Březen 2015

Mezinárodní konference Kanaánských psů

29. března 2015 v 18:39 | PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. |  KANAÁNŠTÍ PSI
Od 16. do 27. března 2015 jsem byla v Izraeli, abych se mohla ve dnech 20 - 24. 3. 2015 zúčastnit mezinárodní konference "International Canaan Dog Conference", která byla věnována Kanaánským psům.
Před konferencí jsem strávila příjemné dny s mou přítelkyní a její rodinou v Tel Avivu. Hodně jsem si procvičila angličtinu i ivrit. Pod záštitou IKC (izraelský kennel klub) jsem pro mírně přes 30 lidí přednášela o canisterapii, což bylo velice přínosné. Ocenili především přednášku ukázky polohování - to v Izraeli nedělají. Ale zdá se, že brzo budou. Byla to první přednáška o canisterapii, na které jsem byla bez psů. Se svými psy dlouhosrstou kólií Jenny a podengy mi dobře asistovala Myrna Shibolet. Ale i tak se mi po těch mých stýskalo.
Samotná konference byla velkolepá, protože právě před 50 lety (ted v roce 1965) byli Kanaánští psi uznáni jako izraelské národní plemeno psa.
Konference se zúčastnily chovatelé a přátelé plemene z celého světa: Bulharska, Francie, Itálie, Izraele, Německa, několika států USA (Massachusetts Nové Mexiko, Texas aj.) i obě chovatelky z České republiky (Eva Hniličková a já). Většinu z účastníků jsem dobře znala z Facebooku, takže jsem si s nimi hned rozuměla. A oni zanli mne a hodně si zamilovala Nokeda. Ať žijí média.
Konference byla uvedena v pátek 20. 3. přednáškovým dopolednem s navazující besedou chovatelů.
V sobotu 21. 3. Proběhla v HaTzeva speciální výstava Kanaánských psů, na které se mimo jiných titulů zadával titul "Vítěz pouště" a na které bylo předvedeno 22 psů. Většina z nich se ve výstavním kruhu chovala stejně nebo i hůře, než naši čeští psi - a nikomu to nevadilo! Chyba není na straně psů ...
Vrcholným zážitkem byl ovšem nedělní autobusový zájezd do oblasti kolem města Dimona, ve které žijí Beduíni. A s nimi (a také bez nich, tedy volně v poušti) žijí neregistrovaní Kanaánští psi.




Díky poměrně chladnému počasí se účastníkům výpravy podařilo vidět oproti jiným rokům skutečně velké množství neregistrovaných Kanaánských psů - při práci s Beduíny u stád a také s arabskými kluky na špagátu či za plotem z různého haraburdí v beduínských osadách. V posledních minutách výpravy jsme našli v houští rostliny dardar u hromady kozích a ovčích mršin fenu a psa se čtyřmi asi šestitýdenními štěňaty - fenkami. Jednu z malých fenek si po důkladné prohlídce rodičů i štěňat chovatelka Myrna Shiboleth odvezla do svého domova v Shaar Hagai. Fenečka dostala jméno Dardar me Hura podle toho roští a blízké osady. Jméno má krásnou asociaci v češtině (Dva dary) a snad předurčuje dobrou budoucnost štěněte a to, že bude přínosem pro chov Kanaánských psů, který jako každý chov vzácného a málopočetného plemene ohrožen negativními důsledky příbuzenské plemenitby. Dardar by mohla registrovaný chov oživit novými alelami, což by bylo pro plemeno hodně dobré.



Pestrý doprovodný program konference (pozorování ptáků, návštěva skleníků v HaTzeva) byl zakončen procházkou po Ješuových stopách v Jeruzalémě s prima průvodcem.
Po konferenci jsem s Evou Hniličkovou a dvěma dámami z USA strávila krásné 3 dny putováním po zaslíbené zemi. Mimo jiné jsme navštívili EjnGedí a Masadu, koupali se v Mrtvém moři, viděli zázrak - pouštní mošav NeotHaKikar plný květů a užitkových rostlin. Myrna Shibolet nás pozvala do své chovatelské stanice Shaar Hagai - předvedla nám svých 7 Kanaánských psů - včetně Habibiho a maličké Dardar. Setkaly jsme se i s Dorkas (Myrninou dcerou) a Bar (Myrninou vnučkou, fotografkou konference). Pak jsme v Tel Avivu navštívili Safari - ZOO a setkali se s Ariem, který dělá canisterapii za pomoci vozíčků za psy.
Jednou větou: bylo to všechno nádherné. Návrat do reality není snadný. Naštěstí mi pomáhá skutečnost, že bříško naší Sangie za dobu mé nepřítomnosti pořádně povyrostlo - není pochyb, že brzo budeme mít doma Kanaánců více. Je to úžasné plemeno, které si zaslouží, aby bylo zachováno. Hledáme další zájemce a nadšence, kteří jsou ochotni se do záchrany zapojit.

Více na kelev-kanaani-kanaansky-pes.webnode.cz

Přednáším pro Israel Kennel Club

14. března 2015 v 21:48 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Ano, je mi to jasné. Pozvánku nikdo z čtenářů blogu nevyužije. A asi ani nepřečte, ale vypadá to pěkně, ne? Odlétám v pondělí za kuropění. A nechávám tady své milé lidičky i pejsky. Zuřivě balím dárky do batohu, který je nějak malý...



יום רביעי, 18/3
מיקום: משרדי ההתאחדות הישראלית לכלבנות
רח המסגר 6, אור יהודה
18:30 עד 22:00
Dr. Katerina Jancarikova, מרצה בפקולטה של Charles University בפראג, צ'כיה,
בנושאי אקולוגיה, חינוך סביבתי, וטרפיה עם כלבים (Canistherapy)
נושא ההרצאה: Canistherapy
שימוש בכלבים לטרפיה לבעלי מוגבלויות פיזיות ומנטליות, ולעזר לחינוך, תכניות קניסטרפיה, בחירת הכלב, הדרכה בדרכים חיוביים, ניתוב ההתנהגות, ורווחת הכלב. הדגמות עם כלבים.
השתתפות: 35 ₪
ההרצאה הזאת מאוד מומלצת לכל אחד שמתעניין בתחום של כלבי טרפיה וטיפול בעזרת בעלי חיים - נדיר שיש הזדמנות בארץ לקבל מידע מאדם שמומחה ומנוסה בתחום הזה.
הכנס הבינלאומי לכלב הכנעני:
במסגרת הכנס הכנעני הבינלאומי יש יום סמינר, 20/3/2015
מיקום: בית ארז, משמר השבעה
9:00 עד 14:00
תוכנית:
הרצאה ראשונה: חשיבותם של הגזעים הפרימיטביים ובמיוחד הכנעני ל-FCI ולקהיליית הכלבנים העולמית
מרצה: פרופ׳ זאב טריינין, יו״ר ועדת הגידול המדעית של ה-FCI, שופט מקיף והיו״ר ההתאחדות הישראלית לכלבנות לשעבר
הרצאה שניה: Dr. Monika Baar מאוניברסיטת גרונינגן, הולנד
בנושא הסטוריה והתפתחות הקשר בין האדם ובעלי חיים, במיוחד הכלב.
Title:
Of Dogs and Men: Episodes from the History of the Human-Animal Bond
Monika Baár is Rosalind Franklin Fellow and Senior Lecturer in History at the University of Groningen (Netherlands). She works on problems related to marginality and her current research revolves around the history of the human-animal bond and the history of disability. She is particularly interested in the history of working dogs and the uses of dogs for therapeutic purposes and she combines these two pursuits in her project on the history of guide dogs for the blind. Her article: 'Prosthesis for the Body and for the Soul: the Establishment of Guide Dog Provision in Interwar Germany' is forthcoming in the journal First World World Studies, while another article 'Disability and Civil Courage under State Socialism: the Scandal over the Hungarian Guide Dog School' is forthcoming in the journal Past and Present (May, 2015 issue).
הרצאה שלישית: החיים לצידו של הכנעני-כלב תנכ״י במאה ה-21
מרצה: מירנה שיבולת, כלבנית, מגדלת ושופטת ותיקה שהציבה את הכנעני במרכז הזירה העולמית, ובמהלך 4 עשורים מלווה ומובילה את התפתחות הגזע בארץ ובעולם
.
רב שיח: איזה עתיד צופן לכלב הכנעני
נל מגדלים ומומחים לגזע ינסה לשרטט את קווי המתאר לעתידו של הגזע ויענה על שאלות הקהל.
כולם גם מוזמנים להצטרף אלינו לתערוכה המיוחדת לכלב הכנעני, יום שבת, 21/3, בבית ספר שדה, מושב חצבה.
כניסה חינם

Narodily se nám další dvě činčilky

14. března 2015 v 11:49 | kajan |  Činčila vlnatá
Dnes se nám narodily další dvě činčilky - v barvě přírodní. Pokud jsem je odchytila postupně všechny a koukala se dobře, tak letos máme samé kluky.

Červená Řečice a okolí - sutiny, plochy

10. března 2015 v 12:44 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
O víkendu jsme byli (Ester a já a Aywy, Orfi, Baffi a Noked) na perfektním záchranářském tréninku v Červené Řečici a v okolí na Vysočině. Využily jsme s Esterkou jarních prázdnin a trénovali jsme od pátečního poledne do nedělního odpoledne. Každý den jsme měli jiný terén: 4x sutiny, 1 x plochy + trocha poslušnosti. Povedlo se i to, že jsme většinou štěkali na cizí figuranty. Aywy i Orfi i Baffi si pěkně mákly. Hlavně Orfince jsem dala do těla a jí se to líbilo!!! Ani po čtvrtém půldnu práce nejevila známky únavy. A tak na závěr dostala plošný terén velikosti na mezinárodní Béčka, ve kterém našla oba figuranty. Na oplátku jsem jí slíbila, že se budu učit strategii postupu terénem, abych jí to nekazila. Jitka Dědinová mi poradila jak se zlepšit.


Noked byl s námi na socializaci, a to se tedy povedlo. Byl podrbán snad od každého, spal s námi na pokoji, prošel všechny sutinové terény a plac na poslušnosti (mimochodem, naučil se na povel skočit na bedny a přeskočit překážku), byl 2x v hospodě na obědě, kde se slušně choval, prošel se s cizími psy na volno na procházce a vůbec si to užil a byl s námi rád.


Díky všem zúčastněným za skvělou akci a příjemnou pracovní atmosféru.

Agátka je šampion

10. března 2015 v 11:41 | kajan |  Vrh A BOG Storytelling
Agatha Storytelling - Zw.ml., BOJ - Agátka je tímto POLSKÝ JUNIOR ŠAMPION ve věku jeden rok a 8 dní. Díky její paničce Marie Terzievová za to, že to s ní vyjezdila a dala mi to vědět.

Narodily se činčilky

10. března 2015 v 11:00 | kajan |  Činčila vlnatá
Dnes 10.3.2015 se nám narodily malé činčilky. Jedna je bikolor po tatínkovi a druhá bude asi klasického zbarvení, rozhodně je jednobarevná. To je ale radost!


Čekáme štěňátka vzácného plemene Kanaánského psa

5. března 2015 v 21:46 | kajan |  Plánujeme štěňata
Čekáme štěňátka Kanaánského psa. Jedná se o náš první vrh tohoto plemene. Clekem to bude druhý vrh tohoto plemene v České republice. Matkou bude Sangie (Angie od Dvou cedrů, V1, KV, CAC, HD B), otcem importovaný pes Dolev de Solemel (V1, BOB, HD A). Štěnátka by se měla narodit kolem 18.4.2015, k odběru budou začátkem června (v 8 týdnech). Více informací dodám po ultrazvukovém potvrzení březosti. Máme již 5 vážných zájemců, ale stále je možné se připsat na seznam a doufat, že bude štěňátek více.

B vrh čínského chocholatého psa

5. března 2015 v 21:43 | kajan |  Plánujeme štěňata
S radostí oznamujeme, že čekáme druhý vrh po Mie (Amanda China Stofox, canisterapie) a Setíkovi (Aset Mojo Runique, A 3). Genetika, oči - vše OK. Narodit by se měla v polovině dubna. K odběru by měla být koncem května. Více informací příští týdne po ultrazvuku.

Orfi přišla od dvou zajíců a vůbec venčení smečky

5. března 2015 v 13:49 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes jsem po delší době venčila svou čtyřku celou. Obvykle chodím 2+2 nebo 3+1, aby vždy měl někdo individuální péči a já si šetřila nervy a paže. Člověk totiž nikdy neví, kdy na nás vylítne nějaký zlý pes, který je na volno. A v té chvíli je udržet, to není jen tak. Aywy samozřejmě může jít vždycky, protože je spolehlivá. Také ji s sebou ráda beru, když jdu s Nokedem, protože vím, že by mi pomohla odehnat útočícího psa. Orfi beru často se Sangie, protože se mají rády. Obě ale řeší zvěř - rády se za ní proběhnou. Orfi je ovladatelná slušně, ale už se mi několikrát stalo, že mne neslyšela, když "začala" honit zvěř. Když to na ni přijde, začne štěkat takovým vysokým hláskem a nevidí a cca 2 - 8 minut neslyší nic jiného, než tu zvěř. Možná jsem Orfi v posledním rpůl oce trochu zanedbávala. Není tak spolehlivá a bezproblémová jako Aywy a zase nepotřebuje tolik výchovy, jako ti další dva. Odplatila se mi tím, že nabrala nechtěné kilogramy. Takže teď ji musím brát individuálně na kolo a také na každou delší procházku i s vrhadlem s tenisákem. Sangie je ovladatelná spoelhlivě na blízko. Ze začátku měla také problém přijít na dotek. To jsme odbouraly. Krásně jsem ji naučila, že má přijít a nechat si navléknout obojek nebo se nechat připnout. Pak ji zase pouštím a moc chválím. V poslední době taky venku lépe žere pamlsky, tak se toho dá cvičit víc. Když má prostor a chvíli nedávám pozor, odejde ode mne na větší vzdálenost a začne se mnou hrát hru "na plížení. Jejím cílem je jít se mnou tak, abych ji neviděla a pak na mne juknout z úplně jiné strany. Plíží se okolo mne ve velkém okruhu trávou tak, že ji skutečně vůbec nevidím. Z této hry jsem pochopitelně v kraji plném myslivců, silnic a kolejí málo nadšená. Další Sanginčin problém je, že ráda straší jiné psy. Tak ji venčím dost často jen na vodítku. Nevycvičeného Nokeda vlastně pouštím více, než Sangie. Jeho chován íse dá lépe předvídat. Vodím ho na vodítku, jen když mám málo času, protože nemá rád krátké procházky a někdy to řeší tak, že se prostě nevrátí až ke mně a nenechá se připnout. Doprovodí mne až k brance, ale nejde dovnitř, usmívá se před brankou a říká: "Ještě jedno kolo!" Což je roztomilé jen, když člověk nejde na vlak. Na vodítku Nokeda vodím taky, když čekám, že potkáme nějaké cizí nepříjemné psy. Pořád se bojím toho, že mi ho nějaký zlý pes pokouše a on se začne rvát. Tak jako se to stalo Korálkovi v tomto věku. I proto s sebou nosím pepřák. Jinak je Noked velice ovladatelný, zatím ho nenapadlo se ode mne vzdálit a taky moc hezky reaguje na řeč těla a - v poslední době - i na povelování. Není to ani žádný rváč a cizím psům se umí krásně obloukem vyhnout, když mu dám povel a oni ho neobtěžují, např. jsou na vodítku. Z dálky na ně vrtí ocáskem a olizuje si nos, aby viděli, že má dobré úmysly. Zatím ho nenapadlo je strašit, což Sangie v jeho věku dělala ještě více, než dnes (odbouráváme to). Takže jsem s ním docela spokojená. Pilujeme hlavně to přicházení na dotek. Stále se to zlepšuje, a tak doufám, že se nám to povede. Možná se někdo usmívá, že tohle vůbec řeším, ale s Kanaánci je to složitější, než u jiných psů. Uhýbání a nelásku k úvazu mají v krvi. Noked venkou nepřijímá pamlsky. Někdy tedy ano, ale úsilí, aby sežral pamlsek je vlastně stejné jako úsilí, aby přišel na pomazlení. Takže to není jen tak.

Venčit celou čtyřku je trochu jako jít s cirkusem. Zvlášť, když vedu psy v ulici na vodítku a oni se tak těší na procházku, že zapomínají na slušné vychování. Vypouštím je za posledními domy, což naštěstí není zase tak daleko. Najednou pouštím jen dva nebo tři zároveň. (Dva Kanaánce najednou se mi pouštět moc často nechce, přece jen je to divoké plemeno a ještě je nemám vychované tak, abych se toho nebála. Myslím, že by je mohlo napadnout jít se projít samostatně, beze mně. Taky vím, že Sangie Nokeda hlídá, takže se staví před něj a vrčí nalidi i na psy, kterým by se jinak vyhla. A Noked je zase dost zvědavý a přátelský, tak si cizí chodí prohlédnout, a to na docela velkou vzdálenost. Prostě je společně pouštím jen tam, kde to dobře znám a ve všední dny a když mám dost času. Obvykle je střídám.)

U nás je hrozně zvěře, což všichni naši psi, kromě vzorné Aywy a Nokeda, který si mne pčíliš hlídá, než aby odběhl za zvěří, sledují s velkou pozorností. A když na nějakou zvěř šlápnou, obvykle využijí úžasné příležitosti je prohnat a sebe vylítat. Několikrát jsem si všimla, že zvěř i cíleně hledali, ale to se mi povedlo ryhle odbourat. Také dnes ráno vyplašila Orfi omylem dva zajíce a začala je honit. Zírala jsem! Přestala na můj povel a otočila se ke mně a tryskem se vrátila již na druhé hvízdnutí, zatímco zajíci svůdně prchali dál. Mám z ní radost, že se dokázala ovládnout (a to i na úplném začátku procházky, kdy byla nevyběhaná). Noked zase dnes dvakrát přišel na dotek na pomazlení. A po celou dobu procházky, kdy byl puštěn, reagoval na první zavolání. Třeba se v něčem báječném válel, já zavolala "Noked" a on hned přestal a tryskem mne doběhla a proběhl kolem mne. Když už jsme se vraceli, začal kadit. Já chtěla využít příležitosti a chytila jsem ho v té chvíli za postroj, abych ho pak nemusela lovit nebo si kazit přivolání na pomazlení. Nokedovi se to nelíbilo. Otočil se po mně a chvíli to vypadalo, že se ožene nebo zavrčí. Ale ovládl se. Tak jsem ho podržela, uklidnila, pohladila, připla, pohladila a zase pustila. Pak ke mně přišel, když jsem ho odvolala od psů za plotem, a nechal se připnout bez problémů.


Hodně zajímavé je také to, že všichni mí psi ví, jak se jmenují. Asi až na Aywy. Reagují totiž na své jméno. A jsou schopní čekat a stát, dokud je nevyvolám jménem. Aywy, asi proto, že je snaživá a také i proto, že byla v jednu chvíli v naší smečce sama, plní poveli pro všechny ostatní psy. A někdy je naprosto v depresi z toho, že když řeknu "Orfi lehni" a ona (Aywy) si lehne, není pochválena. Zato Noked dobře ví, jak se jmenuje a reaguje jen na své jméno. Stejně tak Sangie, Orfi a další psi jako Bessi a Baffi. Vychovávat smečku je věda a moc mne to baví. Určitě se mám ještě co učit, ráda bych se více zdokonalila. Koukám na facebook muscherů, jak pracují s osmi saňovými psy. A někdy si přeju dělat taky musching, abych mohla smečku rozšířit.