Květen 2013

Kurz pro canisterapeutické týmy u org. CANITERA

30. května 2013 v 19:35 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Právě za sebou s Aywy a s Orfi máme první den kurzu pro canisterapeutické týmy, který je zaměřen na plánování, monitorování a vyhodnocování práce.
Po prvním dni jsem se vrátila domů plná nadšení. Dopoledne jsme strávili v domově důchodců Luxor v Poděbradech. Střídavě jsem Aywy a Orfi představila cca 20-30 důchodcům v jídelně a následně jsem s nimi navštívila šest pokojů, na každém 1-2 zájemci o aktivitu s pejsky. A také se hodně kontaktovaly se sestřičkami, které kontakt s nimi potřebovaly nepochybně stejně moc jako klienti - vždyť jejich práce není vůbec jednoduchá, obdivuji je a smekám.
Aywy i Orfi byly perfektní! Nereagovaly nevozně ani na cizí pejsky, ani na prasátko ani na hada (další zvířátka na ukázku) a ani na vozíčky, berle a další pro domov důchodců tak běžné pomůcky. A to v takovém zařízení byly poprvé, chodíme spíše do škol.
Jediné, co jsem raději hlídala bylo, aby se na sedíci klienty na vozíčku netulily příliš - občas měly chuť dát jednu či obě přední packy na klín. Místo toho jsem jim říkala, aby dávaly pac! Což je moc bavilo. Klienty je zase bavilo krmit granulkami a piškoty, které jsem jim dávala po jedné do rukou. Bylo docela fajn, že jsem měla psice dvě, vždy jsem jednu představovala a druhá chviličku odpočívala a koukala se. Na malou chvilku si Orfi půjčila Iva, hezky jí představovala a Orfi spolupracovala - vyzvedla jsem si ji před tím, než začala nechtít.
K jedné paní chtěla Aywy moc skočit do postele - zkusila to dvakrát, ale já ji nenechala, protože paní říkala, že to nechce. A i proto, že byla trochu mokrá (venku pršelo a i když jsem ji vytírala, tak na tomto prvním pokoji ještě byla trochu od deště). Při rozboru jsme to pak diskutovali a dostala jsem nějaké rady, např. že je instinkt psa často správný, takže jsem se měla pokusit o jakýsi kompromis alá pes do nohou postele na deku. Je pravda, že v dalším pokoji paní štítivě prohlašovala, že si psa hladit ani trochu nechce, ale pak ji sestřička vyzvala, aby to zkusila a vedla ji ruku a ona hladit začala a dlouho nepřestávala a bylo vidět, jak roztává a usmívá se blaženě...
Plno dalších zážitků:
- v jídelně jsem vyslechla spoustu vzpomínek na již zemřelé pejsky dnešních důchodců - člověk si přitom uvědomí, jak koloběh života běží, ať chceme nebo nechceme, hodně lidí cvičilo německé ovčáky.... a dnes jsou skoro nemohoucí,
- jedna paní se bála, aby pejsci nesežrali nějaké léky, tak mi ukázala kousek bílého papírku, abych ho zvedla (myslela si, že je to lék),
- stejná paní snědla piškot určený pro pejsky (prý běžná záležitost - mne to pobavilo),
Nejsilnější bylo asi potkání na pokoji s nevidomou a dementní paní, která vypadala, že nemá o psy žádný zájem, podřimovala na židli, dokonce málem spadla. Ale jakmile ji sestra položila ruku na kožich Orfi, začala ji jemně vískat a její obličej se proměňoval, vískala ji deset či více minut a vyprávěla cosi. Pak vískala Aywy, ale ne tak dlouho, co bylo asi způsobeno tím, že je Aywy menší a nedošáhla na ni tak dobře. Možná ale neměla Aywy takovou trpělivost jako Orfi s činností tolik monotónní. Nikdy nezapomenu na slepý obličej, který svědčil o velkém štěstí a o žážitcích, které probíhaly mimo náš svět. Díky Orfi!
Po práci s klienty oběd v picérii a po vyvenčení na břehu Labe přišel rozbor práce v ambulanci Ivy + promítání kazuistik a trochu té teorie.
U lektorky jsem nalezla to, co jsem hledala - velké nadšení, pochopení a respek k individualitám lidí i psů. Těším se na zítra!

Sangie - skok do náruče

28. května 2013 v 22:07 | kajan |  Kanaanka Sangie
Dnes mi Sangie udělala velikou radost. Když jsem se vrátila domů, skočila mi do náruče. Sice mi přitom málem přerazila nos a vytrhala půlku vlasů, ale podařilo se mi ji pochválit. Od té doby několikrát (a vždy maličko šetrněji) cvik zopakovala. Večer už skáče do náruče jako starý profesionál-pes cirkusový. Skočila i Danovi. Má ohromnou radost z mé radosti!
Na ukázkách v ZŠ Milovice jsem o cviku "skok do náruče" měla takový proslov, jak je to těžký cvik, protože vyžaduje naprostou souhru mezi psovodem a psem a velkou důvěra psa v psovoda, že ho nepustí. A ukázala jsem to s maličkou Miou, protože ani Aywy ani Orfi tento cvik nezvádají a neumí. A ani jsem jej po nich nechtěla.
No a krátce po té jsem si posteskla, že nevím, jak to udělat, aby mi Sangie více důvěřovala, aby přestala hlídat své bezpečí a svěřila se mi. Totiž, když se něčeho bojí, např. velkého psa, tak se nenechá zavolat, ale čeká, dokud pes ode mne neodejde, pak teprve přijde. A protože se v cizím prostředí leká relativně velkého množství věcí, tak to vnímám jako problém (vzhledem ke stále plánovanému výcviku).
Sangie to obé asi slyšela nebo co a rozhodla se, že mi ukáže, jak moc mi důvěřuje. Ukázala to naprosto jinak, než jsem čekala a sama od sebe. Jakou taková pitominka přináší radost... nám oběma! Video dalo práci, až na čtvrtý pokus se to povedlo natočit, v kvalitě nevelké...ovšem problém nebyl v Sangie, ta skákala ostošest, ale v technickém zázemí :-)

Target a jak se na něj kdo tváří

28. května 2013 v 18:50 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Včera konečně došel očekávaný balíček s targetem. Ukázala jsem ho pesanům a jejich reakce jsou pozoruhodné. Aywy okamžitě zareagovala radostně a s chutí do práce. Úplně nechápe, co s tou kuličkou na konci, ale je jí jasné, že na to má přijít. Čili se prdelkuje kolem a snaží se přemýšlet. Klikr přece zná! Dává jí to zabrat - dotknutí je zčásti nepochybně náhodné. Orfi nebyla dosud cvičena na klikr, ale o předmět má veliký zájem. Přijde jí skutečně zajímavý a sanží se ho usilovně rozkousat nebo alespoň rozlámat packou. Teprve po chvilce se targetu dotýká, ale opět ještě to nemá zažité. I když nosetouche dělala na kus koberce. Na kliknutí nijak nereaguje. Sangie přišla k targetu, okamžitě udělala požadovaný úkon - dotkla se kuličky nosem a... stáhla ocas mezi nohy a zalezla pod postel. Tam je před tou divnou věcí bezpečí! Toto dvakrát zopakovala. Nechápu, jak může vědět o co jde a z její opatrnosti jsem úplně šílená. Divné je i to, že na kliknutí obyčejného klikru reaguje náležitě - těší se na odměnu. Zřejmě slyší rozdíl mezi klikem targetu a klikem z "jejího klikru". Ovšem není jediná kdo se targetu bojí! Bessinka viděla target jen z dálky, když jsem cvičila s Orfi, přišla trochu blíž, ale to co viděla a slyšela (klik) ji tak strašlivě vyděsilo, že stáhla ocas a vyletěla z pokoje jako střela. No zřejmě většinou nesdílejí mé nadšení z canis-didaktické pomůcky.

Párek hus landeských

27. května 2013 v 20:19 | kajan |  Drůbež
Od pana Milana Sárovského ze Strašova u Přelouče jsme si přivezli párek housat hus landeských, přírodně zbarvených (párek stál Kč 540,-). První den jsme je dali do voliéry ke Kingům, protože už mohou být venku, nepotřebují lampu, ale jsou hloupé - stály na dešti a strašlivě promokly. Tak jsme je s Ester vyndaly, usušili froťákem a na suchu slámu je nadly do přepravky u kamen. Teplo se jim očividně líbí. Pan chovatel nástotiž poučil, že husy nesmějí nastydnout. Pokud nastydnou, oteče jim hlava. Sice by prý měl zabrat paralen rozpuštěný ve vodě, ale kdo to chce riskovat, že?! Dospělá husa landéská se prodává za Kč 1000,- i více, dosahuje 5 až 7 kg. Páreček si ovšem necháváme do chovu.

Husy brojlerové

27. května 2013 v 17:25 | kajan |  Drůbež
Od pana Sárovského ze Strašova u Přelouče jsme si přivezli bílé husy na výkrm. Celkově 15. Osm nejmladších a nejlevnějších (145,-/kus) si objednala paní pošťačka a hned si je večer také odvezla. My si vzali plánovaných 6 starších, které lépe přežijí a pak ještě poslední mladší, aby nezbylo u pana chovatele samo. Nejmenší house jsme ovšem dali do odchovny pod lampu s kačenkami. Původně byla housata v kleci v prádelně, ale Ester se rozhodla, že jsou promrzlá a dala je taky do haly ke kamnům. Máme tedy v hale veselo a plno štěbetání. Dnes je to docela roztomilé, jsou tu první den, rádi je pozorujeme atd., tak jako tak doufám, že se venku brzy oteplí... jinak nás to asi omrzí.

Tak jako tak, na sv. Martina u nás tedy bude veselo!

Užitkovost hybridů

27. května 2013 v 14:13 | kajan |  Drůbež
Ačkoli jsem nechtěla hybridy, a ty naše jsem pořídila jen shodou okolností (s kurníkem), tak musím říci, že se jejich chov skutečně vyplácí. Máme od nich (je jich 7) 7 až 9 vajíček denně, a to od ledna, kdy jsme si je přivezli. To je přes 1000 vajec! Vajíčka vůbec nekupujeme, naopak, rozdáváme je a různě měníme. Vaječná jídla se nám po pěti měsících totiž mírně zajídají, takže směnný obchod je vhodnou aternativou. Lucie nám například za odběr vajíček usuší seno a podobně. Stejně tak Petrově manželce je možné za jeho "staré seno zdarma" udělat radost domácími vajíčky. Sousedi nosí sušené pečivo a občas jim za to vajíčka sesbírám. A je také hezké vozit domácí vajčka mamince vajíčka, když ji navštívim, a tak.
Slepičky hybridky jsou ochočené, nechávají se snadno chytit do ruky, rády se drbají na zádech. Od ledna do května jsme je měli provizorně - běhaly po celé zahradě a i do domu, když někdo nechal otevřené dveře. Teď bývají zavřené ve výběhu, co jsme jim konečně oplotili. Ale pouštíme je občas, aby se nazobaly trávy a slimáků. Zlikvidují všechen kuchyňský odpad - slupky od brambor atd. a slepičince kompostujeme. Samozřejmě dostávají i skořápky, bez nich by to nešlo. Vlastní jim dávám jen tak, cizí převařuji, aby nechytily salmonelózu. Máme taky směs pro nosnice a samozřejmě pšenici, oves, kukuřici a další ňamky. To se samozřejmě musí odečíst od výnosů. Ale stejně je to užitkový a ziskový chov. Alespoň nyní, v jejich prvním roce života.

Naše bílá kachňátka a jejich příběhy

27. května 2013 v 13:05 | kajan |  Drůbež
Ve čtvrtek jsme si z líhně tatínka paní pošťačky přivezli 6 kachňátek - z našich vajíček. Celkově se podařilo vylíhnout 14 kachňat z 15 vajíček. Dvě kachňata se líhla pomalu, pak byla slabá a v několika málo dnech zašla. U nás žel zašla také dvě hned první den, utopila se v misce na vodu. Bylo to během malé chvilky... bylo mi to moc líto. Kočka se ovšem zaradovala a zblajzla je v okamžiku. Kdo mohl tušit, že se kachně může utopit v misce na vodu?! Ester to ovšem prý tušila - tedy to, že jsou kachňata totálně hloupá.
Takže začínáme koloběh, vloni jsme koupili kachňátka, letos máme jejich dětičky. Ester mi navíc dnes navrhla, abychom snědli dospělé bílé kachny. Hlavně kačera, který jí honí po dvoře a štípe. Je to divné, protože mne ne. Možná to je spojené s tím, že ho Baffi hodně provokovala a on teď po ní jde. Po ostatních psech ne :-). Ester Baffi bránila a vysloužila si klovance.
Nicméně kačenky znovu začaly snášet, tentokrát do budky ve výběhu pro drůbež, čili by mohly i úspěšně zasednout... uvidíme. Rozhodně se mi je teď zabíjet moc nechce. Leda až po snůšce.

Kachna rouenská a selská

27. května 2013 v 13:00 | kajan |  Drůbež
Od pana Milana Sárovského ze Strašova u Přelouče jsme si dovezli kačátka kachny Rouenské, která mají za úkol zpestřit naši zahradu a potěšit nás a popř. obohatit i jídelníček. Prý chutnají po zvěřině! Pořídili jsme jich 7. K nim jsme neplánovaně (samozřejmě Esterka!) pořídili tři kachny selské. Těšíme se na chocholky, které by jim měly vyrůst. Pořizovací cena kačátka byla Kč 60,-.
Zatím jsou všechna kachňata vevnitř, pod lampou, v odchovně, co jsme včera s Ester vybudovaly. Šouply jsme do ní i 4 kachňata kachny bílé - naše vlastní odchovance. Venkovní teplota klesla pod 10 stupnňů Celsia!
Všech 14 kachňat se ujala Esterka, dalo dost práce ji přesvědčit, že je nemá chovat ve svém pokoji, ale v prádelně. Vloni jsme měli kachny poprvé, pořídili jsme si jich 5. Tři jsme poatupně snědli a dvě nechali - jsou potřetí ve snůšce. Dávají hodně vajec a líhnivost byla - v umělé líhni - vysoká (14 z 15). Nyní víme, že to s nimi celkem umíme, takže jsme chov kačenek rozšířili.
Očekávám ovšem, že bílé kachny budou stejně nejlepší - co se týká pořizovací ceny a výnsonosti. Uvidíme.

Kachny selské

27. května 2013 v 12:53 | kajan |  Drůbež
Shodou okolností jsme si neplánovaně (samozřejmě Esterka!) pořídili tři kachny selské. Těšíme se na chocholky, které by jim měly vyrůst. Zatím jsou vevntř, pod lampou, protože venkovníteplota klesla pod 10 stupnňů Celsia a protože jsou ještě maličké.
Bydlí s ostatními kachňaty v odchovně, kterou jsme včera rychle vybudovali v prádelně.

Obalovna - záchranářské soustředění

26. května 2013 v 20:34 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
O víkendu jsme toho hodně stihli na záchranářském soustředění na Vysočině.

Malí vousáčci

26. května 2013 v 19:58 | kajan |  Drůbež
Dnes se nám začali líhnout naši první malí antverpští vousáčci. Postaral se o ně Tonda - úplně vzorně. Musel je žel přestěhovat do dílny, protože je velké slepice ohrožovaly Povedlo se mu to. I okna v dílěn zadělal, aby se tam nedostaly kočky. Je docela chladno, teplota klesla na 10 stupňů Celsia. Tak doufáme, že se jim bude dobře dařit. Jejich maminka kvočna se o ně stará dobře. Učíme se moc nezasahovat - viděli jsme tři. Snad přibudou další.

Orfi a Mia v MŠ Semínko, Praha

23. května 2013 v 17:57 | kajan |  AAA/AAE intervence
A naše návštěvy ve školách pokračují... dnes jsme byly s Kubíkem a s Orfi a s Miou v MŠ Semínko v Toulcově dvoře. Čas od 8.30 do 11 byl věnován exkurzi a mým studentům. Po té se mým studentům věnovala paní ředitelka M. Kapuciánová. A já si povídala s některými dětmi - s těmi, které za mnou přišly.
Obě holky se chovaly úplně suprově a vzorně. Což hlavně u mladice groenendaelky Orfi (nezapomínejme, že jí teprve budou dva roky) je nutné velice ocenit!!! Děti si je oňufaly a taky s nimi trochu pocvičily. Hlavně holčička Sofinka. Opět se mi potvrdilo to, že se mezi dětmi vždy najde některé, které potřebuje kontakty tak moc, že je prostě musí dostat! Sofinka byla kontaktní a tak skvělá! Hned si zapamatovala, jak se psice jmenují. A jakou radost jí udělalo, když dokázala haldi obě zároveň. A tak dlouhou dobu si Miušku chvoala na klíně. A jak hezky si se mnou o nich povídala. Mimo jiné řekla: "Vy byste Miušku určitě neprodali! To je škoda, tak moc bych ji chtěla domů..." Tak mne to se Sofinkou dnes vzalo za srdce, ale opravdu - neprodali! Ale rádi ji půjčíme. A možná budeme mít ještě jednou štěňátka... bylo by hezké jedno umístit k Sofince...
Neuvěřitelné je, že Sofinka tam moc chtěla kontakt s pejsky, i když v MŠ Semínko mají dva místní pejsky. Dva na dvě třídy. Jeden z nich je Brendy Berta Dora Storytelling - štěně Aywy a Korálka. Čili Sofinka má možnost hrát si se dvěma pejsky několik hodin denně. A přesto tady byla potřeba kontaktu s Miou! Nebyla to zastíraná potřeba povídat si s dospělými, ale potřeba kontaktu s Miou.
Musím Orfi moc pochválit, že neměla problém ani s místními pejsky. Dokázala s nimi vyjít i slušně říci, že se jí něco nelíbí. A když si to ujasnili, hezky si s nimi pohrála. Je to můj "mírotvůrce"!
Pak vydržela odložená před obchůdkem, než jsme nakoupili... jsem tak moc spokojená s její povahou!!! Teď mi leží u nohou a odpočívá... za měsíc spolu jdeme na canisterapeutický trénink k I. Bajtlerové. Těšíme se!

Ukázka pro páťáky z Milovic

22. května 2013 v 21:04 | kajan |  AAA/AAE intervence
Dnes jsme byli s pesany potřetí v základní škole v Milovicích. Tentokrát jsme ukazovali to co umí žákům pátých tříd. Esterka mi - po jistém váhání - zase jela pomáhat. Počasí bylo lepší - nebylo takové horko, pejsci dokázali pracovat soustředěně bez přestávek mnohem déle, než minule v parnu. A to jsme je vzali před ukázkou venčit (výprava pro zapomenuté brýle k brodu, kde jsme v neděli cvičili).
S sebou jsme měli tradičně spolek: Aywy, Orfi, Sangie, Koral, Baffi a Mia. I když to vypadalo, že akce je pro děti, pro Sangie to bylo naopak - akce ve škole vlastně pomáhají jí. Na této třetí návštěvě totiž byla úplně, ale úplně!, v pohodě, dokonce jsem ji několikrát přistihla, jak se šla k dětem podrbat úplně stejně jako Aywy. Na Miušku, Korla a Orfi tedy neměla, ty po dětech vysloveně lezli prdelkami a drbání přijímali s přimhouřenýma očima. Aywy je taky taková palšší, ale drbe se taky moc ráda, jen není tak moc vtíravá :-). Níže je Korálek s deváťáky - první návštěva ZŠ Milovice. Fotky z dnešní akce zatím nemáme.
Aywy ukazovala hledání záchranářské (hledala Ester i jednu paní učitelku, pkterá nevěřila, že ji taky "zachrání"), prvky z dogdancinku a dogfresbee. Orfi předvedla zákaldní psolušnost - to co jí čeká na zkouškách ZZO, ukázala, jak ráda nsoí aportky, hlavně cizí a také na školní zahradě předvedla hledání figuranta - suprově se otočila, když nasála pach, a suprově a sebevědomě označila Ester. Korálek trochu blbnul, protože Baffi je v nejlepším hárání. Ale ukázal chůzi u nohy, krásné a vysoké skoky pro disk a také jeho specialitu, co neumí nikdo jiný "piškot na nose". Mia se hlavně tulila, ale ukázala "styď se", "skok do náručí", čichovou hru pro psy a několik dalších legrácek. Ester s Baffi ukázaly základní prvky, co budou předvádět na ZZO a skok do náruče a aportování a taky hru se psem - ukázku, jak to má vypadat mezi psovodem a psem.
Páťáci byli zvídaví, měli otázky. Ale byli i neposední, hlavně druhá skupina, nedokázali dodržovat pravidlo "nelovit psa, ale zavolat si ho na své místo" - několikrát je zalovili. Během ukázek to šlo zvládnout hravě, ale na konci, po rozchodu, kdy je učitelky svolaly, že se odchází do tříd, tak najednou neodešli, ale vrhli se na pejsky - všichni, ze všech stran :-). Sangie jsem hlídala, aby neměla trauma a vlastním tělem jsem musela po rozchodu žáčky odhánět, tolik se jim líbila. "Sangie, Sangie!" volali. Paní učitelky to neviděly jako problém a neřešily, holt nemají odhad na pejsky a neuvědomily si, že je velký rozdíl, když jde pes k dětem a tím, když se děti řítí na psa. A taky asi nedávaly pozor, když jsem říkala to pravidlo :-( čili to bylo trochu náročné... viděla jsem, že Sangie potřebuje pomoci a dalo to dost práce, takže jsem Aywy nechala bez ochrany. Sesypala se na ní celá třída ze všech stran a - jí se to líbilo! Před 5 lety, když jsem s ní byla poprvé ve třídě (prvňáčci v Pardubicích), tak se ve stejné situaci strašlivě vylekala a dokonce začala na děti vrčet, protože neměla kam utéci! To bylo jedinkrát, kdy vrčela na děti. A jednou ze dvou případů, kdy vrčela na lidi (ten druhý případ - takoví divní zájemci o štěňátko - neprodala jsem jim ho). Dnešek mi ukázal, jak se Aywy věkem posunula! To je velkou nadějí pro naše neposedná štěňata Baffi (ta ovšem už možná ani neposedná není, Ester ji zvládá perfektně) a Bessi a také Sangie, která je při nových situacích taková opatrná... Sangie se mi povedlo v krizové situaci ochránit, kdybych nezasáhla tak se asi hodně vylekala a myslím, že by mohla také začít chňapat po dětech (asi by to dělala vleže na zádech), ale nemusela, panička pomohla a určitě to pro ni byla velká zkušenost!
Kromě příspěvku "na benzín a pamlsky" jsem dostala jsem od dvou žaček básničky o psech! Mám je schované. Fotky snad budou. A bude i nějaký článek v místních listech - dnes jsme se psy zapózovali před objektivem. Myslím, že jsme hezky reprezentovali naši ZKO Lysá nad Labem i ZBK Vysočina.

Fotky Kanaánců od Myrny Shiboleth

22. května 2013 v 15:16 | kajan |  Kanaanka Sangie
Při pohledu na fotky od Myrny Shibolet jsem si řekla "to je ale Sangiinek" - vždyť mnozí psi vypadají podobně. A podobně to vypadá, když mi pomáhá hnát kozy na pastvu a z pastvy. Jen máme hnědé krátkosrsté s ušima nahoru a taky nechodíme jako beduíni v hábitech. No je to paráda!

Sobotní a nedělní výcvik

21. května 2013 v 1:23 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Jen stručně: sobota cvičák - poslušnost bez obran. Aywy překážky. Sangie socializace a drobnosti. Orfi příprava na ZZO. V neděli dopoledne agility (Orfi) a odpoledne záchranářský trénink Milovice. Vše super!

Stává se ze mne farmářka nebo co?

20. května 2013 v 20:28 | kajan |  ZAHRADA
Při pohledu na tuto fotografii - úrodu dnešního dne mám pocit, že se snad ze mne stává farmářka.

Devět vajíček a kus sýra. Náš denní zisk ze zahrady. Už se těším, až ho v pátek sblajzneme. A do toho půl litr domácího kefíru, bylinky na každý chléb s máslem, domácí marmeláda a tloustnoucí kačeny a králíci. Je to práce, ale mám pocit, že to naoplátku přišlo zdravé posílení svalů, síla a vitalita. Možná je být farmářem zdravější, než být úředníkem a kancelářskou myší a manažerem...možná je to i zdravější, než být učitelem či odborným asistentem... možná je nejlepší kombinace obého. Tak jak to ostatně dělala moje babička.

Nový sýr - tentokrát lisovaný

20. května 2013 v 20:24 | kajan |  Kozenky
Včera Tonda podruhé vyrobil lisovaný sýr. První dal sousedům, kteří vyrobili dle Tondova námětu lis. Tento - mírně osolený a ochucený česnekovou pažitkou - jsme si nechali na páteční večer k vínku. Musela jsem ho vyfotit - je přece nádherný.


Vše kvete!

16. května 2013 v 23:37 | kajan |  ZAHRADA
Na zahradě je vše v plném květu či na květ nasazuje. Proto se i měsíc jmenuje květen. Odkvetl zlatý déšť, odkvetla třešeň, již se na ní dělají první plody. Nebude jich moc, ale budou! Hurá. Tiše odkvetly rybízy a angrešty a už se na nich také zelenají plody. Nasazují beztrnné zahradní maliny - ty jsme vysazovali vloni, čili letos snad poprvé děti ozobou červené a žluté plody. Pod ořešákem jsou na zahradě zelenočerné "žížalky" - opadaná květenství. Marně vzpomínám, zda je to přirozené nebo zda vítr poničil úrodu ořechů.
Kvete a voní šeřík, který jsem si odkopala ze zahrádky v Semicích, než jsme tamní domek prodali, kvete bohatě orlíček od maminky, kvete mahónie, na skalce kvete šanta kočičí, které se u nás dobře daří, ačkoli se o ni kočky chodí otírat, a také růžový hvozdík, který jsem si dovezla z oblíbené meze u Kachličky na Vysočině - přesazení přežil a je s námi rád. Nakoupila jsem si znovu fuksie a zase zkouším se naučit o ně starat. Od maminky jsem dostala afrikány - s těmi to umím, tak snad budou ozdobou naší zahrady.
Na květ nasazuje cesmína a panošovaná svída a černý bez a také plamínek, o kterém jsem si myslela, že ho psi nadobro zničili. Nedal se, vyrostl u plotu a již tvoří úponky a chytá se jimi železných ochranných tyček a šplhá se směrem k plotu - těším se, že ho zakrátko ozdobí modrými květy.


Kupodivu přežila i moje kulatá zahrádka, kterou jsem vysadila vloni v "psí části zahrady" a chráním ji jen malým plůtkem. Pesánci pochopili co a jak a nechávají ji nedotčenou. Je plná bylinek a květin - chystá se zde velká divizna, dále meduňka, máta, chrpa, liliie (tu včera ovšem ukousla koza Betka, když utekla), panošovaná tráva, dobromysl aj.

Vše roste o několik centimetrů za den. Při večerním zalévání pozoruji změny od ranního, které jsou skoro neuvěřitelné. Radost mi také dělá vistárie, kterou jsem si dovezla z dovolené v Itálii, kde živořila na takovém parkovišti - vyrůstala v puklině v asfaltu. Teď je vysazená u altánku a krásně členité tmavě zelené lístky slibují, že se brzy se po jeho podpěře začne šplhat vzhůru. Přežily i některé středomořské kytičky, které jsem si dovezla z Kypru. Uvidíme, jak se jim bude u nás líbit.
Usušila jsem první bednu sena. A čeká mne další práce - tráva roste před očima. Domluvila jsem se s několika sousedy a sekám a suším trávu před jejich domky. Oni ji nepotřebují a jsou rádi, když nebudou muset sekat. S Lucií jsme udělaly výměnu vajíčka za usušené seno - už ho pro nás chystá atd. Naše zvířátka nebudou o hladu.
Máme tady milé sousedy - zvířátka jsou prostředníky našich kontaktů s nimi. Nečekala jsem, že tak brzo po přestěhování, budeme mít stejně milé a bohaté vztahy jako v pražských Kobylisích.

Čtyřka - mláďátka - fotky

16. května 2013 v 17:40 | kajan |  Morčata - chováme US TEDDY
Dnes jsme udělala první fotky čtyřky sourozenců morčátek, která se narodila 3.5.2013. Jen to nejsou Teddíci, jak sjem čekala :-(. Jejich maminka je US teddy, ale tatínek zřejmě nebyl Teddík, neboť jsou mláďátka haldkosrstá a mají rozetky.
Ale jsou nádherná, tak to tolik nevadí.








Lidová moudrost - bez zahrady nic nevíte

16. května 2013 v 16:07 | kajan |  ZAHRADA
Teprve se zahradou a hospodařením si člověk uvědomuje, jak jsou různá přísloví a úsloví pravdivá a trefná.
Např. úsloví "přistřihnout křidélka" - nikdo ho nepochopí jako ten, kdo musel zastíhávat peří létajícím slepicím či kohoutkovi. Rozhodně naše slepičky jsou již dva dny zavřené a díky přistřiženým křidélkům je pro ně plot nepřekonatelnou překážkou. Už se nechodí dívat do kuchyně, co vařím k obědu. Je to úleva. A zároveň mi připadá zahrada najednou nějak prázdná. Asi je někdy pustím na procházku.
Nebo proč se "pukavec" jmenuje pukavec nepochopí nikdo, kdo nerozbíjel zmarněná vajíčka a neslyšel typické puknutí. Včera jsem definitivně rozbila pukavce z hnízda křepelčí slepičky antverpského vousáče. Ve většině byla kuřátka, ale mrtvá, nedovyvinutá. Černobílou slepičku nechávám sedět bez jakékoli manipualce a doteků. A povedlo se! Další snůška se křepeličce taky povedla. A tak jsme si nějaké vousášky vylíhli v líhni.
A proč se malému psovi říká podvraťák? No jasně, protáhne se pod vraty.