Červen 2014

Třešňová a rybízová

27. června 2014 v 18:35 | kajan |  ZAHRADA
Po velkolepé sklizni jahod přišla velká sklizeň. Dozrály třešně, rybíz, angrešt. A právě do toho jsme byli dva týdny mimo. Strávili jsme příjemný týden se záchranáři na Spáleništi, ale naprosto izolováni od naší zahrady, což mně působilo značnou nepohodu. A tento hektický týden, kdy jsme sice spali doma, ale vlastně doma skoro nebyli, vypravovali jsme a vypravujeme děti do světa (což jsem trochu nakompenzovala tím, že jsem si přivezla na delší víkend Kubova nejlepšího kamaráda Kristiána) a plnili poslední povinnosti v práci před delší dovolenou.
Takže po dvou týdnech jsem mohla dnes večer v klidu zalévat zahradu. A opět jsem si uvědomila, jaká je to úžasná pohoda mít čas, zalévat, kochat se vkěětinami, drbat a krmit zvířátka a ždibat si k tomu angrešt či třešně. Zažíváme třetí léto na naší zahradě. A všude je vidět práce a láska. Hlavně mojí maminky, která mi odkopala ze své zahrady spoust krásných květin a keřů a která mi toho taky spoustu nakoupila. Třeba tyhle lilie mi koupila na podzim na Výstavišti v Lysé, kam jsme se vypravily na výstavu. A ony vyrašily a už dlouho takhle monumentálně kvetou.

Ale jsou to také růže a z vlastních semínek vypěstované afrikány v oranžové i žluté barvě. A také jestřábník oranžový, rozchodníky, levandule a další a další květy a kvítky.
Kluci (Kuba a Kristián) skáčou na trampolíně a vyprávějí si. Vykládají si také Ester s Mikim, kteří sedí na třešni ve výšce, která mi skoro bere dech, a pilně trhají dokošíku. Natrhali ho za chvilku plný. Bude se odpeckovávat a zavařovat.
Třešní je letos tolik! A jak jsou dobré. Nejsou napadeny vrtulí třešňovou, jsou velké, sladké a nekazí se. Je jasné, že je sami nesníme a nezpracujeme. Zvu všechyn možné přátele na samosběr třešní. Už tu byla Lucka, další sjou ohlášeni na sobotu, ale stále jich jakoby neubívá. Nechce si ještě někdo přijít natrhat?
Jinak dozrál i rybíz. Červený a černý. A několik keříků angreštu, který má obzvlášť rád můj manžel. Ovšem na zahradě ho v záplavě květů "nenašel", tak ho musím krmit. V dalším týdnu budu zavařovat každý den, to je jasné. A celkem se těším.

Černý rybíř jen z jednoho keře, zato je ho fůra.


Další velkou úrodu slibuje Esterčina broskev, hroznové víno a ořešák. Z ořešáku už si vlastně soused natrhal ořechy na ořechovici. Prý nám donese ochutnat, tak to jsem zvědavá. My alkohol tolik nepijeme, tak nás spíš lákají zelené ořechy nakládané v cukru. Sháním recept.
Kubova meruňka, Danova jabloňka a Joelkova švestka mají jen několik plodů. Je na nich vidět, že jsou v zemi teprve krátce.

Alatna - již v novém domově

9. června 2014 v 20:37 | kajan
Alatna Storytelling - poslední krasavice - zamluvena, pojede koncem července na Slovensko. Našla tam pravé lidi, kteří ji budou mít rádi. Je velice pěkná, standardní, má předpoklady nejen k výcviku, ale i pro výstavy a chov. Je v pořádku. Má nůžkový skus, plný počet mléčných zubů. Je plně očkovaná, očipovaná, má vystavený Europas i průkaz původu.



Sangie a kluk Tobík

7. června 2014 v 21:57 | kajan |  Kanaanka Sangie
Dnes jsem vzala Sangie s sebou do práce. Když už jsem musela v sobotu místo klubové výstavy s bonitací (v tomto roce podruhé!) do práce, tak alespoň, abych ji socializovala. Musím sice platit jízdenku pro psa navíc z vlastní kapsy, ale stojí to za to. Udělala jsem studentům program Vzdělávání za pomoci zvířat "Kanaánský pes - divoký i domácí - hodný ochrany a lásky" a snažila jsem se jim ukázat jak funguje vzdělávání za pomoci zvířat (AEE). Myslím, že se jim to celkem líbilo, i když ta sobota je fakt demotivující - pro mne i pro ně.
Sangie se chovala celkem dobře. Ve vlaku se zpočátku mírně bála, ale pak se přestala bát a hezky ležela vedle mne, neplašila se, když kolem chodili lidé. Nereagovala na průvodčí.
V posluchárně se chovala hezky, většinou ležela a odpočívala (bylo horko), ale ukázala - ne s velkým nadšením - to, co jsem chtěla. Jedna z přítomných (stážistka) s sebou (nečekaně) vzala pětiletého syna. Ten moc toužil po kontaktu se Sangie, ale nedělat o úplně šikovně. Sangie po něm 2-3x demonstrativně vyjela, když se na ni sápal. Měla v té chvíli ovšem náhubek, tak se nikdo nebál. Ani já. (Pro klid svůj i ostatních jí nasazuji náhubek, když nemám čas se jí naplno věnovat a vše ohlídat... třeba o přestávce, když lidi nečekaně chodí za mnou...). Samozřejmě to bylo nepříjemné, protože jsem si myslela, že má děti docela ráda. Ale je to tak, jak to je - s dospělými - hlavně s mými studenty - má hodně zkušeností, s takhle malými dětmi zkušensoti nemá. Rozhodně ho nechtěla doopravdy kousnout, jen mu doopravdy říci, že se jí to nelíbí, jak se na ni vrhá, ať přestane. Nerozuměla mu. A on nerozuměl jí, protože se na ni sápal dál. Vzpomněla jsem si na Ritu - fenku NO, kterou jsem obtěžovala ve 3-5 letech já a ona mne vrčením a chňapáním naučila, jak se ke psům chovat. Nikdy jsem od Rity neměla vážné zranění, asi jednou nebo dvakrát modřinu na ruce. A naučila mne toho hodně.
Vyprávěla jsem tomu chlapečkovi o Ritě a o mně a myslím, že mu to v hlavě šrotovalo. Společně jsem šli i s jeho maminkou na oběd do restaurace a tam se zase chovala hezky. Ale chlapečka k sobě opět pustit nechtěla. Zajímavé je, že cestou zpátky, ve vlaku, na ni dospělí různě šahali, dokonce jí jedna paní šlápla na nohu, a to se ani neohnala ani to nijak moc neřešila. To je hodně zvláštní, že? Proč toho kluka tak řešila? Teď je unavená a spí za mnou. Zase jsme o kus dál. Mám ji tak ráda.
Na druhou stranu je to tak - psi nejsou plyšáci, a je dobře, když to nějaký pes - bez zranění - dítě naučí. Tím se předejde velkým průšvihům.

První moruše - už!

7. června 2014 v 19:59 | kajan |  ZAHRADA
Dnes jsem si všimla, že uzrály první moruše na úplně čerstvě zasazeném morušovníku. Fíha. Jsou osvěžující. V dnešním horku to je velice příjemné.

Koral bude opět tatínkem

7. června 2014 v 19:58 | kajan |  Koral - velký přítel
Dnes Korálek nakryl krásnou černobílou fenku Isis Haliba. Štěňátka by se měla narodit první týden v srpnu. O CHS mají zatím jen zažádáno.

První letošní úroda - óda na jahody

5. června 2014 v 16:14 | kajan |  ZAHRADA
Dnes jsme sklidili pátý kilogram jahod z naší malé jahodové plantáže. Tý jo! Jahody se šlehačkou! Jahody s cukrem a se smetanou. Jahody se zmrzlinou. A pro všechny - to je nás 6 - každý den. A ani to nebyla s jahodami nijak velká práce. Toník mi udělal hezký záhonek, pokrytý fólií a ohraničený opukou. No ano, taky tam skoro denně zajdu a něco vytrhnu, ale netrávím tam hodiny. Je to spíš relaxace.
...
Vzpomínám na dětství, kdy babička taky pěstovala jahody. Měla asi 5 x větší plochu. Chudák se na tom nadřela. Tehdy nebyly fólie, vše musela stále plít. Já ji pomáhala jen se sklizní. Hrdě jsem denně chodila sklízet jahody a připadala jsem si, že "pracuji". Ovšem sklizeň byla na Šumavě později - až začátkem července. A pak jsem vyrostla, bylo mi 14 a přestala jsem mít začátkem července čas (jezdila jsem na vodu, na tábory, do hor) a babičku to tak moc mrzelo, že nebudu u ní, když dozrávají jahody. Párkrát jsem místo babičky plela, ale myslím, že mi to moc nešlo, hlavně jsem tam nebyla tak často, abych ji nahradila. Babička to zkoušela na sesličce, kterou si poponášela, ale zvládala to stále méně... a pak to vše nějak zarostlo a ztratilo se...
---
A po 30 letech zase jahody z vlastního záhonku. Štěstí je červené.

---
Celkem jsem v roce 2014 sklidili našeho malého záhonku cca 12 kg jahod. Ovšem největší sklizeň byla v týdnu, kdy jsme byli na Spáleništi, tažke to je jen odhad.

Artušek má úspěch - V1

3. června 2014 v 15:58 | kajan |  Vrh A (china) Storytelling
Dorazila milá zpráva od Betky: Miuščin synáček Artuš China Storytelling byl na Klubové výstavě oceněn jako vítěz třídy (V1) s krásným posudkem: 2 letý pes, skus nůžkový, hlava trochu širší v lících, tmavé oko, vztyčené, ale měkčí ucho, dobrá vrchní linie i ocas, velmi živé povahy, v pohybu trochu neukázněný, výborná malá velikost (posuzoval mezinárodní rozhodčí Karel Hořák). Díky Bětce za skvělou reprezentaci! I za to, že se nevzdala, když dostala párkrát VDčko.

Pohár prezidenta

1. června 2014 v 11:16 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Včera jsem s Aywy byly na Poháru prezidenta v Žatci - Chbanech podle ZZP3 - což je nejvyšší zkouška národního zkušebního řádu ve vyhledávání v sutinách. Může se skládat jen na pohárech, které jsou 2x do roka. Na tuto zkoušku jsme nastoupily podruhé (poprvé v září 2013). Tentokrát jsme si vybojovalykrásné 9. místo s 206 body. Jsem velice spokojená. Posunuly jsme se do první desítky a získaly také 30 bodů navíc (v září na výběráku na Spáleništi jsme byly 11. se 176 body). Postupně se učíme, jak se v terénu pohybovat tak, aby se to líbilo rozhodčím a bodově to vyšlo (ne vždy nález = vyjde to bodově na zkoušku, musí to být provedeno správně). Zkoušku jsme žel nesložily. Nesložil ji včera nikdo ze 16 (či 17) účastníků. Prostě hezky nám to schovali.
My Aywy jsme "zachránily" všechny živé osoby (celkem dvě osoby ve výšce i dvě osoby zakopané pod úrovní terénu), což je vlastně moc hezké a pro záchranné práce konečně to nejdůležitější - pomoci živým. Jsem skutečně moc pyšná na její práci v druhém terénu. Nastupovala po něj po poslušnosti a po pouze 30 minutové pauze po prvním terénu, kde se vyšťavila (horko bylo, asi 26 C, pražilo sluníčko) = byla už byla unavená. Do druhého terénu se nesmělo vstupovat - psovod mohl chodit jen po dvou hranách terénu, z toho jeden byl nad úrovní terénu, ale ze strany po větru, druhou hranou byla cesta, která vede pod terénem, čili psovod z cesty na psa nevidí přes valy sutě na kraji. Přesto jsem Aywy bez problémů vysílala po celém rozlehlém terénu, až do jeho krajů a rohů, za výmoly, překážky a dokonce i budovu. Označila a našla všechny tři osoby v tomto terénu. Jedna byla právě až v prostoru za budovou a i tam jsem ji dokázala z cesty, která byla pod úrovní terénu a za několika valy, vyslat. Horší to bylo s cadavery. Oba byly v prvním terénu. V prvním terénu Aywy našla okamžitě osobu ve výšce, což nebyl nijak snadný úkryt - osoba ležela na střeše budovy. Ale neměla s ním žádný problém. Pak Aywy našla jeden vzorek (ale blbě označila), dost jsme se u něj zdržely. Druhý vzorek Aywy vůbec nenašla (ten prý nenašel nikdo).
Myslím, že jsem se hezky poučila a že do dalšího terénu půjdu o chlup chytřejší.