Říjen 2014

Přednáška o Izraeli a přírodních krásách

31. října 2014 v 22:43 | kajan |  AAA/AAE intervence
První přednáška o přírodě Izraele s Kanaánskými psy 21.10.2014. Noked byl ještě nesmělý. Sangie se na přednášce chovala jako profík. Závěrečné focení se ovšem nelíbilo ani jednomu.


Noked chodí na volno a přijde na přivolání

31. října 2014 v 22:40 | kajan |  Noked
Zblázním se radostí - máme přivolání! Můžeme chodit bez vodítka! Noked vyrostl v Izraeli, je u nás teprve čtvrtý měsíc, začíná chodit na volno, ale a na výletě byl mnohem ovladatelnější, než spoustu psů, které jsme cestou potkali. Velice dobře reaguje na řeč těla. Ale - to je nové - začíná reagovat i na povely. Na videu je vidět, že je ochoten přiběhnout (a poměrně nadšeně ) i když je u páníčka a Kuby a dalších našich psů. Je zřejmé, že chápe, co po něm chci a je dostatečně motivován to udělat. Dokonce ode mne přijímá na výletě pamlsky (což, kdo zná Kanaánce ví, že není jen tak). Na výletě se velice hezky choval k lidem a psům, projevoval mírný, přátelský zájem, aniž by obtěžoval. Když si ho chtěl někdo pohladit, nechal se. K některým lidem si pro pohlazení došel sám - nabízel se, ale neobtěžoval. Vořecha, který nás obtěžoval, důstojně ignoroval a poslouchal mne.http://youtu.be/Hs2zE4YXRrM


Ořechový špás

31. října 2014 v 22:32 | kajan |  ZAHRADA
Letos se opět urodily ořechy i oříšky. Sklidili jsme mnoho kilogramů, které rozdáváme kamarádům či vyměňujeme za jablka, protože naše jablůňky jsou ještě moc malé. Děláme jeden štrůdl za druhým a olizujeme se až za ušima.


Kočičinky (nejen pro Jolanu)

31. října 2014 v 20:12 | kajan |  Naše kočky
Dnes jsem dostala vyhubováno, že neaktualizuji dostatečně tento blog a hlavně, že se v něm málo věnuji našim kočičkám. No to se musí napravit.
Tak hlavně fotografie koťátek, která máme právě k odběru.



Obě kočičky jsou odčervované, zdravé a naučené čistotnosti. Poměnka je porodila venku, ale od cca 3 týdnů jsou doma. Z počátku na nás hrozně prskala, ale teď už se to zlepšuje. Mylsím, že nakonec z nich budou stejní mazlíci jako z ostatních našich koťátek.

Jinak naše kočky nedávno doplnil modrý kocourek od Judity. Nezbylo nic jiného, než ho vyměnit (jinak by rodina Juditě kočičku od nás nedovolila a ona ji tolik chtěla). Zpočátku ho naše kočky poněkud fackovali, teď už ho přijali a mají ho rády.


Tady je ukázka pohodového rána, které (po vyvenčení psů, nakrmení kačenek, hus, holubů a odvedení koz na pastvu) pokračuje výcvikem koček v kuchyni. Máme krásné kočinky, že?


Jak trénovat žebříky?

25. října 2014 v 14:15 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Už několik let trénuji své psy překážky vodorovný (označovaný také "nízký") a vysoký žebřík vysoký žebřík. Vzhledem k tomu, že jsem při tom získala jakousi zkušenost, a že kolem nás mám pořád někoho, kdo se ptá, jak na to. Sepsala jsem pár vychytávek, které jsem za ty roky vymyslela a používám.

Zde je video 23 měsíců staré feny Kanaánského psa Sangie - žebřík pro zkoušky úrovně 1. Není ještě zcela dokonalé, ale k dokonalosti se blíží. Zde je video šestileté border kolie Aywy na Českém poháru ZTV (který vyhrála). Taky není vše ideální. U ní jsem při nácviku žebříku udělala nejvíc chyb, takže když může, seskakuje. Zde je její celkem povedené video z tréninku. Přesto je na něm vidět jistá neohrabanost, kterou u Sangie nevidíme.
Při trénování vodorovného a vysokého žebříku platí obecně pravidla jako při trénovaní ostatních překážek.
Obecná pravidla
a) Překážku vždy před použitím zkontrolujeme. Jednak jde o to, zda je překážka v pořádku, třeba se nějaká příčka nekynklá. Ale kontrolujeme i překážky, na kterých cvičíme pravidelně, a to hlavně proto, že na nich může něco nečekaně ležet a psa rozhodit či dokonce způsobit jeho pád. Na vysoký žebřík si u nás na cvičáku ledaskdo rád odkládá různé předměty. Už jsem tam při kontrole našla kladivo, prkno, peněženku s doklady, několik vodítek a spoustu pamlskovníků. Asi proto, že tuto překážku trénuje málo lidí, čili je to takové "bezpečné místo" kam se dá něco odložit, aby se k tomu nedostali psi či aby se to neztratilo v trávě. Zespoda předměty většinou nejsou vidět, takže pozor.
b) Nikdy překážku netrénujeme s nepřipraveným psem. A u vysokého žebříku to platí obzvlášť. Začínající psovodi kolikrát chtějí po svém psovi to, co vidí u jiného psa, hodně rychle. Ale to není ideální řešení. Ne každý pes se tímto způsobem překážky naučí. A když se je naučí, tak nedobře, čili sice je umí nějak překonávat, ale na zkoušce či závodech je jeho výkon hodnocen málo body. A pro praxi neplní nácvik požadovaný účel - obratnost psa v terénu. Pokud se psovod se psem dostane k vyšším zkouškám či vrcholovým závodům a nebo do praktických zásahů, kde požadovanou obratnost potřebuje, musí pak nácvik začít odznovu a tým ztrácí čas. U vysokého žebříku se pes při špatném nácviku naučí chodit po bočnicích, často mu propadávají končetiny do mezer, předčasně seskakuje. Vzhledem k tomu, že se často praští do břicha při propadnutí, vytváří se negativní vztah k této překážce. Na vysokém žebříku se pes samozřejmě může zranit i vážně!
Summou, na žebříky a zvlášť vysoký žebřík bychom psa měli připravovat dlouho. Tedy, než si k žebříku stoupneme a dáme psovi povel, aby na něj vlezl, měla by za námi být cca půl roční intenzivní práce. Sama jsem s Orfi na zkoušce ZTV1 překážku vysoký žebřík vynechala, když jsem ho měla rozpracovaný, abychom si nácvik nepokazily. Je zde vidět výborně provedený nízký žebřík (byť na můj vkus poněkud pomaleji). Z této poslušnosti Orfi získala 88 bodů. Nulu za vysoký žebřík a dále jen 2 body ztráty.

Fáze přípravy - co by měl pes umět, než si s ním stoupneme k vysokému žebříku:
- couvat - couvání je výborný přípravný cvik, psi si při něm procvičují motoriku zadních končetin,
- několik různých cviků na targetu pro přední i zadní nohy. Jako target používáme bedýnky, kusy koberce a nebo prkýnka na nožičkách (vlastně velice podlouhlé bedýnky, které se podobající příčkám žebříku). Učíme psa na targetech nejrůznější úkony. Ty stupňujeme, nejprve učíme ty jednoduché, pak obtížnější. Možná by se zdá učení přes target někomu příliš zdlouhavé, ale je to skvělá věc, která může pomoci u nácviku mnoha jiných cviků. Proto já všechny své psy přes targerty učím. Naučila jsem se tp od Martiny Klimešové. (Využívám targety při nácviku mnoho prvků záchranářského výcviku, agility, dogdancingu i při canisterapii). Při nácviku s targety platí pravidlo, že psa nikdy nemanipulujeme dotykem rukama, ale používáme jen luring nebo shaping. Pes sám je zodpovědný za své packy, on sám je musí dostat tam, kam patří, aby dostal odměnu. Nejprve psa učíme klást přední nohy na target-bedýnku. Posléze klást zadní nohy na bedýnku, což nacvičíme nejrychleji tak, že (pomocí luringu) psa učíme přesunout se tak, aby na bedýnku stoupl zadníma nohama.

A nakonec za pomocí dvou bedýnek ho naučíme stát předníma na jedné, zadníma na druhé bedýnce. Začínáme na optimální vzdálenosti mezi nimi a pak vzdálenosti mírně měníme. Když cviky s targetem umí dobře, tzn. po několika týdnech, kdy pes nechybuje, dáme mu na zem cvičný žebřík.
- několik cviků se cvičným žebříkem. Nejprve cvičný žebřík používáme jako bedýnky - tedy vybereme dvě špricle a psovi je ukážeme a navedeme ho rukou s pamlskem na ně. (Ostatní můžeme třeba i zakrýt.) Na jedné musí stát oběma předníma a na druhé oběma zadníma nohama. Pokud tak stojí, odměna. Jakmile se psovi propojí, že žebřík jsou vlastně takové úzké bedýnky hodně za sebou, naučíme ho (opět přes luring) posouvat nohy po příčkách. Je třeba si uvědomit, že vůbec nejde o rychlost. Odměňujeme proto každý posun každé nohy. Pokud je pes rychlý, nedovoláme mu to a zastavujeme ho pomocí ruky s pamlskem. Rozhodně neodměňujeme to, když pes zbrkle nějakou špricli překročí. Ani to, když si stoupne na zem a nebo na okraje žebříku. Tedy jakmile není všema čtyřma na špriclích žebříku, nic nedostane! Jakmile nějakou špricli vynechá, nic nedostane, sundáme vlídně (nejne, že nebijeme, ale ani nekáráme, nenapomínáme) ze žebříku a má možnost dalšího pokusu hezky od začátku. Naopak návrat - když se sám dokáže vrátit - do správné polohy odměňujeme. Jde o to, aby pes pochopil, že cílem je stoupat na všechny a naučil se střídat nohy (a někteří psi se musí naučit, že vůbec mají zadní nohy) a že má postupovat pomalu a soustředěně. Pokud náš pes už dobře umí střídat nohy a nevynechává špricle, přestáváme odměňovat po každém posunu. Odměňování střídáme - někdy necháme psa dojít až do konce, než ho odměníme, jindy odměníme několikrát na žebříku a někdy zase vždy na každém přesunu. Jakmile pes vše popsané se žebříkem na zemi zvládá, můžeme postupovat dál.
- zvedáme do výšky - cvičný žebřík položíme na cihly na obou koncích a učíme psa to stejné v mírné výšce nad zemí. Postupujeme pomalu a trpělivě. Nikdy psa nemanipulujeme rukama - pokud propadne, sám se musí vrátit do žádané pozice! Postupně žebřík zvedáme výš až nakonec přejdeme k vodorovnému žebříku (standardizované překážce). U každého psa to jde různě rychle. U některého můžeme rovnou z cihel na standardizovaný vodorovný ("nízký") žebřík. Zde je video Sangie v cca 1 roce věku na vodorovném žebříku. Cvičný žebřík končí tím, že psovod sundá svého psa na zem. Všimněte si, že Sangie cvik baví natolik, že si na žebřík sama hopsne z druhé strany a jde ho znovu. Sangie jsem už trénovala podel rad, které sem píšu.
- nakláníme - pokud pes umí vodorovný žebřík, dalším krokem nácviku je opřít náš cvičný žebřík o podložku na jedné straně (já používám skruž na studně). Učíme psa chodit po mírně nakloněném žebříku. Opět to chce pomalu, trpělivě, začínáme opět s odměnou po každém přesunu. A opět dodržujeme pravidlo, že pokus pes propadne, musí se sám do správné pozicie vrátit (nepomáháme mu). Pokud to nejde, tak ho sundáme a může začít znovu, ale nepomáháme mu. Necháme psa chodit nahoru i dolu. Úhel postupně měníme (zostřujeme), až dostaneme ten, který je na standardizovaném žebříku. Zde je video Sangie kolem 1 roku věku na cvičném šikmém žebříku na skruži studně.
- cvičný žebřík (pes jde ve výši kolen až ramen psovoda) - ještě než psa vyšleme vysoký žebřík, cvičíme nějakou dobu na cvičném žebříku, který má úhel žebříků stejný, ale např. nemá postranice a hlavně je lávka mezi žebříky nižší, tedy ve výši, která umožňuje prokrmování psa. Zde je video Sangie v cca 1,5 roku věku na cvičném žebříku. Všimněte si, jak sebejistě kráčí, všechny končetiny perfektně ovládá a ví, co se po ní chce (šlápnout na všechny příčky). Je výhodou, pokud je cvičný žebřík bez bočnic. Chodíme z obou stran - video Sangie v cca 1,5 roku věku zde
Pokud pes byl několikrát úspěšný na cvičném žebříku, můžeme se postavit před standardizovaný žebřík vysoký a doufat, že si pes vše spojí dohromady. Sangie - jak ovšichni Kanaánští psi - bez problémů skáče z velkých výšek. A to se mi stalo i na vysokém žebříku. V pohodě vylezla nahoru, ale pak se rozhodla, že ji bude lépe u nohy (blíže pamlsků v mé ruce) a skočila z té 220 cm výšky dolů. Musela jsem tedy požádat pomocníka, aby mi ji vyslal nahoru a já byla na druhé straně a ukázala jí pamlsky na druhé straně lávky. Orfi, která se bojí výšek, by ani nenapadlo skočit dolů. Takže, když se mi ji (konečně) povedlo naučit lézt po žebříku, vylezla a hned se pustila po prkně na druhou stranu, kde slezla.

Pár nenapsaných vychytávek na vodorovný žebřík:
a) nikdy psa nenechávejme seskakovat z překážky, vždy ho sundavejme,
b) na konci naučme psa target - stát, dokud ho nesundáme, mnohokrát za to "stání" odměnit,
c) při tréninku chodíme nejen se psem u levé nohy, ale i u nohy pravé (nebude vědět, kudy půjdeme, nebude se za námi otáčet nebo se snažit jít po bočnici, aby se nás mohl dotýkat, což slabší povahy moc rády dělají).

Nenapsané vychytávky na vysoký žebřík:
a) Pokud učíme psa žebřík na úroveň 2 a 3 (čili pes jde sám oběma směry), vždy mu při tréninku na druhý konec v přiměřené vzdálenosti dáme misku s pamlskem.
b) nenecháváme psa seskakovat. Pomoci ruky s pamlskem ho navádíme tak, aby pečlivě šlapal i na poslendí špricle. Za každé šlápnutí pamlsek.

Orfi - poprvé přešla vysoký žebřík

25. října 2014 v 13:00 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes Orfi poprvé přešla vysoký záchranářský žebřík. A hned perfektně, bez propadávání a vynechávání špriclek. Umí tedy všechny záchranářské překážky. Ano, není to zase tak velké vítězství v jejích 3 letech (Sangie udělala žebřík o půl roku dříve a to je o dost mladší), ale prostě to je tak, že Orfi má nejhorší motoriku z mých i našich psů. A je to pro nás dnes velký úspěch. Ona sama měla velikou radost, že to překonala své strachy a rozklepaná kolena. Chudinka si nevěřila a v posledních dnech a týdnech to byl spíše psychický blok, než skutečné problémy s morotikou, protože na motirice jsme tvrdě pracovaly.
Proč ji má či měla tak špatnou nevím. Určitě jí nepomáhá velikost a čtvercový formát. Taky měla v necelém půl roce ošklivý úraz polštářku levé zadní packy a packa byla dlouho po té citlivá. Ale asi největší roli hraje to, že je to taková princeznička. Vlastně měla docela problémy se všemi překážkami a postupně jsme je odbourávaly viz starší historky zde.
Delší dobu nám to jistě trvá i proto, že pracuji pozitivní metodou a že psy k výkonu nenutím násilím ani za pomoci vodítka. Prostě jim vysvětlím, co chci a když to udělají, dostanou odměnu. Nebavilo by mne psa přes žebřík nějak přetahovat nebo ho strkat do vody, aby se odvážil skočit ze člunu. Některé dílčí cviky nám proto trvají déle. Celkově ale - věřím tomu - máme se psy lepší vztah a oni pak v zátěži podávají lepší výkony.

První vítězství na výstavě

10. října 2014 v 20:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V sobotu 4.10.2014 jsme byli na Klubové výstavě Klubu chovatelů málopočetných plemen psů. Byla to Nokedova první výstava v ČR (v Izraeli již na jedné jako štěně byl) a Sanginčina třetí a moje osmá v životě.
Na první jsme byly s mámou s Bradem (malý knírač p+s, oficiálně Brix Div), to mně byxlo asi 8 let a známka "dobrý" mno hodně mrzela. Brad byl hodně tmavý, vlastně skoro černostříbřitý mk, ale tehdy to nebyla uznaná varianta. Taky mu chyběl řezák, takže nebyl puštěn do chovu.
Na druhé výstavě jsem byla až o cca 30 let později s Aywy ve třídě štěňat. Aywy dostala známku "nadějná". Na třetí výstavě jsem byla na klubové s Korálkem a s Aywy - oba doslali velmi dobrou. Na čtvrté výstavě jsem byla s Miou (podmínka chovnosti) - Mia získala velmi dobrou. Na páté výstavě jsem byla s Korálkem a s Any (potřebovala pro chovnost). Korálka jsem svěřila kamarádce Kláře, která umí předvádět na výstavě (začala jsem chápat, že je někde chyba). Klára s Korálkem získala mou první výbornou (V4). Zcela nečekaně jsem i já s Any vyběhala první výbornou (mopu první výbornou v životě). Na páté výstavě jsem byla s Orfi a zcela nečekaně jsme měli V1. Úžasné. Pak jsem zjistila, že mi vlastně mohli dát tituli, ale nedali. Aha! zase něco špatně. Na šesté výstavě jsem byla se Sangie. Popravdě jsem čekala, že nějaký titul získá, protože je to vzácné plemeno. Ale nic. VD, protože se bála netrpělivé rozhodčí. Smutný začátek výstavní kariéry, protože si odnesla špatnou zkušenost. Na sedmou výstavu jsme vyrazili na krajskou, kde je možné parkovat v areálu. Jen tak pro dobrou zkušenost. Sangie, Koral, Bessi - všichni VD, i když všichni byli v kruhu sami. Hm. No prostě na výstavy nemám. Proto na osmou výstavu jsme jeli jen proto, že je třeba V či VD k bonitaci Kanaánců. Sangie by měla mít miminka v příštím roce. A vzala jsem i Nokeda, i když ještě není zcela zvyklý na nás a na Čechy, jako že to zkusím sfouknout při jednom... a taky Korálka (původní plán byl, že nám Dan pomůže s Kanaánci, nakonec byl Korálek sám a museli jsme ho předvádět my). Oba Kanaánci se chovali podle očekávání. Místy bázlivě, místy si vzpomněli na trénink (no ano, už jsem pochopila, že je třeba psi na výstavy trénovat). No a představte si - oba dostali nejen výbornou, ale taky různé tituly. Noked vyhrál soutěž juniorů (tituly V1, CAJC, BOJ, Klubový vítěz mladých). Sangie dostala nejen V1, ale také Klubového vítěze a CAC (musela jsem se ty tituly dlouho učit). No a poháry a zápis do PP a závěrečné soutěže, kde jsem se úplně ztratila, protože jsem na nich nikdy nebyla. Bylo to vlastně radostné. Náš kamarád Dolev vyhrál nad Sangie zcela zaslouženě titul BOB. Sangie chybí k uchovnění už jen bonitace. Nokedovi rentgeny a bonitace. Snad zase o krok blíž k cíli.