Září 2012

Svatováclavská psí pouť

30. září 2012 v 23:59 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Na Sv. Václava jsme se vydali do Drábských světniček na takový krátký psí výlet nebo pouť (chcete-li). Bylo to milé a odpočinkové.
Pár fotek.




Sobotní výcvik a procházka Klánovickým lesem

30. září 2012 v 20:15 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V sobotu jsme byli na poslušnosi a na obranách. Poslušnost mi moc nešla - necítila jsem se úplně dobře a neměla jsem ten drive. Psi pak také ne. Ale hezky se povedlo nacvičit s Orfi aport. Poprvé jsem na něj vzala činku a pěkně to fungovalo. A Alča mi ukázala prima trik na povel "v pravo v bok". Je to holt tak, že mne poslušnost nebaví... je to takové málo akční .. jenže se bez ní neobejdeme... ach jo.

Orfi se na obranách moc zlepšila. Prázdninová pauza jí pomohla. Šla do obran s příjemnou vervou. V neděli jsme se vzájemně potěšili na agility - já pejsky a pejsinky mně. Aywy krásně běhala, kam jsem jí ukazovala. Jedno kolo si dala s Joelkem. Škoda, že mu začíná šachová sezóbna, moh lby s nějakým pejskem běhat, moc mu to šlo. A Orfi si v neděli vůbec nepostavila hlavu, že nebude skákat a skákala s velkou chutí a byla dost ovladatelná. Pochopila rozlišovačku "sem". Celkově se jí povedlo pět překážek v kuse bez chyby a v tempu! Na to, že jsem byly na tréninku asi popáté, docela dobrý!

Nedělní odpoledne jsme jeli do Klánovic, mj. na procházku s Catíkem.

Měla jsem oba dny s sebou Baffinku - Ester byla se skautkami zazimovat tábořiště. Baffi se hezky socializovala. Je to ovšem naše dračice!

Je hezké, že každý pes je jiný, člověk má stále o čem přemýšlet.

Artušek se má dobře

30. září 2012 v 19:42 | kajan |  Štěňátka Mii - A CHINA Storytelling
Dostali jsme milé zprávy ze Zlína, náš Artušek se má dobře. Byl i na cvičáku a jeho paničky se divily, jak mu jde tunel :-). Dostali jsme od nich hezké fotky. Ochutnávka zde.



Hlídali jsme Endží a návštěva Dočinky

24. září 2012 v 9:01 | kajan |  Štěňátka Mii - A CHINA Storytelling
Páníčkové Endží (Angela China Storytelling) jeli na kola. A Endžinku dali k nám, protože vedle kola by neuběhla a sedět celý den na nosiči by jí nebavilo. Bylo to v úplné pohodě a bez problémů. Společně s našimi psisky hlídala a štěkala na Maxíka za plotem.

Endží nám předvedla pár legračních kousků. Nejsrandovnější snad bylo to, jak vyla, když nemohla z postele. Myslela jsem, že je napůl po ní, jaký to byl nářek. Všeho jsm nechala a běžela nahoru do ložnice. Endži stála na kraji mé psotele a vyla, protože se bála skočit dolů. Nahoru do peřin jí to šlo skvěle. Jinak jem byla moc mile překvapená, že Bessi a Baffi na ni byly hodně hodné, hrály si s ní velice opatrně. Jakmile Endží kvikla (což bylo dost často) okamžitě jí obě pouštěly a hru ukončily.
Dvě rána z toho týdne byla dost chladná. Endžince byla zima, takže jsme začali přitápět. To se jí moc líbilo. Stouply si s Miou a Pomněnkou před kamna a nahřívaly se. Byla to romanitka začínajícího podzimu. Udělala jsem pár fotek .


A do toho nám přijela na návštěvu s našimi kamarádkami Dorinka. Povedlo se nám udělat foto.


Výstava - Mladá Boleslav Krásné pole

23. září 2012 v 14:56 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme po dlouhé době vyrazili na výstavu. KMPP v Mladé Boleslavy. Jeli jsme se třemi psy - Koral, Aywy a Any. Při příjezdu jsme se málem vrátili - opravdu nejsme na takové davy zvyklí. Ale díky tomu, že za námi čekala další auta. I díky Kláře, která na nás už čekala vevnitř, jsme zůstali. A jsme rádi. Korálek dostal výbornou V4 (s Klárou), Any výbornou bez pořadí (se mnou). Jediná Aywy chudinka dopadla špatně. Jednak jsem ji taky svěřila Kláře (chyba, Aywy se to zoufale nelíbilo), ale hlavně je právě naprosto a totálně vypelicahná po štěňatech. Dostala D. (Kdyby nezačala zvracet, poté, co se snažila prchnou za mnou na stahováku - byla na něm poprvé v životě, byla by to možná klasicky VD :-)). Ale její hodnocení je pěkné. Výčítal jí především "nevýstavní kondici" a pak ještě "atypický tvar hlavy". Jinak má v posudku spoustu kladů postoj, hezká záda, hezké držení atd. Tak snad příště. Z Korálka a Any jsme opravdově nadšení. Nejen pro ty výborné, ale i proto, že zvládali ten šrumec plně v pohodě, nezubili na psy ani nedostali depku z lidí, prostě pozitivní zážitek pro všechny. Pan rozhodčí byl moc milý!

Je to moje první výborná, kterou jsem s nějakým psem získala! Navíc mi pan rozuhodčí napsal, že "byla dobře předvedena". Tak jsem fakt ráda. Nakonec i Any je malinko "moje", něco jako "moje dítě".

Máme PP pro borderčata Béčka

19. září 2012 v 10:26 | kajan |  Vrh B BOC Storytelling - deníček
Milí majitelé!

Tak dnes přišly papíry pro bordečata. Zítra Vám je podepíšu (bez mého podpisu by to nebylo platné) a přepošlu. Těm, o kterých vím, že se potkáme (Ilča aj.), tak je předám osobně a ušetřím si pár korunek. (Spojím to s odesíláním papírů pro číňánky, ty jsem ještě odeslat nezvládla, takže to bude při jedné návštěvě pošty.)

Až Vám papíry přijdou, vyplňte si kolonku "Majitel" bez toho jsou papíry také neplatné!

Když tak na to pyšně koukám, mám pocit, že nejen Aywy (tam jsem to dodala sama), ale i další předci mají nějak více zkoušek a titulů, než měli pro vrh A. Asi jejich majitelé mezitím pracovali a někdo na Klubu to zapsal bez vyzvání :-)) takhle klub borderkolií funguje - dělá více, než je nutné. Někdy mám pocit, že majitelé borderkolií jsou (nebo se stávají) workoholiky :-). Můžete se podívat na stránky klubu a případně se nějak i zapojit.

S pohledem na papíry, myslím, že je vrh B povedený. Doufám, že budoucnost přinese jen dobré (zdraví, šikovnost a radost ze spolužití).

Vrh koťátek - podzim 2012

17. září 2012 v 18:07 | kajan |  Odchovy koťátek
Dnes se nám narodila koťátka! Šest modrobílých dlouhosrstých krasavců a princezen. Maminkou je Šedivka. Tatínkem Ed II. Přijímáme rezervace.


Takhle nějak budou vypadat (foto z předchozího vrhu - aktuální dodám, až trochu povyrostou).

Agi- neděle

17. září 2012 v 18:03 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V neděli jsme byly opět na agility tréninku. Aywy si dala v kuse 20 skoček docela v hustém tempu. Jak nám to dělá radost. A jak si hezky rozumíme. Neumím ty různé otočky, ale vlastně stačí, abych věděla, kudy vede cesta parkurem a Aywy skáče dobře. Splete to jen, když já se ztratím. To, že ukazuji jak "ponocný" a že si pletu poveli, je jí dost fuk. Nějak mi i přes to všechno rozumí. Velká euforie!
Přemýlím, zda je to tím, že jsme si vše připomněly a jsme tak dobré a nebo tím, že Ivča staví tak hezké parkurky (to spíš :-).


K večeru blesková návštěva Ilči s Babú a Radka s Any. Socializovali jsme a učili Any ukazovat zoubky. Ilča učila Bafinku dávat packu.

Lyský šikula

15. září 2012 v 14:10 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Na lyského šikulu startovala Ester s Catem a já s Korálkem (Dan nemohl + Aywy má moc zkoušek a Orfi ještě nemá tu výdrž v soustředění). Na to, že jsme šli s cizími psy, to dopadlo dobře. Ester s Catem splnila to, co jsme si vytyčili - došli celý závod. Nakonec byli 11. týmem (a nebyli poslední). Musím je moc pochválit za odložení. Ačkoli byl psovod schován a ačkoli Montík Catíka vyzýval ke hře (zdrhl od nohy a chtěl si hrát), Catík odolal a zůstal na místě. Korálek se nesoustředil tak, jak jsem zvyklá (asi si hajzlík všiml, že míček není v kapse, ale je odložen) = nepřesnosti. Dále nezaštěkal (zrovna jel vlak a nedal to do toho rámusu). Celkově 9. místo. Ester i já jsme rády za tu zkušenost. Děkujeme organizátorům za nečekané hezké ceny i pro nás na "ocasu".

Pomoc s voliérou či expozicí akvária/teréria

14. září 2012 v 22:33 | kajan |  Produkty a ostatní
Dan a Lenka (naši mladí) nabízejí pomoc se zařizováním expozic - akvárium, terárioum, voliéra. Mají na to školu (oba studují ve třetím ročníkou obor chvoatel exotických zvířat) a mají i nějaké zkušenosti.

Český strakáč

14. září 2012 v 16:27 | kajan |  Králíci
Dnes jsme si z Čelákovic dva kusy králíků zajímavého plemene Český strakáč (mají rodokmen a PP a ohodnocení z výstavy).

Samička je dvouletá, moc pěkně vybarvená, sameček je mlaďoch a chybí mu jedna skvrna na boku, aby byl na výstavách excelentní. Takže vystavovat budeme leda nějaká naše povedená mláďata.

Je to masné nenáročné plemeno. Prý bylo chováno pod kravami a žralo to, co kravám upadlo. Ta nenáročnost rozhodla. A taky to, že druhá vyhlídnutá králičí skupina nakonec nebyla k prodeji (sameček získal na výstavě ocenění a majitel si ho nechává). Náš pár je nepříbuzný, od různých chovatelů. Budeme se pokoušet dokoupit ještě jednu samici. Více o plemeni zde.

PP pro číňánky - konečně jsme se dočkali

13. září 2012 v 16:52 | kajan
Tak dnes jsem měla cestu kolem pošty a na ní na mne čekaly průkazy původu pro naše číňánky. Už jsem si říkala, zda nemám jejich zaslání urgovat... a jímala mne hrůza, protože nevím, kde mám potvrzení o odeslání doporučné zásilky... tak jsem ráda, že to není potřeba.

PP jsou krásné a voní novotou. Mám radost! V nejbližšších dnech připravím zásilku pro majitele pejsků. Prosím vydržte ještě pár dnů, poštu mám 30 min chůze a práce nad hlavu. Pošlu to až budu mít cestu okolo. Páníčkům Endží předám osobně.

Činčily vlnaté

12. září 2012 v 23:10 | kajan |  Činčila vlnatá
Činčily mne uchvacovaly a uchvacují mnoho let. Když mně bylo sedm, četla jsem si encyklopedii Od agamy po žraloka. A ze všech těch zvířat mne zaujala nejvíce právě činčila vlnatá - krásný malý tvor z And s heboučkým kožíškem na prahu vyhynutí kvůli lidské chamtivosti. Tehdy mne ani ve snu nenapadlo, že bych toho převzácného tvora mohla někdy mít doma. Ale stalo se. Činčily se povedlo převézt přes rovník a chovat ve farmách v Severní Americe. Z farem se dostaly do hobby chovů v Evropě. A krátce po revoluci byly k dostání i u nás.


Činčilky jsme chovali již v Praze. Asi 7 let. Bílého samce Thorinka a jeho sestřičku (tu nám sežrala sousedovic kočka, která se k nám vloupala) a později starší standart činčilku - samičku. Měli jsme je pět možná i více let, žel nikdy se nám nepodařilo odchovat mláďátka. Původně jsme činčilky chovali ve speiální kleci pro činčily a občas je pouštěli ven, aby se proběhly po bytě.
Ta klec je postavena tak, že má dva boxy, které jsou propojené nahoře chodbičkou. V každém boxu má být jedna samička s límcem na krku, aby se nedostala do druhého boxu.. sameček bez límce obhospodařuje obě rodiny... no takhle my to nedělali. Činčilky byly jen dvě a měly volnost - probíhačku po celém prostoru.
Dole mezi boxy je šuplík na písek, který jde vyšoupnout a zašoupnout, aby do něj činčiky nechodily kadit a byl déle čistý. Jednou jsme jeli na víkend na chatu. Ve spěchu nějaké dítě šuplík zašouplo i s Thorinkem... když jsme se vrátili a viděli v kleci jen samičku a šuplík zašouplý, došlo nám, kde je Thorinek... čekali jsme mrtvolku v šuplíku... hrůza... ale když jsme ho otevřeli, koukal na nás živý a zdravý Thorinek. Přežil celý víkend bez vody a jídla. To byla radost!! A žil další roky! Byl to kamarád. Samozřejmě jsme od té doby před odjezdem vždy kontrolovali šuplík a činčilky.

Po té, co jsme se rozhodli zvětšit činčilkám prostory a postavili jim novou velkou voliéru ze staré obrovské skříně, obě v průběhu několika měsícl zemřely. Strašně nás mrzel hlavně odchod Thorinka. Nepřišli jsme na příčinu jejich úmrtí. Jen jsme se dohadovali, že skříň byla napuštěna nějakými jedovatými laky, po kterých zbyly nepatrné stopy apod. V Praze jsme chov činčilek neobnovili. Ale hned po přestěhování bylo jasno - činčilky budou. Podařilo se nám koupit obrovskou vnitřní voliéru (2,5 x 2,5 x 75 cm) a zakrátko ji osídlili činčilkami - dvě samičky standart (jejich chovatelka je nazvala Jednička a Dvojka a v té době byly tříleté, již zkušené matky) a bílý sameček (nepříbuzný na samičky sestřičky).
Žel kočky se naučily otevírat nedbale zastrčenou zástrčku a našeho prvního lysáckého bílého samečka pustily a ulovily. Náš smutek byl velký. Ale po nějaké době se samičkám narodily tři činčilátka (9.5. 2012).
Bylo to poněkud dramatické - Joel mi volal do práce, že se k činčilkám dostali křečči a že se porvali a že je tam krev... věřila jsem mu to chvilku a děsila se, co se to zase děje za katastrofu... a pak mne to napadlo a zeptala jsem se, zda ti "křečci" nemají náhodou ocásky. A bylo jasno - máme činčilátka a právě se narodila. A byla to činčilátka nádherná! Jedno sněhobílé, druhé béžové a třetí dvojbarevné béžovobílé.


Od počátku všechna tři mláďata kojily obě činčilky. Myslela jsem si, že jedna má dvě a druhá jedno mládě a že se oba vrhy narodily v jeden den. A to že si vypomáhají jsem chápala. Ale jaké bylo překvapení, když o týden později přibyla další dvě mláďata! Bílé a standart. Březí činčilka musela kojit mláďata své sestry! Samozřejmě jsme nikdy nepoznali, který vrh je Jedničky a který Dvojky. Ani nás to netrápí, protože jsou na sebe naše samičky i tak příbuzné (a mimo jiné je od sebe rozlišuji s obtížemi).

Některé z mláďat jsme vyměnily za krmení či za příspěvek na krmení. A pořídili jsme nového samečka (standart) + s jeho čtyřčlennou rodinou (jinak to nešlo). Celkem to byl samec, samice, rok starý sameček a dvě čerstvá mláďata - samičky. Žel i když jsme na sebe skupiny zvykali standardně - velká klec ve voliéře, ve kteréí byla nová rodinka usazená, sžití obou skupin se nepovedlo úplně ideálně. Nová samice byla původními samicemi napadána. Ji i dvě maličké samičky, které ještě kojila, jsme nechali ve vnitřní kleci déle. Oba samce jsme pustili ke skupině. Samci se neprali, se skupinou v pohodě, neubližovali ani malým samečkům. Ale sameček roček byl hodně drzý na lidi - nikdy jsme neviděla činčilu, která by útočila na ldiskou ruku (nafukoval se při tom na zadních nohách a prskal :-) - jen jeho. Postupně jsem ho ochočovala, už žral z ruky.

Po dalším měsíci jsme samičku s mláďaty pustili zase ke skupině. A popraly se hrozně. Žel ne hned, v okamžiku největší bitky jsem nebyla u toho. Úplně nechápu, co se mezi nimi stalo. Jedna činčilka byla po bitce mrvá. zahynula. Byl to ten drzý roček, i když naprosto nechápu proč on. Byl s velkou skupinou již před tím a neměl s ní konfikty. Nebo to nesouviselo s propojením skupin? Nebo matku bránil. To se nikdy nedozvíme. Nová samice měla dost kousanců (roztržené ucho, pokousané packy) a seděla v depresi ve vniřní kleci s oteřenými dvířka. Její dcery, samičky maličké byly se skupinou a byly v pohodě přijaty.

Co dělat? Rozhodla jsem se tedy pro definitivní rozdělení. Potrhanou samičku jsme dali do luxusní venkovní voliéry k hrdličkám. Samozřejmě Dan s Lenkou upravili dno voliéry, aby se činčilkám líbilo - úkryty, kameny, větve, lezecí prkna, zásoby sena, nádržka s vodou atd. A po pár dnech jsme k ní přidali samečka z našeho květnového vrhu (barva standard). Zatím si na voliéru i na sebe vzájemně zvykají. Ale neperou se. Doufám, že se nepodhrabou a nedostanou se ven, protože to by je kočky zase lovily. Zatím to vypadá, že se o únik vůbec nepokoušejí. Ani nevyužívají veškerý prostor voliéry. Je prima, že k nim můžeme vlézt, sednout si a volat je na ruku.

V domácí voliéře máme 7 činčilek v barvách standard, bílá a béžová v domácí voliéře. Jednu ze samiček, která k nám přibyla neočekávaně se samcem, chci ještě vyměnit za krmení.

O činčilky se stará Kuba. Má je moc rád. Mění jim vodu a krmí je 2 x denně. A když nemůže nebo se mu nechce, tak mne o to žádá. Když jsme byli u moře, hodně o nich mluvil a první co bylo, když jsme přejeli hranice a telefonovali domů klukům, že kontroloval,zda už dostali večerní jídlo a vodu.
Mimoto činčilky krmíme z ruky skoro všichni. Je to moc milé si je zavolat a dotýkat se heboučké srsti výměnou za kousek jablíčka nebp sušeného banánu.

Snad jsme vychytali počáteční nedostatky a můžeme se těšit na bezproblémový chov a další mimísky.

Kachna česká bílá domácí

12. září 2012 v 19:51 | kajan |  Drůbež
Původně jsem si chtěla pořídit indické běžce. Ale později. Na jaře 2012 Ester začala navštěvovat jednu paní, učila se u ní dojit kozu aj. věci. A také začala loudit, aby si od ní mohla koupit káčata. 30,-/jedno a při odběru čtyř páté zdarma. No a vyloudila je. Takže jsme měli pět kačenek, obyčejných českých.


Kdo říká, že indičtí běžci žerou slimáky, možná neví, že i tyto kačenky je žerou s velkou chutí. A kdo říká, že indičtí běžci jsou dobrý na trénink pasení pro orderky, tak možná neví, že i tyo obyčejné kačenky jsou vhodné pro pasení. Alespoň naši psi je pasou s chutí a efektivně. (Nejvíce se to pozná, když není Koral doma - to najednou zahánění kačen trvá...).


Dvě jsme snědli. Byli výborné. Třetí je v mrazáku. A dvě máme stále - strefili jsme se a zbyl nám párek. A snášejí vajíčka. Nějaká vajíčka skončila v míchanici. Další sněedli psi. A teď jsou dvě v hnízdečku. Necháváme je tam a čekáme, zda se zkazí nebo zda začne kačenka sedět, až jich bude více. Dnes celý den pršelo a kačenky vajíčka zakryly listím a senem. Tak snad o nich ví..


A kačka snášela a snášele, stále neseděla. Sedět začala až v říjnu. Ale to již jsme se báli, že je pozdě a že kačátka by nepřežila zimu. Tak jsme udělali míchanici a na kačátka počkáme do jara.


Na zimu se kačenky pěkně zakulatili. Sníst nesníst...

Antverpský vousáč - drůbež

12. září 2012 v 19:45 | kajan |  Drůbež
Moje první zkušenost s chovem drůbeže. A jen dobrá!!!

Antverpské vousáče máme od podzimu 2011. Původně jsem chtěla pořizovat slepičky až na jaře 2012, ale na výstavišti v Lysé nad Labem mne toto plemeno zaujaloa a prodávající mne přemluvil, ať nečekám.

Máme tři slepičky a kohouta. Lituji, že nemáme všechny tzv. "křepelčí", ale nebyly. Koupili jsme je za 150,-jednu. Zimu jsme přečkali, i když o mrazivých dnech jsme raději slepičky nosili na schodiště. A jsme rádi. Na jaře jsme měli vajíčka. 1-2 denně / každý druhý den od jara do teďka. A na jaře 2012 se zrovna vajíčka stala nedostatkovým zbožím.

Naše slepičky jsou přes den venku, mají k dispozici zahradu 250 m2 a někdy i tu velkou 1000 m2. Po prostoru se pohybují dle denní doby docela pravidelně. Večer chodí sami domů. Když je potřebuje zahnat dřív - volání + psi, cca 10 min akce.

Krmíme málo, hlavně si zobou po zahradě. Dále pšenice, zbytky z kuchyně a granule pro nosnice.

Kohoutek je docela hlasitý. Děkuji hodným sousedům, že to přešli tím, že jim to nevadí, alespoň ví, že nejsou v Praze.

Mrzí mne, že nezačaly kvokat a že jsme neměli kuřátka. I pro to, že je plemeno "kvokací" jsem si je pořizovala. A i proto jsem koupila jen 3 slepičky, chtěla jsem si ještě 2-3 slepičky odchovat a nechat. Třeba za rok? Jedno vejce jsem teď dala zkusmo pod hrdliččáky. Moc se jim to líbí a perou se o to, kdo z nich na něm bude sedět. Dokoupit další slepičky se bojím (aby nedošlo k pranicím). Navíc slepičky tohoto plemene se skoro nenabízejí.

Více info o tomto plemeni zde.

Jiná zvířátka - seznámení

12. září 2012 v 14:50 | kajan |  Jiná zvířátka
A je to tady, jaksi se rozšířily naše možnosti, chovy, tak vzniká nutnost vytvoření nové rubriky, ve které se budeme věnovat chovu jiných zvířátek, než pesanů a kočiček...

Měli jsme jiná zvířátka vždycky, i v bytě v Praze, ale teď to začíná být teprve sranda. Děti rostou, jsou schopné se o zvířátka postarat samostatně. Prostory zahrady umožňují stavění voliér a velkých výběhů... Dan se učí chovatelem exotických zvířat...

Půl roku po přestěhování jsem na výstavišti v Lysé koupila tři slepičky a kohoutka plemene antverpský vousáč. Chtěla jsem pořídit drůbež až o rok později, ale prodávající pán mne ukecal. A jak jsem byla na jaře ráda. Měli jsme domácí vajíčka právě, když se cena vejce v obchodě vyšplhala na 7,-/kus. A soužití s nimi je naprosto bezproblémové. Částečně díky tolerantním sousedům, kteří prohlásili, že kokrhání patří k venkovu. (Díky jim!) Neničí ani zahradu (asi proto, že jich je maličko). Jediné, co mne mrzí je, že slepičky nekvokají/nesedí. Chtěla jsem odchovat a nechat si kuřátka - slepičky. Smůla. Uvidíme, co se stane s vajíčkem pod hrdliččáky. Slepičky byly původně ve velké voliéře a po krátkém období zvykání byly vypouštěny na zahradu 300 m2. Nyní jsou v malém drátěném výběhu na morčata (přes noc, aby je nesežraly kuny). Jinak jsou venku. Mrzuté je, že do menšího výběhu se nevracejí - schovávají se na složené dřevo. Musím je tedy každý večer nejen zavírat, ale i přenášet. O slepičky se starám hlavně já.

Na jaře nás Ester ukecala a přinesla tři káčátka. Za Kč 120,- všechny! Nekup to! Druh kachna bílá česká domácí (nebo tak nějak). Původně na jídlo. Dvě již snětené. Vynikající. Třetí v mrazáku. A dvě začaly snášet vajíčka. Byla míchanice a teď jim necháváme, zda budou sedět. (Ano, je tu riziko odchovu mláďat v zimě, ale zkusíme to i tak). A žerou slimáky! I když se traduje, že slimáky žerou jen kachny indický běžci, tak ne! Stejně tak je možné je pást s borderkami! České kachny jsou levnější, přináší stejný nebo větší užitek, než kachny indické.

Dále máme činčily vlnaté ve dvou voliérách - domácí (2,5 x 80 x 1,5 m) a venkovní (3 x 3 x 3 m). ČInčilky byly vždycky mou láskou. Sledovala jsem jako dítě jejich smutný příběh - hrozící vyhubení. A zázračné zachránění skrze chovy na farmách. Stále jsem nadšená, že můžeme chovat zvířata, jejichž počet v přírodě je na hranici vyhubení. Činčily jsme chovali i v Praze, v bytě, ale nikdy se nám nepovedlo odchovat mladé. Zato letos jsme měli dva vrhy, celkem 5 mláďátek. K tomu jsme museli dokoupit dospělého samečka (a byl dostupný pouze se čtyřmi dalšími činčilkami). O činčilky se vzorně stará Jakoubek. Dan s Lenkou jim udělali nádherné expozice. Všichni je rádi krmíme z ruky a povídáme si s nimi. Chovem činčil se chceme zabývat určitě pořád. Jsou to miláčkové.

Dále máme křečíky džungarské. Po pravdě jich zrovna máme nějak moc... rozlezli se do tří velkých klecí pod domácí voliérou. Jejich počet musíme redukovat, čili právě nabízíme na prodej přebytky. Křečky jsme měli i v Praze, zkoušeli jsme různé druhy. Džungaráčcci si nás získali svou povahou a snášenlivostí. Letos se nám podařilo nádherné mládě - celočerné s bílýma tlapkama. I jiné barvičky. O křečíky se stará úplně sama Ester. (Jediné co nezvládá je jejich inzerce :-).

Na zahradě máme dvě voliéry s hrdličkami chechtavými. Dan si je vloni vysloužil na výstavě Exotika. S Lenkou se tam celý týden zdarma starali o vystavované ptáky. V jejich pavilónu žádný pták nezahynul, což chovatel hrdliček ocenil a neprodané mladé hrdilčky jim věnoval )6). Dan obsadil mou voliéru pro slepice. Jenže mu to nestačilo. Vypadalo, že to budou dva páry, ale nebyl. Po nějaké době začaly velké rvačky. Dvě hrdličky nepřežily. Zůstali tři samci a jedna samice. Tu samci strašně trýznili... Nakonec vznikla druhá voliéra (Dan ji postavil sám) a páry jsme oddělili. V zadní původní voliéře byl skutečně pár. Snášeli vajíčka a po několika nehodách, kdy vítr za bouřky shodil vejce či mládě, se páru povedlo odchovat první mládě - bílé. Nyní sedí na dvou dalších vejcích a zkušeně vydrželi včerejší marast. V druhé nové voliéře jsou žel dva samci. Dan trochu laxně řešil (spíše neřešil) výměnu, takže jsou tam spolu zavření již půl roku. Strašně se snaží odchovat mládě - seděli mnoho týdnů na prázdném hnízdě... až mne to napadlo! A dala jsem jim do hnízda vejce našich antverpských vousáčů. Nadšeně ho přijali a již druhý den ho zahřívají. Držte palce!

No Ester se naučila dojit kozy..

Agility neděle s Luckou Dostálovou

10. září 2012 v 9:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Naše cestování nám trochu pokazilo plány a z víkendového agility soustředění bylo jen nedělní. Navíc po příjezdu v 1 h v noci... ale užili jsme si to. Tedy užily. Ester a Mia, Aywy a já. Orfi o přestávkách pocvičila jednotlivé překážky.

Moc fotek nemáme, tuto fotila asi Verča (děkujeme).


Aywy na cestách

9. září 2012 v 12:08 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V minulém týdnu jsme cestovali. Jeli jsme do Itálie, na pejskům příznivé místo v Lignanu Sabiadoru. Aywy jsme vzali s sebou - jak odměnu za krásná štěňátka a taky, aby si od našich holek odpočinula a konečně je odstavila. Byla všude s námi. Snad brzy napíšu více. Ale teď jen útržkovitě.

Bydleli jsme v Lignanu Sabiadoru. Kousek od privátu byla psí pláž (placená) a ještě o kousek dál psí pláž volně přístupná. Aywy se naučila, že se slaná voda nepije. A taky plavat ve vlnách. Její kousky si fotili turisté ze všech zemí světa. Nejvíc ale Češi. Asi jsme národ psí.



Byli jsme na výletní lodi - rybářská vesnička a mušličkový ostrov. Před plavbou jsme se šli raději kapitána zeptat a ukázali mu, že Aywy je pes poslušný a vycvičený. Kapitán Aywy obdivoval natolik, že jí to nejen dovolil, ale že nás po plavbě ještě odchytil a ještě přitáhl tlumočníka, aby zjistil nějaké detaily o výcviku. Prozradil, že on sám má doma dlouhosrstou kolii. Asi ji také naučí nějaké triky.

V Benátkách se Aywy svezla s námi na gondole. Příjemné a romantické.

Byla s námi v restauracích, v kavárnách. Všude se chovala důstojně a mile.

Koncem tádne se jí už ale dost stýskalo. Snažila se kamarádit s různými jinými psy (Aywy, náš zuboceni!), které jsme potkávali. Podle toho jsme poznali, že je čas jet domů, za smečkou.

Cestou zpět jsme jí ukázali Alpy a alpskou louku. Ve Vídeňském parku se zachovala spořádaně, když ji napadli dva středně velcí peruánští naháči. Ani jim nenatrhla kůži. A když si Tonda plnil sen - vídeňský sachr, upíjela z misky od milých slovenských číšníků.