Červenec 2014

Noked v číslech

30. července 2014 v 22:22 | kajan |  Noked
Noked Me Shaar Hagai
Pohlaví: Pes (samec)
Plemeno: Kanaánský pes (Canaan dog)
Narozen: 6.12.2013
Chovatel: Myrna Shibolet, Izrael
Č. čipu: 982000167771973
I.S.A.P. 504537
Registrován 19.5.2014 v Izraeli
Do ČR importován 11.7.2014 (tři dny poté, co to pravidla EU dovolila)
Č. zápisu: Do plemenné knihy ČMKU zapsán 30.7.2014, ZReg/CA/11/-14/13
Barva: bílo červená
Výška: Roste
Délka: Roste
Zuby: Nůžkový skus, plnochrupý
Varlata: obě
Vyšetření DNA DM N/N

Noked je doma!

14. července 2014 v 19:00 | kajan |  Noked
Konečně jsme mohli přivézt Nokeda. Je to smutné, že to dříve nešlo. Hodně nám toho uteklo. Ale ještě více nás toho čeká. Má prima povahu. Až si zvykne, tak to bude super pes.



Koťátka čekají na své rodiny

6. července 2014 v 12:27 | kajan |  Živáčci
Nádherná koťátak čekají na nové rodiny a kamarády. Pravidelně odčervovaná, dobře krmená. Odchovaná v domě s výběhem na zahradu. Umí používat kočičí WC. Celkem jsou tři: dvě kočičky a jeden kocourek.

Je to nádherná modrá želvovinová, huňatá kočička, která bude v dospělosti vypadat jako Pomněnka.

Chlupatý, zrzavý bezmála perský kocourek.

Je tu také krátkosrstá kočička alá britka, která je bílo-lila-modrá. S ušlechtilou hlavou a chováním.


Tesařík pižmový Aromia moschata

5. července 2014 v 18:52 | kajan |  Svobodní obyvatelé naší zahrady
Při večerním zalévání jsem na keříčkové růži uviděla sedět zářivě zeleného tesaříka s převelice dlouhými tykadly. Je to tesařík pižmový Aromia moschata. Poměrně běžný druh v celé Evropě a mírném pásmu Asie. Dospělec se živý se pylem, nektarem a šťávou z přezrálého ovoce. Vydává vůni podobnou pižmu.

Korela Citrónek

3. července 2014 v 12:02 | kajan |  Jiná zvířátka
Ester dostala poslední týden školního roku korelu. Prý kluka. Bydlel se svými lidmi v paneláku a sousedi si tak často stěžovali, že je hlučný (a to je), až se jeho majitelé rozhodli mu najít nový domov. Darovali ho Esterce i s klecí a vším vybavením. Jsou mu údajně "asi dva roky", takže by se měl dožít dalších 12 i více let. Ester, která si pořídila další závazek, následně odjela na třítýdenní tábor se skauty. Ještě že. Teprve, když jsem se péče chopila já, zjistila jsem, že mu sype pšenici pro slepice a nic více.
Tonda hned nakoupil speciální směs pro korely a korelák měl radost. Já mu nosím ze zahrady větvičky vrby (hlavně ty miluje) a rybízu a dalších kytiček na oždibování (jitrocel, mátu, meduňku. Také jsem ho přestěhovala z Esterčina prázdného a smutného pokoje do kuchyně, k sobě a k rádiu, které moc rád poslouchá. Nakonec jsme začali S Jakoubkem a Kristiánem přemýšlet i o jménu, aby se mu dostalo cti nejvyšší - býti pojmenován. Zvažovali jsme všechno možné (Korela, Křikloun, Albert), ale nakonec se nám nejvíce líbil návrh Kristiánka "Citrónek".


Na vlastní kůži zažívám to, jak pookřávají babičky, když dostanou papouška ... V mé nyní značně pusté domácnosti (neboť ze čtyř dětí zbylo jedno a dnes ani to ne, protože Jakoubek právě odjel na víkend ke Kristiánovi naoplátku jeho pobytu u nás). Kromě dětí máme stálý úbytek zvířecích kamarádů, vzhledem k odchodu štěňat a koťat a přestěhování Danových zvířátek. Z kuchyně odjeli s Danem holoubci diamantoví ... Citrónek prázdné místo a hlavně ticho po nich úspěšně překlenul. Jakoubek se s Citrónkem tak náležitě baví. Dlouho si přál papouška, kterého "by učil mluvit". Teď to tedy zkouší, ale nevím, zda bude mít trpělivost, protože to není jen tak. Ráno zjišťoval, odkud korely pocházejí (z Austrálie). Citrónek zatím jen křičí a píská, ale je učenlivý. U nás se naučil dokonale napodobovat zvuk "kotě v nouzi" a už mne několikrát nalákal od počítače a práce v prvním patře do přízemí. Vyletěla jsem jako střela zachraňovat kotě a našla Citrónka jak se na mne šklebí a kroutí chocholatou hlavičkou. S Citrónkem je legrace.

Vzpomínám na papoušky, které jsme kdy měli. Samé andulky, korelu nikdy.
První byla andulka vlnkovaná - v přírodní zelené barvě. Byl to sameček a dostal od mého tatínka jméno Pišta. Neměli jsme ho dlouho. Ale zanechal ve mne silnou vzpomínku na to, jak jsem se večer za pomoci složitého mechanismu - provázku prosrčeného mezi nábytkem zavírala na dálku do klece. Táto ho měl rád, ale ne natolik, aby si ho vzal s sebou, když se odstěhoval. Nechal mi ho, ale maminka o něj pečovat nechtěla a darovala ho (aniž se mne zeptala) kamarádům a těm záhy uletěl a už se nevrátil. Po tatínkově smrti jsem napsala několik básniček, abych se dostala z deprese. Jedna byla o Pištovi:

Papoušek na psacím stroji
U mě v dětském pokoji
tatínek po večerech verše psával
na řádkovači na stroji
zelený papoušek vysedával
Odletěl vždycky na tu chvilku
kdy zvonek cinkl a řádek končil
Rozzlobeně zaskřípal sedm trilků
pak zpátky na tu páku skočil
Sehráni byli k popukání
tatínek a ten malý pták
Ťuk ťuky ťuky cink
ťuk ťuky ťuky zas
Pak jednou tohle ťukání
odešlo o pár bloků dál
Jinému dítěti do spaní
psací stroj svoji píseň hrál
Papoušek smutně posedával
na vršku mého fíkusu
A jednou neřád taky ulít
Nešť, dělal příliš rámusu

Dalšího papouška jsme si pořídili, když byli Danovi a Joelovi dva a tři roky. Myslím, že jsme ho od někoho dostali. Už si nevzpomínám. Byla to opět andulka, opět sameček a opět zelený. Joel ho pojmenoval Lóra podle papouška hrdinů z knížek Artura Ransome. V tu dobu jsme rekonstruovali byt a dali jsme ho na hlídání mé babičce Růžence. Ta ho měla asi půl roku v kuchyni, milovala ho a ochočila ho. Naučila přiletět na vztyčený prst, vysedávat na rameni a spoustu dalších krásných triků. Když byla rekonstrukce hotová, chtěla jsem Lóru babičce nechat, ale dědeček jí nechtěl žádné zvíře na stálo dovolit. Dnes už vím, že jsem se měla snažit o "prodloužení hlídání". Byla jsem tehdy ještě mladá a mnoho věcí mi nedocházelo. Se smutkem na babičku vzpomínám. Jak svou lásku ke zvířatům musela kvůli dědečkovi v sobě udusit. V dětství žila ve velké vile se zahradou a její rodiče chovali kdeco. A pak celý život neměla ani psa, ani kočku a papouška jen několik měsíců. Dnes bych to udělala jinak.... promiň babičko... ochočený papoušek byl moc prima kamarád, užili jsem si s ním legrace... ale pak kluci začali nějak pokašlávat a zdálo se, že to je začínající alergie. Tak jsem Lóru věnovala kamarádce Šárce (samozřejmě jsem se nejdříve zeptala babičky, ale dědeček ho opět nedovolil), která si ho zamilovala a měla ho několik let. Pak její maminka nezavřela okno a Lóra odletěla....

Ještě jsme dostali andulky jednou, po delší době a do většího bytu, kde nehrozil takový kontakt a kašel - modrou a zelenou, oba samečky. Modrá byla Dana a zelená Joelka. V létě jsme je měli v domku v Semicích před oknem. Jednou mi při krmení zelená andulka uletěla a nepovedlo se mi ji chytit, i když jsem se o to pokoušela hodně usilovně. Kluci měli andulky tak rádi! Tragédie. Využila jsem toho, že byl Joel v té době pryč a koupila jsme novou andulku, taky zelenou, velice podobnou té původní. Jenže on výměnu poznal a moc se ho ta ztráta dotkla a asi se na mne i zlobil, že jsem mu je vyměnila. Prostě jsem to pokazila. Joel novou andulku neměl rád a nechtěl se o ni vůbec starat. A už nikdy nechtěl žádné vlastní zvířátko, které by mohl ztratit. Je to více než 10 let a stále žádné zvířátko, které by mohl ztratit nechce. Ale moc rád drbe všechna ostatní. Už si nepamatuji, co bylo s andulkami dál, komu jsem je darovala... pamatuji si jen tu frustraci.... a dlouho jsem si myslela, že kapitola "Papoušci" je pro nás navždy uzavřená. Ale nebyla.

Poslední andulka, modrý sameček Pepíček, vstoupil do života naší rodiny skrze sousedku naší babičky Marie. Ta ho babičce darovala do "umisťovací péče". Babičce tehdy bylo bezmála 90 let a byla ve svém bytě ve druhém patře paneláku bez výtahu jako v klícce, skoro nevycházela. Papoušek Pepíček přinesl radost, babička s ním pookřála. Pouštěla ho z klece a nechávala ho létat po celém bytě a celkem se o něj dobře starala, i když trpěla sklerózou a sebeobsluhu zvládala stále hůř a hůř.

A teď máme Citrónka, uvidíme, co všechno život s ním přinese.

-----------
V srpnu 2015 putoval Citrónek zase o dům dál. Joelova přítelkyně má alergii na vše možné. Takže zvířátka, která pro nás nejsou úplně srdeční záležitostí, trochu omezujeme. Citrónek byl moc fajn, ale dělal dost rámusu a taky nepořádku. A ptáci jsou pro alergiky velkým problémeme.