Valentýnská procházka se Sangie

14. února 2013 v 16:31 | kajan |  Kanaanka Sangie
Dnes jsme vzali Sangii do města na procházku. Již s námi ve městě byla, ale nikdy nebylo na ulicích tolik lidí, jako dnes, na Valentina. Bylo to proto pro ni mírně stresující a hodně užitečné.


Na vše, co ještě neznala se musela pořádně podívat, čili jsme se často zastavovali a Sangie čučela. Na dítě na hrkadle, na opilého pána, který se vypotácel ze dveří hospody... na jednu paní s bílou čepicí, která šla po chodníku na druhé straně silnice (mezi nimi proběhla nějaká jiskra nebo co, protože paní přešla a šla se s ní seznámit... pocity Sangie byly rozporuplné, očividně se jí paní moc líbila, na druhou stranu byla paní trochu hrrr, Sangie by chtěla doteky od ní až po delší chvilce, ale vydržela to hrr laskání chviličku (pak jsem se rozloučila), byť se pak musela Sanginka dosti otřepávat, myslím, že jí to prospělo a neuškodilo).... U řeznictví se její dosud podezdřívavý a nejistý výraz zcela změnil - nasávala pach ze škvír kolem výlohy a zdálo se nám, že zde pochopila, že ve městě mohou být i příjemné věci!

Před prvním obchodem seděla pár minutek přivázaná. Byla trochu překvapená, ale mé návraty s pamlsky ji uklidnily. Před lékárnou ji podržel Joel. V podchodu u Vietnamců šla s námi nakupovat, chovala se naprosto vhodně, když Joel zkoušel bundy, boty. K mému překvapení nevyštěkala majitele obchodu, který se kolem nás majetnicky prodral za pultík k manželce.

V papírnictví prodává naše kamarádka, tam jsem se zdrželi, byla podrbkána a obdivována. Jak prý je velká! Jakou má hezkou barvu apod., srdečné přijetí ji očividně potěšilo... pak se rozvalila vprostředku obchůdku na podlahu a zatímco kolem ní šlapali lidi s dětmi, které kupovali masky na zítřejší karneval, spala. Musela jsem ji odstrčit, aby mohli projít.

Mrzuté bylo, že nemohla do cukrárny - venkovní posezení bylo složeno :-(. Čekala chudinka celkem trpělivě venku, než jsme spořádali dortíky. Ovšem, ýe jsme na ni koukali stále z okna. Žel hned na začátku se na ni vrhnul přiopilý pán a chvilku ji obtěžoval (samozřejmě jsem vstala a on, jak mne viděl, odešel). Mezitím ovšem Sangie napnula vodítko (směrem od něho) a strašlivě se naježila. Nikdy jsem ji ještě neviděla naježenou. Nikdy jsem neviděla takhle strašlivě naježeného psa! Představte si její hladká záda a na nich stojící pruh srsti, která je tmavší a temnější a vysoká tak 5-8 cm. No jako hřbet draka! Také se jí naježil trochu límec, ale ten pruh mne tedy dostal. Pán odkráčel, nevím, zda se lekl více jí bnebo mne, další incident nebyl. Ostatní lidé kolem ní chodili bez snahy ji obtěžovat. A Sangie se po chvilce stočila do sněhu a odpočívala v roztomilém klubíčku s ocasem pod čumákem. Joel řekl, že vypadá a chová se jako pravý pes z pouště.
Cestou zpět táhla na vodítku, těšilo ji, že jdeme domů. Za nádražím už běžela na volno a vhodně se vyhýbala davům lidí, kteří šly z vlaku. Podezdřelého pána obešla obloukem, děti rovně. Od hovínka se nechala odlákat na pamlsky. A doma vůbec nechtěla do tepla spinkat, ale zůstala na zahradě okousávat velkou morkovou kost, co jsem jí koupila.


Teprve po další půldruhé hodině přišla domů a přiběhla mne pozdravit. Při pusince jsem si všimla, že je částečně přezubené - řezáky 6 + 6, zatím to vypadá na klasické nůžky..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama