Dotaz Natálie a odpověď

3. února 2013 v 20:20 | kajan
můžu se zeptat náš pes když je na řemínku tak vyjíždí na psy ale když ho pustím na volno tak je v pohodě a hraje si s nimi jak ho to mám odnaučit???

Děkujeme za dotaz, podělíme se o to, co víme. Rozhodně to nemusí být dokonalé a vždy funkční - člověk se stále učí...

To, co popisujete, dělá hodně psů. I někteří naši to dělali (a štěňátka dělají).

Myslím si, že je to proto, že jednak vědí, že nebudou moci utéct, kdyby se hra zvrtla, a roli hraje také to, že jste s nimi - někteří psi chtějí pána bránit, většina to ale dělá ze strachu z páníčkovi reakce, dobře si pamatuje, že ve stejné situaci od něj dostala vynadáno...

Strach je dobré eliminovat. Psí řeč není ale není dobré potlačovat.

Jak eliminovat strach? Asi na každého psa platí něco jiného. Já bych se s domluvila s majitelem psa, se kterým je ten můj na volno v naprosté pohodě, a postupně na tom pracovala. Cílem by bylo, aby se nezubil na psy, které zná a má je rád.

Naši psi tohle cenění vždy dělali ze strachu, proto bych je za to netrestala (nenadávala jim, necukala vodítkem, nebila - nic), ale snažila se jejich strach z dané situace mírnit. Např. bych si (se psem na vodítku) sedla si na zem a když by ten druhý pes přišel blíž, tak bych svého psa konejšila (konejšivé signály - zívání, jemné doteky z boku, tichá konejšivá řeč) a střídavě hladila oba dva.

Ovšem druhého psa bych hladila tak šikovně, aby se nedostal k mému psu (na vodítku) příliš blízko. Nejlepší by bylo, kdyby se setkali někde veprostřed a oba mohli couvnout na území, kam za nimi ten druhý nebude moci jít, a potkávali se veprostřed. (Pes na konci vodítka se cítí a chová podobně jako pes zahnaný do kouta.) Vše musí probíhat v pohodě, náznaky zubení přejít klidně, popř. z toho udělat takovou trochu legraci. Ale žádné velké emoce. Křik a hněv páníčka vystrašného psa totiž vystraší ještě více a příště se bude o to více zubit. Pokud hrozí rizikou kousnutí, tak náhubek. A útok zase komentovat s klidem ("Co blázníš? Nic se neděje.."). Opravdu to zabírá.

Také si sedám u plotů, kolem kterých pravidleně chodíme (někteří naši psi běhají k plotu a štěkají na psy sousedů za ním). Sednu si k plotu a mírně hovořím a oba uklidňuji. Samozřejmě - na druhé straně plotu musí být spřízněný pes známých sousedů. Stačilo to dvakrát či třikrát a při další procházce už je klid - třeba se pozdraví, ale neútočí na sebe přes plot.

A stejně tak to dělám s kočkami, s drůbeží a dalšími tvory, se kterými musí být naši pejsci v kontaktu bez kousání a konfliktů.

Moc důležité je, aby pes věděl, že páníček nikdy nedopustí situaci, že by byl pes ohrožen (nebo se ohrožen cítil). To jsme, např. s Korálkem strašně zanedbali. Několikrát ho napadl pes. A my do poslední chvíle doufali, že si to ten pes ještě rozmyslí, že na poslední chvíli odběhne za páníčkem, který ho tak intenzivně volá apod. Obvykle Korálek reagoval na zavolání, otočil se k psovi zády, a pes, na kterého majitelé křičeli, kousl Korálka do zadku... Po ataku dvou vlkodavů (oni na volno, Koral na vodítku) jsme léčili rány několik měsíců. Od té doby je Korálek k větším psům nedůvěřivý. Když se na něj řítí nějaký velký pes, tak čeká útok, už by se k němu zády neotočil. Proto si teď vždy stoupáme mezi něj a cizí psy k němu nepustíme, dokud se nepřesvědčíme, že mají dobré úmysly a jsou ovladatelní. Což je žel vyjímka. Naučili jsme se i kopnout, když se nenechají jinak zahnat.

S Orfi jsem si - když byla štěňátko - dávala velice dobrý pozor, aby jí hra s cizím psem byla vždy příjemná. Jakmile jsem začala mít jen maličko pocit, že je toho na ni už moc, že začíná být unavená apod., tak jsem si ji zavolala a druhého psa už k ní nepustila a odvedla si ji někam jinam a tam jsem si sní pohrála. Cizímu psovi jsem tedy nikdy nedovolila ani příliš divokou hru, která by Orfi začínala již být nepříjemná.

Orfi vychází se psy opravdu dobře. Ale, několikrát se stalo, jsem jí šla pomoci vyřešit situaci, kterou jsem vyhodnotila jako rizikovou či těžkou. V jedné skupině psů, když psi běhají po práci na volno, se k ní opakovaně vrací jistá fena (doprovázena ještě dvěma kámočkami) a "vytahuje" (či "vytahují" se) na Orfi. Je to taková namyšlená sebevědomá mladá dáma a chce Orfince ukázat, že ona je někdo a Orfinka že na ni nemá. Dělá to opakovaně a vždy s doprovodem. Řeším to tak, že si stoupnu před Orfinku, koukám cizí fence do očí a nepustím ji k ní.

Kdyby byly jen ve dvou, Orfi a ona, tak bych to - když je Orfi dospělá - asi neřešila, ale když je to 3 : 1, tak tomu volný průběh nemůžu a nechci nechat. Možná by to dopadlo dobře. Možná by se servaly a co by se stalo s Orfinčinou vstřícnou povahou pak?

Základní pro nás bylo si uvědomit, že náš pejsek se nemusí kamarádit s každým!

Každý pes má vlastní osobnost a má nárok ji mít takovou, jakou ji má. Ne každý má takovou povahu, jako Orfi. K její povaze samozřejmě přispělo naše poučení z udělaných chyb a také to, že vyrostla ve smečce a měla dost příležitostí naučit se psí řeč.

Aywy má jinou povahu. Je to workoholik a když ji psi zdržují od práce (nebo, když si Aywy myslí, že ji psi zdržují od práce), odhání je.

Aywy má některé psy ráda, ale o cizí psy se nezajímá. Nechce je. Pro ni není odměnou možnost běhat na volno s ostatními psy po tréninku. Pro ni je to jako za trest. Když jsem přišla na to, že se Aywy cítí v takových situacích špatně, tak jsem ji začala schovávat třeba do auta.

Na druhou stranu je Aywy velice šikovná. Například v sobotu na cvičáku na Korálka vyletěl (utekl z odložení) mladý švýcarský bílý ovčák. Jestli měl dobré či nedbré úmysly, těžko říci, ale Korálek se lekl a byl by se bránil. Aywy to viděla a okamžitě zareagovala - utekla mi od nohy a postavila se mezi oba psy, cenila se na cizího. A prostě ho ke Korálkovi nepustila, i když ji chtěl obejít, tak ho uhlídala. Zabránila hrozícímu konfliktu chytrou spontánní reakcí a právě tím "nechtěným" ceněním zubů.

Někdy je cenění zubů vlastně skvělá řeč. Pes tím říká "tohle už nechci, přestaň!" Je to mnohem lepší, než kdyby pes kousl, ne?

Dnes vím, že i pohodářka Orfi by se mohla začít prát, kdyby získala špatnou zkušenost. Čili kontakty našich psů s jinými psy je vždy potřeba kontrolovat, hlavně s těmi neznámými.







 


Komentáře

1 Natálie Natálie | 4. února 2013 v 13:01 | Reagovat

Děkuju moc a zkusím to hned na první procházce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama