Srpen 2012

Odjíždíme na dovolenou!

30. srpna 2012 v 19:46 | kajan
Všechna naše štěňátka číňánků a borderek (tedy ta, která hledala nové rodiny :-) i koťátka jsou fuč! Je tu klid a z toho klidu na mne leze deprese. Všichni mi moc chybí - ale tu práci, která okolo té nadílky byla, člověk dlouhodobě nezvládne (zvlášť, když začíná školní rok a budeme se opět učit doma 2. a 7. třída :-), práci v práci a a projektu nepočítaje :-). Teď potřebujeme nejen rozptýlení, ale i odpočinek. Ještě, že jsme si naplánovali dovolenou tak ingteligentně na začátek září.

Ano, naše rodina jede už potřetí k moři! A tentokrát skoro jako normální rodina (jen s dvěma dětmi). Aby nám nebylo smutno, bereme s sebou babičku a Zbynďu. A Aywy - za odměnu - za ta nádherná štěňátka.

(Miuška již za odměnu byla v Orlických horách - ona se nerada koupe.)

Dům a ostatní pesany a zvířátka budou hlídat naši kluci. Joel má stál ještě volno (přednášky mu začínají až v říjnu, tak bude stále doma - tak to snad nějak zvládne). Dan bude už jezdit do ZOO a školy.

Po návratu hurá do práce a také začneme pořádat schůzky s některými z našich štěňátek a jejich páníčky.

Bessinka jako skokan

30. srpna 2012 v 19:40 | kajan |  Blessed BESSI Storytelling
Včera Tonda byl v práci a neměl čas ani náladu na psy. Bessinka byla se mnou a s ostatními. Když jsem si sedla do houpacího křesla, abych si chvilku dáchla, skočila na houpajícíse podnožku a z ní do křesla, mně na klín. Bez zaváhání. Je to tedy divoška! Nebo spíš akrobatka! A jak se ráda mazlí.

Odpoledne s Baffi a Artuškem trápili mé nervy tím, že neustále lezli na velkou hromadu dřeva na řezání a na vršku na mne vyzývě čuměli: !Spadnu, chyť mne!" Hra na běh k hromadě, sundavání tří psů najednou a všechen ten zmatek s tím spojený, je tak moc bavil, že (hádejte, co)...



... no jasně - lezli na hromadu pořád dokola. Nakonec jsem zjistila, že není v mých silách sundavat tři rozdováděná štěňata a udržet je dole. Tak jsme šli raději na cvičák.

Poprvé na agility

30. srpna 2012 v 19:35 | kajan |  Blessed BAFFI Stortytelling
Včera byla Baffi s Ester a Miou poprvé na agility. Už jen ta cesta - prima procházka. Ester poznala, jaká je to fuška, mít dva psy. S Miou běhat a s Baffi socializovat. Vrátily se ale spokojené a šťastné.

A zjistili jsme, že na děti Baffi nebafá, jen na velké.

Artušek pojede do Zlína

30. srpna 2012 v 14:43 | kajan |  Čínský chocholatý pes
Tak je předjednáno, že Artušek pojede za Buráčkem. Ne do stejné rodiny, ale do stejného města - do Zlína. Jeho zítřejší předání je poněkud komplikované, protože se s novými majiteli sejdeme v Brně. A bude ho předávat Joel (doveze ho vlakem), neb my ostatní jedeme na dovolenou a dle Tondy přes Brno můžeme jet pouze zpět, ne cestou tam... sice tu logiku nechápu, ale ovlivnit se mi to nepodařilo.... Takže teď jen doufám, že toto naše jediné předání beze mne bude v pořádku.

Shodou okolností jde k 15 leté studentce gymnazia, která bude od září půl roku v domácím vzdělávání ze zdravotních důvodů, takže se mi splní sen a Artušek bude trošku tím terapeutem. A také bude mít první půl rok stálou péči. A snad i dost pohybu a vyžití, až se jeho panička dá do kupy.

Měli zamluveného pejska - pudlíka, ale ten zemřel po očkování (u chovatelky). Další upozornění na to, že štěňátka jsou bytosti křehké a že je potřeba je řádně opatrovat. To, že Artušek má základní očkování zdárně za sebou, jeho novou paničku pochopitelně dost potěšilo.

Pozitivní pocity byly poněkud narušeny dnešním zážitkem - stříkla jsem při vyndavání závinu z trouby na Artíka olej. Pletl se v kuchyni, já ho neviděla (nemůžu dnes mít čočku na pravém oku...takže vidím částečně ... ). Protože je to naháček, protože kvičel a nebylo možné zjistit rozsah popálení (strašně jsem se bála, že mu něco je), strčila jsem ho do vody. Kvičel ještě více. Po 5 minutách chlazení studenou vodou jsem ho vyndala z vany a pořádně ho prohlížela. Naštěstí jsem zjistila, že není opařen. Asi kvičel neúměrně. A teď je tedy promrzlý. Chudáček - to je tedy poslední den u nás. Ale i když měl veškerá práva se schovat a už ke mně nikdy nepřijít, přitulil se a teď spí u mých nohou. na mém svetru. Bude se nám po něm moc stýskat. Hlavně Kubíkovi. Ale statečně řekl, že může tu nemocnou holčičku jet potěšit a že si na svého psa ještě počká...

A taky dnes Artušek začal čurat se zvednutou nožiškou! To jsem tedy koukala - očůral vzorně staré cihly. Dívala jsem se na něj a docela dlouho přemýšlela, proč mne to tak zaujalo. A pak mi došlo - Artušek už nečůrá jako štěně, ale jako mladý pán!

Bude z něj krásný a milý pes! Šťastnou cestu R2!

Baffi byla na socializaci v Praze

27. srpna 2012 v 22:37 | kajan |  Blessed BAFFI Stortytelling
Baffi jsem dnes vzala s sebou do práce, aby se socializovala. Bylo to pro ni nové. A překvapila mne, že se ničeho nebála. Tedy vlastně se jednou lekla tramvaje, která jela hodně blízko a couvla si. Jinak pohoda - do vlaku, z vlaku, v tramvaji, sama vlezla bez problémů do výtahu, vylezla z výtahu. Nebála se - kupodivu - ani na nádraží, kde blízko kolem ní chodila fůra lidí, ignorovala je a neměla potřebu couvat nebo na ně štěkat nebo jinak reagovat. Štěkala jen na mne, abych jí dala dobrotku a taky abych se s ní tahala o klacek. Byla nejvíc v pohodě ze všech štěňat, co jsem kdy měla v tomto věku s sebou v Praze v centru.

Úžasná je, že si štěkne, když potřebuje vyvenčit - takže jsme na štěknutí udělaly před prací dvě loužičky a jeden bobek (zahrabala ho dokonole do strého listí). Je velice čistotná. Legrační a poněkud ekl bylo, že si štěkla i na vyblinkání. Krátce po vyvenčení si "významně štěkla", pohladila jsem ji a ptala se "Co se to děje, teď jsme byly dělat loužičku?" a ona si tak divně krkla a do ruky, která se tam nějak sama nastavila vyklopila natrávené granulky (nesedly jí) - po návratu z Krkonoš nás tady nečekalo rozmražené maso (Dane!), takže byly jen granulky... a takhle to dopadlo.

Jako jediné ze štěňat, co jsem kdy měla s sebou na socializaci v kanceláři, se v cizím prostředí nebála. Klidně a s vesele nataženým ocáskem si vykračovala a procházela si chodby, čuchla si trochu opatrně k osmákům, ale pak je už ignroovala. A úplně klidně zůstala pod stolem, když jsem šla na WC. Nevyla, nekňučela... Jediné, co mne trochu deptalo, neb na to tedy nejsem zvyklá, bylo, že se nenechala pohladit od nikoho jiného, než ode mne. Nechtěla. Ale necouvala (takže hádejte, co dělá, když na ni chce někdo cizí šáhnout ...). Z toho plynulo to, že jsem musela být stále ve střehu, protože neuvěřitelně velké množství lidí, když vidí štěně, tak se ho snaží odlovit a poňufat aniž se zeptají mne a nebo toho štěněte. No a já nechtěla, aby jí hezký den takoví neomalenci kazili a deptali ji. Naštěstí mé milé kolegyně jsou fakt skvělé, i když je mrzelo, že si ji dnes nepoňufaly, tak ji respektovaly a jen na ni přátelsky mluvily a nemořily jí snahou o tělesný kontakt, jen si zoufaly, že má tak krásný kožíšek...


Návštěva dvouleté holčičky

27. srpna 2012 v 22:20 | kajan |  AAA/AAE intervence
Dnes si k nám přijela milá maminka s dvouletou holčičkou pro poslední volné koťátko - májovou kočičku Betynku (bude se jmenovat Micka a bude bydlet v podobných podmínkách jako u nás, takže jí bude dobře :-).

A protože byly obě úžasné, tak jsme je nechali pořádně si užít naši smečku a opeřence... A oni si užívali a my je. Holčička si nejvíce užila běhání za kačkami. A taky tulení se psy. Artušek, který se před měsícem strašně bál, když si pro něj přijela rodinka s podobně starým dítětem (zalezl pod skříň a nevylezl), se k této holčičce vesele tulil a vnucoval se jí. Jakou prošel proměnou a jak mu ten prodloužený čas u nás prospěl!
Kdopak si ho asi nakonec vezme?

Aywy jako zkušený a opatrný velký tulič se vhodně tulila a neskákala. No a Miuška - to je zlatíčko, malé, něžné, plné lásky. Přitulit se přišel i kocour Edmund. (Orfi a Korálka jsem před návštěvou zavřela, aby holčičku neporazili.) Bessi se bude vyvíjet asi směrem alá Aywy (jako by jí z oka vypadla, maličko zdrženlivá, ale vstřícná). Baffi bude spíš náš největší hlídač - aniž jsem na to byla připravena, tak se snažila návštěvu zahnat... to jsem od borderky nečekala, ale jako PES na to má samozřejmě právo a je dobře, když bude u nás nějaký pes i hlídací. Orfi samozřejmě taky hlídá, ale znáte jí :-))). Takže příště k rádobyhlídacím (Orfi) a neopatrným oblizovačům (Koral) budu před návštěvou zavírat i Baffi - jako opravdu hlídacího psa :-). Nebo, že by ještě prošla nějakou proměnou alá Artušek a začala se k cizím návštěvám taky tulit jako Aywy a Koral? A chceme to vůbec?

Babú - kýla - zatím jen sledujeme

27. srpna 2012 v 17:19 | kajan |  Vrh B BOC Storytelling - deníček
Na konci výletu v Krkonoších Ilča nahmátla Babú takové tvrdé místo kolem pupíčku velikosti cca půl centimetru. Dnes byli u veterináře a ten potvrdil kýlu.

Jako štěně v 6 týdnech ji neměla (velká kontrola veterináře při očkování) a prý ani při přeočkování již u nových majitelů (vet ji také prohlédl). Což znamená, že se jí objevila někdy teď... příčiny neznámé... prý ji již mohla mít od narození, ale nehmatnou, páč byla baculatější... no nevím, vyzáblá mi teď nepřijde...

Naštěstí je kýla u Babú ale podle veterináře tak drobná, že se s tím nemusí nic dělat. Ilča ji jen dostala za úkol sledovat, kýla nesmí se zvětšovat. My budeme doufat, že se bude spíše zmenšovat, jak si Babú posílí břišní svaly. Hned jsme prohmatali také naše dvě holky. Baffi nemá na onom místě kolem pupíčku skoro nic. Bessi tam má takové malinkaté "nic" velikosti pár milimetrů.

Zopakovali jsme si, jak je důležité štěňátka správně podporovat při zvedání (netahat je jen za přední nohy, ale zvedat je pod bříškem i pod zadečkem zároveň). Což samozřejmě neznamená, že by to Ilča nedělala správně... a ani to, že kdo takhle zvedá štěně, udělá mu kýlu.. jen teď je potřeba bříško dobře hlídat, aby se nenemáhalo tak jak nemá namáhalo se tak, jak má... zní to složitě, ale bude to dobré.

Po dvou lteche: Babú je v pořádku, zatáhlo se to samo.

Aksa Tanta (Amálka) - kyčle 0/0

27. srpna 2012 v 16:40 | kajan
Amálka (Aksa Tanta) se díky svým majitelům připojila ke štěňátkům, která mají vyšetření kyčlí. Dnes byla u MVDr. Ekra a prý "jsou její kyčle přímo ukázkové"! DKK 0/0 (stejně jak Abraham Monty a Any a Flíček). Jediný maličko horší výsledek má Arčí (Aršíš Brown) HD B.

Výlet do Krkonoš

26. srpna 2012 v 19:24 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Kubík nevěřil, že jsou v Čechách taky vodopády. Znal jen ty Niagárské. No a tak nás Radek s Ilčou pozvali na roubenku do Krkonoš. Udělali jsme to výletově tréninkové (více výletů a trošinku tréninků). Jedna stopa. Jeden trénink ploch (hlavně motivace pro mladé a mrňavé) a caniscross a samozřejmě socializace štěňátek. Je legrační, jak je každá ze tří malých sestřiček jiná. Baffi má největší výdrž - nepotřebovala nosit a svou kondičkou vynikala. Babú nejvíce ze všech miluje lidi a nejraději se mazlí - i s naprosto cizími. A Bessi? Ta je nejvíc po mamince!

Okolo jdoucí nevěřícně zírali a počítali naše psy... nakonec jsme je spočítali i my - bylo jich přesně 7! Korálek zůstal doma (ulomený dráp) a aby mu nebylo smutno (a taky proto, že Any hárala), zůstal doma i Artušek.

Protože se nejhlavnější část výletů (výlet k Mumlavským vodopádům) odehrávala v NP, tak jsme pesany zapřáhli. Kubík zápřah střídal. Zde s Any.

Orfi byla v zápřahu poprvé a jako by se pro caniscross narodila! Byla úplně super - táhla, neotáčela se, nezamotávala se do pásů. A ještě ji to asi hodně bavilo!





Kde budu spát?

23. srpna 2012 v 14:45 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
V různých kynologických i jiných diskusích se často řeší otázka "kde pejsek spí"? A někteří "specialisté" podle toho dokonce hodnotí kvalitu vztahu pes-člověk.

Většina odorníků ovšem stále tvrdí, že kvalita vztahu je lepší, když pes ví, kde je jeho místo a do postele se necpe! Podle nich člověk musí spát jinde, pes si nesmí dovolit vlézt na lidské místo, ať už je to postel, pohovka nebo křeslo. A že psi, kteří spí na lidském místě bojují s člověkem o roli vůdce smečky... No rozhodně to tak žhavé nevidím... možná je to naopak - kvalita vztahu je lepší, když pes může spát s páníčkem?!

Co je fakt je to, že lidé by se dali rozdělit na dvě skupiny - jejich pes může spát v posteli/ jejich pes nemůže spát v posteli. Tak se dělili například zájemci či majitelé našich štěňátek. Pro některé to dokonce byla zásadní otázka při pořizování štěňátka.

"Může spát na zahradě?" či "Může spát venku?" x "Může spát v posteli?"

A někteří hodnotí pozitivně štěně, které se "naučilo spát venku" jiní jsou tastní, že s "si zvykl v posteli".

Během mého života se psy jsem sama prošla vývojem a můj názor na psa v posteli se měnil.

Jako dítě jsem po psovi v posteli samozřejmě moc toužila a když se nikdo nekoukal, tak šup, a pes tam tajně byl. Maminka se strašlivě úzkostlivě snažila dodržovat veškerá hygienická opatření a já jsem tím trpěla. Babička byla benevolentější. Od mých dvou let jsem měla u babičky psa Puňtu (něco mezi černým špicem, moodim a groenedaelem) - dobromyslý pes Puňta (co byl ale fena) nesměl spát v posteli v ložnic, ale mohl spát na válendě v kuchyni a na válendě na verandě. Hádejte, kde jsme - babička i já - nejraději spaly S vyplazeným jazykem Babička v posledních letech Puňtina života dokonce spala s ní a s kočkou v kuchyni na válendě, do ložnice snad ani spát nechodila.

Můj malý knírač Bredeček, kterého jsem dostala o šest let později (to mi bylo osm) už bydlel se mnou v Praze. Tam kralovala maminka a tak Bred nesměl spát se mnou v pokoji a z pohovky v obýváku byl vyhazován. Na noc byl zavírán do kuchyně, aby nenadělal. Ale vždy když se maminka soustředila na jiné problémy, šup ke mně, spal buď pod postelí a když mi bylo nejvíc smutno, tak i v posteli a olizoval mi slzičky.

Mezitím jsem se stala maminkou a začala pociťovat strachy a obavy o zdraví dětí. A tak malá kníračka Brixinka - měla pelech umístěn v místnosti, kde nikdo z lidí nespal, protože mi to přišlo jako nezbytné hygienické opatření. A jen na chatě, táborech apod. spala s námi. A děti jsem hubovala, když ji braly tajně do postele.

No a pak jsem si přečetla osvobozující slova Eberharda Trumblera, že nejen nešťastné, ale vlastně týrané je takové dítě, které nemůže spát se psem ... A taky jsme přijali poučení od našeho souseda Jana Masopusta, který řekl, že když si člověk pořizuje psa jako člena rodiny, tak mu musí otevřít svůj byt - ať si pes spí, kde chce. A jejich beardetky měly neomezený přístup po celém jejich naklizeném bytě.

A tak dnes naši psi mohou k velké radosti dětí i jejich spát tam, kde oni sami chtějí! Popřípadě i v posteli. Jenže - oni si postel zase tak moc nevybírají.

Kromě číňánků Mii (a Artuška) - ti totiž postel, kontakt s člověkem v noci a přitulení se k nějakému bolavému svalu skutečně vyhledávají. Ester spí s Miou skoro každý den. Půjčuju si ji, když mám nějaké bolavé místo - ona si ho najde, celou noc se k němu tulí a ráno je to hned lepší. A Artušek se vnucuje tomu, kdo je zrovna ochoten... (dnes v noci to byl Tonda).

Korálek také spí docela rád v posteli. Jako jediný z našich psů spí v posteli rád i přes den, když je Dan pryč a on po něm truchlí a nebo, když se mění počasí a bolí ho nalomené žebro.

Aywy spí nejraději na dlaždicích v hale. Je to blízko ložnice, ale v ložnici je obvykle moc horko (o posteli nemluvě) - v létě proto, že je horko z horka, v zimě proto, že je jim horko od topení. Do postele si skočí tak ráno, aby se přitulila a přivítala se mnou nový den.

Největší individualistka je Orfi. Ta od jara, kdy jí bylo šest měsíců, začala spát venku! Je tam ráda - baví ji hlídat zahradu a dům (spolupracuje při tom se sousedovic stejěn starou Gorou). Většinou domů ani nechce. Ale taky se stalo, že zatoužila a slastně se rozvalila v hale a tu noc spala doma. A několikrát na výcviku spala se mnou v posteli či ve stanu - bylo vidět, jak je to pro ni úžasný zážitek! A když má rozvernou, tak skočí přes den do postele a rozvalí se a mrká na mne okem, co já na to. Já ji pak jdu pomazlit a je to moc hezké.

A štěňátka - každé jinak: Baffi spí v noci pokoji s Ester. Ovšem opět je na ní postel a peřiny moc - spí u dveří na nejchladnějším místě, Bessi spí v noci s Orfinkou venku. Přes den našly holčinky pelech v koupelně.

Samozřejmě máme jistá pravidla. Když je pesan příliš zabahněn, tak se nejdřív odbahní. A všichni pesani to musí respektovat a nechat se třeba i zavřít do odbahnění v prádelně nebo do přepravky. Přes den čisté povlečení zakrýváme přehozy, čili psi a kočky spí na přehozech, ne v peřinách.. a samozřejmě hodně pereme atd. Dále máme pravidlo, že nás pesani nesmí budit. Když chtějí spát s námi, musí být ohleduplní, nesmějí nás budit a ani si nesmějí např. nahlas hrát, když mi ještě spíme. Naučili jsme je to bez násilí - vždy, když hlučeli, něžně, ale rozhodně šup ven z pokoje. Dále jsou naučení spát v přepravce - když to jinak nejde a nesmí spát s námi, tak se vyspí třeba v autě nebo v přepravce na chodbě na návštěvě a žádné protesty!

Takže když by se to shrnulo - my se snažíme maximálně respektovat naše pejsky i jejich individualitu a oni se zase naoplátku snaží maximálně respektovat nás. Je to hezké soužití!

Návštěva Andží

22. srpna 2012 v 21:34 | kajan |  Chov
Dnes jsme se stavili za naší Andží (Angelina CHina Storytelling) a jejími páníčky. Vzali jsme s sebou samozřejmě Artuška a taky Baffinku (byla na řadě). Artušek i Baffinka byli zpočátku na cizí zahradě mírně vyjukaní. Ale za krátko si vesele hráli s Andží (a hezky komunikovali i s desetiletou bíglicí Jenny). Andží je stále stejná rtuť jak odřív. Oproti Artuškovi je trochu větší a štíhlejší. Artušek je menší a kompaktnější. Bylo to opravdu moc milé!
Ukončili jsme to v nejlepším a obě štěňátka v autě cestou zpět sladce spala.

Blessed Bessi Storytelling - základní info

21. srpna 2012 v 19:59 | kajan |  Blessed BESSI Storytelling
Blessed Bessi Storytelling - chovná fena border kolie
Barva hnědobílá, irský vzor, tečkování středního rozsahu.
Fena nar. 14. 6. 2012 (narozena jako čtvrtá z osmi štěňat, porodní váha 330 g)
DNA CEA, CL, MDR1 N/N po rodičích a DNA TNS N/N (Genomia).
Váha v 9 týdnech: 6,5 kg.
Váha v 2 letech 19 kg.
Výška 52,5, cm, délka 61 cm (ideální mohutnsot a typ).
Klouby: vyšetřeno 15.1.2014 (MVDr. Ekr) DKK A, DKL 0/0, OCD free.
Vyšetření na hormon štítné žlázy: hladina hormonů v normě (2014).
Zápisové číslo: 5835.
Číslo čipu: 900088000540325. Tento čip přestal fungovat a byl u veterináře 29.1.2015 vyměněn za čip číslo 900008800524482.
Uchovněná 25.1.2015 v Praze Klubem BCCCZ. Bonitační kód: iimcapnm nna/E1, U1, R2,T2
Psovodem Bessi je Tonda. Je to jeho první pes.
Bessi je rozená stopařka. Jedna z mnoha... takže se zaměřili na stopy a mantrailing. Ve dvou letech má skvělé schopnosti. Krok za krokem se připravují na hasičské stopařské zkoušky. Více v Tréninkovém deníčku.
Má vlohy pro pasení.


Hárání: nezapsáno, 19.1.2014



Blessed Baffi v číslech - základní info

21. srpna 2012 v 19:46 | kajan |  Blessed BAFFI Stortytelling
Blessed Baffi Storytelling - CHOVNÁ FENA
Fena nar. 14. 6. 2012 (narozena jako první z osmi štěňat, porodní váha 400 g)
Psovod (i porodník) Ester Jančaříková (Baffi se narodila, když Ester bylo 12 let)
Zdravotní vyšetření:
DNA CEA, CL, MDR1 N/N po rodičích.
DNA TNS N/N (Genomia)
Vyšetření štítné žlázy: normální hladina celkového tyroxinu.
Kompletní vyšetření očí 2014 - vše v pořádku.
Vyšetření kloubů 15.1.2014 (MVDr. Ekr) DKK A, DKL 0/0, OCD free. Úhlení na obou kyčlích 108 stupňů.
Další informace:
Číslo zápisu: ČMKU/BOC/2012/5834/12
Váha v 9 týdnech: 6,7 kg.
Váha v 18 měsících: 18 kg
Výška: 49 cm (ideální)
Délka 54 cm
Barva: hnědobílá s pálením.
Zápisové číslo: 5834.
Číslo čipu: 900088000538297.
Bonitační kód: iim cawls nna /C1,F1,K1, R1, U1 (8.2.2014, Kladno, posuzoval Milan Krinke)

Zkoušky (složené s Ester - psovodkou narozenou 2000):
12.4.2014 ZZZ Pelhřimov - Obalovna 164 bodů - známka dobře/rozhodčí Čmejrek Zdeněk
22.6.2013 - ZZO na 49 bodů, ZKO Lysá n/L (Čákora)

Další plány:
agility, dog dancing, klasická kynologie, záchranařina ... a první štěňátka na jaře 2015!





Očkování

21. srpna 2012 v 15:05 | kajan |  Vrh B BOC Storytelling - deníček
Dnes jsme se vypravili s Baffi a Bessi (a taky Artíkem, Aywy a Miou) na přeočkování. Měli jsme štěstí - v čekárně jsme byli sami a hned jsme šli na řadu. Bylo to milé, i když se Baffinka vyštěkla na sestřičku, když jí kontrolovala čip ... no nomen omen (Baffi bafá - a i na povel :-).

Díky tomu, že jsme nečekali, jsme po očkování mohli stihnout prima procházku v Čimickém háji. Aywy i Mia si pamatovaly svá oblíbená místa. Kdybyste tak viděli Aywy, jak se vrhla ke "svému rozložitému buku", v jehož kořenech našla při procházkách vždy nějakou tu kapku vody. Štěňátka to v Čimičáku taky moc bavilo - venčili jsme tedy pět psů najednou :-))), to jsme snad v Lysé ještě nedělali, ale nebyl to žádný problém, ani jsme je nemuseli volat nebo korigovat (jen při přechodu silničky) - držela se nás sama. Potkali jsme také milé známé, popovídali a byli pochváleni za přivolání Bessi a Baffi. Bylo to prima - taková vzpomínka na jiný život. Ale neměnili bychom! Panelák a bez zahrady, bez slepiček, kačenek, aj. si už neumíme představit!
Navázal ještě bleskový nákup pamlskovníku pro Esterku a hurá domů.

Máme také "očkovací" zprávy od Beníka a Brundíka - oba jsou přeočkováni, oba pochváleni veterinářem/veterinářkou pro pěknou povahu a že jsou "milí a moc pěkní a zdraví. Varlátka i u Beníka veterinářka vidí v pořádku. Tak držíme palce, aby se to růstem nějak nepokazilo. Takže jsme se kryptorchismu v B vrhu snad vyhnuli?! No to by bylo jen dobře.

Večerní plavání

21. srpna 2012 v 8:25 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes byl nejteplejší den za posledních xxx let. DOpoledne jsem vzala k vodě děti a večer jsme s Tondou vzali k vodě pesany (Aywy, Orfi a Bessi). Aywy i Orfi si zaplavaly se mnou. Aywy se sice zpočátku tvářila, že na plavání vedle mne zapomněla, do vody se vrrhala jen za klackem, ale pak si vzpomněla a dali jsme si několik koleček "plavání u nohy" - doprovod plavce. Velkou radost jsem měla z Orfi, která ač mockrát u vody nebyla, neváhala a vlezla do ní a doplavala až ke mně. Nebála se, důvěřovala mi, neškrábala se na mne, nechala se vzít ve vodě do náruče, v klidu pochovat a zase vypustit ke břehu. Bessinka s Tondou se mrdolili na břehu. Bessinka dost vyjeveně koukala, co to je a co ve vodě děláme. Příště určitě zajde dál, než po bříško. Opravdu hezký závěr parného dne.

Aywy je babičkou!

20. srpna 2012 v 17:35 | kajan |  Chov
17.8.2012 se Flíčkovi (Astanish Fleck Storytelling) narodilo v Itálii "7 prekrasnych stenatek vsechny
trikolorni jako maminka." Děkujeme paní Lucii za prima zprávu! Flíčkovi i jí velkou gratulaci a štěňátkům do vínku hodné páníčky!

Na fotce je Flíček z dubna 2012 (foto L. Pencik)

Naposledy společně

16. srpna 2012 v 18:41 | kajan |  Vrh B BOC Storytelling - deníček
Tak dnes odjel poslední borderáček. Je to dobře a zároveň skončilo něco moc hezkého. Lehla jsem si s knížku, Joel komentoval, že matku už pár let neviděl ležet a odpočívat... zdá se, že padne další lahev...

Fotky z posledního dne, kdy u nás byl i Beníček, zde.

Ochutnávka níže (společné foto dalo dost zabrat :-)

Ještě naposledy přitulit... a každý ke svému páníčkovi...

Co dělat, když vidíte týrání zvířat

16. srpna 2012 v 16:48 | Renata Vikartová |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Vkládám zde hromadný mail. KJ

Vážení přátelé,
stali jste se svědky týrání zvířat? Nebo se s ním dokonce setkáváte pravidelně? Rádi byste pomohli, ale nevíte jak? Co nejdříve svůj podnět oznamte písemně anebo telefonicky přímo příslušné pobočce veterinární správy. Městskou veterinární správu v Praze naleznete na telefonním čísle 222 522 126, kontaktní email je: epodatelna.kvsa@svscr.cz, mailto:epodatelna.kvsa@svscr.cz. Kontakty na příslušné krajské veterinární správy najdete zde: http://pomahame.spolecnostprozvirata.cz/nl/nl.php?bdrm=903fc64a-86aa18df. Právě veterinární správa je povinna podněty ověřovat, provádí kontroly a v případě, že k týrání zvířat nebo jinému porušení zákona skutečně dochází, informuje obec s rozšířenou působností, nebo policii ČR aby bylo zahájeno řízení.

Mimo úřední hodiny pracovišť veterinární správy nebo o víkendu oznamte svůj podnět přímo Policii ČR na čísle 158. V některých případech může zasáhnout, provést šetření na místě a Vaše oznámení tak převzít. Hlavní ale je, neváhat a informovat! Jen za prvních šest měsíců letošního roku provedla veterinární správa skoro 4200
kontrol v zařízeních s téměř 7,5 milionem kusů zvířat. Relevantní podnět každého z Vás může mít na welfare zvířat nesmírný dopad! Pošlete tento email dál, všem komu na zvířatech záleží! http://pomahame.spolecnostprozvirata.cz/nl/nl.php?bdrm=903fc64a-a1b5068b

P.S. Stali jste se někdy svědky týrání zvířat? Podařilo se Vám zvířeti pomoct? Podělte se s námi o Vaše vlastní zkušenosti a napište nám na pomahame@spolecnostprozvirata.cz, mailto:pomahame@spolecnostprozvirata.cz
Děkujeme!
Společnost pro zvířata - z. o. ČSOP (Society for Animals)
Dům ochránců přírody
Michelská 5, 140 00 Praha 4, ČR
E-mail: pomahame@spolecnostprozvirata.cz
mailto:pomahame@spolecnostprozvirata.cz
Tel: +420 222 511 494
č. účtu: 158182860/0300
www.spolecnostprozvirata.cz
http://pomahame.spolecnostprozvirata.cz/nl/nl.php?bdrm=903fc64a-e4ea6db4
# ___________________________
# Nechci dostávat newsletter
# http://pomahame.spolecnostprozvirata.cz/unsubscribe/?bdrm=903fc64a-25c110a4
#
#

Renata Vikartová

Chlapečku, nechoď po chodníku, náš pes by mohl utéct a roztrhat tě!

15. srpna 2012 v 12:48 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Lidé od psů jsou různí. Ti pražští a ti lysáčtí se dost liší. V Praze se potkají dva pejskaři, jsou rádi, popovídají si a pejsci se spolu proběhnou a pohrají si. Výjimkou jsou pejsci takoví, kteří o hru nestojí a naprostou raritou takoví, kteří se perou a jsou nebezpeční.

