Červenec 2015

Tara je skvělá

20. července 2015 v 22:29 | kajan |  Kanaánský deníček aneb Velké dobrodružství
Tara je sice kanaánský pes, ale chová se jako normální dobře socializované štěňátko. Nebojí se vlaků, nebojí se v podchodu pod nádražím, když jede vlak. Žere ráda a kdekoli a od kohokoli. A také si ráda hraje a je možné ji hračkou a přetahováním odměnit i mimo náš domov.
Také se ráda kamarádí a mazlí s cizími lidmi. I když tito nejsou zase tak cizí :-), ale chlapečka na dolním obzázku viděla v den fotografování poprvé.




Neplánovaní, nechtění, nemilovaní (ale jen na začátku) aneb chovatelský poklesek

20. července 2015 v 14:24 | kajan |  Chov
Míša se mne 17. dubna zeptala: "Je těžké uklídat psa fenu v jedné domácnosti, aby neměli neplánovaná štěňata?"

Odpověděla jsem: "Vůbec ne, nikdy jsme neměli problém. Korálek s námi bydlel 6 let a vždy jsme ho uhlídali." Pýcha předchází pád. Už druhý den se nám povedlo pustit hárající Bessinku k Nokedovi. Tedy pustit... to zase ne... pesani vyvinuli značné úsilí a dovednost.... náhoda hrála taky....

Bessi byla celý den v pokojové kleci, bylo mi jí líto, tak jsem si ji vzala k sobě do kuchyně a povídala si s ní (Noked byl zavřený v ložnici). Po chvíli jsem si odskočila pro bylinky na zahradu a Bessi jsem v kuchyni zamkla. Jenže mezitím přišla Ester ze školy, ale nepozdravila mne, tak jsem o ní nevěděla. Ester podnikla cestu k lednici a s talířem plným jídla odešla do svého pokoje. Dveře zavřela, ale nezamkla. Bessi totiž ležela pod lavicí a byla úplně potichu a dělala, že tam nikdo není. Jakmile Ester odešla, Bessi si dveře otevřela, tiše vyběhla do patra, otevřela dveře do ložnice k Nokedovi.

Já jsem se vrátila po chvilce a jak jsem viděla Esterčiny boty v předsíni, letěla jsem do kuchyně a do ložnice. Našla jsem Bessi - po nejvíce 10 - 15 minutách - s Nokedem v ložnici. Tvářili se provinile, ale spojení už nebyli.

Trochu jsme se báli, že budou neplánovaní kříženci, ale ne zase moc. Obvykle je kolem krytí hodně práce... S Miou jsme byli u ženicha vloni, nezabřezla. Letos jsme si ho vypůjčili, 3x byli spojení a opět nezabřezla. S Baffi jsme byli letos tři dny v Rakousku a nepovedlo se spojení psů. Jeli jsme za českým psem, který ji konečně nakryl a druhý den znovu. Prostě znáte to, krytí není jen tak. Prvničkám se musí pomáhat, chce to čas atd.

Ultrazvuk v květnu nás tedy dost zaskočil: Baffi březí není, Bessi ano (veterinář se docela chechtal a já se hroutila).

16.6.2015 se tedy u nás narodilo 6 kříženců

Co se štěňátky? Oba rodiče mají všemožná vyšetření s perfektními výsledky a jsou absolutně nepříbuzní (vždyť tatínek pochází z Jeruzaléma). Štěňátka by mohla být zdravá a pracovitá. Je to F1 generace, která obvykle vlastnostmi předčí generaci rodičů. A jsou to první vnoučátka mé Aywy! Nechali jsme je tedy narodit a žít. Štěňátka pochopitelně nejsou určena k dalšímu chovu. To bude uvedeno i ve smlouvě. O zájemce naštěstí není nouze. Po 2 dnech inzerování máme tři štěňátka rezervovaná a rodiny, které si je berou jsou moc prima. Tak ještě pro zbývající 3.

Štěňátka budou k odběru od 7 týdnů. V té době budou 2x odčervená a 1x očkovaná.

Zrzek Bonnie - rezervovaný (červenobílý pes, bude bydlet v Praze, rodinný společník důchodců se zkušeností se psy, zahrada)



Tlusťoušek Rubínek (pes) - ?


Stopař (pes) - ? dle mne nejlepší pes z vrhu, vhodný na výcvik, ráda bych ho dala aktivním majitelům



Zebřička - mahagonově hnědobílá fenka - rezervovaná, bude bydlet v Praze ve velice příjemné rodině, bude mít stálou pozornost tatínka v důchodu, maminka a dcera budouc cvičit, mají zkušenosti se psy, zahradu


Tečka (černobílá fenka - rezervovaná) - bude pracovat na farmě jako pastevecký pes, zaučí ji stárnoucí 10letý pes



Maggie - mahagonově hnědá fenka - volná


Svatba

19. července 2015 v 9:50 | kajan |  Koral - velký přítel
Dejte dítěti štěně... Koral Rubínové srdce je suprový pes, který věrně provázel mého syna Dana od jeho 14 let. Doprovodil ho i v jeho svatební den do zámeckého parku v Lysé nad Labem. Normálně do parku psi nesmějí, ale Dani si vyžádal speciální povolení pro tento den....



Korálek se se s Danem odstěhoval a nám se po něm stýská. Ale asi to tak má být....

Procházka A vrhu kanaánců

16. července 2015 v 21:06 | kajan |  KANAÁNŠTÍ PSI
V neděli 12.7. se sešlo 5 ze 6 štěňátek A vrhu kaanánců naší chovatelské stanice a vyrazili jsme na procházku do Borku. Nejprve na vodítkách, aby si na sebe pesani vzpomněli,. Pak i na volno. Líbilo se mi, jak jsou Ika, Grip a CHlapes Adom socializovaní. Pak beseda u buchet u nás na zahradě. A předání průkazů původu. Byli jsme moc rádi, že se to povedlo.





IMZ - akce ministerstva vnitra

12. července 2015 v 9:55 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Poprvé jsem měla možnost se zúčastnit IMZ v Kaznějově zaměřeného na sutiny (na plochy jsem také 1x byla pozvána), tedy
4denni odborné přípravy kynologu předurčených pro vyhledávací a pátrací akce v sutinách, kterou pořádá ministerstvo vnitra. Je to čest, že jsem byla pozvána. Při čtení rozdělovníku jsem zjistila, že půlku z pozvaných lidí znám (a zbytek jsem poznala tam). Sešla se tam moc prima parta lidí z celé republiky, kteří chtějí pomáhat druhým a dobře rozumějí pejskům a čuchání. Z naší brigády ZBK Praha jsme tam byly dvě (ostatním pozvaným to nevyšlo časově kvůli práci a dovoleným). Bylo prima tam nebýt za brigádu sama, ale nejvíce jsem si užila manžele Černé, kteří byli se mnou ve družstvu. Samozřejmě jsem litovala, že zde není Toník.


Našemu družstvu veleli postupně 3 vedoucí týmů: Pepa Žalud, Franta Schejbal a Soňa Šabacká, hlavním vedoucím byl Gusta Hotový. Čili jsme měli 4 zkušené instruktory a mohli porovnávat jejich názory, rady a systém práce. A samozřejmě jsme si mohli radit vzájemně, protože se na toto cvičení dostali jen zkušení lidé. IMZ se skládala z části praktické a teoretické.


Praktické cvičení bylo perfektně naplánované. Dvě hledání v noci (první den se končilo ve 3 ráno), dvě hledání ve dne. Noční cvičení byla v těch vedrech bylo hodně příjemná. První noční cvičení byl simulovaný zásah. Instruktorem našeho družstva byl Pepa Žalud. Aywy dostala roli psa překrývače - toho, který ověřuje, zda nález, který nahlásil jiný psovod je relevantní a má se nasadit technika. To jsme nikdy nedělaly. A už to umíme! Kamenem úrazu je to, aby se pes neposílal přesně na místo, kde předchozí pes označoval a zároveň, aby se nevysílil prohledáváním příliš velkého úseku a zůstal čerstvý na střídání unavených psů. Skutečně jsem byla moc pyšná, že se Aywy dokázala pohybovat po sutině s dalšími dvěma psy (pes a fena), které neznala, bez toho, že by se nechala rušit v práci (o konfliktech ani nemluvím, ty pochopitelně žádné nebyly). Označila figuranty, neoznačovala teplé úkryty, i když se o ně zajímala - prověřovala je.


Druhé cvičení bylo ve dne, odehrávalo se na třech pracovištích a na každém pracovišti byl jiný cíl. Na jednom bylo cílem ověřit, zda je pes schopen dohledávat skutečně hodně těžké úkryty, kdy figuranti seděli několik metrů pod sutinou na židli v hale. Aywy je oba našla, ale neoznačila je štěkáním. Jedno značení se odehrálo zcela mimo můj dohled. Figurant mi později řekl, že na něj komínem několik metrů dlouho koukala, ale neštěkala, pak se otočila a zmizela. Za chvilku se objevila v okně haly, kde seděl hluboko pod sutinou. Ale odtamtud jsem ji - na povel Franty, který si všiml, že se na místo, odkud by mohla figuranta označit na přímo - musela odvolat. Možná to nebylo úplně výcvikově dobře.... když si vymyslela ten obchvat (v této sutině jsem cvičili i předchozí den, takže o té hale věděla), jak se dostat k figurantovi. Franta samozřejmě (stejně jako já) to dění nahoře neviděl a nevěděl, že dolu běžela záměrně s cílem se dostat k figurantovi. Takže jsem jí trochu zamotali hlavu. Práci u druhého těžkého úkrytu jsem mohla pozorovat. Dlouho místo obcházela a očuchávala, až se zastavila na vršku a pásla jeden otvor (kde lépe štěkající psi štěkali, ovšem, který někteří psi vůbec nebyli schopni najít). Čili nic moc, ale ne úplně špatně. Na druhém pracovišti tohoto cvičení se prověřovala schopnost psa chodit po skutečně hrozném terénu a vlastně nejen chodit, ale i v něm pracovat. Třetí pracoviště bylo zaměřeno na práci ve výškých. Bylo hrozné horko, sutiny byly rozpálené, takže jsem - jako i mnoho dalších psovodů - po úspěšném nalezení a označení figuranta veselým štěkáním (to bylo radosti, že se k němu mohla přiblížit na kontakt) jedno cvičení vynechala, abych si psa nepokazila. Není třeba si hrát na hrdiny, to už vím.


Intimní chvilka - foto Jája Pávková.

Aywy se chvilku mazlila a odpočívala a pak už zase byla ochotna ke práci. Možná jsme to ani vynechváat nemusely. Ale lépe vynechat, než utavit.

Téma druhého noční cvičení bylo ponecháno na vedoucích družstev. Naše družstvo pracovala v hodně těžkém terénu, kde jsme si schovávali figuranty tak, aby pes byl za to, že se terénem dokázal pohybovat odměněn kontaktem s figurantem. Měla jsem možnost pozorovat přáci práci ovčáka Franty Schejbala, který se po sutině pohyboval s lehkostí, samostatně a umožnil páníčkovi (přece jen starší generace) pracovat z okraje sutiny a nešplhat se po hrozném terénu. To byl tedy velký zážitek! Není nad to, když instruktor předvede se svým psem to, co chce po nás. Čtvrté cvičení bylo ve dne a bylo směřováno na případné opravení chyb a cvičení toho, co psovodi sami chtěli. To bylo velice užitečné - vysvětlila jsem Aywy, že se zajímám i o skutečně slabé pachy (figurant v hale s chodbami a okny několik metrů pod sutinou) a ona by je měla vyštěkat a nejen označovat polohou těla, jak je žel jejím borderčím zvykem. Může se totiž stát, že člověk na psa nevidí a pak je tiché značení jednoduše na nic.
Myslím, že praktická cvičení povedlo nastavit perfektně a jsem ráda, že nám Gusta umožnil na závěr zapracovat na odhalených chybách. Hlavně je třeba napsat, že Kaznějov je perfektní místo pro trénink - kde jinde je tolik prostor s tolika skutečně těžkými několika metrovými úkryty, kdy mohou být založeni figuranti 7 i více metrů pod povrchem? Praktická cvičení byla proložena teorií a předáváním zkušeností. Bylo toho hrozně moc. Stavba tábora IZS - kde vzít elektřinu, jak to dělat s.... Bezpečnost práce v sutinách - co sledovat, jaké signály používají hasiči, když... Práce s vysílačkami. Otevření KDčka - krabice s jídlem pro člověka na den - jak se budeme stravovat na místě zásahu... Velice přínosný byl i rozbor zásahů v ČR - co se stalo, jak byla organizována pomoc, co se povedlo, co se - i to se stane - nepovedlo a je třeba se z toho pro příště poučit. Zajímavé bylo povídání o aktuálním práci IZS v Nepálu s fotkami člověka, co tam měsíc byl. Včetně rozboru toho, proč se tam neposlali psovodi (nebylo možné je tam dostat včas). Vysvětlení systému atestace týmů v ČR i v EU. Pravidla EU pro těžké týmy a lehké týmy. Summou byla to perfektní příprava na skutečný zásah i na atesty, na které nás slíbili na podziim pozvat. Velká zkušenost! A také dávka motivace! Osobně pro mne bylo důležité, že jsem si uvědomila, na čem je třeba pracovat, abych Aywy posunula dál a(to jsem ovšem již předtím nějak tušila), ale hlavně jsem konečně dostala návod jak na to! A také jsem slyšela, že na to Aywy má a že se to může povést a že by nám to atestující přáli! Takže hurá do další práce!



KDčko - jídlo na osobu a den.


Vzácná chvilka odpočinku s přáteli. Foto Soňa Šabacká.

Štěňátkům budou tři měsíce

8. července 2015 v 20:46 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Našim štěňátkům budou tři měsíce. Už jsou všechna zabydlena v nových rodinách. A dostávám o nich hezké zprávy. Například "Daja se naučila plavat!", "Birk začíná hlídat" nebo a nejčastějí "Je to můj/náš miláček."
U nás jsme se štěňátkům snažili dát maximum, dobře je socializovat. Ale socializační fáze pokračuje a toto období je klíčové pro budoucí chování pejsků. Vše s čím se nyní seznámí, budou považovat v budoucnu za "normální" a nebudou se toho bát. Zlozvyky, které si osvojí, jim zůstanou. A to, co je roztomilé ve třech měsících, například, že se štěně ožene po někom, kdo ho vzbudí, je u dospělého psa nepříjemné. Už teď je třeba chování štěňátek tvarovat a (vhodným způsobem) jim dávat najevo, co je žádoucí a co ne. Neumím vždy dobře vysvětlit, jak to udělat, aby štěňátka přestala "zlobit" = vykazovat nežádoucí chování. Ale umím to celkem dobře štěňátka naučit. Jde především o rozvoj vztahu mezi vámi a štěňátkem. Pokud vás bude štěně milovat, tak se bude snažit dělat vám radost. A to to jde. Pak už bude třeba "jen" doladit řeč těla, hlasové povely (především navykání na signál pro souhlas a nesouhlas), intonaci hlasu a být důslední.

Uvedu zde pár příkladů a odkážu na pár článků, které jsem pro majitele štěňátek napsala dříve.


Tara a vztah k cizím psů
Tara je hezky socializovaná, nebojí se a je sebevědomá. Asi i proto začala hlídat ve velice raném věku - už od 8 týdnů štěká na cizí lidi a psy. (Pro srovnání: Noked začal hlídat v 16 měsících, po 9 měsících u nás.) A čím dál více. Nejen u nás doma u plotu, ale i na výletě - hlídá náš batoh nebo naši židli na agility tréninku, kam ji beru jako doprovod (zatím jen před psy). Začíná hlídat i mne. To znamená, že se drží v "našem prostoru" a vrčí a cení zoubky či štěká. Hlídání samo není špatně. Je to přirozený projev psa. Zvlášť kanaánského psa! Hlídání bylo i je i v některých zkušebních řádech prověřováno (např. hlídání kolíku nebo tašky). Pamatuji si, že kvůli tomu jsem jako desetiletá vypadla několikrát ze zkoušky ZMP1 s Bredem, protože byl moc mírumilovný (nakonec jsme to složili, ale na hlídání nám rozhodčí přidal bodíky). Ale musíme si popřemýšlet, jaké chování u svého psa tam, kde bydlíme a při tom, co děláme, chceme. Já si nepříklad nepřeju, aby Tara na agility tréninku hlídala. A tak její chování musím vytvarovat. Nevím, jak pro vás, ale pro mne prvním krokem je, abych si uvědomila, že to moje štěně "není zmetek" = od malička zkažená, ale že se chová přirozeně. A dále, že v tomto věku je prostor ji vést a učit jak a kdy se má hlídat a kdy ne. Důležité je, aby si psi (myslím cizí psi) vztahy neřešili sami. Páníček je musí řešit - ukončit kontakt psů včas (nejlépe před nastartováním agresivního chování či vznikem paniky). Z toho plyne, že se štěně musí při kontatku se psi i také lidmi, hlavně dětmi a dalšími skupinami, lidí, kteří jsou trochu nevyzpytatelní, stále hlídat. A když se chová tak, jak se nám líbí, musíme ho chválit. A když se chová či začíná chovat tak, jak nechceme, musíme toto chování neprodlenně přerušit. Konkrétně máme v první fázi tyto možnosti: zakrýt oči, otočit hlavu, otočit celé tělo, odlákat, odnést. Vše vlídně, beze zloby. Ve druhé fázi (když už pes nějaké cviky umí): odlákat za pamlskem, přivolat a prokrmit.
Popíšu dnešní kontakt s o 3 týdny starším štěnětem (fenkou) australského ovčáka Ruby. Ruby na agility trénincích ještě nebyla, pro Sangie to byl cizí pes mezi psi, které již znala a ignorovala. Ruby se k ní vrhla a hned si chtěla hrát. Sangie se trochu poplašila, ale ne moc a začala na ni vrčet. Vypadala jako naprostá potvora a mrcha, která místo hry zabíjí... uf, páníček se slabší náturou by se zhroutil a odešel. Já jsem ji vzala do náruče a řekla jsem jí" Ty už hlídáš? Ale teď ne. Nemusíš." A odnesla jsem ji od štěněte dál. To na ni chtělo dorážet, což jsem nedovolila (je nutno napsat, že i páníček Ruby se zachoval báječně a nevynucoval kontakt štěňat a ani Tařino chování nekomentoval - to je velká pomoc v dané situaci). Při přednášce ležela Tara u mne u nohou, kousek od feny, kterou znala z výcviků (tu neřešila).

Ruby na ni přes plůtek trochu dorážela, vždy jsem Taře otočila hlavu, když jsem měla pocit, že by mohla začít hlídat. A prokrmila jsem ji pamlsky, když se chovala tak, jak jsem chtěla (seděla či ležela v klidu). Pak se Tara uvolnila a usnula a Ruby si už nevšímala. Po přednášce jsme je k sobě pustili na vodítku na dotek čumáku. Tara k Ruby šla už s úplně jiným výrazem těla a za chvilku si hrály. Zdrželi jsme se po konci a popovídali si s páníčky a holky si to užily.




Ve skutečnosti stačilo málo... ale je třeba vědět jak to je. Pochopitelně, čím větší štěně bude, tím bude jeho hlídání vypadat strašidelněji a tím méně páníků psů, kteří to ustojí najdete. Takže si neztrácejte čas a chování modelujte.

Co je důležité:
1. Rozpoznat, co si vaše štěně myslí a co bude dělat v nejbližších okamžicích.
2. Ujasnit si, jaké chování by se mi u štěňátka líbilo.
3. Vlídně ale rozhodně trvat na tom, aby se chovalo tak jak já chci.
4. Snažit se o co nejmenší počet špatných zážitků a o co největší počet pozitivních.
5. Respektovat únavu štěněte. Unavené štěně se bude chovat logicky hůř. Je zbytečné kvůli pnavě sbírat špatné zkušenosti.
6. Pozitivně o štěněti myslet a i o něm mluvit viz Pygmalion a Golem efekt.
7. Připravit si vhodné odpovědi pro majitele pudlíků a společenských plemen (bez hlídacích pudů), tj. lidi, co nebudou kanaánské chování chápat, nějaké případné odpovědi. Např. "Ona začíná hlídat a učíme se, jak se to má správně dělat.", "Moje štěně potřebuje čas. Nekamarádí se s každým neznámým pejskem hned. Poskytnete jí čas?"
8. Naučit štěně cviky, které pomohou odlákat pozornost od psa k vám (samozřejmě povel dát jen v případě, že cizí pes není na volno a neskočí vašemu štěněti na záda). Takovým cvikem je nose touch na dlaň ruky nebo otočky nebo jiné cviky, které bude štěně plnit vždy s chutí. (Samozřejmě musíte dávat maso za každý dílčí cvik do tlamičky!)
9. Naučit štěně rozumět vašemu souhlasu a nesouhlasu. Já mručím - souhlasně, pozitivně. A nesouhlasně hlubším tónem něco jako "nene" beze slov.
10. Naučit se používat neverbální signály, které psa uklidňují. Jsou to jednak konejšivé signály (lze dohledat na internetu) jako je otevírání pusy alá zívání, olizování. Ale i signály dotekové - na uklidnění se štěněte dotýkáme (položíme ruku) na místě kde se stýkají spodní a dolní čelist. Není to hlazení! Nikdy nehladíme a nechválíme psa za nežádoucí chování (vrčení na jiného psa). Ale jen tam tu ruku položíme. Je to signál pro klid (tlumí štěkání i vrčení).

Další typy:
Kde má trávit štěně čas Venku nebo doma? (Pro štěně kanaánce dodávám: nedala bych mu prostor trávit příliš času beze mne).
Kde má štěně spát (Pro štěně kanaánce dodávám: v posteli či ložnici - prostě s páníky!)