IMZ - akce ministerstva vnitra

12. července 2015 v 9:55 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Poprvé jsem měla možnost se zúčastnit IMZ v Kaznějově zaměřeného na sutiny (na plochy jsem také 1x byla pozvána), tedy
4denni odborné přípravy kynologu předurčených pro vyhledávací a pátrací akce v sutinách, kterou pořádá ministerstvo vnitra. Je to čest, že jsem byla pozvána. Při čtení rozdělovníku jsem zjistila, že půlku z pozvaných lidí znám (a zbytek jsem poznala tam). Sešla se tam moc prima parta lidí z celé republiky, kteří chtějí pomáhat druhým a dobře rozumějí pejskům a čuchání. Z naší brigády ZBK Praha jsme tam byly dvě (ostatním pozvaným to nevyšlo časově kvůli práci a dovoleným). Bylo prima tam nebýt za brigádu sama, ale nejvíce jsem si užila manžele Černé, kteří byli se mnou ve družstvu. Samozřejmě jsem litovala, že zde není Toník.


Našemu družstvu veleli postupně 3 vedoucí týmů: Pepa Žalud, Franta Schejbal a Soňa Šabacká, hlavním vedoucím byl Gusta Hotový. Čili jsme měli 4 zkušené instruktory a mohli porovnávat jejich názory, rady a systém práce. A samozřejmě jsme si mohli radit vzájemně, protože se na toto cvičení dostali jen zkušení lidé. IMZ se skládala z části praktické a teoretické.


Praktické cvičení bylo perfektně naplánované. Dvě hledání v noci (první den se končilo ve 3 ráno), dvě hledání ve dne. Noční cvičení byla v těch vedrech bylo hodně příjemná. První noční cvičení byl simulovaný zásah. Instruktorem našeho družstva byl Pepa Žalud. Aywy dostala roli psa překrývače - toho, který ověřuje, zda nález, který nahlásil jiný psovod je relevantní a má se nasadit technika. To jsme nikdy nedělaly. A už to umíme! Kamenem úrazu je to, aby se pes neposílal přesně na místo, kde předchozí pes označoval a zároveň, aby se nevysílil prohledáváním příliš velkého úseku a zůstal čerstvý na střídání unavených psů. Skutečně jsem byla moc pyšná, že se Aywy dokázala pohybovat po sutině s dalšími dvěma psy (pes a fena), které neznala, bez toho, že by se nechala rušit v práci (o konfliktech ani nemluvím, ty pochopitelně žádné nebyly). Označila figuranty, neoznačovala teplé úkryty, i když se o ně zajímala - prověřovala je.


Druhé cvičení bylo ve dne, odehrávalo se na třech pracovištích a na každém pracovišti byl jiný cíl. Na jednom bylo cílem ověřit, zda je pes schopen dohledávat skutečně hodně těžké úkryty, kdy figuranti seděli několik metrů pod sutinou na židli v hale. Aywy je oba našla, ale neoznačila je štěkáním. Jedno značení se odehrálo zcela mimo můj dohled. Figurant mi později řekl, že na něj komínem několik metrů dlouho koukala, ale neštěkala, pak se otočila a zmizela. Za chvilku se objevila v okně haly, kde seděl hluboko pod sutinou. Ale odtamtud jsem ji - na povel Franty, který si všiml, že se na místo, odkud by mohla figuranta označit na přímo - musela odvolat. Možná to nebylo úplně výcvikově dobře.... když si vymyslela ten obchvat (v této sutině jsem cvičili i předchozí den, takže o té hale věděla), jak se dostat k figurantovi. Franta samozřejmě (stejně jako já) to dění nahoře neviděl a nevěděl, že dolu běžela záměrně s cílem se dostat k figurantovi. Takže jsem jí trochu zamotali hlavu. Práci u druhého těžkého úkrytu jsem mohla pozorovat. Dlouho místo obcházela a očuchávala, až se zastavila na vršku a pásla jeden otvor (kde lépe štěkající psi štěkali, ovšem, který někteří psi vůbec nebyli schopni najít). Čili nic moc, ale ne úplně špatně. Na druhém pracovišti tohoto cvičení se prověřovala schopnost psa chodit po skutečně hrozném terénu a vlastně nejen chodit, ale i v něm pracovat. Třetí pracoviště bylo zaměřeno na práci ve výškých. Bylo hrozné horko, sutiny byly rozpálené, takže jsem - jako i mnoho dalších psovodů - po úspěšném nalezení a označení figuranta veselým štěkáním (to bylo radosti, že se k němu mohla přiblížit na kontakt) jedno cvičení vynechala, abych si psa nepokazila. Není třeba si hrát na hrdiny, to už vím.


Intimní chvilka - foto Jája Pávková.

Aywy se chvilku mazlila a odpočívala a pak už zase byla ochotna ke práci. Možná jsme to ani vynechváat nemusely. Ale lépe vynechat, než utavit.

Téma druhého noční cvičení bylo ponecháno na vedoucích družstev. Naše družstvo pracovala v hodně těžkém terénu, kde jsme si schovávali figuranty tak, aby pes byl za to, že se terénem dokázal pohybovat odměněn kontaktem s figurantem. Měla jsem možnost pozorovat přáci práci ovčáka Franty Schejbala, který se po sutině pohyboval s lehkostí, samostatně a umožnil páníčkovi (přece jen starší generace) pracovat z okraje sutiny a nešplhat se po hrozném terénu. To byl tedy velký zážitek! Není nad to, když instruktor předvede se svým psem to, co chce po nás. Čtvrté cvičení bylo ve dne a bylo směřováno na případné opravení chyb a cvičení toho, co psovodi sami chtěli. To bylo velice užitečné - vysvětlila jsem Aywy, že se zajímám i o skutečně slabé pachy (figurant v hale s chodbami a okny několik metrů pod sutinou) a ona by je měla vyštěkat a nejen označovat polohou těla, jak je žel jejím borderčím zvykem. Může se totiž stát, že člověk na psa nevidí a pak je tiché značení jednoduše na nic.
Myslím, že praktická cvičení povedlo nastavit perfektně a jsem ráda, že nám Gusta umožnil na závěr zapracovat na odhalených chybách. Hlavně je třeba napsat, že Kaznějov je perfektní místo pro trénink - kde jinde je tolik prostor s tolika skutečně těžkými několika metrovými úkryty, kdy mohou být založeni figuranti 7 i více metrů pod povrchem? Praktická cvičení byla proložena teorií a předáváním zkušeností. Bylo toho hrozně moc. Stavba tábora IZS - kde vzít elektřinu, jak to dělat s.... Bezpečnost práce v sutinách - co sledovat, jaké signály používají hasiči, když... Práce s vysílačkami. Otevření KDčka - krabice s jídlem pro člověka na den - jak se budeme stravovat na místě zásahu... Velice přínosný byl i rozbor zásahů v ČR - co se stalo, jak byla organizována pomoc, co se povedlo, co se - i to se stane - nepovedlo a je třeba se z toho pro příště poučit. Zajímavé bylo povídání o aktuálním práci IZS v Nepálu s fotkami člověka, co tam měsíc byl. Včetně rozboru toho, proč se tam neposlali psovodi (nebylo možné je tam dostat včas). Vysvětlení systému atestace týmů v ČR i v EU. Pravidla EU pro těžké týmy a lehké týmy. Summou byla to perfektní příprava na skutečný zásah i na atesty, na které nás slíbili na podziim pozvat. Velká zkušenost! A také dávka motivace! Osobně pro mne bylo důležité, že jsem si uvědomila, na čem je třeba pracovat, abych Aywy posunula dál a(to jsem ovšem již předtím nějak tušila), ale hlavně jsem konečně dostala návod jak na to! A také jsem slyšela, že na to Aywy má a že se to může povést a že by nám to atestující přáli! Takže hurá do další práce!



KDčko - jídlo na osobu a den.


Vzácná chvilka odpočinku s přáteli. Foto Soňa Šabacká.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama