Jaro na naší zahrádce

26. května 2014 v 21:13 | kajan |  ZAHRADA
Na naší zahradě je květen plný barev, vůní, květů, chutí a zvířátek a zvuků. Jsme tu třetím rokem a je to vidět - stále více času na radosti života. A stále více plodů práce je k užitku jak nám, tak dětem. Nebo i dalším příbuzným a známým. Některé radosti jsou naprosto nevýdělečné a "nejedlé", ale přesto mne každý den naplňují radostí. Třeba: v jezírku, které jsem vloni vykopala a osázela, již letos bydlí žabička. Nádherně smaragdový sameček skokana zeleného sedává na prkýnku - schůdkách, které vedou z vody. Když jdu okolo příliš rychle, žblunkne do vody. Ale když jdu pomalu, uvidím ho. A taky samozřejmě různé larvičky, snad i brou potápník se časem objeví. Vodní rostliny, které jsem vloni nasázela, většinou přežily a odvážně rostou z vody. Po nich mohou vylézat larvy vážek, motýlic...

Další tři žáby bydlí ve výkopu na kohoutky a odečet vody - jsou to ropuchy zelené Bufo viridis, které tam potmě sedí, žerou slimáky a rostou. Obvykle jsou schované před lidskými zraky, ale vždy, když víko odkryjeme, jsou tam. A jistě tam byli, než jsme se sem nastěhovali. Když je velké sucho, lijeme jim tam vodu, aby nezemřely. V budce, kterou jsem pověsila na dílnu hnízdí kosi. Krmí, zpívají a létají okolo budky - je na co se dívat a co poslouchat.
Kuřátka antverpského vousáče z první várky z líhně již jsou ve voliéře s dospělými slepicemi. Ty je pěkně trápí. Kuřátka mají takovou radost, když přijdu, vrhají se mi do náručí a chtějí zachránit, že je zítra asi budu stěhovat někam blíž, k sobě. Dalších asi 12 kuřátek je doma, tři se ještě dohřívají v dolíhni, ostatní jsme dnes přemístila do odchovny s výhřevným kamenem. Vajíčka od lenghornek musím rozdávat či prodávat, kolik jich je. Nestačíme je jíst. Také se vylíhlo nádherné hnědé holoubě - kříženec kinga a poštovního. A na dalších dvou vajíčkách hnědá holubička sedí. Po kuchyni běhá 9 koťat. Šedivka a Vanilči je umístila do kuchyně a vznikla nám tam "kočičí školka". Obě se o péči o koťátka střídají. Obě olizují i kojí právě ta koťata, která přijdou, nehledí na to, zda jsou jejich nebo ne. Je to nádherné pozorovat. Nikdy jsem neměla možnost vidět dva vrhy koťat najednou. A tají se mi z toho dech. Z knížek se to vyčíst nedá. Tam se píše, že kočky jsou soliterní, že si konkurují a že si koťata vzájemně vraždí. Ne tak naše kočky! Mohla bych jednou napsat knížku o tom, jak je to doopravdy! Máme dvě dospělé kočky, dva kocoury a teď ještě 9 koťátek a všichni žijí víceméně v harmonii. Ano, někdy si zabojují o misku s masem, ale většinou jsou v pohodě a mají se rádi a pomáhají si. Stejně tak fungují i s našimi psi, se všemi, kromě Bessi - ta se s kočkami nekamarádí. Myslím, že je to proto, žýe ji páníček občas na kočky pošle, aby je zahnala. Nebo nevím.

Ještě máme na zahradě čtyři z původních deseti štěňátek. V pátek jede do nového domova další. Ale nesmutníme - alespoň ne moc - Miuška čeká taky štěňátka. A čekáme na Nokeda. Tonda spolu se sousedem pro pesany postavil kotec - na místě původního rozebraného. I když neplánuji, že tam nějaký pes bude bydlet na stálo, bude se hodit jako místo bezpečí při hárání nebo při návštěvě se psem, či při návštěvě, která se bojí psů. Naše obě kozičky Betulka i Lilinka prý čekají kůzlátka, tak se máme na co těšit. Ano, kozenky jsme stále neprodali, i když zase volali další a další zájemci, máme je moc rádi a chceme kůzlátka vidět. Máme jedny králíčata strakáče a kominíky ve věku dvou měsíců. Další se narodila před týdnem - čistokrevní strakáči, tedy hlavně kominíci a jeden nádherně vybarvený strakáček.
Husa sedí na vajíčkách, doufám, že se housátek dočkáme. Zítra dám do líhně kachní vajíčka. Líhnutí bude hned po návratu ze záchranářského výcviku. Zasadila jsem na zahradě morušovník - nádherný stromek s převislými větvemi. No a růži, co jsem dostala od maminky. Vloni žlutou, letos se nechám překvapit -už nasazuje na květ. Maminka mi prý k narozeninám postupně dá celý růžový záhon - mám se na co těšit. Ostatně za chvilku budou růst lilie, které mi koupila vloni na výstavišti. Včera jsme s Ester fačovali přelomený angrešt. Pod tíhou plodů a nárazy psů se zlomil (jeho majitel nebyl schopen rok udělat podpěru a ohrádku... a teď to je špatné). Doufám, že to keřík přežije a že se zahojí. Krásně narostl a dobře pldoí. Je to jako při roubování, vidím jistou šanci. Dnes jsme měli ke svačině naše první jahody se šlehačkou. Chuť vlastních jahod se nedá srovnat s jahodami kupovanými. Jinak čekáme letos toto: třešně, maliny, rybíz, rajčata, broskve, meruňky, jablka, víno, ořechy. Možná i švestky, kivi, kanadské borůvky a moruše. Kromě toho máme nespočetně bylinek - dobromysl, mátu různých vůní a chutí, meduňku, diviznu, mateřídoušku, pažitku, rukolu, libeček, kopr a třeba i křen. A hlavně květy: kvetou právě bílé pivoňky, růžové růže, žlutá růže, modré a fialové orlíčky, modrý oplotník, modrobílé kosatce, modrožluté kopretiny... Je to radost chodti po naší zahradě. Práce je tu samozřejmě stále dost. Někdy je těžké si sednout a nepracovat. Ale v tomto roce i to občas udělám, alespoň na chvilku. Vloni ani předloni jsem si vlastně nikdy nesedla, leda s nějakou návštěvou. Třeba za rok bude ještě více chvil na meditaci? Tonda včera postavil Kubíkovi trampolínu. Ještě nás čeká instalace bazénku. Samozřejmě taky denní sekání trávy pro zvířátka i pro parádu, zalévání, přesazování sazeniček ... určitě jsem nenapsala všechno, ale jedno je jasné - právě žiju svůj sen o zahradě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama