Únor 2013

Kačenka, co nemá ráda vodu

27. února 2013 v 23:54 | kajan |  Nejen moje SETKÁVÁNÍ
Lenčin tatínek, když u nás byli na (již tradiční) vánoční návštěvě, vzpomínal na dětství a zmínil to, že jednou měli kačenku, která se nechtěla cachtat ve vodě. Měli kačenek spoustu, ale ta jedna do vody nikdy nechtěla. Až do doby, kdy vyrostla a skončila na pekáči, se nikdy nevykoupala.

Nemůžeme se dočkat jara

27. února 2013 v 22:17 | kajan |  ZAHRADA
Složily jsme s Aywy lavinové speciální zkoušky a už nechci sníh ani vidět. Sice ho letos moc nebylo, ale stejně. Už se těším na jaro. Všude kolem nás se to na jaro chystá. Za krátko budu moci vystrčit králíky z prádelny (už se těšíme až se to tam uvolní), přesunout kytky do oken a začít pracovat na plotu kolem jezírka (jak je bahno, půjde dobře zakopávat) a možná i nějakém větším, kterým bychom vymezili drůbeži trochu méně prostoru. Slepičky začínají býti totiž dost oprsklé. Občas se nějaká hybridka pokouší nastartovat auto (proč jinak by seděla za volantem, že :-). Ale máme je rádi - a hlavně jejich vajíčka. Jsou nádherně bílá a stále větší a větší. Dnes bylo jedno velikosti takřka pštrosí. Máme celkem 6 až 10 vajíček denně! Začínáme střádat vajíčka antverpských vousáčů, Dan domluvil jejich vylíhnutí u známého v líhni. Za měsíc by tady mohlo být nějaké to kuřátko! A holoubátko a třeba i kachňátko - uvidíme. Možná už zítra na zahradě budu něco málo moci udělat (kromě obvyklé údržby, samozřejmě).
Začínám i zapisovat, co vše nás v létě čeká. Po dvou letech rekonstrukcí bude toto léto snad pohodovější a klidnější (sice mne pravděpodobně čeká rekonstrukce v práci, ale na to raději nemyslím).
Super je, že nám vydrželo dřevo, tedy parkety, které jsme vloni poměrně levně koupili a během dvou týdnů naložili, vyložili a odnosili do sklepa. Čili jsme letos měli topení dřevem relativně levné. V létě a na podzim nás čeká řezání toho, co nám schne za domem. A stavění další skalky. A sázení dalšího živého plotu. A návštěva švagrové a synovečků z Belgie. Jú, už aby to bylo.

Sangie beze mne

24. února 2013 v 23:29 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Sangie (a také Mia a Koral.. i kozy...) zůstali doma, když jsme jeli na druhou půlku zimního výcviku. Samozřejmě jsem hodně váhala, zda Sangie vzít nebo ne. Ale byla po očkování, Joel byl ochoten se jí doma věnovat a psi na výcviku jsou mimo výcvik skoro stále v autech (nesmějí do budovy). No a vzhledem k tomu, že ona by stejně necvičila, tak jsem se domluvili, že jí doma bude lépe. Ale moc se nám po sobě stýskalo. Na druhou stranu - Dan se jí věnoval, i s ní byl na cvičáku a všichni je prý chválili a to uvítání bylo nádherné!

A pak málem spadla ze schodů, jak za mnou utíkala, když si pozdě všimla, že jdu jinam...

No a teď všechny moje tři psice leží kolem mne a spinkají a každá se mne malilinko dotýká.

Aywy složila ZLP C

24. února 2013 v 19:27 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
O víkendu Aywy složila speciální zkoušku lavinových prací C. Máme radost :-). Hlavně z toho, že uspěli všichni tři psovodi a psi z naší brigády, kteří na ni nastoupili.


V prvním, denním, speciálu byly dva vzorky, ve druhém, nočním, jeden. Pan rozhodčí J. Sedlákem. Spousty hlubokého prašanu. Spíše bezvětří. Mráz. Nastupovaly jsme do terénu jako druhé.

Bodová ztráta za práci s vysílačkou (ve druhém speciálu se mi nějak nepodařilo ohlásit do vysílačky první radostný výkřik "Hlásím nález!" Ať jsem čudlík mačkala, jak jsem mačkala, nedařilo se.. Nervozita nebo co ... Asi až na popáté jsem uspěla. No technika je technika.

Velkou radost jsem měla hlavně z prvního vzorku, který Aywy nejen vyhrabala, ale také zuřivě vyštěkala. U dalších dvou více hrabala, než štěkala. Ale u každého si blafla. A hlavně bylo jasné, že má nález z polohy těla a hrabání. Jsem moc spokojená, jak si vylepšila oznamování nálezu!

Jak hospodaříme

19. února 2013 v 22:30 | kajan |  Jiná zvířátka
Po několika týdnech musím zase přiznat, že naše hospodářství má úspěch. Každý den máme 7 vajíček. Tzn. že nemusíme vajíčka vůbec kupovat a 1 - 2 x týdně můžeme někoho obdarovat výbornými domácími vajíčky se žlutými žloutky. Do toho máme denně 1,5 až 2,5 litrů mléka. Děláme každý třetí den sýr. Vynikající. A denně hrnek kefíru, také lahodného.

Žel zdá se, že druhá králice není březí, jen tlustá (není čistokrevná, tak více vyrostla). Stejně jako kočka Pomnněka, která je tak tlustá, že jsem myslela, že porodí před vánoci. Ale je to jen špíček. A zřejmě také nebude březí hnědá koza, kterou jsme jako březí koupili. Hmm, celou zimu jí vykrmujeme, poskytujeme šetrnou péči a ono asi nic. A kůzle nám nevyrostlo - je zakrslé, nebudeme ji moci v budoucnu dojit.

Úspěchy máme tedy hlavně s drůbeží. U té určitě zůstaneme už napořád.

Socializace v Praze

19. února 2013 v 22:06 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V pondělí jsem vyrazili do Prahy za doktory. Za dětskou a naším veterinářem. Děti u dětské se chovaly vzorně, jako vždy. Sangie se chovala způsobně. Dokonce se šla přivítat s paní doktorkou. Orfi trochu jančila. Všichni dostali pigáro a šly jsme na socializační procházku do Čimičáku. Lidi, psi, jedna paní si Sangie podrbala, její bíglice očuchala... super. Jsou o opravdu zcela jiné podmínky, než u nás. Je zdravé to občas zakusit. Žel nikdo ze starých známých nebyl venku.


Sangie a didaktická hra

16. února 2013 v 22:02 | kajan |  Kanaanka Sangie
Sangie poprvé u hry pro psy (věk 2,5 měsíce). Je vidět, že dobře pochopila princip didaktické pomůcky, ale jak se ukázalo - nežere aidam.

Procházka ve stepi v Milovicích

15. února 2013 v 20:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Celé odpoledne jsme s Kubíkem a čtyřmi psicemi brouzdali stepí. Mybrouzdali, psice šíleně běhaly. Aywy s Kubíkem a tato trojka společně.


Sangie to na stepi moc slušelo - ale taky jsem se musela stále rozhlížet, kde je. Má krycí zbarvení nebo co..







.. mrzuté je, že jsem si popletla časy a dny a teprve večer jsem zjistila, že není čtvrtek, ale že je již pátek, utekl mi tréning agility a také mám v psaní další zpoždění... takže místo odpočinku po procházce, deprese z toho, že jsem trubka a taky z toho, jak to vše stihnout napsat...

Jediné, co mne blaží je, že si to Kuba moc užil!


Valentýnská procházka se Sangie

14. února 2013 v 16:31 | kajan |  Kanaanka Sangie
Dnes jsme vzali Sangii do města na procházku. Již s námi ve městě byla, ale nikdy nebylo na ulicích tolik lidí, jako dnes, na Valentina. Bylo to proto pro ni mírně stresující a hodně užitečné.


Na vše, co ještě neznala se musela pořádně podívat, čili jsme se často zastavovali a Sangie čučela. Na dítě na hrkadle, na opilého pána, který se vypotácel ze dveří hospody... na jednu paní s bílou čepicí, která šla po chodníku na druhé straně silnice (mezi nimi proběhla nějaká jiskra nebo co, protože paní přešla a šla se s ní seznámit... pocity Sangie byly rozporuplné, očividně se jí paní moc líbila, na druhou stranu byla paní trochu hrrr, Sangie by chtěla doteky od ní až po delší chvilce, ale vydržela to hrr laskání chviličku (pak jsem se rozloučila), byť se pak musela Sanginka dosti otřepávat, myslím, že jí to prospělo a neuškodilo).... U řeznictví se její dosud podezdřívavý a nejistý výraz zcela změnil - nasávala pach ze škvír kolem výlohy a zdálo se nám, že zde pochopila, že ve městě mohou být i příjemné věci!

Před prvním obchodem seděla pár minutek přivázaná. Byla trochu překvapená, ale mé návraty s pamlsky ji uklidnily. Před lékárnou ji podržel Joel. V podchodu u Vietnamců šla s námi nakupovat, chovala se naprosto vhodně, když Joel zkoušel bundy, boty. K mému překvapení nevyštěkala majitele obchodu, který se kolem nás majetnicky prodral za pultík k manželce.

V papírnictví prodává naše kamarádka, tam jsem se zdrželi, byla podrbkána a obdivována. Jak prý je velká! Jakou má hezkou barvu apod., srdečné přijetí ji očividně potěšilo... pak se rozvalila vprostředku obchůdku na podlahu a zatímco kolem ní šlapali lidi s dětmi, které kupovali masky na zítřejší karneval, spala. Musela jsem ji odstrčit, aby mohli projít.

Mrzuté bylo, že nemohla do cukrárny - venkovní posezení bylo složeno :-(. Čekala chudinka celkem trpělivě venku, než jsme spořádali dortíky. Ovšem, ýe jsme na ni koukali stále z okna. Žel hned na začátku se na ni vrhnul přiopilý pán a chvilku ji obtěžoval (samozřejmě jsem vstala a on, jak mne viděl, odešel). Mezitím ovšem Sangie napnula vodítko (směrem od něho) a strašlivě se naježila. Nikdy jsem ji ještě neviděla naježenou. Nikdy jsem neviděla takhle strašlivě naježeného psa! Představte si její hladká záda a na nich stojící pruh srsti, která je tmavší a temnější a vysoká tak 5-8 cm. No jako hřbet draka! Také se jí naježil trochu límec, ale ten pruh mne tedy dostal. Pán odkráčel, nevím, zda se lekl více jí bnebo mne, další incident nebyl. Ostatní lidé kolem ní chodili bez snahy ji obtěžovat. A Sangie se po chvilce stočila do sněhu a odpočívala v roztomilém klubíčku s ocasem pod čumákem. Joel řekl, že vypadá a chová se jako pravý pes z pouště.
Cestou zpět táhla na vodítku, těšilo ji, že jdeme domů. Za nádražím už běžela na volno a vhodně se vyhýbala davům lidí, kteří šly z vlaku. Podezdřelého pána obešla obloukem, děti rovně. Od hovínka se nechala odlákat na pamlsky. A doma vůbec nechtěla do tepla spinkat, ale zůstala na zahradě okousávat velkou morkovou kost, co jsem jí koupila.


Teprve po další půldruhé hodině přišla domů a přiběhla mne pozdravit. Při pusince jsem si všimla, že je částečně přezubené - řezáky 6 + 6, zatím to vypadá na klasické nůžky..

Aywy - noční Ctréning

14. února 2013 v 12:12 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Napadla trochu sněhu, tak se podařilo založit vzorky a udělat noční C tréning. Založeno 6 hodin. V rušné ulici, ve sněhu vedle chodníku. Tři vzorky.
První nalezen a označen perfektně! Chytila pach (zeshora na smrcích, vyčuchala, vyštěkala a našla). Druhý vzorek: chytla pach (na japonské vrbě), poznala jsem to na ní, cca 2 m od vzorku, strašně dlouho brala pach z výšky, ale neštěkala, dohledávala zdroj .. jenže nijak dobře, až při třetí návštěvě místa se povedlo (žel se ke krabičce s vzorkem dohrabala a aportovala ji místo štěkání :-(.
Třetí vzorek - zase chytila vysoko pach (na zdi domu, u okapové roury), neštěkala, opět dlouho dohledávala zdroj. Vlastně ho nenašla, protože jsme začalay pochybovat, zda vzorek zůstal na místě (bylo uložen ve sněhu mezi chodníkem a autem, co mezitím přijelo, zašlapaný..).

Pokud bych měla označit nálezy na zákaldě jejícho chování, tak bych je všechny označila správně, s tolerancí cca 2 m. Problém ke zkouškám je ten, že neštěká, dokud není přímo u zdroje pachu a pokud je u zdroje pachu a je možné hrabat, tak hrabe. Štěká většinou teprve, když přesně ví, kde je zdroj pachu a když není možné se k vzorku dostat bílž. Vlastně používá štěkání jako signál "otevři mi už ty dveře". Jasně, štěkání pro zkoušky ani praxi nezbytné. Ale lépe to vypadá... a je to praktické, když je pes daleko, kam člověk nedohlédne.

Ke zkoušce musím vymyslet techniku, jak značit místa, kde Aywy dobírá pach, ale nedohledala či nedohrabala se až přímo k vzorku... (napadá mne: třeba zapíchnutím hůky?) - kam se vrátit při dalším heldání...

Nemám problém lokalizovat nález dle jejího projevu. Jenže na Czkoušce v srpnu mi jeden nález Aywy nedohledala přesně a nebyl mi uznán, protože jsem nález rozhodčímu nahlásila v době, kdy ona zrovna "neznačila" - po té, co jsem viděla že nedohledá zdroj a blížil se konec limitu... a věděla jsem že je to někde mezi dvěma místy, kde brala pach (bylo - v rouře zakopané v zemi - brala pach na jejích koncích :-). Do praxe super, zkoušku nemáme. Nerada bych si situaci "nález ale špatně označený" zopakovala.... tak to musím nějak vykoumat.

Petice za záchranu dinga

13. února 2013 v 21:42 | kajan
"Jsem žena Malayingapa z národa Barkindji. Můj totem je Kali (dingo). Pokud můj totem zemře, nebudeme již míti vidění a vize. Dingo není jen pes, ale je neoddělitelnou součástí naší kultury. Děkuji!"

Doufám, že to citát vysvětluje, proč máme pocit, že je záchrana dinga důležitá. Vzpomínáme nejen psy dingo, ale také lidi, kteří po tisíce let chodili s nimi klidně a šťastně po jedné zemi, respektovali se navzájem.

Prosím podepište petici, děkujeme!

(přeloženo z internetu)

Korálkovi je pět let! Gratulujeme!

11. února 2013 v 21:48 | kajan |  Koral - velký přítel
Dnes je Korálkovi 5 let! Je to možné?!

Ještě nedávno to byl drobeček:


A to bylo štěstí, když jsme si ho odnášeli domů.

Díky Bohu, je zdravý a v kondici. Je to náš mazlíček, miláček, rozumbrada a ztřeštěnec (to když je tenisák venku z kapsy). Snad i on má s námi hezký život, jako my s ním. Když nic jiného, asi nemá každý pes svou vlastní noru. Koral je jejím šťastným vlastníkem. A není sobecký, rád ji půjčuje ostatním.


Tatínek krásných tří vrhů. Skvělý parťák Dana i Lenky i nás ostatních.

Setkání v poušti

11. února 2013 v 20:35 | E. Hniličková
Zde je odkaz na článek

Setkání s kanaánskými psy v Negevské poušti

od E. Hniličkové

Orfi na agility

11. února 2013 v 12:25 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
V neděli jsme byli opět na agility. Celkem asi čtvrtý tréning po zranění packy. Orfi mi udělala ohromnou radost. Zvládla celou řadu, 10 snad i více, překážek za sebou. Byť nepodstoupila intenzivní a "promakaný" tréning za drahé peníze, jako Aywy, tak běhá stejně dobře. Ba lépe. Ano, neumí rozlišovat, nemá nacvičené krátké obloučky a další detaily, ale intuitivně pokračuje - a zdá se mi, že správným směrem. Výhodou je, že je na sebe totiž dosti opatrná, takže neshazuje. Skočku shodila jednou (na podzim), pak asi dva týdny odmítala vůbec skákat, no a teď skáče a neshazuje. Je rychlá, má v pořádku klouby (nulky na kyčlích i loktech) pružná a moc jí to baví. Tak uvidíme, jak budeme pokračovat. Máme i nějaké domácí úkoly a v dubnu jdeme na první sranda závod.

Kristián

11. února 2013 v 11:36 | kajan |  AAA/AAE intervence
Kristián je Kubův velký kamarád. Už řadu let. Po našem přestěhování se navštěvují, hlavně o víkendech či prázdninách. Když k nám přijel Kristián poprvé, strašně se bál psů. On a trochu i jeho maminka. To bylo ještě v Praze (tři psi). Takže jsem všechny psy pochytala a zavřela, dokud neodjel. Ale domluvila jsem se s ním - on je velice chytrý - že na jeho strachu budeme pracovat. Při další návštěvě sám mluvil o tom, že budeme pracovat na jeho strachu. A přál si pustit Miu (našeho nejmenšího psa) a opatrně si s ní pohrál. Po chvíli zatoužil po Korálkovi (si pro jeho jméno a taky se odvážil s ním navazovat kontakt. A tak to šlo dál. Při čtvrté nebo páte návštěvě jsem už psy zavírat nemusela. Pak stěhování, další pejsci, které si Kristiánek hned oblíbil. Teď byl u nás zase na víkendu. Cestou na nádraží, kde si ho jeho maminka vyzvedávala, jsme měli spoustu času si povídat. Povídali jsme si o psech. Kristián se stále ptal: "Který je nejstarší?", "Který je nejtěžší?", "Který je nejlehčí?", "Který je největší lenoch?" a tak dál. Vytvořil asi 50 otázek. Pak jsem už otázek měla dost, tak jsem mu řekla, že mu nebudu odpovídat, dokud si neověřím, že si pamatuje odpovědi. A začala jsem já: "Který je nejstarší?", "Který je nejmladší?", "Jkaé plemeno je ORfi?" atd. Kristián všechno věděl! Když si vzpomenu, na ten jeho zoufalý strach před lety... je to trochu neuvěřitelné, ne?

Baffinčino ráno

11. února 2013 v 11:28 | kajan |  Blessed BAFFI Stortytelling
Dnes ráno měla Baffi nějakou vítací náladu. Nebo jsem ji chytila v její každodenní vítací náladě? Nevím. Rozhdoně vím, že pesani mají své rituály. A že uvítací rituál je zde každé ráno a také po každém probuzení a při příchodu a prostě při mnoha dalších příležitostech. Pejsci se zdraví rádi. Možná bychom si z nich měli vzít mi lidé ponaučení.

Nějak jsem dnes v noci špastně spala, ráno jsem nemohla vylézt z postele, takže jsem si užívala dne, kdy mám práci doma, ale nemusím ke zvířátkům, a můžu si vstávání odložit. Snídaně v houpacím křesle v kuchyni a pozorování pejsků.

Baffi nadšeně letěla pozdravit Aywy. Aywy ležela u mých nohou, vůbec se nepohnula, jen zvedla pysky a vrčela. Baffi jí je řádně olizovala, ale na celém jejím štíhlém tělíčku bylo vidět to veliké zklamání. Po chvilce zkusila Miu. Mia ležela na lavici u kamen zahrabaná pod bundu a rohodně nechtěla být rušena - hystericky ji seřvala. Baffi nešťastně odchytila Sangie. Společně se s nadšením chvíli okusovaly. Pak se Baffi radostně přivítala i s Orfi a pak si nadběhla ke mně, když jsem se zvedla a šla konečně pracovat k počítači. Totálně mi zablokovala schody a nedalo se nic dělat, musela jsem se s ní řádně a dlouho podrbkat.

Výcvikový víkend

11. února 2013 v 11:22 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Opět o víkendu těžíme z toho, že bydlíme tak blízko cvičáku. V sobotu i v neděli jsme cvičili. Já vždy se všema třema holkama. V sobotu Aywy a Orfi poslušnost, Sangie socializace a krátké sekvence poslušnosti v rušném prostředí, Orfi také obrany. V neděli Orfi agility, Aywy a Sangie socializace. Sangie opět s kraťoučkými prvky výcviku.

Dan mi v neděli večer ještě stihl založit Cvzorky, Aywy tedy ještě měla po tmě vyhledávání.

Tonda byl s Bessi s námi v neděli (v sobotu musel do práce), Dan s Korálkem, Ester s Baffi byli s námi v sobotu.
Bessi i Baffi fungují na cvičáku s lidmi i se psy. Dokonce už psychicky zvládly agiliťácké puštění na volno všech před výcvikem.

Mám ze všech pesánků takovou radost!! A nejen já, ale i Kubík a dokonce i jeho kamarád Kristián, který s ním strávil u nás celý víkend.

O kanaánských psech v ruštině

3. února 2013 v 21:57 | kajan
Zde je možné shlédnout film o kanaánksých psech v ruštině.



http://www.youtube.com/watch?v=PkHilwBxzWo

Dotaz Natálie a odpověď

3. února 2013 v 20:20 | kajan
můžu se zeptat náš pes když je na řemínku tak vyjíždí na psy ale když ho pustím na volno tak je v pohodě a hraje si s nimi jak ho to mám odnaučit???

Děkujeme za dotaz, podělíme se o to, co víme. Rozhodně to nemusí být dokonalé a vždy funkční - člověk se stále učí...

To, co popisujete, dělá hodně psů. I někteří naši to dělali (a štěňátka dělají).

Myslím si, že je to proto, že jednak vědí, že nebudou moci utéct, kdyby se hra zvrtla, a roli hraje také to, že jste s nimi - někteří psi chtějí pána bránit, většina to ale dělá ze strachu z páníčkovi reakce, dobře si pamatuje, že ve stejné situaci od něj dostala vynadáno...

Strach je dobré eliminovat. Psí řeč není ale není dobré potlačovat.

Jak eliminovat strach? Asi na každého psa platí něco jiného. Já bych se s domluvila s majitelem psa, se kterým je ten můj na volno v naprosté pohodě, a postupně na tom pracovala. Cílem by bylo, aby se nezubil na psy, které zná a má je rád.

Naši psi tohle cenění vždy dělali ze strachu, proto bych je za to netrestala (nenadávala jim, necukala vodítkem, nebila - nic), ale snažila se jejich strach z dané situace mírnit. Např. bych si (se psem na vodítku) sedla si na zem a když by ten druhý pes přišel blíž, tak bych svého psa konejšila (konejšivé signály - zívání, jemné doteky z boku, tichá konejšivá řeč) a střídavě hladila oba dva.

Ovšem druhého psa bych hladila tak šikovně, aby se nedostal k mému psu (na vodítku) příliš blízko. Nejlepší by bylo, kdyby se setkali někde veprostřed a oba mohli couvnout na území, kam za nimi ten druhý nebude moci jít, a potkávali se veprostřed. (Pes na konci vodítka se cítí a chová podobně jako pes zahnaný do kouta.) Vše musí probíhat v pohodě, náznaky zubení přejít klidně, popř. z toho udělat takovou trochu legraci. Ale žádné velké emoce. Křik a hněv páníčka vystrašného psa totiž vystraší ještě více a příště se bude o to více zubit. Pokud hrozí rizikou kousnutí, tak náhubek. A útok zase komentovat s klidem ("Co blázníš? Nic se neděje.."). Opravdu to zabírá.

Také si sedám u plotů, kolem kterých pravidleně chodíme (někteří naši psi běhají k plotu a štěkají na psy sousedů za ním). Sednu si k plotu a mírně hovořím a oba uklidňuji. Samozřejmě - na druhé straně plotu musí být spřízněný pes známých sousedů. Stačilo to dvakrát či třikrát a při další procházce už je klid - třeba se pozdraví, ale neútočí na sebe přes plot.

A stejně tak to dělám s kočkami, s drůbeží a dalšími tvory, se kterými musí být naši pejsci v kontaktu bez kousání a konfliktů.

Moc důležité je, aby pes věděl, že páníček nikdy nedopustí situaci, že by byl pes ohrožen (nebo se ohrožen cítil). To jsme, např. s Korálkem strašně zanedbali. Několikrát ho napadl pes. A my do poslední chvíle doufali, že si to ten pes ještě rozmyslí, že na poslední chvíli odběhne za páníčkem, který ho tak intenzivně volá apod. Obvykle Korálek reagoval na zavolání, otočil se k psovi zády, a pes, na kterého majitelé křičeli, kousl Korálka do zadku... Po ataku dvou vlkodavů (oni na volno, Koral na vodítku) jsme léčili rány několik měsíců. Od té doby je Korálek k větším psům nedůvěřivý. Když se na něj řítí nějaký velký pes, tak čeká útok, už by se k němu zády neotočil. Proto si teď vždy stoupáme mezi něj a cizí psy k němu nepustíme, dokud se nepřesvědčíme, že mají dobré úmysly a jsou ovladatelní. Což je žel vyjímka. Naučili jsme se i kopnout, když se nenechají jinak zahnat.

S Orfi jsem si - když byla štěňátko - dávala velice dobrý pozor, aby jí hra s cizím psem byla vždy příjemná. Jakmile jsem začala mít jen maličko pocit, že je toho na ni už moc, že začíná být unavená apod., tak jsem si ji zavolala a druhého psa už k ní nepustila a odvedla si ji někam jinam a tam jsem si sní pohrála. Cizímu psovi jsem tedy nikdy nedovolila ani příliš divokou hru, která by Orfi začínala již být nepříjemná.

Orfi vychází se psy opravdu dobře. Ale, několikrát se stalo, jsem jí šla pomoci vyřešit situaci, kterou jsem vyhodnotila jako rizikovou či těžkou. V jedné skupině psů, když psi běhají po práci na volno, se k ní opakovaně vrací jistá fena (doprovázena ještě dvěma kámočkami) a "vytahuje" (či "vytahují" se) na Orfi. Je to taková namyšlená sebevědomá mladá dáma a chce Orfince ukázat, že ona je někdo a Orfinka že na ni nemá. Dělá to opakovaně a vždy s doprovodem. Řeším to tak, že si stoupnu před Orfinku, koukám cizí fence do očí a nepustím ji k ní.

Kdyby byly jen ve dvou, Orfi a ona, tak bych to - když je Orfi dospělá - asi neřešila, ale když je to 3 : 1, tak tomu volný průběh nemůžu a nechci nechat. Možná by to dopadlo dobře. Možná by se servaly a co by se stalo s Orfinčinou vstřícnou povahou pak?

Základní pro nás bylo si uvědomit, že náš pejsek se nemusí kamarádit s každým!

Každý pes má vlastní osobnost a má nárok ji mít takovou, jakou ji má. Ne každý má takovou povahu, jako Orfi. K její povaze samozřejmě přispělo naše poučení z udělaných chyb a také to, že vyrostla ve smečce a měla dost příležitostí naučit se psí řeč.

Aywy má jinou povahu. Je to workoholik a když ji psi zdržují od práce (nebo, když si Aywy myslí, že ji psi zdržují od práce), odhání je.

Aywy má některé psy ráda, ale o cizí psy se nezajímá. Nechce je. Pro ni není odměnou možnost běhat na volno s ostatními psy po tréninku. Pro ni je to jako za trest. Když jsem přišla na to, že se Aywy cítí v takových situacích špatně, tak jsem ji začala schovávat třeba do auta.

Na druhou stranu je Aywy velice šikovná. Například v sobotu na cvičáku na Korálka vyletěl (utekl z odložení) mladý švýcarský bílý ovčák. Jestli měl dobré či nedbré úmysly, těžko říci, ale Korálek se lekl a byl by se bránil. Aywy to viděla a okamžitě zareagovala - utekla mi od nohy a postavila se mezi oba psy, cenila se na cizího. A prostě ho ke Korálkovi nepustila, i když ji chtěl obejít, tak ho uhlídala. Zabránila hrozícímu konfliktu chytrou spontánní reakcí a právě tím "nechtěným" ceněním zubů.

Někdy je cenění zubů vlastně skvělá řeč. Pes tím říká "tohle už nechci, přestaň!" Je to mnohem lepší, než kdyby pes kousl, ne?

Dnes vím, že i pohodářka Orfi by se mohla začít prát, kdyby získala špatnou zkušenost. Čili kontakty našich psů s jinými psy je vždy potřeba kontrolovat, hlavně s těmi neznámými.