Červenec 2013

Kuřátka vousáčů rostou

31. července 2013 v 18:14 | kajan |  Drůbež
Naše kuřátka Antverpských vousáčů hezky rostou. Celkem máme 12 křepelčích (5 z líhně a 7 z pod slepičky). A máme také tři křížence křepelší x černobílá.

Pomněnka má koťátka

30. července 2013 v 17:48 | kajan |  Odchovy koťátek
Modré želvovinové kočičce Poměnnce se narodila předposlední týden školního roku koťátka. Jsou čtyři. Tři modrobílá a jedno je modrobílé s želvovinovými znaky. Dva skoro stejní kocourci, dvě úplně jiné kočičky. Jeden kocourek byl vyměněn s našimi přáteli za tři činčilky - samičky barvy weige a nějaké potraviny z domácí výroby :-). Kočička Rozárka šla k moc milým lidem, kteří truchlili po ztrátě kocourka Mikuláška. Jeden kocourek šel k lidem ze sousední obce, kteří mají borderkolie, ovečky a keramickou dílnu. A poslední - želvovinová kočička je stále volná. Koťátka jsou k odběru od druhé polovině srpna. Odčervovaná.

Zde je stále volná kočička:

Tetování, PP, připuštění

28. července 2013 v 17:05 | kajan |  Králíci
Naše (námi odchované) dvě samičky českého strakáče jsou otetované, mají vystavené PP a také jsou - minimálně jedna z nich - (a maminka) připuštěné samcem s PP. V půlce srpna očekáváme mláďátka tohoto českého národního a poměrně řídkého plemene. Vloni bylo do chovu zařazeno 12 jedinců (z toho mé dvě samičky).
D

Děkujeme panu Vosáhlo a skupině za iniciativu. Sám pan Vosáhlo mne oslovil a vše zařídil a posílá nám i pozvání na výstavy, popř. je ochoten nám s vystavováním pomoci. Neuvěřitelné, že?!

Dnes Orfi složila ZOP

27. července 2013 v 15:46 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes - navzdory velkému vedru - složila Orfi zkoušku ZOP na 97 bodů - výborně (rozhodčí Baudyš), pořadatel IPRK, Červená Řečice. Ztráty za vstaň na druhý povel a za chůzi u nohy ve skupince (sousedi se na nás hodně nalepili.. ale stejně jsme měli nejlepší výsledek :-).

Orfi dnes složila RH-T E

26. července 2013 v 17:53 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Orfi navzdory vedru strašlivému složila vstupní záchranářskou zkoušku mezinárodního zkušebního řádu IRO : RH-T E. Zkouška je složena z vyhledávání (Disciplína A), kde získala 81 bodů a z poslušnosti a dovednosti (Disciplina B), kde získala 90 bodů (ze 100). Celkově 171 bodů - dobře. Rozhodčí V. Babička. Pořadatel IPRK.
Vyhledávání měla Orfinka opravdu obtížné - zavřený úkryt a já nemohla do sutiny za ní! Kdybych věděla, jak to bude, tak bych snad ani nešla... Ale Orfi si s tím poradila dle svědků (já skutečně nic neviděla) pěkně = pěkná a samostatná práce s pachem. Jen začala štěkat - jako to dělá ostatně vždy - opatrně, aby figuranta nepolekala. Je to holt také canisterapeutka, sleduje, co si k lidem může a nemůže dovolit... Žel nejde předem nahlásit "něžné štěkání", čili ztratila za označení bodíky. Ale zase vím, že figuranta nekousne nebo mu neroztrhá celtu apod.
Poslušnost a dovednost byla velice povedená (horko jako blázen). Je tam strašně dlouhá chůze u nohy: nejprve takový tvar na vodítku, pak chůze u nohy při průchodu skupinkou (zase to není jen průchod, ale takové kolečko a osmička) a pak chůze u nohy bez vodítka - stejný tvar jako s vodítkem, ale se střelbou (2x), fakt dlouhé. Ale ona to ušla hezky - jen občas ztrácela pozornost, nekoukala mi do očí, ale u nohy se držela. Žel jsem ji spletla povelem na třech překážkách. Místo povelu "hop " jsem řekla "vpřed" a ona místo, aby tunel, přes který se mělo skákat (krátký tunel byl jednou ze tří za sebou jdoucích překážek - ne úplně šťastná volba!) přeskočila, chtěla proběhnout z boku. To je důsledek toho, že jí tunely nešly a hodně jsme je trénovaly - teď je chce běhat všude. Skutečný tunel oproti očekávání udělala krásně i se zalehnutím!
Velké poděkování Kristýně Schnablové, která nás pozvala a po přezkoušení přemluvila, abychom se na tuto zkoušku zapsali, že již na ni v pohodě máme.
A můžeme se chystat na zkoušky úrovně A Úžasný

Fotka není ze zkoušky, tam bylo focení zakázané, ale je jen ilustrativní (z tréninku na jiné sutině).

Orfi pracuje!

22. července 2013 v 19:36 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Orfi začala krátce před svými druhými narozeninami pracovat v nějakém jiném, lepším levelu. Přestala čuchat každou hloupost a lovit srnky, když má hledat figuranta. Upevnilo se to, co jsme se učily. A začalo se skládat z malých střípků do větších celků. A pod tímto stále spolehlivějším výkonem je pevná a příjemná povaha - nekonfliktní, beze strachu, nadšenecká a hravá. Na mantrailingu začala vypracovávatcizí dlouhé a složité traily - velice pěkně. V plochách a v sutinách začala hledat. Cvzorky si pamatuje a začala je značit... no paráda, ne?! A k tomu mi pan rozhodčí J.Sedlák prozradil, že nějaký Groenendael (pes) vyhrál letos mistrovství záchranářských psů. Čili není to plemeno, které by dělat nemohlo (jak občas někdo tvrdí).


Sutiny, plochy, voda, céčka - Obalovna

21. července 2013 v 18:49 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Z Krucemburku, kde jsme cvičili mantrailing, jsme se přesunuli rovnou na Obalovnu. Normální výcvik - nástřely ve tmě v pátek. Sobotní poslušnost, sutiny dopoledne a odpoledne vodní výcvik. V neděli plochy. Vedla jsem skupinky mladých psů, připravovala jsem jim takové jednoduché úkoly, které - jak věřím - se v budoucnu poskládají: překonat velkou plochu cihel, vlézt z lesa přes křoví do louky, vyběhnout do kopce nepošlapaným terénem... Všichni byli úspěšní! Pozoruhodné je, že Orfi u figurantů štěkala s velkým nadšením. Týden bez štěkání (na mantrailingu) jí pomohl štěkat hlasitěji a s chutí! Kdo by to řekl! Vůbec vše provedla dobře, s nadšením a drivem. Dokonce i hledání do kopce v nezašlapaném terénu. Vzala to tak velkým obloukem, že jsem si říkala, že chytla stopu srny a v rohu lesíka z terénu vyběhne a vrátí se večer. Ale ona neletěla za srnou, ale za figurantem! Jaký neuvěřitelný rozdíl oproti loňsku! Jen to nezakřiknout! Také výcvik prvků na vodní zkoušky jí hezky šel. Kromě dlouhodobého plavání (doprovod lodi) snad už umí všecko. Za rok se naše parta chystá na další vodní zkoušky, tak se třeba Orfinka přidá. Člun (děkujeme lodníkovi a výcvikářce za suprovou pomoc) tahala s velkým nadšením:
Pádlo Orfinka přinesla hezky, celkem rychle si našla těžiště.



Aywy a sebe jsem mezitím připravovala na ZTV3. Díky Tondovi jsem měla opět další terén se vzorky na dohledání s GPS. Už jsem se zdokonalila. Ale zase další vychytávka - v lese se bod posouvá. Stalo se mi to snad poprvé, že to bylo o takový velký kus. Asi o 12 metrů. Ovšem přišla jsem si na to sama a v limitu. Když jsme měli prohledaný terén a našli jen jeden ze vzorků, tak jsem zadala "jít k bodu A" znovu. A náhle se k ploše přidal i cíp lesíka, který byl původně mimo plochu. No a tam to Aywy dohledala. Tonda mne pozoroval celou dobu z křoví a pak mi dal i pár rad, hlavně, abych chodila za Aywy a nevolala ji k sobě a nemyslela za ní :-). Ona totiž k vzorku v lesíku několikrát běžela, ale já ji odvolávala, že je mimo... Šikulka! V tom horku!! Kromě toho poprvé hledala vzorek ve vodě (u břehu). A našla! Ovšem jsem jí to nevěřila, dokud jsem ho nevytáhla :-). Orfi i Sangie si začuchali ke vzorkům. Orfi je již hezky začíná značit - pošlapává nad nimi. Sangie (byla na nich podruhé) pochopila, že je to pach, který nád zajímá.

Sangie hárala, čili jsem ji s sebou nemohla brát. Zůstávala během našeho cvičení celkem smířeně na pokoji v pohodlné velké kleci. Ale snažila jsem se o její rozptýlení: strávila kousek večera u táboráku, pohrála si s Terezkou, se kterou byla na parníku a dobře ji poznala, apod. Kuba mi ovšem hodně vynadal, že se o ni málo starám a že je jí smutno. No chudinka háravka!

Man-trailing soustředění Krucenburk

21. července 2013 v 18:49 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
12. - 19. 7. 2013 týdenní mantrailing s Lubou Satorou Krucemburk
Spolu s ostatními nadšenci do pachových záchranářských prací jsme strávili šest dnů v kempu Moře u rybníka Řeka na Vysočině. Samozřejmě především kvůli Bessi, která je rozená stopařka. Ovšem zapojili jsme kromě ní i Aywy, Orfi a také dospívající Sangie. Mia jela s Kubíkem a účastnila se jako maskot-mazlík při večerních přednáškách, popř. při ranním probouzení.
Mantrailing je metoda hledání individuálního pachu - ztraceného člověka, ale někdy i pachatele trestných činů. Při plošném i dalším vyhledávání hledá pes všechny osoby, které se nacházejí v dané oblasti a nepohybují se. Další základní rozdíl od plošného vyhledávání je ten, že pes pracuje stále na (dlouhém) vodítku. Základní rozdíl od stopařských prací je ten, že pes má k hledané osobě dorazit co nejrychleji, takže je povoleno (a také se trénuje) různé zkracování a samozřejmě i běh. Výhodou této metody je, že je možné zvedat i starší stopy. Ve stopě boty se po několika hodinách ztrácí pach a psi, kteří chodí přesně v ťápotách se nemají čeho chytit. Psi cvičení na mantrailing zachytávají pach, který je odvanutý do keříků apod. a drží se tam. Nejdou přesně po stopě, ale k cíli dojdou.
Lubo má metodiku velice pěkně promyšlenou - převzatou od zahraničních odborníků na mantrailing. Posilou mu byl (kromě jeho standardního týmu z IBHA) mantrail tým z Německa, kteří s sebou měli dva atestované (man trailing) psy - dvanáctiletou německou ovčandu (těsně před důchodem) a dvouletou (čerstvě atestovanou) fenu chodského psa. Právě s nimi mi Sangie předvedla neuvěřitelnou věc - po úspěšném trailu vzala do huby klacek a šla za nimi - zalaškovat si. Pro ně to nebylo samozřejmě nic divného, ale my, co známe Kanaánce, jsme jen zírali. Sangie vůbec překonávala plachost plemene. Hezky se zde zase socializovala a habituovala. Její další historka je, že si zamilovala psovodku Bohdanu a různě se s ní kamarádila. Dokonce s ní odešla na vodítku na procházku, aniž by se jakkoli vzpouzela. Samozřejmě za australačkou Bonnie - novou velkou kamarádkou. Vůbec se psy vycházela celkem rozumně. Velice rychle se s většinou z nich seznámila a neřešila je. Jednou rozumně srovnala štěně-kelpii, která se na ni vrhla s vrčením, když pobíhali po cestě. Sangie ji otočila na záda s velice hlasitým projevem, ale tím to skončilo. Kelpie se podřídila, Sangie ji okamžitě pustila. Jen s Bloodhoundy se dohromady nedala. Strašlivě se jich bála, hlavně Corinky - dominantní feny. Nemít ji na vodítku, neprošla by kolem ní. Její hrůza byla panická. Dokonce se jednou, když se na ni Corinka (na vodítku naštěstí) vrhla, tak se na mne amok hrůzy přenesl. Oceňuji velice to, že Sangie neštěkala jako blázen na lidi. Štěkala přiměřeně, když se někdo blížil po tmě k autu apod. a dokázala přestat, když jsem ji řekla, že se nic neděje. Neměla nijak odlišné projevy od např. knírače nebo bloodhounda. A také velice rychle přijala lidi z naší skupiny, na ty druhý den již neštěkala. I když byla s námi hlavně na socializaci a také proto, že by se mi po ní stýskalo, neměl ji moc kdo hlídat atd., tak je Lubo laskavě přijal do výcviku. Sangie udělala neuvěřitelný pokrok! Již druhý den začala pracovat na cizím pachu - normálně se nechala namotivovat, aby stopovala cizí lidi (nejen Tondu)! Měla několik těžkých trailů - celkem dlouhých s lomy či obloučky (v lese i na louce a ve vysoké trávě) a samozřejmě spousty motivačních trailíků-odbíhaček či trailů na Tondu či Joelka. Již po dvou dnech bylo vidět, jak moc ji to baví. Stačilo vzít stopovačku a postroj a ona se celá narovnala a natěšila, ocáskem vrtěla atd. Odkaz na video - motivační minitrail. Zažila jsem s ní několik různých historek. Například na jednom trailu se po několika metrech ztratila. Bylo to tam pošlapané od dalších lidí. Začala dělat kruhy a pak si sedla před Luba a koukala jakoby za něj - z leva, z prava. Lubo měl ruce za zády. Také jsem se koukla a v ruce držel pachovku (předmět, ze kterého se sumuje individuální pach). "Aha ona chce pachovku!" Lubo hodil pachovku na zem, Sangie ji znovu nasumovala - pečlivěji a vydalla se po stopě. Po pár metrech se oklepala, zvedla ocásek a doklusala po stopě k hledané osobě. Nadchlo nás, jak je chytrá a dokáže si říci o to, co potřebuje. Aywy již jednou na mantrailu byla. Již tehdy se ukázalo, že pes vycvičený v plochách dokáže vypracovat trail. Tentokrát jsme si to potvrdili ještě jednou. Aywy zvedla trail přes 4 h starý, přes dva km dlouhý, který vypracovala krátce po poledni ve vysoké teplotě. Díky Alešovi ho máme celý na videu. Kladeče našla za 35 minut, celou tu ddobu usilovně a soustředěně pracovala. Ovšem mělo to i drobné chybky: v půlce trailu, kde se objevily pachy dalších kladečů a také psovodů a psů se ztratila a chytla se pachu Tondy. Pár minut po ní šla. Ovšem! Když zjistila, že tam Tonda není, vyřešila problém! Vrátila se na start, našla místo, kde ležela pachovka (zase jsme ji tam nenechali, i když se to má), chytla se správné stopy a došla jí bez větších problémů až na dohled kladeče. Tam bylo pachové pole hodně rozfoukané, strašlivě dlouho kladeče dohledávala - porost vysoké trávy projížděla s nosem u země alá rojnice. Nakonec jsem ji pomohla povelem pro plošné vyhledávání, ona konečně zvedla hlavu a pach nasála a přes porost, pár metrů po silnici a zase do porostu k němu, vlastně k ní, letěla. Zde je vidět rozdíl mezi trailem a stopou. Z klasické stopy by Aywy po takovéhle odboče vyhodili. I když na druhou stranu - na klasické stopě by změť pachů ani nebyla! Na trailu se to bere jako nepříjemné zdržení, ale hodnotí se to, že si pes s obtížnou situací sám poradil. Stejně tak Aywy kladeče našla mnohem rychleji, než se od ní čekalo (očekávali jsme, že na trailu bude nejméně hodinu).
Lubo o Aywy prohlásil, že to není pes ve výcviku, ale pes vycvičený, čili že není potřeba se bavit, jak cvičit, ale je potřeba se bavit o technice nasazení. Toto několikrát zopakoval a měli jsme z toho samozřejmě radost.
Orfi se Lubovi líbila moc - jako mladá fena tento týden s mantrailem úplně začala. Sice udělala ZZZ s cizí stopou, ale to bylo na kladeče z naší brigády, čili to nebyl úplně neznámý pach. Zde okamžitě začala vypracovávat stopy cizích lidí, s lomy, s obloučky a pěkně si poradila s různými složitými prvky, které jí Lubo připravoval. A strašlivě jí to bavilo. Jediné, co jsme hned druhý den změnili, bylo označování osoby na konci. Všimla jsem si, že povinnost štěkat, ji deptá a bere chuť k práci. V mantrailu se štěkat nemusí, pes označuje tak, jak sám chce, to se potvrdí a nahlásí na startu. Udělali jsme zkušebný trail na označování - Orfi si spontánně předsedla alá "ke mně". Od té doby označovala stojící osoby předsednutím. Stejně tak jako choďanda z Německa. Bloudhoundi na kladeče skáčou, Labrador mu¨dával packu na nohu. Za ten týden Orfi udělala obrovský kus práce a tak nějak "povyrostla". Neměla žádné konflikty s lidmi ani se psy. Trochu se musela překonat, když lezla (a pak se vezla) na pramičku, ale jinak pro ni nebylo nic nového a nic nepříjemného

Seno, další seno

12. července 2013 v 20:48 | kajan |  Kozenky
V pondělí večer se u nás stavil pan soused z druhého kraje města a nabídl nám za odvoz seno. Opět! (Je to stejný hodný pán jako vloni. Definitivně končí s ovečkami.) Celou středu jsem vozila seno. Tam nakládala (za pomoci toho hodného pána, doma sama vykládala a nosila do stodoly). Celý čtvrtek dopoledne jsem pak drhla auto (za mírné pomoci Tondy) a dvě hodiny v pátek dopoledne jsem uklízela od sena zahradu, kudy jsem seno nosila od auta do stodoly v celtě.

Hádejte, co jsem odpověděla pánovi, který dnes přivezl poštu, prohlédl si zvířata a nabídl mi seno za odvoz ze čtyř hektarů, krásně posekané, v řádcích.

Marmelády!

12. července 2013 v 20:35 | kajan |  ZAHRADA
Naše zahrada dala 42 skleniček (různé velikosti a tvar a objem od 1/4 do 1 l) marmelády. 15 z červeného rybízu (pondělí večer) a 27 osvědčené směsi z červeného a černého rybízu. Dnes jsem měla štěstí, připravila jsem si 27 skleniček a hmota vyšla zcela přesně, že jsem je naplnila všechny. Žádná nezůstala prázdná, žádnou jsem nemusela dohledávat. Žel letos mi chybí polepky, tak to nevypadá tak profesionálně jako vloni.
Ostatně loňské ještě ve spíži zbyly. Pokud počítám dobře, tak 42 děleno 6 je 7. Na hlavu tedy máme na rok 7 skleniček rybízové marmelády. To by mohlo stačit. Hlavně aby zase Toníček neřešil slevy v supermarketu, když máme lepší vlastní.
Vše ze dvou keřů červeného a dvou keřů černého rybízu.

Březost koz

12. července 2013 v 15:15 | kajan |  Kozenky
Po té, co nám kozy začaly podivně kynout, studujeme, jak vypadá březost koz. Ano nejprve jsme si mysleli, že je to po pastvě. Kozlík totiž taky hezky nakynul. Ale teď ho kozy o dost předehnaly... zdá se, že to není jen žrádlem.

Zjsitili jsme, že trvá kolem 155 dnů. Pozná se údajně: klesá břicho, nalévají se struky. V posledním měsíci před porodem se udělají tzv."hladové jámy" - vystoupnou kyčle. Kůzlata je prý možné nahmatat po pravé straně kozy (na levé jsou pod bachorem a nejde je nahmátnout). Někdy kozy také změní chování... více v hezké diskusi.

Zdá se, že se našemu malému kozlíkovi povedlo nečekané a staré kozy nezáměrně obsloužil... Pikantní je, že podle učených knih (a také podle majitele plemenného kozla, ke kterému jsem chtěla kozy zavést a on mne odbil, že až v srpnu) se kozy v dubnu ani v květnu neprskají. Takže pokud jsou skutečně v tom, tak nečekaně.

Betulka (tak jsem překřtila Bětku, po té, co jsem se o ni dva týdny starala sama) má břicho velké, klesá ji v posledních týdnech a tento týden se skutečně objevily vystouplé kyčle. Také se vyhýbá večernímu dojení - slušně, netrká nebo tak, ale jen couvá a kouká na mne jako že ne. Slíbila jsem ji, že ji budu přestávat dojit, až ucítím kůzlata, ale protože dojím z levé strany, tak jsem je nejspíš ucítit nemohla (ještě jsem nevěděla o tom fíglu s pravou stranou).V jednu chvíli, když jsem ji vedla z pastvy, jsem měla pocit, že bude mít dokonce trojčátka. Tak schválně, zda jsem se ztrafila.

Suzi nemá tak velké bříško, ovšem jsou jí také vidět ty kyčle nad bříškem a dělá se jí vemínko. Hodně změnila chování. Ráda si na přežvykování lehne. Rozhodně nechce ani náhodou být s Betulkou. Drží se kozla, popř. chce k Lily, ale ne k Betce. Jakoby se vyhýbala trkání a prohánění. A také se více drží mne - přijde za mnou jakoby raději, než dříve.

Lily nemá ani nijak velké bříško, ani se nijak zvlášť jinak nechová. Dokonce stále pije od Betulky, když se jí to povede.
Ale také si ráda lehne a i jí se začalo objevovat vemínko.
Tak uvidíme. Pokud jsou v tom, tak se nám bude těžko odhadovat termíny porodu... doufám, že budu doma a budeme moci pomáhat. Už jsem asistovala (spíš koukala - nebylo potřeba zasahovat) u jednoho porudu kozy a u porodu koček a psů... snad bych byla něco platná.

Koťátka - další vrh :-(

9. července 2013 v 22:05 | kajan |  Odchovy koťátek
Tak Šedivka dnes opět porodila. Chudinka! Ani jsem si nepřipustila, že by mohla být těhotná. Muchlíkovi jsou jen tři měsíce. Poslední kočička odešla do nového domova předvčírem. Myslela jsem, že je Šedivka nemocná, když včera nechtěla žrát ... No a pak přijela Ilča a hned jí to došlo. To jsem tedy chovatelka. Přišlo mi to nemožné. Kojení, koťata, kastrace kocoura Edíka... a přesto.
Celkem je koťat 8.
Jaké barvičky:
1. kotě modrá se znamekm na čumáčku alá jizva Harryho Pottera - asi kocour
2. kotě - modrá se znakemna čumáčku alá jizva Harryho Pottera a na pravé zadní noze má více bílé - asi kocour
3. kotě - modrá s malým znakem v obličeji v podobě maličké symetrické čárky přímo uprostřed.
4. kotě - bílomodrá - kotě je převážně bílé, plné větších i menšíh modrých skvrn
5. kotě- černobílé - na levé zadní má tři černé skvrny, určitě kluk
6. kotě - černobílé - na levé zadní noze má jednu černou skvrnu,
7. kotě - želvovinové - celé nádhreně želvovinové
8. kotě - želvovinové s flekem na obličeji
Ačkoli Edík otcem není (kastrace se povedla :-), ale jsou a budou velice pěkná! (Jestli to takhle půjde dál, čeká kastrace i Šedivku!)

Dva a půl roku doma

8. července 2013 v 23:53 | kajan |  ZAHRADA
Dva a půl roku bydlíme DOMA. V listopadu 2012 jsme dokončili rekonstrukce a nyní už máme jen takové "udržovací práce" - samozřejmě je toho hodně, ale ne proto, ež by to bylo nezbytné, ale proto, že si je sami vymýšlíme :-). To je mnohem lepší, než když se práce udělat musí, jinak člověk dostane ránu elektrickým proudem (náš případ) a nebo mu spadne střecha na hlavu (naštěstí se nás netýká apod. Je to nádherné bydlet v domě plném slunce. Zvlášť po 17 letech v suterénu. Pokojové kytky, které jsem pěstovala během svého dětství v Krči a dospívání v centru zase mohu pěstovat. A jak krásně se jim daří. Snad poprvé v životě mi takhle hezky vykvetl kaktus.

Určitě poprvé mi vykvetla orchidea (ty jsem dřív neměla).

A i zahrada je plná květů, které jsem sama vysadila.





Návštěva s Miou u babičky (96 let)

8. července 2013 v 14:04 | kajan |  AAA/AAE intervence
V pátek jsme navštívili 96 letou babičku Marii. Rozhovor s ní je již řadu let obtížný - ledacos si nepamatuje a opakovaně se ptá na stejnou věc. Tentokrát se stále dokola ptala: "Jak se jmenuje tahle holčička?"
"Kuba!" (Tento vývoj samozřejmě Kubu ani trochu netěšil.)
Ale, jinak je obdivuhodná - pozitivní, stále si libuje, jak se má dobře. A je na tom velice dobře zdravotně.
Nejlepší ale bylo, když jsem zahájila program s Miou.Babička reagovala úplně senzačně. Pejsek jako prostředník komunikace se seniory - opět se ukázalo, jak moc to funguje. Komunikace o běžných záležitostech až možná není - stále se naráží na problémy s pamětí. A babička si je uvědomuje a je pak lítostivá a říká, že "je teď taková popleta". Ale povídání o Mie s sebou riziko problémů nepřináší! Babička se na Miu vyptávala, chválila ji, dotýkala se jí opatrně, zašla jí pro kus vánočky (Mia si ho odnesla a zahrabala) a rozhodně se ohradila proti tomu, když Joel Miu krotil, aby ji neotravovala. Chtěla být "otravována"! Mia pracovala úžasně. Okamžitě poznala kvůli komu zde je. Nás si nevšímala, jen babičky. Jak to jen dělá? Je to rozená canisterapeutka!


.. a zde je vidět, jak proudí vzájemná láska a sympatie:


Trénink ploch v Milovicích

6. července 2013 v 22:35 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme si opět zajeli potrénovat. Čtyři lidi a 6 psů. Orfi začala vyhledávat - nádhera. Kde je ten pes, který v lese čuchal a lovil zvěř? Neuvěřitelné! Teď v lese pracuje - hledá. Zase o krůček těžšší úkoly a splněny bez problémů. Sangie měla tři nástřeláky, na mne a na Tondu nádhera. Mezitím na Ilču, ovšem to nevěděla, že má hledat i jí... ale byť bez drive, došla k ní a odměna jí snad pohne mozkovnou. Věřím, že se to poddá, před pár měsíci nevěděla,. co má dělat se mnou... pokrok je viditelný... a chuť do práce velká. Aywy měla C plochu - dvě výšky a jeden vzorek na zemi. Terén zadán dle pravidel ZTV3 - GPS souřadnice na papírku, zadání do GPS a hledání terénu a pak vzorků... už se začínám s GPS opatrně kamarádit. Aywy pracovala perfektně! Bessi měla dvě stopy-traily. Na mne a na Radka. Cizí trail vypracovala, i když vedl přes místa, kde jsem já a Ilča chodily. Zdá se, že sumování předmětu pochopila! Any - velké vyhledávání v nezašlapaném terénu, trochu se unavila, ale dobře našla a označila. Pak nástřel - motivační. Babú nádherné práce na motivačních nástřelech. Má ohromný drive! (Po mamince!)

Monty složil ZVOP

6. července 2013 v 22:24 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Monty (Abraham Storytelling) složil zkoušku pasení ZVOP. Moc gratulujeme!!! A díky Ditě za zprávu!

Krásná procházka kolem Jílového s Dolevem

6. července 2013 v 13:29 | kajan |  Kanaanka Sangie
Včera jsme podnikli příjemnou a krásnou procházku kolem Jílového u Prahy s Kanaáncem Dolevem de Solemel a jeho lidmi. Vyšlo i počasí - nepršelo, ale ani nebylo velké horko. Pesani se po krátkém seznamování dali docela hezky dohromady. Krásná příroda s kopečky a výhledy. Rohledna, na kterou vylezla Aywy, Orfi i Dolev (Sangie zůstala dole). Ukončeno v hospodě - oběd se šesti psy pod nohami. To jsme tedy ještě nezažili. Během procházky jsme probrali Kanaánce horem dolem, vždyť Dolevovi je šest let, čili jeho lidé mají hromadu zkušeností s tímto zajímavým plemenem. Dolev je velice dobře socializovaný a ani nikdy neměl problémy s bázlivostí apod. Jediné, co snad jeho lidé maličko vytýkají jeho povaze je, že příliš intenzivně hlídá. Už už jsem se chlubila, že Sangie to má pdo kontrolou, když jsem se dozvěděla, že začal až po prvním roce života. Tak jsem zvědavá, co nás čeká :-).

