí, kteří jsou trochu nevyzpytatelní, stále hlídat. A když se chová tak, jak se nám líbí, musíme ho chválit. A když se chová či začíná chovat tak, jak nechceme, musíme toto chování neprodlenně přerušit. Konkrétně máme v první fázi tyto možnosti: zakrýt oči, otočit hlavu, otočit celé tělo, odlákat, odnést. Vše vlídně, beze zloby. Ve druhé fázi (když už pes nějaké cviky umí): odlákat za pamlskem, přivolat a prokrmit.
Popíšu dnešní kontakt s o 3 týdny starším štěnětem (fenkou) australského ovčáka Ruby. Ruby na agility trénincích ještě nebyla, pro Sangie to byl cizí pes mezi psi, které již znala a ignorovala. Ruby se k ní vrhla a hned si chtěla hrát. Sangie se trochu poplašila, ale ne moc a začala na ni vrčet. Vypadala jako naprostá potvora a mrcha, která místo hry zabíjí... uf, páníček se slabší náturou by se zhroutil a odešel. Já jsem ji vzala do náruče a řekla jsem jí" Ty už hlídáš? Ale teď ne. Nemusíš." A odnesla jsem ji od štěněte dál. To na ni chtělo dorážet, což jsem nedovolila (je nutno napsat, že i páníček Ruby se zachoval báječně a nevynucoval kontakt štěňat a ani Tařino chování nekomentoval - to je velká pomoc v dané situaci). Při přednášce ležela Tara u mne u nohou, kousek od feny, kterou znala z výcviků (tu neřešila).

Ruby na ni přes plůtek trochu dorážela, vždy jsem Taře otočila hlavu, když jsem měla pocit, že by mohla začít hlídat. A prokrmila jsem ji pamlsky, když se chovala tak, jak jsem chtěla (seděla či ležela v klidu). Pak se Tara uvolnila a usnula a Ruby si už nevšímala. Po přednášce jsme je k sobě pustili na vodítku na dotek čumáku. Tara k Ruby šla už s úplně jiným výrazem těla a za chvilku si hrály. Zdrželi jsme se po konci a popovídali si s páníčky a holky si to užily.




Ve skutečnosti stačilo málo... ale je třeba vědět jak to je. Pochopitelně, čím větší štěně bude, tím bude jeho hlídání vypadat strašidelněji a tím méně páníků psů, kteří to ustojí najdete. Takže si neztrácejte čas a chování modelujte.

Co je důležité:
1. Rozpoznat, co si vaše štěně myslí a co bude dělat v nejbližších okamžicích.
2. Ujasnit si, jaké chování by se mi u štěňátka líbilo.
3. Vlídně ale rozhodně trvat na tom, aby se chovalo tak jak já chci.
4. Snažit se o co nejmenší počet špatných zážitků a o co největší počet pozitivních.
5. Respektovat únavu štěněte. Unavené štěně se bude chovat logicky hůř. Je zbytečné kvůli pnavě sbírat špatné zkušenosti.
6. Pozitivně o štěněti myslet a i o něm mluvit viz Pygmalion a Golem efekt.
7. Připravit si vhodné odpovědi pro majitele pudlíků a společenských plemen (bez hlídacích pudů), tj. lidi, co nebudou kanaánské chování chápat, nějaké případné odpovědi. Např. "Ona začíná hlídat a učíme se, jak se to má správně dělat.", "Moje štěně potřebuje čas. Nekamarádí se s každým neznámým pejskem hned. Poskytnete jí čas?"
8. Naučit štěně cviky, které pomohou odlákat pozornost od psa k vám (samozřejmě povel dát jen v případě, že cizí pes není na volno a neskočí vašemu štěněti na záda). Takovým cvikem je nose touch na dlaň ruky nebo otočky nebo jiné cviky, které bude štěně plnit vždy s chutí. (Samozřejmě musíte dávat maso za každý dílčí cvik do tlamičky!)
9. Naučit štěně rozumět vašemu souhlasu a nesouhlasu. Já mručím - souhlasně, pozitivně. A nesouhlasně hlubším tónem něco jako "nene" beze slov.
10. Naučit se používat neverbální signály, které psa uklidňují. Jsou to jednak konejšivé signály (lze dohledat na internetu) jako je otevírání pusy alá zívání, olizování. Ale i signály dotekové - na uklidnění se štěněte dotýkáme (položíme ruku) na místě kde se stýkají spodní a dolní čelist. Není to hlazení! Nikdy nehladíme a nechválíme psa za nežádoucí chování (vrčení na jiného psa). Ale jen tam tu ruku položíme. Je to signál pro klid (tlumí štěkání i vrčení).

Další typy:
Kde má trávit štěně čas Venku nebo doma? (Pro štěně kanaánce dodávám: nedala bych mu prostor trávit příliš času beze mne).
Kde má štěně spát (Pro štěně kanaánce dodávám: v posteli či ložnici - prostě s páníky!)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama