Prosinec 2014

Božíhodový výlet - Teplické skály

25. prosince 2014 v 22:02 | PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph. D. |  jiné TEXTY a úvahy
Vyrazili jsme na pohodový výlet do Teplických skal. Zavzpomínali jsme s Tondou na dobu před svatbou a já taky na dobu, kdy bylo Joelovi 5 let a já tam byla s dětmi v ozdravovně. S sebou jsme měli celou smečku a obešlo se to bez problémů, i když návštěvníků byla celá řada. Noked mi dělal radsot, nechal odvolat od psa, chodil na zavolání. Rodný kraj má každý rád!


Aywy z Ohromujícíh osvěta (7 let) a Joelice podivná

S sebou jsme měli tři vysílačky, které jsme dostali pod stromeček. Řádně jsme si je vyzkoušeli. I přezdívky jsme si udělili.

Vánoční cvičení v Milovicích

22. prosince 2014 v 21:07 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnešní vánoční cvičení v Milovicích se vydařilo! Orfi cítí, což - po jejím přiotrávení těkavými látkami a následnou nemocí - je bezvadná zpráva. Aywy si zatrénovala jako obvykle (skvělá práce) a Noked se hezky socializoval.

Baffi i Bessi si dobře zacvičily a taky se bez problému venčily s cizími psy. Prostě to byl příjemný předsváteční den s příjemnými nadšenci :-) či blázny, chcete-li. Kdo taky jiný místo nákuů v supermarketu či uklízení v bahnu a v dešti běhá v sutinách, že?
Při cvičení jsme nestihli fotit, tak jen fotka z čekání na ostatní na parkovišti:

Noked Me Shaar Hagai - 1 rok

Jak si vybírat instruktory výcviku

20. prosince 2014 v 19:02 | PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph. D. |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Kynologii se věnuji poměrně dlouho. Kdyby se to nějak počítalo: prvního psa jsem dostala jako dvouletá po pejskovi toužící holčička před 42 lety, první zkoušku (konkrétně ZMP 1) se svým druhým psem jsem složila ve svých deseti letech v roce 1981, což je před 33 lety.

Můj druhý pes - malý knírač pepř a sůl Brad (Brix Div) a já

Měla jsem různé pejsky a prožila různá období, i takové, kdy jsem neskládala žádné zkoušky, ale psa či psy jsem měla vlastně celý život. Dnes mám čtyři psy a čtyři psy mají členové mé rodiny.
Moje čtyřka

Mám doma i dva psy Kanaánské, kteří "cvičí mě". Jako správní představitelé původního plemene mne láskyplně učí o tom, jak vypadá opravdové psí chování.

Moji dva učitelé z Kanaánu Sangie (Angie od Dvou cedrů) a Noked Me Shaar Hagai


V posledních několika letech (po přestěhování do vhodných podmínek) se věnuji také chovu. S majiteli našich štěňátek se snažím zůstat v kontaktu a - když se zeptají - tak jim poradit podle svého nejlepšího svědomí. S některými společně dokonce cvičíme. Naštěstí nepotřebuji za rady a společné chvíle strávené výcvikem vybírat peníze, odměnou mi je vztah s našim štěňátkem a jeho páníčky. V několika případech se ze vztahu chovatel - majitel se postupně vyklubalo přátelství, a to je moc krásné a moc si toho vážím. Úzký kontakt samozřejmě není možný se všemi. Někteří majitelé štěňátek od nás bydlí daleko, musejí si hledat instruktory jinde; především pro ně jsem začala sepisovat tento příspěvek.
Setkání štěňat CHS Storytelling s ukázky výcviku (na fotografii se věnuji Alfirin Storytelling)

V posledních letech se stalo zvykem, že si majitelé psů platí instruktory výcviku a výchovy jejich psů. Je možné si zaplatit instruktora či průvodce socializací štěněte, instruktora agility, obedience, dog-dancingu, pasení, ale i záchranářského výcviku nebo výcviku canisterapeutického. A jistě mnoho dalších. Instruktoři na volné noze vlastně vhodně doplňují činnost kynologických organizací jako byl dříve SVAZARM či jako jsou ZKO nebo SZBK. Vlastně proč ne. Kde je poptávka, nechť je nabídka. Jistě je pro společnost dobré, aby lidé své psy socializovali, cvičili, trávili smysluplně čas a otužovali své zdraví.
Má to jedno (možná více, než jedno) ale, totiž: Ale, jak vybrat dobrého instruktora? Někteří instruktoři se instruktory stali spíše proto, aby si vydělali peníze či masírovali vlastní ego, než aby své svěřence v daném odvětví kynologie někam dotáhli, natož k k vrcholům a, co je horšího, někteří vydělávají peníze na úkor zdraví cvičených pejsků.
Předkládám zde několik zkušeností a rad, které může snadno použít i psovod začátečník, aby se vyvaroval špatných zkušeností.
V ZKO Lysá nad Labem to klape - na fotografii Blessed Baffi Storytelling

Hodnotíme instruktora
Než se vyrazíte za instruktorem a začnete vydávat peníze za cestovní náklady i za kurzovné, vyplatí se instruktora trochu zhodnotit. Ne každý, kdo působí na pozici instruktora na volné noze je člověk schopný a důvěryhodný. Ani instruktoři působící v kynologických organizacích nemusejí být skutečně dobří.

Před zahájením práce je vhodné o instruktorovi zjistit
a) jaké má vzdělání,
b) kolik let se věnuje kynologii, kolik měl psů a jakých výsledků s nimi dosáhl,
c) ohlasy na jeho práci,
d) jakých výsledků dosáhli lidé + psy, které trénoval či trénuje, zda splnil podmínky na instruktora ve své mateřské organizaci,
e) zda je objektivní sám k sobě.
I když výjimky potvrzují pravidlo, většinou platí, že biolog či veterinář je jako instruktor důvěryhodnější, než člověk s obchodní akademií či absolvent výtvarného oboru. Přírodovědné vzdělání totiž poskytuje pro kynologii jistý znalostní základ. Potřebné vzdělání je ovšem možné si doplňovat samostudiem (čtením odborných knih včetně zahraničních) i různými vzdělávacími kurzy či školeními v rámci kynologických organizací nebo i zkušeností. V České republice je několik let možné dosáhnout i oficiálního středoškolského i vysokoškolského kynologického vzdělání. V řadě organizací je zaveden určitý profesní postup, např. ve Svazu záchranných brigád kynologů České republiky (SZBK ČR) je postup stanoven takto: čekatel, psovod, držitel 3. výkonnostní třídy, držitel 2. výkonnostní třídy, držitel 1. výkonnostní třídy, mistr a šampion; instruktorem výcviku SZBK ČR se může stát držitel nejméně 3. výkonnostní třídy. Ke snad každé kynologické disciplíně existuje kvalifikační postup na rozhodčího. Zeptejte se mailem nebo telefonicky na vzdělání a kvalifikaci člověka, do kterého máte vložit důvěru a přijímat od něj rady ohledně výchovy a výcviku psa. Nevěřte nikomu, kdo vám řekne nebo napíše, že vzdělání není důležité.

Aywy a její poháry - jsem vděčná instruktorům, kteří mi pomohli ji vycvičit (Kristýně, Petrovi, Ireně, Jardovi, Soně ...)

Také osobní zkušenosti instruktora jsou důležité. Instruktor, který ke zkouškám dovedl více psů, je jistě důvěryhodnější, než ten, který vycvičil jen jednoho. Podobně je důvěryhodnější ten, kdo dosáhl ve vybraném odvětví vrcholové zkoušky (IPO 3, ZVV 3 apod.) nebo dokonce vyhrál závod na národní či dokonce mezinárodní úrovni v cizím prostředí, než ten, kdo složil zkoušku vstupní nebo prvního stupně na vlastním cvičáku.
Všímejte si lidí, kteří se okolo vybraného instruktora pohybují. Dobří instruktoři mají kolem sebe úspěšné týmy (psovody se psy), kterým se věnují dlouhodobě a které připravili ke zkouškám a závodům, a to - alespoň některé - na vrcholové úrovni (samozřejmě přihlédneme k věku psa a době, kterou s ním sledovaný psovod spolupracuje). Dobří instruktoři jsou na výsledky lidí okolo sebe pyšní, nežárlí na ně.
Samozřejmě se může stát, že narazíte na instruktora, který je šikovný a nemá vhodné vzdělání, nemá žádnou kvalifikaci a složil třeba jen jednu nebo dvě základní zkoušky. Pak je klíčové, zda je či není objektivní sám k sobě. Řekne vám na rovinu řekne, čeho dosáhl a čeho ne, ale že se vám pokusí pomoci, jak mu budou síly stačit? A nebo vidí sám sebe jako toho nejlepšího psovoda, který by mohl být mistrem světa, jen kdyby trochu chtěl? Označuje se titulem, pro který neexistuje naprosto žádná kvalifikace (což vlastně znamená, že si tak může říkat naprosto každý, kdo má dost sebevědomé drzosti)? Např. v poslední době se ledaskdo označuje jako "psí psycholog", přičemž nositel daného titulu zneužívá skutečnosti, že v obecném podvědomí je psycholog chápán jako odborník, absolvent vysoké školy nebo vědecký pracovník. Obor "psí psychologie" jako takový neexistuje. Je samozřejmě možné studovat etologii savců a psovitých a nebo behaviorální či experimentální psychologii (obory, které se zabývají i studiem zvířat a komparací chování, myšlení a učení se zvířat a lidí), ale mají tyto obory vystudovány všichni psí psychologové?
Přehnaně sebevědomý instruktor někdy zakládá novou kynologickou organizaci, často s honosným názvem. Zjistěte si, zda se před založením vlastní organizace vzepřel autoritě erudovananých a starších kynologů a nebo zda je respektuje a oni mu dali jakési "požehnání". Zjistěte si, jaké instruktory si k sobě vybírá. Jsou to zkušení psovodi se vzděláním, výsledky a kvalifikací? Nebo jsou to spíše mladí lidé, kteří vzdělání, zkušenosti ani kvalifikaci zatím nemají, ale kteří se zakladatelem budou za všech okolností táhnout za jeden provaz?
Jeden z instruktorů kteří se mi věnovali při mých prvních krůčcích v SZBK ČR, měl složenou jen vstupní zkoušku ZZZ. Přesto si o něm myslím, že to byl dobrý instruktor. Již při prvním setkání mi na rovinu řekl, čeho dosáhl (tedy on mi řekl, že vlastně ničeho velkého nedosáhl) a v čem by mi mohl (a v čem už ne) pomoci; za instruktáž nevybíral žádné poplatky. Dodnes si ho moc vážím.

Instruktorovy schopnosti je třeba posuzovat samozřejmě vzhledem k plemenu, kterému se věnuje. Třeba naučit Kanaánského psa pozornosti i v tak rušném prostředí jakým je dětský tábor, to není jen tak...


Přehnaně sebevědomého instruktora jsem potkala v ZKO na Praze 8. Byl to mladý muž, spíš chlapec bez kynologického či přírodovědného vzdělání a s nevelikými zkušenostmi. Soběstřednou moudrostí ovšem přetékal a bez rozpaků udílel nepromyšlené rady. To, že celý život svého psa závodil podle ZZO, jsem se dozvěděla až s velkým zpožděním a od někoho jiného. Přiznám e, že jsem pár měsíců tápala a opakovaně se divila, proč mi rady "instruktora ZKO" přijdou divné a neužitečné. Následně jsem si musela v hlavě ledacos srovnat.

Překážky je třeba řádně kontrolovat a udržovat. Na fotografii Blessed Bessi Storytelling

Hodnotíme prostředí, lidi, psy a tréninkový plán - aneb kdy má být první lekce lekcí poslední a kdy ne
Na první lekci si dobře všímáme prostředí, ve kterém cvičíme psa. Je toto prostředí bezpečné, dbá se na bezpečnost, zdraví, věk a kondici psa? Tyto otázky jsou důležité především u akčních psích sportů, jako je agility či frisbee nebo flyball, ale i při obranách nebo při výcviku záchrannářských psů v sutinách.


Hodnotíme:
a) přítomné psy, kteří prošli výcvikem, jejich zdraví a chování,
b) sportovní náčiní (překážky, tunely, kladinu, rukáv atd.), zda jsou dobře udržované, nemají výčnělky či trhliny, o které by se psi mohli zranit, také si všímáme reakci instruktora na naše dotazy a připomínky k bezpečnosti,
c) vybavení zázemí (Je zde pitná voda?, Je zde lékárnička?, Chci v tomto prostředí trávit volný čas?, V jakém stavu jsou odkládací kotce? Nemůže se stát, že se pes zraní při pokusu dostat se ven?),
d) jak je trénink naplánován (Není příliš moc účastníků?, Dostanu za své peníze dostatečnou pozornost? nebo naopak Nejsou psi přetěžováni?, Je zátěž úměrná věku a kondici psa?), zda instruktor učí psovody o psy správně pečovat před a po výkonu, zda jim radí ohledně odpočinku a hry, zda umí cvik rozložit do několika sekvencí,
e) psa či psy instruktora (Jak se chovají? Nejsou nervózní, bázliví, kousaví?, Jak se instruktor o své psy stará?, Jaký k nim má vztah?),
f) charisma instruktora (Je mi příjemný?, Umí mne povzbudit i napomenout tak, abych to přijal?),
g) další účastníky kurzu (Dosáhli vytyčených cílů?, Nejsou frustrovaní?, Jsou to lidé, se kterými je mi příjemné trávit volný čas?)

V ZKO Lysá nad Labem je pro psy připraven bazének

Skutečně velice užitečné je podívat se na psy, kteří již výcvikem prošli, především na ty starší. Pokud dorazíme na cvičák agility a uvidíme několik čtyř či pětiletých psů, kteří kulhají a doprovázejí své páníčky, protože již jsou v důchodu a jejich majitelé již cvičí s mladými psy, měli bychom se vážně zamyslet, zda na tento cvičák máme chodit. Nehrozí nebezpečí, že náš pes bude za tři či čtyři roky také kulhat? Zájemci o dog-frisbee by se zase měli podívat starším psům na zuby. Nemají je příliš zničené? Věnuje instruktor dostatečnou pozornost ochraně zubů, dává začátečníkům dostatek informací jaké používat disky a jak o disky pečovat a jak chránit zuby psů?
Důležité je si všímat chování přítomných psů. Asi základní otázkou je, zda se chovají tak, jak bych si přál, aby se můj pes za pár let choval? Nebo je tady velké množství agresivních či vystresovaných psů? Najdeme v okolí vybraného instruktora pohodové, zdravé, příjemné pěti až desetileté psy v pracovní kondici a se složenými zkouškami?
Velkou pozornost je třeba věnovat také překážkám a kotcům a dalšímu vybavení cvičáku, popř. výcvikovému prostředí. Není na překážkách nějaký nebezpečný výčnělek, třeba tříska? Nemají překážky ulomené špricle? Je na skočce ochranná vrstva? Nejsou v rukávu trhliny? Všímáme si i toho, jak reaguje instruktor, když ho upozorníte na problém. Mávne nad tím rukou? A nebo vás pochválí a překážku odstaví a všechny přítomné informuje, aby si dali pozor? Věnuje instruktor prostředí a jeho rizikům dostatečnou pozornost? Zahajuje instruktor trénink začátečníků informací o bezpečnostních rizicích daného prostředí?
Poměrně značným problémem je požívání alkoholu a omamných látek. Dobře sledujte, zda instruktor či instruktorem pověřený figurant není v podroušeném stavu. Nepouštějte psa na rukáv figuranta, který požil alkohol. Může psovi šlápnout na nohu a ošklivě ho zranit. A nebo ho nějak podrazit třeba tím, že ho zkusí vypráskat ze cvičáku. U psů pracujících nosem je naprosto nevhodné, aby kdokoli v jejich blízkosti kouřil. Hlídá instruktor účastníky výcviku, aby nekouřili v blízkosti cvičících nebo odložených psů?
Samotný trénink je třeba hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Ten první je, zda není příliš mnoho účastníků a zda se nám dostane zasloužené a zaplacené pozornosti instruktora. Druhý úhel pohledu je to, zda nedochází k přetěžování mého psa. Platí zlaté pravidlo méně je často více. Výcvik psa by měl být ukončen v nejlepším, ne až tehdy, když pes začne projevovat známky únavy a ztráty zájmu o danou aktivitu. Je jasné, že ne každý psovod začátečník pozná, kdy je vhodné přestat. Může ale sledovat a zhodnotit, zda instruktor před zahájením výcviku provede instruktáž ohledně toho, co je třeba se psem udělat, než nastoupí do akce / na plac. Řekl vám instruktor na prvním tréninku, že musíte před výkonem psa vyvenčit, aby nepociťoval při práci potřebu? Řekl vám, že je třeba se několik minut před zahájením práce se psem projít či proběhnout, aby si zahřál svaly? Pokud ne, je něco špatně. Řekl vám instruktor, že po akci (hlavně to platí u agility apod. sprintérských aktivit) je třeba psa vykrokovat, než ho zavřete do kotce? Pokud ne, opět to není v pořádku. Sleduje instruktor, jak váš pes tráví čas vyhrazený na odpočinek? Dává vám rady, jak naučit psa odpočívat? Nechá instruktor nováčky, aby se psy cvičili mezi jednotlivými výcvikovými sekvencemi nebo je dokáže okřiknout, aby dali psovi pokoj? Chtěl instruktor ukázat, jak si se psem hrajete? Dodržuje se na táborech klidový režim třetí nebo čtvrtý den? Pokud něco z toho instruktor vynechal, znamená to, že nemá dostatečné vzdělání a zkušenosti.
Samozvaní či rychlokvašení instruktoři velice často opomenou dohlížet na bezpečnost a nutnost předcházet dlouhodobým zdravotním následkům. Mnozí z nich dělají instruktora spíše pro peníze či uspokojení vlastního ega, než pro to, aby vycvičili dobré týmy. Nedívají se do budoucnosti. Je nebude bolet, když se pes zraní nebo když se příliš zatíží a vyhoří a výcvik ho přestane bavit. Psovod nemůže důvěřovat každému! Bezpečnost vašeho psa je ve vašich rukách, prověřujte a přemýšlejte a vyhýbejte se instruktorům, kteří nejsou důvěryhodní.
Před několika lety jsem si zaplatila týdenní tábor agility. V agility jsem byla naprostý nováček. Velice se mi líbilo, že během dne se se psy intenzivně pracovalo. A důvěřovala jsem instruktorce agility, že ví, co dělá, a vůbec jsem o ní kriticky nepřemýšlela. (Instruktorka se svým psem tehdy běhala v A1.) Na plac chodili psi 3-4 x dopoledne a 3-4 x odpoledne. O polední pauze byla navíc možnost potrénovat obedience. Večer byly společné procházky se socializací. A několikrát za světla reflektorů ještě něco dalšího. Měla jsem pocit, že za mé peníze se mi dostává náležité pozornosti a péče. Instruktorka neměla ani chvilku volna - byla tak obětavá! Ale ke konci tábora mnozí psi ztratili rychlost a zájem o práci, jedno tříměsíční štěně začalo kulhat. Uvědomila jsem si, že denní režim na táborech, které jsem absolvovala ve Svazarmu, měl něco do sebe; už nikdy bych se nenechala strhnout k takovým denním výkonům. (Protože jsem poněkud hyperaktivní, pořídila jsem si více psů, takže já mohu pracovat dlouho, aniž bych psy přetěžovala.)
Na stejném cvičáku jsem také zaregistrovala problém s bezpečností na překážkách. V agility tunelu čněly dráty. Když jsem na to instruktorku upozornila, řekla mi, že to přece nevadí, že psi nejsou blbí, aby do toho narazili. Tehdy jsem - stejně jako ostatní - cvičila. Naštěstí se tehdy žádnému psovi nic nestalo, ale dnes bych na takových překážkách necvičila ani za nic. Podobné to bylo s výcvikem v dešti. Výcvik v dešti není nic špatného, i překážky může pes v dešti překonávat. Ale dnes si myslím, že by instruktor neměl chtít po nezkušených mladých psech, aby v dešti běželi agility parkur plnou rychlostí (včetně kladiny a áčka).
Na jiném cvičáku na kurzu agility s instruktorkou (reprezentovala ČR v A3) jsem zažila správný postup. Instruktorka velice rázně přikázala psovodovi, aby z výcviku odstupil, protože jeho pes skákal přes překážky špatně, neustále boural do bočnic a nikdo přece nechceme, aby se nám tady přizabil.
Pozitivní zkušenost mám také ze záchranářského výcviku ve Svazu záchranných brigád kynologů. Před tréninkem v sutinách je vždy každý nováček poučen, co může a má dělat. Mladí psi se s nástrahami prostředí seznamují jen na vodítku. Instruktoři vyslovují zákaz volného pobíhání a hry mladých psů na sutinách a v okolí, kde bylo sklo.
Před tím, než jdou nováčci poprvé na překážky, by měl instruktor naučit psovody kontrolovat překážky, než do nich vyšlou psy. Není v tunelu něco, co tam nemá být (voda, led, zapomenuté hrábě apod.)?, Není plechový tunel moc rozpálený sluníčkem? Neleží na vysokém žebříku nějaký předmět? Je žebřík dost stabilní? Neudělaly si vosy hnízdo u úpatí překážky? Také by je měl naučit kontrolovat pomůcky výcviku, třeba rukáv (Není příliš roztrhaný? Nehrozí vytržení zubu?) a nebo se ptát na prostředí, ve kterém má výcvik probíhat (Není zde nějaké nebezpečí, kterého bych se měl vyvarovat? Nezakrytá studna? Koleje?).
Instruktor by měl umět o výcviku přemýšlet. Při tréninku není třeba - vlastně to není vůbec vhodné - provádět cviky tak, jak je vyžaduje zkušební řád. Umí instruktor poradit, jak jednotlivé cviky rozložit do dílčích prvků, rozfázovat, jak je odměňovat a jak je občas poskládat dohromady? Umí instruktor poradit, jak cviky proložit hrou a herními prvky či odměnou pomocí pamlsků tak, aby pes byl stále pozitivně naladěn a aby se prodlužovala jeho výdrž? Používá a seznamuje zájemce s moderními výcvikovými pomůckami (pamlskovník, klikr, vestička s míčkem, target apod.)? Nebo na tréninku psovody jen přezkušuje dle zkušebního řádu?
Využijte příležitosti a podívejte se, jak se instruktor chová ke svému psovi či ke svým psům. Jak psa připravuje na výcvikovou sekvenci, jak si s ním hraje. Je laskavý? Nebo je na psa zlý? Co dělá, když se jeho psovi něco nepovede? Stará se o jeho/jejich pohodlí? Nenechává psa či psy příliš dlouhou dobu odložené v autě na slunci bez možnosti se proběhnout, napít, vyvenčit? Zjistěte si, jak pečuje o staré nebo nemocné psy.Ať chcete nebo nechcete, instruktor se vám stane dříve či později vzorem. Budete od něj mimoděk přejímat chování a životní styl. A když ne vy, tak vaše děti, které třeba na výcvik začnete brát posléze s sebou.
Zažila jsem mnoho instruktorů, kteří byli na své psy hrubí. Za Svazarmu to bylo naprosto běžné. Vedoucí Svazarmu svého dobrmana vždy před zkouškou odvedl do lesíka, kde ho zmlátil holí. Jinak by mu na zkoušce nepracoval. S tímto postupem se nijak netajil, učil ho i nás, řadové členy. Na cvičácích stále potkáme instruktory, kteří jsou na psy tvrdí. Jiní využívají metodu "cukru a biče". Samozvaní odborníci učí i horší praktiky (vrčet na psy, kousat je apod.). Násilím je ovšem možné zvířata naučit jen omezenému množství jednoduchých cviků. Určitě je možné násilím naučit psa "lehni", "sedni" nebo "na místo", ale vynutit si násilím, aby pes vypracovat dlouhou cizí stopu, nebo 30 minut pracoval na volno v plochách, to už nejde. A některá plemena (jako právě border kolie či belgičtí ovčáci groenendaelové) na násilí reagují přeskokovým chováním a neurózami. Dříve byla tato plemena považována za necvičitelná. Dnes už víme, že mohou dosáhnout i špičkových výsledků, ale po dobrém. Osobně jsem dokázala svou border kolii u instruktorů "tvrďasů" cvičit, aniž bych jejich styl převzala a aniž bych ji k něčemu násilím nutila . Ale moje děti, které jezdí na výcviky se mnou, se od nich učily být na své psy hrubé, takže jsem k nim jezdit přestala. Při vybírání instruktora je třeba pamatovat i na další členy rodiny a jejich psy. Naštěstí už i k nám do České republiky pronikla metoda pozitivního výcviku. Zeptejte se vybraného instruktora, co to je pozitivní metoda výcviku. Pokud nebude vědět, tak k němu s border kolií či groenendaelem raději nechoďte.
Důležité jsou samozřejmě také vzájemné sympatie. Chci s instruktorem a jeho žáky trávit volný čas? Bude mi v té partě dobře?

Seminář mantrailingu březen 2013

Závěrem
Samozřejmě se hned tak nepodaří získat instruktora, který by byl vzdělaný, zkušený, obětavý a příjemný, poradil by vám, jak skládat zkoušky, takového, který by vybudoval dobrý tým a nezáviděl úspěchy těm, kteří ho překonají. Pokud máte někoho, kdo se tomuto výčtu blíží, važte si ho a držte se ho vší silou a buďte tolerantní k jeho drobným nedostatkům.
Pokud neseženete instruktora potřebných kvalit, neplaťte instruktora podřadného, ale zkuste zorganizovat výcvikovou skupinu - tedy začínající psovody se psy, kteří si budou vzájemně pomáhat a podporovat se. Je zbytečné platit za výcvik někomu, kdo má stejnou kvalifikaci jako vy. Skupina psovodů na stejné úrovni může velice dobře fungovat. Všichni si uvědomují, že se potřebují učit. Nikdo nebere peníze od kamaráda. Jeden pomáhá a přeje úspěch druhému.
Doufám, že tento příspěvek vás navede k zamyšlení a pomůže vám při výběru instruktora. Podporujte svými penězi dobré instruktory. Proč byste měli podporovat někoho, kdo v kynologii vlastně dosud ničeho nedosáhl? Nebo někoho, kdo je krutý ke psům a neuvažuje o rizicích, které hrozí při zanedbání bezpečnostních opatření?




Více na toto téma zde (v angličtině)