Sangie a Dolev = nádherná dvojka!


Sangie - krasavice!


... ze všech psic si Dolev k nejintenzivnějším hrám vybral Sangie...



Většina fotografií vyfotila E. Šlapáková (děkuji za ně!)

Paseme!

4. července 2013 v 17:25 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Naši psi nám pomáhají v hospodářství. Někteří více :-). Každé ráno vodíme totiž kozy na pastvu a každé odpoledne je musíme na pastvě pochytat a odvézt zase domů. A také různě naháníme a přemisťujeme husy a kachny či slepice.
Teprve, když si nevezmu psiska s sebou, si uvědomuji, kolik práce nenápadně dělají. Ono totiž kolikrát stačí, když se na zvířata upřeně koukají... a už se to hýbe požadovaným směrem. Nejlepšími pomocníky jsou Koral, Aywy a Bessi. Jejich ovčácké pudy jsou nejsilnější - jak vidí kozy nebo kachny či husy, okamžitě pracují - outroon a nahánějí. Zlobivého kačera umí i Bessi (i Baffi) dokonce štípnout. Ale nikdy mu neublíží. Všechny borderky umí i zalehnout na povel. Včetně Bessi, která se to naučila naprosto sama - intuitivně poznala, že je to potřeba. A při nahánění koukají nejen na mne, ale také na sebe vzájemně, čili, když mám dva psy, tak se staví do pozice jiné, než když mám tři či čtyři.


Dvojice Koral a Bessi = vždy okamžitě dostanu kachny, husy i kozy tam, kam potřebuji. Aywy za nimi maličko pokulhává. Ale beru ji s sebou nejraději pro kzy, protože vím, že při náhodném setkání s autem, psem či lidmi na veřejné cestě, nevznikne žádný problém. Kdežto Koral by se s cizím psem mohl poprat a Bessi zase nevěřím, že nebude štěkat na Bulhary, kteří pár týdnů chodí v hlučných hloučcích naší ulicí z ubytovny, kterou zde otevřeli. Orfi je samozřejmě také spolehlivá na ulici a někdy také outroon udělá, ale dost často kouká na utíkající kachny jako trubka. Není to v ní tolik, musela by se pasení učit. Kdežto borderky ho mají skutečně v krvi. Práce je pro ně odměnou. A když se povede zvěř zahnat a podrubuje, tak jsou v sedmém nebi. Sangie má také přirozený outroon, což potvrzuje mou teorii o tom, že jsou Kanaánci poastevečtí psi, ne primitivní... ale ... Včera i dnes jsem ji vzala pro kozy, aby se zaučovala. Včera zůstala na ulici a nešla do výběhu pastviny. Dnes už čekala s Aywy u branky a šla dovnitř, pomohla mi kozy chytit, ale když jsem je odváděla, rozhodla se, že se vyválí v kozích bobcích .. čili jsem ji nedokázala přivolat. S dvěma kozami a kozlem na vodítku toho člověk moc nezmůže. Musela jsem Sangie nechat, ať si zůstane a dělá co chce, zamknout pastvinu, potupně dovést kozy pomocí Aywy domů, omluvit se sousedům, že jim klíče ještě nedám a vrátit se pro Sangie... ta už stála u plotu a radovala se, že jsem ji tam nezapomněla. A parádně smrděla. Při práci se zvířaty skutečně není nad borderky. Ale Orfi ani Sangie bych stejně nedala.



Trénink 1.7.2013 v Milovicích

4. července 2013 v 17:10 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V pondělí jsme se vypravili do Milovic na trénink. Jen Tonda a já a psice. Bessi - dva traily, Aywy jedna C-plocha, Orfi jeden nástřel a jedno vyhledávání v ploše. Sangie - dva nástřely - první na mne, druhý na Tondu. Vše se podařilo. Všichni si zapřemýšleli. Viditelné pokroky. Pak vyvenčení i s Korálkem, kterého máme na starost.