V Lysé je to naopak - jakmile se lidé venčící psy vzájemně uvidí, psi přitáhnou na vodítku blízko k sobě a vyhnou se obloukem (slabší povahy přitom ještě vypísknou a křičí nějaké pokyny).Naprostou výjimkou jsou lidé, kteří stojí o to procházet se se psy společně.

Je to mrzuté, chybí mi tady to ranní a večerní nezávazné a neplánované pokecání si se sousedy venčící psy cestou kolem Čimičáku. Při tom by to v Borku šlo úplně stejně... Po pravdě, už jsem párkrát naložila psy do auta a vydala se s nimi k Čimičáku na socializační procházku. Ovšem s danou situací jsem se smířila, o to více si pokecáme na cvičáku (a že je tady moc prima cvičák s prima partou lidiček)! A zahrada a velký dům za to stojí.

Ale dnes jsem tedy vypěnila. Náš skoro osmiletý Kubík se šel projít s Orfinkou. Kdo ji neznáte - je to vychovaná roční psí slečna, naprosto suprově socializovaná k lidem a ke psů - nepere se, neutíká, nekouše... Kuba ji nadto vedl na vodítku po chodníku. Šel si pro jablko-padanče na "své místo".

Vrátil se bez jablka s tím, že naše sousedka - majitelka brazilské fily, mu řekla, ať kolem jejich domu NECHODÍ, protože by se mohlo stát, že jim pes uteče a roztrhá mu jeho psa a nebo jeho. Dobré co!!! Asi, aby Kubíkovi narostla křidélka (a Orfince taky), jinak se totiž z naší ulice k Borku nedostaneme (leda velkou oklikou kolem hlavní silnice).

Když jsem to doma řešila, ozvala se Ester, že i jí paní docela napomínala, aby nechodila kolem jejich domu. Šla tam s Artuškem a paní sousedce to vadilo!
...
Aha, takže ona nás teď bude omezovat v průchodu po veřejné komunikaci se psem na vodítku?!!! A to ji Tonda v prosinci neudal policii za to, že ho jejich nezvladatelný pes pod viaduktem kousl! Paní mu naoplátku slíbila, že psa zajistí, aby se to neopakovalo.

Neměl by někdo nápad, jak to řešit? Jak například donutit tyto lidi, aby si zpevnili vrata nebo koupili kotec nebo nezvaldatelného psa prodali/darovali apod. prostě ho zabezpečili lépe, než že budou vyhrožovat dětem, které jdou okolo jejich domu?

... a co když se opravdu stane neštěstí?! Bude vina jen na těch majitelích nebo na každém, kdo věděl, že se k němu schyluje a nic pro to neudělal?

Hlídali jsme Kata

15. srpna 2012 v 8:34 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
V minulém týdnu jsme hlídali psa Cata (řečeného Kata) naší milé babičky a dědečka. Je to mladý a velice dobře socializovaný pes - nepere se se psy, kamarádí se s každým člověkem. Je plný síly! Jeho jedinou nevýhodou je, že má 50 kg a že jeho majiteli jsou právě babička s dědečkem, kteří toužili po klidném společníkovi. Cato je totiž dobrman a rozhodně je všechno, jen ne klidný. Je plný energie a chuti do života a práce. A samozřejmě, když ji nemá od lidí, tak si ji hledá... nebo si o ni kniká. Ale strašlivě se snaží vyhovět!
Vlastně ještě další chybkou je to jméno - jakmile jdete na procházce po okolí a voláte na psa "Kate" tak si a) připadáte trochu jako blbec, b) za blbce vás dost pravděpodobně okolojdoucí považují a c) rozhodně to vzbuzuje strach z jinak velice přátelského pejska.
Babiččina a dědečkova varianta oslovení "Katko" se mi z pochopitelných důvodů také úplě nelíbí. Takže u nás to byl holt Kat či Katík.
Katík se u nás docela dobře sžil se smečkou. Bála jsem se, aby nebyl hr na štěňátka a nešlápl je. To bylo úplně zbytečné - jakmile se k němu nahrnula, ztuhnul a stál jako skála. Myslím, že mu to ale dvakrát příjemné nebylo, tak jsem štěňátkům jeho okusování zakázala. Nejraději má samozřejmě Orfinku, která v naší smečce plní roli veselé tetičky, která dodává odvahu psím návštěvám a která má obrovskou trpělivost na lumpačení štěňat (a snad ji to s nimi ještě i baví).
A z lidí samozřejmě Esterku, která má pro něj slabost (nebo měla?) a která se o něj hezky starala. Fotka z návštěvy nevznikla - zkuste fotit, když držíte 50 kg na řemeni... ale zde je mírně starší video.