Obalovna - v lednu jako na jaře

19. ledna 2014 v 20:25 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V plném počtu 4 záchranářů z naší rodiny jsme vyrazili na Vysočinu na Obalovnu. I ostatní počasí vylákalo. Bylo nás po delší době zase plno.

Klasické schéma: pátek nástřely - motivace, sobota dopoledne: sutiny/MT, odpoledne: plochy + co kdo chtěl (poslušnost, Cčka, trénink rozlišování pachů), neděle: sutiny/MT.
Baffi pracovala suprově. Je vidět, jak moc má Ester ráda. Když není Ester doma, je ráda se mnou, chce ode mne drbat, i mne poslouchá. Ale jak se Ester dostaví, jak na ni má čas, tak je pro ni tou nejlepší. A o mně sotva zavadí. Korálek pracoval s chutí a udělal obrovský kus v rozlišování pachů. No a Bessi je naše Bessi. Moc jí to šlo. Jen jsem měla chvílemi pocit, že toho po ní chce Tonda nějak moc.
Moje psice pracovaly pěkně. Aywy měla dvě větší hledání v sutinách a jedno menší v plochách. Smaozřejmě proložené motivací. V sutinách jí to kluci udělali tak, by k figurantům nevedly stopy. Aywy lítala po terénu jako fretka, vyskakovala oknem a prováděla další kousky, všechny svižně našla. Včetně docela těžké výšky. Pracovala s takovou chutí! Orfinku jsem samozřejmě šetřila. Ale ještě jsme si to hodně užily. Měla výšku, hezky ji vypracovala, zavřený úkryt. A pamatovala si značení C vzorků a šlo jí to. Nejvíce asi napíšu dnes o Sangie. Kromě krátkých motivačních trailíků, které vypracovala s chutí, měla v sobotu dopoledne trail po sutinách. Udělala ho hezky. Stopa vedla přes rozbité schody do patra. Překážku pořekonala a našla figuranta. Ale v sobotu večer jsme málem udělaly tréninkovou chybu: místo motivačního lehkého trailíku se nám povedlo udělat velice těžkou a dlouhou stopu po tmě. No samozřejmě - špatná domluva s kladečem. A Tonda, který měl za úkol se o nás starat, kecal na kraji terénu. Domluvená komunikace s kladečem - bliknutí baterkou (už byla tma) se neosvědčila. Neviděla jsem ji. Takže jsem se Sangie nastoupila do terénu, sice jsem nevěděla, kde je přibližně kladeč, ale čekala jsem, že to je krátké a zvládne to i tak. Sangie pracovala dlouho. Já šla na druhém konci vodítka naprosto naslepo. Jednak bez zanlosti trasy, jednak po tmě. Čim dál tím méně jistě a více zoufaleji. Několikrát jsem do tmy prosila figuranta, aby mi ještě bliknul baterkou. Nic. Neslyšel mne. Docela nervy. Přiznám se, že mi nakonec pomohla myšlenka, že o nic nejde, že se "když tak bezvadně projdeme před večeří". K mému velkému překvapení na samém konci velkého terénu najednou Sangie figuranta našla a označila. S radostí si vyžrala masíčko z krabičky. Hledala asi 15 minut. Bez přerušení práce a se stálou motivací. Je to šikulinka! Co se dělo? Za pomoci figuranta odhaduji, že toto: Sangie od startu šla chvilku po stopě, pak stopu opustila, šla na nos a velice sebejistě mne zatáhla k místu, kde tatáž figurantka ležela cca před 30 minutami docela dlouho jako figurant v ploše. Asi tam zůstal pachový válec. To, že je stopa kousek od válce jsme si uvědomily až po stopě. Když Sangie zjistila, že figurant již není v pachovém válci, kde před tím ležel, přestala táhnout vodítkem a udělala dvě pátrací kolečka. Nic. Tma. Moje zoufalství. Pak se vydala směrem na stopu, kterou opustila. Cestou vylezla na hromadu suti. Zase na ni usilovně táhla. Ale já věděla, že tam figurant nemůže být, protože jsme se domluvily, že nebude schovaný. Proč na hromadu lezla? Proč tak táhla? Těžko říci, zda náhodou nebo úmyslně. Či nějaká rada ze zkušenosti předků? Rozhodně se ale na vršku rozhlédla a nasávala vzduch ze všech stran. pak se pustila dolů a jistě a s vervou mne dotáhla dalších cca 60 m k figurantovi. Prý víceméně přesně po stopě. Neúspěch se tedy nekonal. Byla to fušk,a la ona ji zvládla. Rozste mi snad pravý stopař? Ale příště jí ale budu dělat stopy opatrněji, protože toho bylo fakt dost. Na ní i na mne. V neděli se nám povedlo dodržet předsevzetí. Dvě hezké nedlouhé motivační stopy. A navíc po druhé stopě se na nás šla podívat nějaká turistka. Sangie byla právě navolno a hrály jsme si. Přivolala jsem si jí, přidržela, aby na ni nezaštěkala a nepolekala ji. Paní se ale chtěla družit, tak jsem se jí zeptala, zda se nebude bát. Sangie jsem pustila a Sangie se s ní šla pomaličku seznamovat, paní jí prokrmovala, nakonec i haldila a Sangie jí i dala pac. Byla to takové pěkná tečka za celým výcvikem. Sangie měla ze všeho tak velkou radost. A svítilo na nás předjarní sluníčko, lítaly včelky, volný prostor bez zlých psů a lidí... Na Obalovně po úklidu jsme si ještě daly s Aywy a se Sangie překážky a poslušnost. Sangie se mezi psy pohybovala sebejistě a dokázala se na mne soustředit.A hurá domů. Vydařený víkned! Snad jen, že jsme nenatrénovali na laviny :-).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama