Sklízíme plody své práce

13. září 2013 v 22:11 | kajan |  Drůbež
Je konec léta, za chvilku podzim. Nastal čas sklizně. Letos sklízíme nejen ovoce, rajčata, kozí mléko, bylinky a oříšky, ale nově také i vlastní maso. Snědli jsme už pět kačenek, byly moc dobré. Dvě klasicky se zelím, jedna jako čína a další dvě naplněné jablky. Mňam! Z vnitřností vždy silná polévka. A dnes jsem zpracovala naši první husu. Dan ji zabil a já ji dvě hodiny odpeřovala a kuchala. Ester našla recept s ořechy, jablky a kmínem. Zítra ji upečeme. Tonda se s Kubou v neděli vrátí - tak ať mají něco dobrého. Je to velká práce získat maso. A nejen zabití a zpacování, ale také několik měsíců krmit a pečovat. To se při nákupu v supermarketu nepozná. Jak je život okleštěn, když si neuvědomujeme hodnotu času, peněz, práce a potřeb.
V minulém týdnu se u nás zastavil nějaký pán, že by si jednu husu koupil. Při výpočtu nákladů (pořizovací cena, krmením, bez práce) by stála kolem Kč 1 000,- . To se mu platit nechtělo. Samozřejmě. Já to chápu, je to hodně peněz. Ale mně se zase nechtělo získávat peníze prodejem husí, mám jiné povolání a vydělávám si za kratší dobu více. Zrovna dnes jsem si vydělala 1000,- posudkem na metodickou příručku. Díky Bohu! Dělala jsem na tom pár hodin. Ne čtyři měsíce (jako na husách). Pro svou rodinu ráda pracuji na tom, abychom měli dobré a zdravé jídlo, byť to není zcela lukrativní. Jsem vděčná za to, že se učím žít v kruhu a starat se o zemité potřeby vlastní rodiny (i svoje). I když někteří členové jsou v pubertálním vzdoru.
A vše pokračuje. Kačenky a vousáči zase snášejí vajíčka, už mám skoro plnou líheň. Malí kohoutci vousáčů začínají kokrhat. A králíčci hezky rostou a sami žerou. K večeři super chléb s máslem a kozím sýrem a víno (kupované). Aywynka hárá. Orfince hledáme s poradkyní chovu toho nej ženicha a těšíme se na černá miminka. Také Miušce domlouváme opakování mateřských radostí, byla to tak dobrá maminka.
Povídáme si o budoucích vnoučátkách. Zdá se, že budu brzo babičkou. Je to vůbec možné?! Stejná touha, jako jsme měli my s Tondou... nerozumné (zdánlivě) a jak se to vše opakuje. A z nakladatelství Raabe mi dnes napsali, že začátkem listopadu připravují křest mé knihy. Housle po dědečcích z obou stran vyměňuji za violončelo pro Ester, chudinka je zmítaná hledáním vlastní identity, ale hrát - zdá se - bude, ať už se stane cokoli. Těšíme se na návrat babičky a Joela z Mechelenu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama