Září 2014

Husy snášejí

25. září 2014 v 10:57 | kajan |  Drůbež
Už šest dnů naše husa landéská snáší vajíčka do šikovně vybudovaného hnízda ve stodole (husy snáší každý druhý den, čili zatím máme vajíčka tři). Asi husy netuší, že již začal podzim. Zřejmě bude snášet do konce října, pak 30 dnů sedět. Housata by se měla líhnout v listopadu. No aby nemusele do obýváku, že?

Videa

20. září 2014 v 11:20 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Včera se nám podařilo se sejít na cvičáku (hlavním cílem bylo udělat rajóny, které na nás vyšly) ve třech a vzájemně jsme si načilli videa. Vyšly docela hezké sekvence, na kterých je jednak vidět, co kdo s pejskem umí a taky, jak se Noked o vše zajímal. Místy zkoušel dělat něco podobného, co pes, který byl právě v akci, místy nemohl uvěřit, co se děje (najednou se jde dozadu). Nejvíc se mu líbily nástřely.

MT ve frekvenci

15. září 2014 v 21:05 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V sobotu a v neděli jsme jeli po delší době trénovat s Lubošem Satorou do Kolína. Trénink se odehrával ve městě, ve velice frekventovaném parku u zimního stadiónu a v přilehlých ulicích.
V sobotu jsem byla velice nadšená. Orfi i Sangie (o Bessince nemluvě - ta také) pracovaly v nezvyklém prostředí perfektně. Kromě motivačních sekvencí měly obě poměrně náročné pátrání ve velice frekventovaném a rušném prostředí a obě se ho zhostily s velkou chutí a úspěšně vše našly.
Obě šly přes most (tj. prostor, kudy chodí stovky lidí, psů apod.). Obě si pach kladeče udržely v hlavě a za msotem našly a označily kladeče. Orfi se mi podařilo natočit.

Škoda, že jsme v neděli nezůstali doma. Obě byly po sobotě tak utahané, že jejich výkonnost šla rychle dolů. Sangie v podstatě nebyla schopná žádné větší práce, motivačky dělala pomalu a opatrně, došlo u ní k regresi (nepřijímala pamlsky od cizích lidí, což už hodně dlouho neřešila). Orfi byla schopná celé nedělní dopoledne řádně pracovat. Ve 14 hodin to zabalila i ona. No z toho plyne jasné poučení pro příště - méně je někdy více. Teprve po té, co holky byly takhle vyřízené, jsem si uvědomila, jak moc je pro ně prostředí parku náročné. V lese jsou obě schopné pracovat několik dnů bez snížení výkonnosti. A tady ve městě tak rychle zvadly. Prostě - příště to musím udělat jinak.

Noked si oba dny užil vrchovatě. Byl s námi na socializaci. Většina trénujících psů byly feny, jedna dokonce hárala (to se mu moooc líbilo, klapal hubou). Projevil velký zájem o práci jiných psů. Za dvěma psy mne vytáhl na šňůře od pachovky k figurantovi.

Aywy zůstala v sobotu doma. V neděli měla jeden nýástřel a jedno krátké hledání. Obě krásně a s chutí vypracované.







Na fotografiích to vypadá jako opravdová práce, ale nebyla. Noked zatím není trénovaný. Jen projevuje zájem a chová se skoro jako by trénovaný byl :-). Samozřejmě nedojde až k figurantovi (ne na kontakt) a také si od něj nevezme pamlsek. Tedy od Amči ano ... Rozhodně jeho zájem o stopování je veliký. Myslím, že mu skutečně došlo, co ostatní psi dělali a je připraven brzy začít také. Myrna mi ho dobře vybrala.

Noked je u nás dva měsíce

11. září 2014 v 22:15 | kajan


Noked se stále zlepšuje. V posledních dnech na mne usilovně vrtí ocáskem, když se k němu blížím. Pelíšek má stále pod mým pracovním stolem. Už mnohokrát ze zahrady přišel na zavolání. Taky přijde na volání z jedné zahrady do druhé - prochází se mnou brankami tam i zpět.
Venku chodíme či většinou spíše běháme na dlouhém vodítku. Bojím se stále ho pouštět na volno. Tyto procházky má moc rád. A už z nich má takovýrituál. Trpělivě sedí u branky, než vše nachystám a obléknu ho do psotroje. Nachodíme či naběháme vždy několik kilometrů, a to 3-5 x denně = moje kondice na atesty bude letos velká.
Před časem mi Noked utekl na ulici, strašně jsem se lekla - bála jsme se, že uteče směr východ, Jeruzalém a už ho nikdy neuvidím. Stačilo se uklidnit, zavolat ho a on se vrátil. Od té doby mu více důvěřuji. Sice nechodí na zavolání ke mně tak, abych se ho mohla venku dotýkat, ale chce být se mnou a chodí za mnou v okruhu. Dnes taky chodil skoro u nohy na pamlsek, který jsem držela v ruce. Učí se od psic - kouká, co psice dělají a přemýšlí a napodobuje je.

Výborné je, že mám i prostor, kde ho mohu vypustit. Připravuji Aywy, Orfi a Sangie na zkoušky na cvičáku ZKO Lysá. Po výcviku pustím holky a Nokeda, aby se proběhli. Noked si to moc a moc užívá. Doma na zahradě (asi kvůli kočkám či husám) si s holkama nehraje. Ale, i když běhá a hraje si, stále na mne kouká. Sleduje, co dělám, kam jdu, prostě si mne hlídá. Je vázán na lidi a začíná mne poctívat důvěrou... je to ochočování, jak z Malého prince (Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry).


Tu se objevila liška.
"Dobrý den," řekla.
"Dobrý den", zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
"Jsem tady, pod jabloní...," řekl ten hlas.
"Kdo jsi?" zeptal se malý princ. "Jsi moc hezká..."
"Jsem liška," řekla liška.
"Pojď si se mnou hrát," navrhl jí malý princ. "Jsem tak smutný..."
"Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. Nejsem ochočena.
"Ó promiň," řekl malý princ.


Je to taková hluboká jásavá radost, že Noked si se mnou začíná hrát!

Český pohár ZZP

9. září 2014 v 18:42 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Pohár začal losem v pátek večer. V 21 h jsem věděla pořadí. Ve 23.22 v sobotu jsem se vrátila domů. Poslušnost v poledním parnu (od 11 h) na dle pana rozhodčího "velmi dobře" (přesné body nám na místě neřekli, doplňuji v úterý: 87 bodů). Mám z Aywy radost, že její výkony jsou na poslušnosti stabilně nad 80 bodů. Na cizím palce, překážkách, které si nemůže nacvičit... Je to moje šikulka. Určitě moc pomáhá i to, že můžeme celkem libovolně trénovat na place v ZKO Lysá, za což děkujeme. První speciál jsme měly až od 16 h v "prasečáku" (terén B). Průchod terénem omezen na úzké U mezi sutinami. Byla bouřka - hromy, blesky. První nález standard. Dobrá práce. Při druhém nálezu - výška na konci Aywy stále nemohla najít hlavní zdroj pachu, skákala po zdi budovy a snažila se dohledat místo, kam to padá, aby začala štěkat. Toto místo bylo zřejmě přímo nad jímku s močůvkou. Povzbuzena mým "vpřed", což jsem myslela tak, že má domek obejít, aby nabrala pach a konečně se rozštěkala, skočila do jímky. Holt si to vyložila po svém. V hloubce cca 120 cm byla močůvka. Když jsem tam doběhla, vůbec jsem Aywy neviděla. Myslela jsem si, že se někam protáhla kanálem, který tam byl.. byla to záhada.. pak jsem uviděla jak z bahna koukají dvě smutná očička, která se propadala stále níž. Skočila jsem do jímky na ten kanál. Na povel dokázala Aywy doplavat tou hmotou ke mně a já ji vytáhla hlavu nad močůvku, postupně (za pomoci obětavého vedoucího terénu) i nad hlavu. Oklepala se. A šla dohledat tu výšku. Vyštěkala figuranta, i když ne s takovou vervou jako vždy, ale vyštěkala. Statečná workoholička! Následně jsme šly dál a i Aywy dále pracovala, i když spíš vypadala jako černobílá mottle borderka. Hondě mottle :-) Pod mým vedením prohledala terén a v limitu našla vzorek - třetí a poslední nález v tomto terénu. Spíše u něj hrabala, než štěkala, ale hrabala hodně usilovně a trochu štěkáním doplňovala. Nebylo pochyb, že to je nález. Samozřejmě jsem ho označila. (Na místě jsme ovšem nevěděly, že jsme našly vše, tak už to na záchranářských zkouškách je, tím páden ani jak jsme byly bodově ohodnoceny. To doplňuji až zpětně, v úterý. Navzdory pádu od močůvky, byl panem rozhodčím tento terén ohodnocen krásnými 86 body. Asi ocenil to, že se Aywy po strašlivém zážitku oklepala a pracovala. Já bych si tolik bodů nedala... ) Místo odpočinku mezi terény jsem se snažila ji umýt. 30 minut na odpočinek promarněno mytím. Mezitím bouřka přešla ve slejvák, který nás promočil při čekání na druhý speciál (Chbany - klasické terény). Druhý terén (označený A) byl celý prostor trenažeru ve Chbanech. Průchod omezen na maličké L po pravém horním kraji od prostředku do cesty a v pravém úhlu prostředkem do 3/4 terénu. Po dešti vše smyté. Od cesty ke kraji terénu se mi zdálo, že je to nekonečný prostor. Nemám moc odhad na vzdálenosti, tak sem raději odhad psát nebudu, prostě to ke kraji terénu bylo hooodně daleko. V prvních minutách to vypadalo ještě nadějně. Aywy našla a vyštěkala výšku - tedy figuranta ve výšce. Pracovala jakoby se jí nic nestalo, krásně, štěkla si v pachu a letěla v pachu okolo výklenku a sedla si a štěkala na budovu. Nahlásila jsem nález do vysílačky. Vše OK. V tomto terénu to byl žel její poslední nález - další osobu a vzorek nenašla. To mne moc mrzí. Bylo to obojí ukryto v krajích terénu, kam jsem ji neprotlačila. Mám radost, že nic nezazdila (tedy, že nepřešla figurantovi nad hlavou), ale samozřejmě mne moc mrzí, že se mi ji nepodařilo vysílat od sebe na více než 10 - 35 m. Terénní valy ze sutin vnímá jako překážku a prostě přejít více než dva valy je pro ni moc těžké. Příroda nám tentokrát nakloněna moc nebyla, terén čerstvě umyt průtrží mračen, tak Aywy nemohla chodit po stopách, jak je zvyklá. No nic, víme na čem pracovat. (Později jsem se dozvěděla, že tento terén byl ohodnocen 15 body. A ještě později mi vlídný rozhodčí vysvětlil, že málo bodů je proto, že jsem Aywy pochválila, dříve, než jsem k ní došla, což je hrubé narušení práce psa. Řekla jsem "šikovná holka", což byla spíš samomluva, ale samozřejmě to je i pochvala a mohlo to Aywy podpořit v označování, kdyby chtěla od figuranta odejít.) Celkově jsme dostaly 188 bodů, obsadily 10. místo z 24 závodníků. Těsně nám unikla nominace na Mistrovství ČR, jsme první náhradníci ... Zkoušku ZZP 3 složil jen jeden psovod. Spousta týmů našla ještě méně, než my, myslím, že to bylo spíš o počasí, než o jejich schopnostech... prostě "příroda hraje".