Říjen 2013

Aywy další pohár

28. října 2013 v 21:12 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Dnes Aywy závodila na poháru ČEZ dle ZZP2 (SZBK jej zařazuje jako celostátní) a vyštěkala si krásné druhé místo. Máme nádherný pohár, diplom a další hezký zápis do pracovní knížky. O závodu napsal J. Sedlák zde. I když jsme se umístily, cítím jeho výtku o kondici jako cílenou i na nás dvě (první terén bez potží krásně vypracován, ve druhém se Aywy ode mne vzdalovala mnohem méně a až po mém velkém úsilí...). Budeme na tom pracovat.

Vyjížděla jsem ve 4 ráno, vrátila jsem se po 20h, tam i zpět jsem řídila po tmě. Mám toho dost. Ale pocit celkem dobrý. Kazí ho jen, že jednoho pána jsme nenašli - byl skutečně dobře schovaný (ovšem nebyly jsme samy, tak to bodově dalo na umístění).


Přistihla jsem se, že začínám přehodnocovat to, co jsem si myslela o záchranářských soutěžích. Kromě soupeření totiž člověk potká veliké množství milých lidí, kteří jsou připraveni pomáhat druhým, stráví s nimi čas, vyslechne jejich příběhy a seznámí se s nimi, někdy i s jejich psy. I tentokrát tato milá setkání zpestřila dlouhé čekání, než na nás přijde řada.

Při hledání textu od Jardy Sedláka, na který mne upozornila B. Malinská, jsem našla, že mne zařadili do Pohotovostní jednotky SZBK jako "zálohu". Více zde. To je opravdu milé překvapení! A myslím, že bychom skutečně (samozřejmě v doprovodu někoho zkušeného) uměly pomoci.

Sangie trail mapka

27. října 2013 v 13:40 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Sangie, Milovice, 13.10.2013, čerstvá stopa, 100 metrů. Modře kladeč, zeleně psovod.
Řídkým lesem do kopce. U takové terénní nerovnosti (trochu jako příkop) udělala kličku. Bylo mi jasné, že je mimo stopu. Možná ji tam natáhl pach figuranta, protože byl blízko, ale netroufla si k němu po pachu větrem. Raději se vrátila k pachu na zemi. Celou dobu jsem šla za ní, bez ovlivňování (ani jsem nevěděla, kde je figurant, tak jsem nemohla). Když našla pach na zemi, poznala jsem to na ní - celá se tak nějak začala smát a radostně doběhla k figurantovi.


Sangie jako vychovaný pes

25. října 2013 v 23:10 | kajan |  Kanaanka Sangie
Dnes jsme se procházeli se Sangie se Simčou a Geroušem a s miminkem v kočárku. Sangie se chovala jako naprosto pohodový a vychovaný pes. Většinu cesty šla navolno. Vždy rychle přišla, když jsem ji zavolala. S Geroušem vycházela bez problémů. Bez problémů se vyhýbala cizím psům i lidem. Přiměřeně se šla seznamovat s lidmi, kteří ji zajímali (a ona zajímala je). Vyrostla!

Další fotky zde.

Bělásek zemřel

25. října 2013 v 23:07 | kajan |  Činčila vlnatá
Dnes zemřel nejmilejší Kubíkův činčilák Bělásek. Pokračuje u nás epidemie, kteoru jsme si zavlekli tím, že jsme poskytli azyl třem činčilám od našich známých. Postupně zemřely tyto tři a začaly umírat naše. Jedna standart samice, jeden weige samec a nyní nejmilejší a nejmilovanější Bělásek. Pohřbila jsem ho na zahradě. A oplakala. Kuba taky brečel. Přežije nám nějaká činčila? Doufám, že ano. Máme ještě pět. Čtyři standart a jednu bílou mladou samičku. Je to naprostá hrůza. Již nikdy si nevezmu od nihoho činčily či jiná zvířata zadarmo. Ani kdyby potřebovali zachraňovat před maliňákem. Asi teď máme doma samé samice.

Oslavili jsme s Jirkou jeho 19. narozeniny

23. října 2013 v 22:44 | kajan |  AAA/AAE intervence
V neděli jsme s Jirkou oslavili jeho 19. narozeniny. S pejsků s námi byla Aywy, Orfi, Mia, Sangie a Bessi. Sangie jsme nechali hlídat auto, aby se nám do něj nevloupala parta kluků, která hlídkovala u vrat. S ostatními jsme vyrazili na procházku do krásného lesa v okolí. Byla mlha, ale nepršelo. Krásný podzimní den plný barev a vlhkosti. Jirka si vedl střídavě Miu a Orfi. Moc se mu to líbilo. Ale v lese je bez problémů pustil, aby se proběhly. Po návratu jsme ho nakrmili koláčem, předali dárky a zahráli si s ním kanastu. To už ho ale začala zmáhat únava. Tak jsme se rozloučili. Cestou domů se smrákalo a plačtivě pršelo.


Koza Suzi je nemocná

23. října 2013 v 22:31 | kajan |  Kozenky
Dnes či vera večer onemocněla kozenka Suzi. Ráno neměla chuť k jídlu a měla výtok z nosu a průjem. Včera se pásla na lísce u nás na zahradě. Doufám, že to není z toho. Z ranní pastvy se vrátila vyhublá, kdežto ostatní měli bříško. Nenajedla se. A odmítala i zrní z ruky, po kterém se normálně může, jako všichni ostatní, utlouct. Dostala vývar z ovsa, což jí zvedlo náladu natolik, že začala opatrně žvýkat seno. Po tmě jsem za ní před chvílí byla po návratu z práce. Z injekční stříkačky jsem do ní dostala asi 1/4 l černého čaje - celkem jí to vyhovovalo. Pak si dala s velkou chutí kukuřici. Ale má ošklivý výtok z nosu. Snad to brzo přejde. Kuzička Suzi je mezi ostatními takový otloukánek - všichni si na ni dovolí. Dokonce i kozel ji ostrakizuje. A s ním taky trávila poslední týdny. Dala jsem jí s Lily. Není to ideální, ale izolaci nemáme. Lily je silná, stále si cucá mléko od mámy (v roce a půl), tak se snad nenakazí. A na Suzi si tolik jako Betka nebo kozel Fredík nedovoluje.
Druhá nemoc koz během roku. Vloni na jaře měla Betka neštovice. Ostatní to nechytili.

-----------------------------------------------------------
Zdá se, že to bylo po lískovém listí a větvích. Druhý den jí bylo lépe a třetí den vypadala zcela OK. Tak hurá!

Orfi je vycvičená jako doprovodný pes

23. října 2013 v 20:39 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes jsem vzala Orfi s sebou do práce, po delší době do Prahy. (Do Brandýsa se mnou jezdila v minulém semestru pravidelně.) Orfi vše zvládala v naprosté pohodě a tak nějak se zklidnila a chovala se jako velký černý beránek. Absolvovala se mnou cestu vlakem, tramvají, představení několika důležitým lidem, tři jednání s různými kolegy a cestu pro Kubu na výtvarku - výtahem s dalšími kolegy, pěšky přes cenrum, Václavák na tramvaj a metro. Od metra pěšky, čekání u plotu ZUŠ v šeru a cestu na autobus, vlak. Teprve cestou domů jí začaly nohy tancovat a chtěla si už taky trochu zajančit.

Nesmrtelné kačeny

22. října 2013 v 23:57 | kajan |  Drůbež
Je podzim. Máme nový velký mrazák (z Aukra za Kč 350,-). Čas zabíjení drůbeže koupené na maso. Má přítelkyně M.K. nabídla, že mi pomůže. Vlastně se na mne trochu vytahovala. Já si stěžovala, že zpracování jedné kačky mi trvá tak 2 hodiny. Jí prý jen 20 minut. Tak jsem jí asi před měsícem dovezla vše na zabití a uf a ouvej. Zrovna "to přepeřovalo". Takže jsem větší půlku vezla zpět. Včera se mi přítelkyně nabídla opět, že dodělá, co započala a že zvládne tak tři kusy. Chtěla jsem jí vzít bílé husy, mám právě tři, ale pak jsem vzala husu jen jednu a přibrala kačera a kačenku. Páreček, který jsme vloni odchovali a zabít nedokázali, protože začali snášet vajíčka. Celý tento rok párek snášel fůru vajíček. Z nich se vylíhlo hodně kačátek. Koloběh se uzavřel. (I když některá taky sežrala kuna...) Teď ještě po přepeřování nezačali snášet a tak jsem je naložila místo hus (protože jsem si neuměla představit, jak zrovna tyhle dvě klepnu a zaříznu). Ovšem mám na dvorku párek kačen Saských (jsou béžové a kačer má na hlavě černou ponožku), které si koupila na jaře pokradmo Ester (chovatel jí ukázal na bednu, kde byly kachny Ruánské a omylem dvě Saské, které prodávat nechtěl, a ona samozřejmě nelenila a šáhla po nich :-). Byl to zrovna párek, čili ten sníst nemůžeme. Kachně Saské se prodává za strašné částky kolem Kč 90,- a už nikdy bych si je nekoupila (masa mají stejně nebo méně, než obyčejné bílé). Takže jsem se chtěla s bílými rozloučit, aby toho nebylo zase na dvorku na zimu moc... ovšem přítelkyně je zabít taky odmítla, když jsou tak "úspěšnými rodiči".
To, že mám "vše vybít a na jaře koupit nová kachňata", jak mi radila, myslela prý na letošní. Ne na "vzácný chovný pár". Hm. Sice jsme se shodly, že přes zimu prožerou více, než by se dalo ušetřit za kačátka, ale když tak málokdy se tyto kačeny sejdou tak, aby měly tolik oplodněných vajíček a aby měla kačena dokonce pud sedět na nich... takže další zima s bílým kačerem a kačkou.

Nedá se nic dělat, byla to romantika. A ještě bude. Jinak k večeři byla čína z husího žaludku, neskutečně dobrá. A svědomí mne už vůbec netrápilo. Zvykáme si pomalu jíst maso z vlastních zdrojů.

Pouťové koláče

22. října 2013 v 22:03 | kajan |  jiné TEXTY a úvahy
Rodina mé babičky pekla vždy začátkem července, když přijela do Klatov pouť, velké domažlické koláče. Pro ty, kdo je neznáte - jsou to koláče přes celý plech. Zdobené jsou tvarohem s hrozinkami, mákem s mandlemy a povidly s drobenkou. Bylo kolem toho spousty povyku. Celý den se nedělalo prakticky nic jihého. Dokonce se ani nevařil oběd. Ale kdy by chtěl obědvat, když bylo dovoleno olizovat vařečky. Koláčů se dělala spousta, abychom potěšili sousedy a známé. Když babička zemřela, přišli jsme o byt v Klatovech a také o vazby na pouťové tradice. A přestalo se péci.
Jenže po letech se mi začalo po sladké tradici stýskat. A tak jsem ji znovuzavedla. Byť bez Klatov. Začala jsem velké koláče péct u příležitosti našeho výročí. Nebylo to hned, ale asi po 10 či 12 letech. No a už je takových 10 let peču. A děti se těší a vnímají to, jako že to je pořád. Jasně, když jsme se stěhovali a bydleli v domě v rekonstrukci v neustálém chaosu, tak jsem udělala jen dva. Ale byly.
Letos je náš život, zdá se, zase blízký normálu před stěhováním a rekonstrukcemi. Koláčů bylo po několika letech zase požehnaně, asi 15. Čili se dostalo i na naše milé sousedy a přátele. Pečící den byl nádherný, protože Kuba s chutí a rád pomáhal, vyprávěli jsme si a tak. Udělala si úplně sám dva menší koláče. Jeden pro Joela k svátku a druhý pro kamaráda. Ať žijí tradice! Mňam!


Letošní úroda koláčů na zemi v obývacím pokoji v 23 h večer 18.10.2013.

Zkoušky Babú - ZZZ

21. října 2013 v 11:46 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Na Obalovně byly o víkendu zkoušky ZTV1 a ZZZ. Za naši smečku nastoupily Babú s Ilčou a Baffi s Esterkou na ZZZ. Já po dlouhém váhání jsem se nepřihlásila na ZTV1 s Orfi, takže jsem figurovala. Celkem nastoupila celá šestice - tři psi na ZZZ a tři na ZTV1, kde byl jeden host. Z týmů ZBKV udělala zkušku jen Ilona. Ester s Baffi vyletěly na stopě, kde si Baffi u předmětu nečekaně sedla, místo aby si lehla a tím se obě rozhodily. Díky paní rozhodčí L. Dlouhé si mohly zkusit poslušnost i dovednost - obě discipliny by udělaly. Smůla. Ale po pravdě - s nemocí koncem srpna a v září a s přechodem na gymnázium Ester neměla tolik času na stopování. A holt se to nepovedlo. Nechybělo mnoho, čili příště to půjde zase. Na ZTV1 byla velice náročná výška. To v kombinaci s omezeným vstupem do terénu byla pro naše dva mladé psy z brigády konečná. Po skončení zkoušek jsem požádala Dana, aby mi tam zase vylezl a poslala na něj Orfi. Z místa, odkud vysílali psovodi na zkoušce, by zcela jistě výšku taky nenašla. Pach figuranta padal do takového brčálem pokrytého močálu, který byl dost hluboký. Všichni psi tam zahučeli a ztratili pach. Jediný, kdo se tam nakonec probojoval a nasál pach ze správného směru byl kříženec labradora. Že by proto, že má rád vodu? (Ten pak také zkoušku udělal, i když ve druhém speciálu a na poslušnosti to bylo jen tak tak tak). Orfi taky zahučela do močálu a vrátila se ke mně, takže jsem vstoupila do terénu a šla s ní znovu, společně jsme močál překonaly a pak chytla znovu pach, který byl zase hodně nešikovně - před takovou velkou a dlouhou hromadou klestí. Orfi na něj kňučela, zvedala hlavu, atd., ale hromada pro ni představovala bariéru, přes kterou by sama neprošla. Zase jsem musela přelézat klestí opatrně s ní. Pak, na paloučku krásně ten správný strom dohledala a figuranta vyštěkala. Ale na zkoušku by to nebylo. Schvalně jsem zkusila ještě vyslat na trpělivého figuranta Dana na stromě Aywy. A i ona měla obrovské problémy dohledat. Žuchla do jezírka a vrátila se... teprve asi na páté vyslání tím směrem chytla pach za jezírkem před klestím. To nějak přelezla, ale označila strom těsně před tím pravým. Bylo to v limitu těch 5 metrů, ale .. Bylo to těžké. Bylo krásné počasí, žádné vedro, vše povedené.
Naší Babú gratulujeme!

Dnes máme právě jeden rok naše kozenky

14. října 2013 v 15:45 | kajan |  Kozenky
Jak jsem koukala na internet, tak dnes máme naše kozenky právě jeden rok. A zrovna jsme řešili, zda si je ještě nechat (když Ester nastoupila na gymnázium a nemůže se o ně starat) nebo ne. Domluvila jsem si hodné majitele, převoz na jinou farmu ... a nedokázala to. Prostě ještě s nimi chvilku budeme. Máme je tak nějak rádi... a chceme vidět, jak se rodí kůzlátka a to jsme ještě neviděli, protože Suzi nebyla březí, když jsme ji kupovali, i když měla být :-(
V rozhodnutí mne podpořili Kuba a Tonda a taky slíbili, že se budou zapojovat. Tak jsem na ně zvědavá. Ovšem Kuba hned začal a pomohl mi kozy přivézt z pastvy.
A okamžitě vymyslel zlepšení - že jim budeme na pastvu nosit něco dobrého, aby za námi šli s větší chutí. Druhý den jsme to tak udělali a kozy nikdy předtím nebyly tak poslušné. Chytrý Kubík.



Sangie slaví!

11. října 2013 v 20:05 | kajan |  Kanaanka Sangie
Dnes slaví Sangie krásné první narozeniny. Jsme rádi, že ji máme. Snažila jsem se jí vyfotit, ale pózovala hlavně Orfi. Sangie se snažila olizovat fotoaparát. Ale udělala jsem ji takové retrospektivní album - zde. A i pár fotek z dneška.


Uplatila jsem ji její nejmilejší hračkou - papírovými kapesníčky. Jinak bych asi její fotky vůbec neměla...





Na fotce výše se klaní Orfince, ale pak šel někdo kolem, po mostě. Sangie se nastražila a frnkla...


Orfi pózovala

11. října 2013 v 18:58 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes se Orfi vnutila na focení. Snažila jsem se vyfotit Sangie, která slaví narozeniny, ale Orfi stála lépe. A večer ji Tonda potřásl packou a blahopřál! Tak nevím...


Na této fotce Orfi ostentativně zívá, aby mne uklidnila, když jsem se zlobila, že Sangie odešla. "Nezlob se," říká Orfi, "když chceš fotit, tak já se nechám. Klidně!"


A je to krasavice!


Koťátka podzim 2013

11. října 2013 v 15:16 | kajan |  Odchovy koťátek
Dnes se Poměnce narodila koťátka, druhý vrh. Jsou to koťátka po kocourovi neznámém (Edík musel na kastraci kvůli ustřelené noze), ale i tak jsou mezi nimi tři velice pěkná. Jedno celomodré. Dvě bikolor lila-bílá, jedno celočerné a dvě bílozlatá. Zdá se, že všechna polodlouhosrstá. Poměnnka pohrdla pelíškem v ústraní. A vybrala si k porodu kočičí WC vprostřed haly. Naštěstí bylo čisťounké. Ale stejně jsem jí dala na kočkolit hadru, aby se koťátka nezašpinila o píseček. Poměnnka se vzorně stará a tlapičkama koťátka objímá. Nedá se nic dělat, necháváme si všechna - v žádoucích i nežádoucích barvách. A kolem vánoc budeme muset všem, i těm spíše obyčejným, hledat páníčky.


Trénink v papírnách ve Vraném

10. října 2013 v 22:47 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes opět trénink ve Vraném nad Vltavou. Cestou na trénink díky Kubíkovi krásná procházka v lese mezi Zvolem a Vraným. V sutinách: Aywy jedno hledání, dvě osoby, výška a zavřený úkryt. Bez chyby. Suprově. Orfi - procházka terénem, bez strachu, který tam minule měla. Jedno hledání - jedna osoba v zavřeném úkrytu. Shodou okolností byla v místnosti, kam jsme se dostali skoro až úplně na konec, štěkala ze dvou metrů, nechtělo se jí jít blíž k "díře", ale nechala se nalákat za pamlsekm, zase odskočila a štěkala z dálky a zase přišla. Prý se k figurantovi dostala samadřív, ale to nesebrala odvahu ho označit. Teprve když jsem byla cca 15 m od ní, tak ji našla. Má se ještě co učit, ale jsem moc ráda, že se s prostředím plnýn hrozných kanálů, celkem sžila. Sangie jsem vytáhla, když Lukáš (přijel pozdě) seznamoval s prostředím Terezku. Hezky si to prohlížela, ničeho se nebála. Jedno malé odběhnutí a nalezení. Byla v naprosté pohodě. Škoda, že se rychle setmělo a že se už nám chtělo domů a nebyl úplně čas na delší práci.
Děkujeme Zuzce a ostatním z Pražské brigád za to, že nás přibrali a umožnili nám jít do nvých terénů.

Nedělní odpoledne - plochy, mantrailing v Milovicích

7. října 2013 v 11:22 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Naše parta z Lysé a Zlaté vyrazila na trénink. Fotky zde. Vše přiměřené a vše se snad povedlo. Babulka - krásná stopa, Tonda jí našlápl hodně dlouhou, ale skvěle ji zvedla, označila i předmět a samozřejmě figuranta. Má za úkol do zkoušek již nestopovat, aby se na stopy pořádně těšila. Perfektní práce na motivačních nástřelech. Any (hárala), skutečně moc pěkné hledání. Trochu později začala štěkat u figuranta při nástřelu (začuchávala se - asi kvůli hormonům), ale začala a sama. Orfi - krásná práce, okamžité a výrazné štěkání u figuranta. Při hledání nádherně vypracovala výšku. I když ji měla teprve podruhé, již z dálky si uvědomila, že je figurant ve výšce a opírala se o stromy, na které se dostal pach (po větru kopci), následně kroužila kolem toho pravého stromu. Pak potřebovala na velkou, posadila se a jak tlačila, koukla se nahoru a uviděla figuranta - chudinka, nevěděla, zda dále tlačit či běžet za ním. Tak to nějak ukončila a nádherně skákala na strom a vyštěkávala ho. Aywy - motivační jednoduché hledání, krásná práce. Bessi - opět hezky vypracovaný trail a dvě rozlišovačky individuálního pachu - to se teprve učí, čili povedený nácvik. Sangie měla dva traily, slepé, oba dlouhé (asi až příliš). Na obou se začuchávala cestou (mírně, ale vadí mi to), ale oba figuranty samostatně našla. Na prvním trailu (na Tondu) ze stopy sešla hned na začátku, asi jak se začuchala. Zajímavé bylo, že jak nabrala figuranta ze vzduchu, nešla k němu, ale dohledala si stopu :-) a po ní došla. Druhý trail (na Ilču) se povedl lépe. Šla asi víceméně po stopě, ale nahoře v kopci nasála pach figuranta, šla chvíli po něm, pak znejistěla, vrátila se na stopu o kus níž v kopci (vše v tempu, čili jsem se pořádně proběhla) a po stopě došla.

Na fotce je Esterčina Baffi u figuranta. Trochu jsme ji provětrali, ale více, než k práci se měla k tulení :-).

Bessi vypracovala trail 13 a3/4 h starý

1. října 2013 v 20:37 | kajan |  Blessed BESSI Storytelling
V neděli ráno zvedla Bessi trail 13 a 3/4 h starý a 450 m dlouhý za 8 minut. Více popsal její páníček:

Trail 29.9.2013

Naše první stopa/trail starší než 12 hodin. Nášlap byl zvolen na známou osobu. Kladeč šel večer a ráno na konec trailu dojel autem. Celková délka byla 450 m. Na mapě je trsa kladeče zeleně. Trasa psovoda červeně. Terén byl svažitý, trail vedl do kopce. Na mapě je bíle louka, sytě zeleně les a světle zeleně pole po sklizni máku. Vítr slabě foukal směrem jihovýchodním, čili od psovoda směrem do sklizeného makového pole.

Průběh rozepisuji s ohledem na ty, kteří s man-trailingem nemají zkušenosti. Cílem trailu je co nejdříve najít figuranta. To se Bessince skutečně povedlo - našla ho za 8 minut.


Traily chodíme takřka výhradně na slepo (viz komentář 1).
Bessi na pedimetru stopy dobře zaznamenala (viz komentář 2), vyrazila po stopě a dobře označila vstup do lesa (viz komentář 3). Co se dělo dál je trochu hypotéza psovoda, ale zkusím popsat.

V uzavřeném průchodu do lesa se pach po 14 hodinách již ztrácel. Proto se Bessi vrátila na louku a dohledávala okraj pachového mraku. Tipuji, že v průběhu noci byl vzduch v lese teplejší, zvedal pach a vítr ho vyfoukával z lesa ven, kde se ochlazoval a padal na louku. Po zlomu lesa Bessi vypracovala zcela ukázkový lom. Po vystoupání na hranu terénu se k nám dostal po větru nový pach od figuranta. Takže Bessi využila oba pachy. Nejprve si došla k lesu a určila místo kudy figurant z lesa vyšel a následně si ho proti větru dohledala.

Celkový čas trailu: 8 minut
Poznatky:
1. Měli jsme jednoznačně štěstí na vítr. Vanul docela silně od figuranta do stopy.
2. Vyvstává otázka, jak funguje tým u trailu. Kdybych Bessi povzbudil a poslal po stopě do lesa, bylo by vypracování "přesnější", ale pomalejší.
3. Zůstává mnoho otazníků, co by se stalo kdyby (kdyby foukal jiný vítr, kdyby figurant v lese změnil směr, kdyby vyšel jinde, kdyby zůstal v lese, …). Jak s tím ten pes pracuje a jak by se s tím vypořádal?

Komentář 1:
Velice často vůbec netuším, kam kladeč odešel, ani jakým směrem. Zde jsem měl přibližnou představu, kam asi trail může směřovat. Trail chodím se psem většinou sám, takže když se rozhodne, že si půjde prověřit nějaký pach, tak ho musím následovat, protože není možné jak zjistit, kam vlastně jít. Zrovna nedávno (bez GPS a tedy bez záznamu) mne Bessi odvedla ze stopy k silnici a obloukem zpět na stopu a následně přesně po stopě (měl jsem po nějaké době nechanou značku na křížení frekvence a doufal jsem, že je od kladeče a ne skautů na bojovce) k figurantovi.
Možnost tréningu s někým, kdo je schopen sledovat psa i mne je velice vzácná a těch pár tréninků, které jsem mohl absolvovat pod dohledem Lubomíra Satory, nás posunulo o hodně dál. Zjistil jsem také, že je velice snadné psa i na dlouhé stopovačce směřovat kam chci, pokud si pes není jistý. Proto preferuji trénink, kdy není žádná nápověda (a tou může být i chování doprovodu). Průběh hodnotím až zpětně porovnáním GPS.

Komentář 2:
Chodíme stopy i traily. Oba tréningy odlišujeme postrojem, rituály i povely. Součástí rituálu trailu je i pedimetr. Obejití výchozího předmětu v kruhu. Realizuji jej ale jinak než je zvykem. Pro mne je pedimetr součástí trailu a testem toho, jak je pes koncentrován. Pedimetr chodím proto, aby psa hned na začátku, kdy se fixuje na nový pach a stopu nerozhodilo něco nového. Nechávám před začátkem psa seznámit se všemi pachy, které jsou v okolí. Současně z reakce psa čtu, kde jsou stopy - zpravidla reaguje drobným cuknutím, nebo i sledováním stopy. Za to psa chválím, ale současně ho z pachu odvádím. Pokud v rámci tréninku /např. odlišení kladeče od falešného figuranta/ pes na některou stopu, která tam má být, nereaguje, opakuji kolečko, aby se pes koncentroval a pachy si dohledal. Tím se odlišuji v tréninku od "oficiální" metodiky.

Komentář 3:
Odbočky z volného prostoru do lesa přes křoví jsme již cíleně a opakovaně trénovaly. Podle chování jsem proto usuzoval, že kladeč vešel buď přímo označeným vstupem, nebo vešel v blízkém okolí a Bessi ho bude později následovat, což se ale nestalo. Bessi si některé odbočky také pro jistotu kontroluje, v chování je však drobný rozdíl. Ještě ho však nerozpoznávám stoprocentně a proto jsem nechal věcem volný průběh. Další rozumné vstupy se již nekonaly a kladeč šel blízko hrany, což velice napomohlo dalšímu průběhu trailu a sledování pachu z dálky.