Historka s Alíšem

10. ledna 2015 v 20:25 | kajan |  Kočky neobyčejné
Ališa je kocourek, kterého jsem v létě vyměnila se svou kamarádkou Juditou za modrou želvovinovou kočičku, která se nám narodila.. Juditě se kočička moc líbila a její manžel nedovolil kočičku jinak, než výměnou. Judita má doma více koček ,než já... Původně jsem dalšího kocoura nechtěla, ale jak jsem ho uviděla, hned jsem změnila názor... no prostě je to Kubův třetí kocour.

V tomto týdnu se Ališa ztratil. Dva dny jsem ho neviděla. A to není dobré znamení. Už jsme přišli o dvě kočky tak, že se ztatily. Jednoho dne nepřišly ke krmení a už nikdy. Začalo mi být dost smutno, když jsem si uvědomila, že jsem ho dva dny neviděla... a při venčení Nokeda jsem se modlila, abych ho našla. Jak tak chodím u cvičáku a myslím na Alíšku, tak najednou slyším z velké dálky kočičí mňoukání. Jako by mne nějaká kočka volala. Nedalo se nic dělat, vyrazila jsem za hlasem a doufala, že kočka nepřestane, než obejdu blok domů... nepřestala.. a navíc - byl to skutečně Alíša. On si mne zavolal. Byl za plotem jednoho z domků mezi cvičákem a naším domem. Musel mne slyšet nebo cítit a začal mne volat. A volal tak vytrvale! Branka byla zavřená a protože bylo hodně brzo ráno, nechtěla jsem zvonit. Alíša přišel na zavolání těsně až k plotu. Chytila jsem ho a zkusila přes plot zvedat. Nešlo to, protože byl na špatném místě, nad ním byly moc malé díry v pletivu. Musela jsem ho pustit a zavolat k mezeře mezi pletivem a zdivem. Přišel, i když se mu nemohl první pokus líbit, přeochotně a nechal se chytit a zase za kůži zvedat a posunovat až nahoru. A byl u mne v náručí a už jsem s ním běžela domů. Ališa je náš! Nejen proto, že nám ho Judita dala, ale i proto, že chce být s námi.
Jestli se k sousedům dostal sám a nebo zda ho našli a "zachránili" nevím. Ale jsem tak ráda, že je s námi, že je mi celkem jedno, jak to bylo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama