Kanaánský pes - tajuplné poselství Beduínů a dějin

2. ledna 2013 v 22:36 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Kanaánský pes - tajuplné poselství Beduínů a dějin
Kateřina Jančaříková

Vezměte na okraj útesu borderkolii a kanaánského psa Když řeknete: "Skoč! či Vpřed!" borderkolii skočí a se submisivní chutí. A také s touhou být první a nejlepší.
Když totéž řeknete kanaánskému psu, tak se na vás podívá a očima řekne: "Až po Tobě!"
(upraveno dle výroku Myrny Shiboleth).

A shodou okolností: toto je pF 2013 Myrny Shiboleth z jejího Faceboku. Jeden se musí ptát: "A kde je Myrna? Má všechny kosti celé?"

Photo: Myrna Shiboleth, Facebook pages.


Charakteristika plemene
Kanaánský pes je skutečně zajímavý. (Alespoň já jsem jím uchvácená řadu let. Snila jsem o něm, ale nikdy mne nenapadlo, že se tento sen může stát někdy v mém životě skutečností... a nyní mám Sangie!)


Je to plemeno uznané FCI (od roku 1966) a zároveň stále žijící v divokých smečkách. V současné době je to jediné plemeno psa, které je domestikované a zároveň volně žijící v přírodě. Návštěvníci Izraele, když mají dost štěstí a odhodlání, mohou divoké toulavé párijské psy vidět! Kanaánští psi žijí totiž dosud svobodně či ve více méně svobodném soužití s Beduíny v nezastavěných oblastech v dnešním státě Izrael, dříve v oblasti Kanaán, podle které také dostali jméno. (Je to neuvěřitelné, že jeden zároveň v mém obýváku sedí v pozici, kterou odměňuji, a trpělivě čeká na pamlsek). I dnes je dovoleno psy s průkazem původu krýt (samozřejmě vybranými) divokými psy z této oblasti! Zde si můžete prohlédnou fotografie z expedice za novou krví chovatelky Myrny Shiboleth z roku 2007. Je tam vidět i odchycené a posléze do chovu zařazené štěně Kanaánského psa (http://www.netivhaayitcollies.com/shaarhagai-canaandogs/id102.html). Stejně tak z volné přírody pochází krémový pradědeček naší Sangie pes Bayud Bedoi me Tel Arad. O tom, jak to bylo, se můžete dočíst zde (včetně fotografií z roku 2001, kdy ho za pomoci Beduínů naložili do přepravky - divokého psa -sic!).

A zde je standard plemene http://www.netivhaayitcollies.com/shaarhagai-canaandogs/id10.html. Ve standardu je celkem vše potřebné. Zde chci vyzdvihnout jen jejich zdraví, nenáročnost, schopnost odolávat klimatickým výkyvům, lásku a citlivost k dětem a zachování psí přirozené komunikace.

Dobré a špatné časy Kanaánského psa
Kanaánští psi přežili - často bez pomoci člověka - staletí, vlastně tisíciletí - a celou řadu období pro ně katastrofálních. Je fascinující, jak se vždy dokázali včas přizpůsobit a počkat někde ve skrytu na lepší časy.


Je tímto úkrytem i můj obývák?


Takové lepší časy zažívali prý 2 000 let před naším letopočtem, kdy kanaánské psy (samozřejmě to tehdy nebylo uznané plemeno, čili správnější je napsat "psy velice blízké dnešním Kanaánským psům" - budu to rozlišovat velkým/malým K/k) chovali izraelští a judští králové. Ti si jich zřejmě velice považovali, protože archeologové objevili z té doby i hroby těchto psů (v Aškelonu je takových hrobů 700, všichni psi jsou v nich uloženi ve stejné pohřební pozici). Byli to právě psi kanaánští, kteří roznesli a sežrali ostatky těla královny Jezábel. (Ano, před tím, než jsem si Sangie vzala, zalistovala jsem v Bibli: psi ji nezabili, jen se postarali o její ostatky). A ještě před Jezábel najdeme v Bibli muže se jménem Pes (Kaleb), výslovnost nechť nikoho nemate, znak "ב" se v hebrejšině čte buď B nebo V. Tak se jmenoval první Izraelec, které vstoupil do země zaslíbené. A zároveň má toto slovo ještě jeden význam: srdce. (Možná proto, že psi měli a mají velké srdce a umí milovat bez podmínek. Snad to bude stejně i se Sangie. Proč by nemělo, když se psem myslel pes kanaánský?)

Špatné časy kanaáncům nastaly, když Blízký východ osídlily arabské kmeny. Vztah Arabů ke psům není příznivý (snad vyjma chrtů). Kanaánští psi ale přežili i bez ochrany královského dvora - přešli (obdobně jako australský pes dingo) na párijský, divoký styl života. Přesto však zůstali psy, nezdivočeli, a když se naskytla příležitost, přidávali se k lidem. Kočujícím Beduínům pomáhali hlídat stáda a stany, hráli si s jejich dětmi a s Beduíny stále mnozí tzv. "divocí psi" vlastně žijí.

Ke konci 19. století začala první vlna aliji - do Palestiny a Kanaánu přicházejí Židé z celého světa, aby v tvrdých životních podmínkách a ohroženi útoky Arabů a konflikty s Angličany začali nové životy. Mnoho Židů přišlo ze států bývalé Rakousko-Uherské monarchie a s sebou si přivezli služební psy - německé ovčáky a boxery, aby jim pomohli hlídat domovy, pole a sila před ataky nepřátel i před zvěří. Jenže tato - v Evropě tak užitečná plemena - v drsném klimatu pouští a polopouští nemohla pořádně pracovat. Psi z Evropy se zde nesovědčili, nepodávali v horku výkony. A také jejich život se radikálně zkrátil - zdraví bylo zakrátko podlomeno klimatem a cizopasníky. Bylo to velice tristní, protože bez psů nešlo uhlídat v potu a v nesnesitelných podmínkách nově založených kibuců tu trochu úrody, kterou si přistěhovalci vypěstovali. Hagana (Jewish Defense Forces) proto "psí otázku" řešila. Její velitelé požádali profesora Rudolpha Menzela, aby pomohl. Ten se s manželkou přištěhoval do Izraele z Vídně ve dvacátých letech 20. století.
Rudolfinu Mencelovou, kynoložku a chovatelku boxerů, napadlo vyšlechtit nové, odolné plemeno, křížením evropských služebních plemen s místními psy či alespoň najít nejvhodnější křížence F1 generace. Cílem bylo nakombinovat pracovitost evropských psů se schopností přežít v místních podmínkách, kterou očividně mají místní divocí psi. Za tímto účelem získala od Beduínů několik psů. Několik psů odchytila a ochočila. A byla jimi okamžitě fascinovaná!

"Jak je možné, že psi odchycení z přírody si tak rychle zvykali na soužití s člověkem?
Jak je možné, že se je tak rychle podařilo ochočit?
Jak je možné, že se původně divocí psi dali tak dobře vycvičit?
Stal se snad zázrak?" ptala se.

Ať to bylo jakkoli, pro kibucníky to byl zázrak, velký zázrak (nes gadol)! Zakrátko totiž Rudolfina Menzelová pochopila, že není třeba psy křížit, ale že odolné a pro výcvik vhodné plemeno psa již existuje! A má ho na dosah!
(Více viz Počátky organizovaného chovu Kanaánského psa).
A kanaánským psům začaly lepší časy! Kibucníci si jich vážili a začali je chovat, množit a využívat k nejrůznějším účelům. Kanaánští psi byli využíváni jako služební psi Hagany - na hlídkách a při stopování. Kanaánští psi byli jako jedni z prvních na světě vycvičeni pro detekování min a výbušnin. V roce 1953 se prof. Rudolph Menzel se zapojil do přípravy vodících psů pro nevidomé Izraelce, několik psů se vycvičit povedlo (ale vzhledem k jejich nízké kohoutkové výšce, byli použiti pro nevidomé děti, ne pro dospělé).

Přesto stále zůstával velký počet psů v přírodě. Těmto páriům nastalo další období hrůzy v 80. letech 20. století, kdy v Izraeli mezi divokými zvířaty vypukla epidemie vztekliny (i dnes je lidem, kteří chtějí déle pobývat v Izraeli, zvláště v odlehlejších oblastech, doporučováno očkování proti vzteklině). Strach z epidemie byl tak velký, že se se izraelská vláda rozhodla vyhubit všechny volně žijící psy. Najatí lovci pronásledovali ve vrtulnících divoké psy a stříleli je. Jenže psi se zakrátko naučili utíkat do úkrytů vždy, když uslyšeli z dálky zvuk vrtulníku. Naštěstí se tedy vyhubit divoké kanaánské párie nepodařilo! A nakonec se mezi nimi ani vzteklina nerozšířila tak, aby jejich populaci zdecimovala. Ve skutečnosti od roku 1948 do roku 2012 zahynulo z důvodu vztekliny v Izraeli 29 lidí, což je mnohem méně, než při dopravních nehodách... automobily nikdo nezakázal...lidé jsou někdy divní....

Dnes mají v Izraeli (ale vlastně po celém světě) divoká zvířata jiný problém - stále se zmenšuje území, na kterém by se mohla svobodně pohybovat. Ubývají plochy divoké přírody. Zvířata ztrácejí prostor, ve kterém by mohla bez strachu před lidmi a jejich aktivitami žít a rozmnožovat se. Divocí kanaanští psi si i s touto tristní situací dokázali poradit: našli nový azyl. Většina divokých kanaánských psů žije uprostřed minových polí, která zaujímají velké plochy na všech hranicích Izraele. Zdá se, že díky vynikajícímu čichu a inteligenci se kanaanští psi naučili bez nehod běhat, lovit, hrát si a také vychovávat mláďata mezi minami, aniž by je aktivovali.

Počátky organizovaného chovu Kanaánského psa
Na začátku 20. století založila kynoložka Rudolphina Menzel chovatelskou stanici s cílem chovu a výcviku místních psů, které nazvala Kelev Kanaan (pes kanaánský) na počest území, ve kterém psi přežili tisíciletí bez větších změn. V roce 1953 bylo toto plemeno uznáno Izraelským chovatelským klubem a v roce 1966 mezinárodní kynologickou organizací FCI.
Dnes je plemeno uznáváno snad všemi kynologickými kluby a společnostmi (FCI, KC, AKC, CKC) a šíří se z Izraele do celého světa, zvlášť do států, kde ocení služebního psa, který je odolný, snáší klimatické výkyvy, a kterého lze snadno cvičit.

Nejznámější izraelskou chovatelkou Kanaánského psa je Myrna Shiboleth. Kynoložka Myrna Shiboleth po té, co ve druhé vlně aliji přijela z Ameriky, založila v Izraeli chovatelskou stanici Shaar Hagai Kennels. Více než 40 let se věnovala Kanaánským psům - chovu, propagaci (importovala štěňata i dospělé psy do celého světa) a také ochraně divoce žijících psů. Sama o tom píše jako o velkém poslání, jakémsi kynologickém sionismu. O jejím vlastenectví svědčí mimo jiné i její příjmení - "shiboleth" (šibolet). Toto slovo je vlastně jazykolam. V knize Soudců v Bibli se dočteme, že ho dokázali vyslovit správně jen místní, Efratejší toto slovo vyslovit nedokázali (vyslovovali: sibolet) - a podle toho je na brodu přes Jorfán Jiftáhovi vojáci identifikovali a jako nepřátele zabili...

Zde je záznam pořadu o tomto plemeni v češtině: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/biblicti-kanaansti-psi-stekaji-ale-nekousou--1090956 + několik fotografií.

O svém životě se psy napsala Myrna Shiboleth knihu Tail´s from Shaar Hagai : A wild Life With Wildlife. Před několika lety musela Myrna Shiboleth domov opustit a chovatelské aktivity omezit, byť na internetu vyvěšené petici za záchranu stanice je přes 40.000 podpisů. Toto číslo je až neuvěřitelné, zvlášť když uvážíme, že samotných Kaaánských psů je ve světě 2 - 3 000 (stejně jako border kolií v ČR :-).

Od 60. letech 20. století začali být Kanaántí psi vyváženi do Evropy i Ameriky.
Do České republiky importovali první fenu Kanaánského psa manželé Eva a Antonín Hniličkovi z Francie na počátku roku 2008. Jim patří dík za velkou odvahu a průkopnictví. Dokázali s láskou přijmout zlatobílou fenku Chanyah de Solemel, která pocházela z masového odchovu, byla bázlivá, nedobře socializovaná, v klíčových stádiích vývoje zanedbávaná. A na podzim roku 2012 se v jejich CHS od Dvou cedrů narodil první vrh - čtyři feny a tři psy. (Prvorozené štěně, fenku, mi osud, hojně podporován mým skvělým manželem a vlastně celou rodinou, přidělil.) V současné době je na území ČR asi 5 kanaánských psů (po Chanyach byli importováni asi tři další) + Sangie + čtyři její dnes ještě volní sourozenci.

Využití Kanaánského psa
Kanaánští psi jsou využíváni v Izraeli jako psi strážní, policejní, záchranářští, vodící, canisterapeutičtí, jako hledači min a drog a samozřejmě i jako psi ovčáčtí. V Jižní Africe je využívá policie. Ve Spojených státech někteří kanaánci pracují u stád a ve Státech, v Německu i jinde začínají mít úspěchy v různých psích sportech (caniscross, agility, flyball). Ale naprostá většina evropských Kanaánských psů není cvičena, pouze vystavována, a je svými majiteli považovaná za obtížně cvičitelné.

Před dvěma lety (před pořízením Orfinky), když jsem uvažovala o záchranářsko/hlídacím psovi pro naše nehlídací borderky, jsem napsala osmi chovatelům Kanaánského psa z různých zemí (Polska, Ruska, Slovenska a Francie, aj.) a skoro všichni mi odpověděli a všichni odpovídali podobně: "Mí psi jsou chováni za účelem předvádění na výstavách, necvičím je a myslím, že ani cvičit nejdou, je to primitivní plemeno. Lze je využít tak leda na hlídání nebo snad ještě na caniscross."

(Po pravdě jejich odpovědi mne na dva roky od pořízení si Kanaánského psa odradily, nekoupila jsme si tedy, v ČR inzerovanou, červenobílou Vivu z Polska, i když jsem měla trochu cukání).

"Jak je možné, že tak široce využívaný pes v jedné zemi je ve druhé považován za "obtížně cvičitelného"?" ptám se.
"Jsou v Evropě psi jiných genů, než v Izraeli? Co děláme špatně, že se zde k práci nevyužíváme?"

Snad je to stylem chovu, který je většinou provozován? Tedy: velké chovatelské stanice, nedostatečná socializace v raném věku, pozdější odběr (často až po očkování proti vzteklině, po přezubení, po té, co má pes výstavní titul InterChampión a prodejní cena psa je mnohonásobně vyšší). Nebo to s nimi neumíme? Nebo se v evropském chovu ztratily nějaké alely s vlohou k pracovitosti? Nebo je to skutečně plemeno primitivní a cvičit s ním nejde? (Je to velká hádanka, rozhodně bych se chtěla pokusit o výcvik své fenky Kanaánského psa. Tak držte prosím palce! Jsem samozřejmě připravena ji mít ráda a poskytnout jí dobrý domov, i kdyby se ukázalo, že se k výcviku nehodí.)

Vliv Beduínů možná není doceněn!
Jak je to asi s těmi "divokými psy"? Kolik z nich asi není až tak divokých, jako beduínských? Beduíni jim dávají svobodu, kterou sami tak milují. Ale třeba se o ně zároveň nějak starají, třeba je nějak chovají... ?
Rudolphina Menzel "zázračně našla úžasné plemeno psa", ale co když na tvorbě plemene někdo cíleně pracoval? Co když Beduíni udělali chovateskou/šlechtitelskou práci? Je doceněn přínos Beduínů pro chov Kanaánského psa? Není to jen pýcha Evropanů, že je nechceme považovat za chovatele? A sebe, organizované v FCI či v jiných klubech, ano. Uměli bychom si připustit, že jsou lepšími chovateli, než my?
Zdá se mi, že jsou, vždyť (podle Myrny Shiboleth) Beduíni své psi nikdy neprodávají. Přátelé se neprodávají!!! Jsou ovšem ochotni je darovat, pokud to uznají za správné. A také jich spousty Rudolphině Menzel a později Myrně Shibolet a dalším zájemcům darovali! (Dědečkové naší Sangie "pochází z přírody", což se tedy zřejmě rovná tomu "byli beduíny darovány". Musím tedy být Beduínům vděčná za kousek z jejich daru a musím tento dar dobře užívat. Je to poselství z pouště - poselství o velkorysosti a o svobodě... Nesmím na to zapomenout, i když jsme samozřejmě Sangie koupili. A krátce před tím prodali odchovaná štěňata border kolií; cítím se teď hrozně... ovšem bez prodeje štěňat bychom si nemohli koupit Sangie... jiná kultura... ale ne lepší...).

Kanaánští psi a já
Sleduji toto plemeno dlouho. Ale - když jsem se zorienovala v chovatelských stanicích a systému chovu - přestala jsem si dělat naděje, že by se mi poštěstilo někdy Kanaánského psa získat. U nás totiž do začátku roku 2008 žádný Kanaánský pes nebyl. A o importu jsem přestala uvažovat, když jsem se podívala na několik webových stránek chovatelských stanic. Spousty psů, podmínky odchovů nedobré (masové odchovy), produkce mnoha vrhů ročně. Odchov štěňat v boxech bez řádné socializace. Uchovnění psi, ale i feny, často kolují mezi majitely chovatelských stanic atd. (O finanční stránce ani nepíšu - v Evropě se Kanaánští psi darem nedávají).

Sangie
Sangie je prvorozené štěně z prvního vrhu Kanaánského psa v ČR. Její oficiální jméno je Angie od Dvou cedrů. To "S" na začáku vzniklo ze slova "sand", její barva je totiž písková s bílou. Je to takový kompromis ze jména Sandy, které jsme vymysleli, a jména Angie, které vymysleli její chovatelé a které má zapsané v PP. Ačkoliv jsem od roku 2008 sledovala její maminku, první Kanaánku v ČR, a dopisovala si s paní Hniličkovou, málem jsem tento vrh propásla... jen shodou okolností (a samozřejmě díky velké zodpovědnosti chovatelům, kteří neprodali štěňata nevhodným zájemcům) jsem měla možnost si vybrat ze tří psů a dvou fen. Ale vlastně žádná možnost nebyla - pořídit si pejska tohoto náročného plemene jsem se bála. A z fenek? Angie si vybrala mne/nás a její sestřička Ava si vybrala "ne mne/nás" (po obě návštěvy zalezla a skoro se ani neukázala, vždy zalezla do nejzaššího koutku či za nohy chovatelů). Čili otázka byla zda Sangie nebo žádný Kanaánec (a už pak nikdy, protože příležitost dostat socializované štěně byla jedinečná a není jasné, zda se bude opakovat). Bylo to těžké rozhodování a nakonec jsem řekla "NE, protože již máme doma dost psů, a zrovna dvě štěňata." Jenže manžel se rozhodl jinak a místo domů, namířil pro štěně a koupil mi ho. Co na to říci? Nemá náhodou mezi předky nějakého Beduína?
Nyní máme Sangie doma čtvrtý den a jsme všichni odhodláni ji poskytnout dobrý domov, ať bude jakákoli. I kdyby byla příliš svá a nijak nenaplnila naše představy o "ideálním psovi". Už jen to, že máme možnost sledovat tak zajímavého psa, je a bude pro nás velkou odměnou. Odměnou, která stojí za všechny možné útrapy. Ale ráda bych ji zkusila vycvičit a využít v praxi (záchranářský výcvik) a ukázat, že je možné tyto psy využívat.
Mám samozřejmě různé strachy. Ale rozhodla jsem se, že o nich psát ani uvažovat nebudu. To proto, aby se nenaplnily. Snad jen o jednom - bojím se, že mne někdo bude považovat za snoba, že jsem si pořídila málopočetné plemeno. Asi i to mne trochu lákalo, ale hlavní motivací pro toto plemeno je: zvědavost, vazba na Izrael a především duše etologa a přání záchranáře mít psa, který vydrží pracovat v horku i v zimě bez rizika kolapsu.
Jsem rozhodnuta psát Sangiin deníček - pozorování běžných okamžiků nevšední krásy.
Zatím ochutnávka:
Sangie voní úplně jinak, než naši čeští psi (borderky, knírači, voříšci, ovčáci, groenendalové aj., prostě všechny, co znám). Tři členové mé rodiny si toho všimli. Po pravdě si na tu vůni musím zvykat, není mi příjemná a rozrušuje mne (docela mi trvalo, než jsem si uvědomila, že čeho jsem tak v nervech - byl to nezvyklý čichový vjem). Naši psi mi voní a jejich vůně mne uklidňuje. Vůně Sangie mi je (byla) cizí. Voní trochu jako liška (ale ne tak ostře) a trochu jako koza. Pomohlo mi, že jsem si to uvědomila rozumově a rozhodla jsem se na tu vůni zvyknout. Myslím, že za pár dnů si toho ani nevšimnu. Nikde jsem to o kanaáncích nečetla, že voní jinak :-), byl to pro mne opravdu šok.
Píše se, že Kanaánští psi jsou velice silní, odolní a nenároční, střední velikosti se samočistící srstí. Naše Sangie si umí také okousávat přerůstající drápky (nepotřebuje pedikérku :-).
Nebo, píše se: pozoruhodný je vztah kanaánských psů k dětem - divocí psi se dospělých často bojí, ale dětí ne. Pokud je třeba psa nalákat nebo chytit, pošlou pro něj děti s kouskem masa s uspávacím prostředkem. Naše děti pomohly adaptaci naší Sangie první dny u nás doma. Přijeli jsme s ní domů pozdě večer. Sangie v autě blinkala a byla v našem domě poprávu vyděšená - jiné prostředí, tolik psů a koček, únava po celém dnu a po skoro dvouhodinovém přesunu... Pamlsek pro útěchu podaný vyplyvla. Její chovatelé nás upozornili, že první den nebo dny bude odmítat potravu. Ona skutečně odmítala - od nás dospělých. Ale, když jí kousek šunky podal náš osmiletý syn Kuba, vzala si. A pak druhý kousek od Kuby a pak si brala od nás všech. A včera: všichni psi dostali morkové kosti. I Sangie. Ale ona jediná si ji donesla k televizi. Orfi (groenedaelka, největší fenka z naší smečky) se rozhodla, že jí kost vezme, podívala se po ní upřeně - a šla si pro kost. Sangie po ní vyjela s obrovskou dávkou agresivní sebedůvěry či agresivního divadýlka. Orfi se dost podivila (to se jí ještě nikdy nestalo), couvla a zívla... a dělala jako, že o kost vlastně nemá zájem... V této chvíli můj osmiletý syn Kuba, který seděl ve křesle nad Sangie, řekl: "Ale to je Orfinky kost (možná i byla - původně) a šáhl bez přemýšlení, kost Snagie vzal a dal Orfině. Já tam letěla od počítače - bála jsem se, že Sangie vyjede i po Kubovi a vznikne konflikt Sangie-Kuba, který budu muset řešit (to jsou přesně ty okamžiky, kterým se má předcházet!), ale ona ne. Ani ji nenapadlo chňapnout po Kubovi či na něj zavrčet, nic! Prostě mu kost dala. To groenedaelka Orfi ve stejném věku mne (i jiné členy domácnosti) několikrát kousla, když jsme jí šahali do žrádla. Možná lze tuto reakci vysvětlit právě tím vrozeným dobrým vztahem k dětem.
První povel se naučila neuvěřitelně rychle. První den u nás jsem nakrmila Sangie od stolu, když přišla a opřela se o mne tlapkami. Když o chvilku později totéž udělala na Ester, Ester zareagovala automaticky: sundala ji a posadila, pak jí dala ňamku. Od té doby nabízí Sangie sednutí! Už reaguje i na slovní povel. Stačilo ji jen jednou mírně usměrnit a došlo jí to! První den se naučila první povel! Borerkolie jsou hodně chytré, ale nepamatuji se, že by se takhle rychle naučili "sed". Bylo by prima, kdyby se Sangie učila takhle rychle všechno.
A jaký má Sangie ohromný čich! Uvařili jsme psům prasečí hlavu (je to dobré na vývoj kloubů) a nosíme kousky masa jako pamlsky na procházky. Sangi to samozřejmě na první procházce mimo zahradu moc chutnalo. Včera před druhým venčením nešla ke dveřím ven, ale začuchala se v předsíni a našla a označila hrnec masa stojící na cca osmém schodě ve sklepě za dveřmi do sklepa. Bylo to zcela srozumitelé a jasné - velice výmluvným hlasitým čucháním ke dveřím sklepa a pohledem na mne! "Tam je to dobré masíčko, nezapomeň ho vzít s sebou!"
Samozřejmě nemluvila, ale bylo to naprosto srozumitelé označení! Tonda později říkal, že mu označila dvě granulky v kapse. Jestli Sangie půjde skutečně cvičit, tak ten skvělý nos v kombinaci s vytrvalostí a odolností proti horku ... to zní opravdu nadějně! Tak moc bych si to přála!!!

Sangie také stráží a štěká (zpočátku až trochu moc). První den vyštěkávala každý pohyb úplně každého člena domácnosti. Pak se naučila nás poznávat. Druhou noc pokaždé, když šel Dan v noci na záchod (a to má pokoj přes halu a chodbu), vyštěkala ho... Třetí den už na nás skoro neštěká, když vstoupíme do pokoje, ale štěká na všechny návštěvy. Je celkově opravdu hodně ostražitá. Ale zatím jsem si nevšimla snahy někoho koustnout - obvykle strašlivě štěká a při tom utíká se schovat pod postel nebo pod nějakou jinou vhodnou ochranu. To Orfi v jejím věku na nebezpečí štěkala a utíkala se poprat (ani ne tak s lidmi, ale se štěkajícími psy za plotem ano, opakovaně).
Vlastně nejčastěji hledá Sangie ochranu před nebezpečím u lidí. Bála jsem se, že se poleká a zdrhne pod nějaký smrček na zahradě a už ji neuvidíme... ale ona ne.. když se bojí, vrhne se ke mně ("Maminko pomoc!") nebo k Tondovi ("Tatínku pomoz!") nebo k Esterce či dalším členům domácnosti. Její vazba na lidi je (pravděpodobně díky chovatelům) značná. A to je dobře. Díky tomu mám naději, že se nám něco společného podaří.
Chovatelé tvrdili, že Kanaánci neaportují. Alespoň Chany neaportuje. No, to by mne tedy mrzelo. S psy aportéry se lépe cvičí. Ale Sangie projevuje zájem o míček i další předměty. Několikrát mi přinesla kelímek od jogurtu, který jsem jí nechala vylízat. Danovi několikrát přinesla tenisák. A také s velkým zájme nosí hračky ostatních psů. Uvidíme, jak se to vyvrbí.
Zatím končím, Sangie leží pod mou židlí. Aywy pod stolem. Orfi opodál na koberci. Ostatní psi jsou u svých páníčků: Koral u Dana - oba již asi spí, Bessi u Tondy pod stolem (Tonda pracuje na počítači), Baffi u Ester - kdovíco dělají, Mia u Kubíka v posteli - možná už taky spí... Znovu a znovu si opakuji: " Je to krásný život, který mi je dovolen žít!"


Literatura a zdroje
Informace uvedené v tomto článku jsou sesbírány z mail korespondence s chovateli kanaánských psů, rozhovorem s Evou Hniličkovou, vychází ze zanlostí Bible a dějin Izraele, těchto webových stránek:
Blayvas, Inna (poradkyně chovu Canaan dog). Jeruzalém, 2002. Dostupné v překladu M. Stanovoi na www.pesinzert.cz/piRubrIn.aspx?intRubrKis=2551.
British Canaan Dog Society. http://www.canaandog.co.uk
Shiboleth, Myrna. Webové stránky chovatelské stanice Shar hagai. Dostupné na http://www.netivhaayitcollies.com/shaarhagai-canaandogs/id102.html.
The Canaan Dog Club of America http://cdca.org/FAQ.html
Videa Animal planet o kanaánském psu. Dostupného zde http://animal.discovery.com/tv-shows/dogs-101/videos/canaan-dog.htm
Wikipedie.
A také z článků:
Brulliard Nicolas. In Israel, a battle to save the ancient Canaan dog. The Washington pot, Lifestyle. March 27, 2012.
Hniličková, E. Setkání v poušti. Svět psů, 2010/4, str. 34-35.
Smrčková, Lea. Kanaánský pes. Svět psů, 2009/12, str. 48-50.
 


Komentáře

1 Anet Anet | 29. května 2013 v 17:48 | Reagovat

Moc krásné. :-) My máme míšence canaanského psa. A její maminka (vypadá jak čistokrevná (ale asi není).
Jmenuje se Keity, je bílo-černá, uřvana, bojící se i vítru (je to první pes a vůbec jsem nevěděla jak se k ní chovat a nikdo mi to neřekl, proto je ted taková), má 2 roky a chtěla byh se sní věnovat Obedience (zatím neumí věnovat ani pozornost) a mnoho dalšímu a klasický výcvik nám nevyhovuje.

Máš nejobsáhlejší stránku o tomto plemení, kterou jsem našla.

2 aywy aywy | E-mail | Web | 29. května 2013 v 19:38 | Reagovat

[1]: Milá Anet, to by mne zajímalo! Můžeš poslat fotku či dvě na mail? A držím palce s Keity a s obedience! Možná by ale bylo jednodušší se věnovat men-trailingu (praktické stopy). Kdybys měla zájem, můžu předat kontakty. Zdraví K

3 aywy aywy | E-mail | Web | 29. května 2013 v 19:39 | Reagovat

[1]: A ještě se podívej na http://cms.kelev-kanaani-kanaansky-pes.webnode.cz/
K

4 Anet Anet | 30. května 2013 v 22:28 | Reagovat

Keity taky uklidnuji dogdancingovými cviky, hrozně ji baví, ale chůze u nohy ji vůbec nebaví ani s pamlskem před nosem. Foto co nejdřív pošlu. Jste moc milá.           Dobrou noc. [:tired:]

5 Daniel Daniel | E-mail | 12. října 2013 v 19:31 | Reagovat

Dobrý den,mám 8letého křížence Endyho kterého mám už od 4 měsíců.Všude mě řekli ,že je to kříženec ja nevím s čím vším.Ted  jsem narazil na toto plemeno a koukám ,že si je hodně poodobný tomu mému.Proto vás prosím, kdo se v tomto plemenu vyzná jestli by mě nepomohl v určení této rasy.Děkuji ;-)

6 aywy aywy | E-mail | Web | 12. října 2013 v 19:41 | Reagovat

[5]: A nějaká fotka nebo odkaz na rajce či webovky?  Obecně ale tady v ČR kříženci tohoto plemene asi moc nebudou. A hlavně ne 8 letí. První importovaní psi zde byli teprve před 5 lety. ???

7 Daniel Daniel | E-mail | 12. října 2013 v 20:45 | Reagovat

můžu poslat na mail?

8 aywy aywy | E-mail | Web | 12. října 2013 v 21:17 | Reagovat

[7]:  Určitě! :-)

9 Daniel Daniel | E-mail | 13. října 2013 v 11:28 | Reagovat

a ten zní?Nikde ho tu nevidím :)

10 aywy aywy | E-mail | Web | 13. října 2013 v 12:07 | Reagovat

Dělá se to tak ,že pošlete zprávu s vaším mailem a já odpovím... :-) Už jsem vám psala, ale mail, který uvádíte nefunguje (zpráva se vrací a hlásí plnou stránku). KJ

11 Daniel Daniel | E-mail | 13. října 2013 v 12:23 | Reagovat

OK,tak to zkuste ted ,mělo by to jít a kdyby ne tak kolic93@gmail.com :)

12 Larrywen Larrywen | E-mail | Web | 21. března 2017 v 19:56 | Reagovat

Sleep apnea is a very difficult thing to live with, both for the sufferer and for people living and sleep with him or her. If you fit into either of these categories, then you know just how frustrating it can be. Read through the tips found in this article to learn the best way to survive this problem!

One way to improve your sleep apnea is to shed excess weight that you are carrying. Being overweight or obese places pressure on your neck, which can compress your windpipe as you sleep. Losing just 25 pounds can make a difference in your symptoms, and losing enough weight can eliminate the disorder altogether.

If you are over weight, going on a diet can reduce your sleep apnea, or in rare cases, eliminate it completely. Maintaining a healthy weight can help you breathe easier, so losing weight and maintaining a healthy weight when you have trouble breathing is an obvious step in treating your sleep apnea.

Improve your sleep apnea by slimming down a bit. Recent research showed dramatic improvements in overweight men who shed 25 pounds over a period of one year to reduce sleep apnea symptoms. In some cases, the weight loss resulted in a cure of sleep apnea where no further treatment of the condition was necessary.

Understand the effects that smoking and drinking alcohol have on sleep apnea, if you are trying to get a grip on your quality of sleep. Smoking enlarges airways, while alcohol can relax them too much, both of which will contribute to the symptoms of sleep apnea severely. Consider making the necessary cut-backs that will cut down on your sleep problems.

Clear up your nasal passage before heading to bed. If you suffer from sleep apnea and have problems with a "stuffed up" nose, using a nasal spray or device can help clear your nasal airway. This is not a permanent solution, but one you can use when your apnea symptoms are the worst.

Avoid any type of drugs or alcohol if you are experiencing any type of sleep apnea. Drugs and alcohol will slow down your respiratory system, and that is known to be one of the causes of sleep apnea. If you are struggling with this issue, try to get some professional help to overcome these addictions.

Avoid any type of drugs or alcohol if you are experiencing any type of sleep apnea. Drugs and alcohol will slow down your respiratory system, and that is known to be one of the causes of sleep apnea. If you are struggling with this issue, try to get some professional help to overcome these addictions.

Minimize your risk from the conditions causing sleep apnea. Some sleep apnea risk factors cannot be changed, like genetic or hereditary reasons. But others, such as weight smoking and drinking, can be controlled.

Throughout history, sleep apnea has been one of the most frustrating, often dangerous conditions from which a person can suffer. Anyone wishing to alleviate their sleep apnea symptoms must first acquire complete comprehension of the condition's causes and possible treatments. Keep the material from this article nearby, and you will have a useful reference to help you navigate the sea of potential solutions.

<a href=https://www.viagrasansordonnancefr.com/>viagrasansordonnancefr.com</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama