Pygmalion (a Golem) efekt

1. března 2013 v 19:22 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE

Při srovnání několika posledních zážitků s našimi pejsky v různých prostředích jsem si uvědomila, že Pygmalion efekt, který tak dobře znám z pedagogiky a vědeckých článků, platí i pro pejsky a pro kynology. Jak to, že mne to předtím nenapadlo spojit? Vždyt mnohé články jsou napsány na myších... No nic, tak už to mám spojené...

Pygmalion efekt je jistý druh "sebenaplňující se předpovědi". Prostě jev, že se stává to, co očekáváme, že se stane. Očekávání totiž natolik ovlivňuje zúčastněné, že se zachovají (byť nevědomě a nechtěně) tak, že očekávanou reakci vlastně způsobí. (Pygmalion efekt se používá především pro pozitivní očekávání, pro očekávání negativní (a neúspěchy) se někdy používá Golem efekt, v poslední době také "teorie nálepkování")

Např. pokud očekáváme úspěch, uspějeme. Pokud očekávám, že schůzka dopadne dobře, dopadne dobře.

Z výzkumů:
Učitelé a žáci - vůbec první experiment tohoto typu
Experiment uskutečnili Rosenthal s Jacobsonovou (a násladně pojmenovali jev Pygmalion efekt) v nižších třídách na základní škole. Na začátku školního roku dali dětem inteligenční testy s anglickým názvem "The Harvard Test of Inflected Acquisition". Učitelům řekli, že nešlo jen o inteligenční test, ale že na základě těchto výsledků je možné předpovědět pokrok, který mohou žáci v následujícím roce udělat. Tedy že test dokáže odlišit ty, kteří mají nejlepší předpoklady být vynikajícími studenty. Před začátkem školního roku učitelé obdrželi jména studentů, kteří z testů vyšli jako velmi slibní a nadějní. Ve skutečnosti je experimentátoři vybrali ze seznamu náhodně - jmenovaní žáci neměli o nic lepší výsledky než ostatní. Informace, kterou učitelé dostali, je natolik ovlivnila, že se za rok všem dětem takto ozančeným zlepšil prospěch. Ze skytých záznamů bylo zjištěno, že se učitelé k takto označeným dětem chovali jinak (více je chválili, více s nimi komunikovali).
Studenti a potkani v bludišti
Obdobný experiment provedl K. L. Fode na laboratorních potkanech. Studenti, kteří v laboratoři pomáhali experiment provádět, dostali informaci, že zvířata pocházejí ze dvou genetických linií "chytré" a "normální". Ve skutečnosti byly do těchto skupin potkani rozděleni zcela náhodně. A zvířata, která byla pokládána za "chytrá" se naučila procházet bludištěm statisticky průkazně rychleji, než ta z kontrolní skupiny. Opět se ukázalo, že s těmi "chytrými" prostě komunikovali studenti jinak a více je naučili.
Obdobné prokazuje v prostředí psychiatrické léčebny tzv. Rosenhanův experiment.

A jak to ovlivňuje nás s pejsky? Pokud očekáváme, že štěně nenechá pohladit, nenechá se pohladit. Pokud očekáváme, že se nechá pohladit, nechá se pohladit. Pokud očekáváme, že náš pejsek nebude poslouchat, že nás cizí pes kousne, že se dva psi poperou.... co se nejspíš stane?!


Čili mnohdy to nejsou pejsci, na kom je třeba pracovat, ale naše očekávání o nich. Musíme si o svých pejscích udržet dobré smýšlení a držet pro ně dobré vize. A hlavně jim nedávat špatné nálepky! A nedovolit, aby jim někdo jiný takové nálepky dával!

Možná vše souvisí trochu i se jmény a s latinským nomen omen - jméno nás natolik ovlivní, že se nějak zachováme a vyvoláme reakci (např., co asi čekáme, když se k nám řítí cizí pes, na kterého řve majitel: "Zabijáku nech ho!").

























 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama