Užíváme si posledních dnů s velkou smečkou

25. července 2012 v 11:12 | kajan |  Vrh B BOC Storytelling - deníček
Dnes je štěňátkům šest týdnů. Jsou to pěkní divoši. A je to s nimi moc hezké. Ani nejde všechno zachytit. Trávíme s nimi spoustu času a pozorujeme je. Víme toho o nich tolik, že to ani nejde napsat. Mrzí mne, že si nemůžeme nechat všechna. Všichni jsou moc prima. Kontaktní, silní. Přijdou na zavolání (skoro vždy :-). Rádi se muchlují. Ale jak jsou divocí! Nezdá se mi, že by A vrh byl také takhle divoký. Rvačky, kousání, trhání triček budoucím páníčkům (Babú). Hrozně se tahají vzájemně za ocásky.
Hnědobílý Brundibár je u všeho první, velie komunikativní s lidmi. Nebojí se ani návštěv a hned je u nich a leze jim na klín. S bráškami se rve o sto šest. Když se Orfince snaží sebrat hračku a ona zavrčí, vycouvá okamžitě. Mazel, zlatíčko, šikulka. Sangvinik jako když vyšije. Je hodně hnědý, na hlavě skoro nemá bílou. Je to moc hezké.
Buratti (Buráček) se mi líbí stejně nebo snad ještě více povahou. Není o moc menší dravec, je ale více samostatný, menší závislák na lidech, ale ne že by byl menší mazel. To ne. Včera v horku si zalezl na úplné dno nory a chladil se (ostatní spali jen tak ve stínu či na hlíně jen málo odhrabané). Ale hned přišel na zavolání. Dnes ráno mne kousnul rozverně do palce u nohy, že to fakt bolelo. Je nádherně vybarvený, i když "jen trikolor" - úplně pravidelně, irský vzor. Bez whitte faktoru. Ben Koralan není tak dravý jako jeho dva bráškové, ale je zvídavý, čiperný, dost chytrý. Určitě se mu nestane, že by stál za plotem vedle otevřené branky a plot zuřivě a vztekle kousal, rozhlédne se a obejde ho. Dnes ráno jsem vzala psi do koniferové zahrady. Moc se jim líbily prolézačky pod větvemi. Ben jako jediný přešel celou zahradu do kotce, když byl unavený (ostatní si to zalomili na pěšinkách nebo na zápraží v půli cesty). Je vybarvený po tatínkovi, to nás (hlavně Dana moc dojímá). Bim Pete je takový ňoumavatý. Alespoň se nám to zdá. Má obrovský zájem o kačenky, Orfinu i další zvířata. Nevadí mu, když je sám - klidně spí jako jediný v kotci (ostatní si hrají u nory). Pak vyleze, začne si taky hrát, ale jen, když on chce. Zdá se mi, že má úplně jinak nastavený biorytmus, než ostatní. Ti to dělají spíše společně, on po svém. Ale také jsem ho vyděla vztekle přeprat brášky i sestřičky, takže zas takový úplný ňoumas to není. Možná by byl nejlepší ze všech k ovečkám. Nebo jako vodící? Je vybarvený jako takový šílený šachista - černobílá a mírně šejdrem. Jedna přední packa bílá, druhá černá. Půlka tváře bílá, půlka černá. Je to moc roztomilé. A největší sranda je, že má zespodu na bílé náprsence na krku malý černý flek - přesně uprostřed!
No a holky!!! Ty se vyvedly!!! Naše Baffi (hnědobílá s pálením) je taková nejvíce ňoumovatá. Ale přijde na zavolání (vlastně oni všichni přijdou na zavolání, kromě Bima, ten přijde, jen když chce on :-), vleze na klín. Nebojí se cizích. Baffi má hezkou hlavu, rovnoměrně vybarvenou. Přední nohy bílé az ke krku. Je to Esterčina velká láska. Hnědobílá Bessinka je takové moje štěstíčko. To drama při porodu nás nějak propojilo. Nebo by se se mnou propojila i bez toho? Má kukuč celý po mamince, to nás dojímá. Dokonce jí na bílém nose vyrazily mottled (borderčí pihy) úplně jako je má maminka. No ano, pár rozdílů tu je: na nose má méně bílé a límeček má více bílý a pravidelnější. Bessi mi věnuje takovou zvláštní pozornost - stále mne sleduje očima, dívá se mi do očí a také mi čte myšlenky - když chci fotit, podívá se na mne, stoupne si do výstavní polohy a čeká, až to zmáčknu (zato ostatní, to je děs, fotím 20 minut a nic z toho kloudného není:-). Takže, i když jsme si nechali Baffi, bylo zakrátko jasné, že Bessi nemůžeme dát jen tak někomu cizímu, koho vůbec neznáme. A zakrátko bylo jasné, že ji nemůžeme dát asi vůbec... prostě si nás mrška získala. Budeme to muset nějak zvládnout s oběma. Černobílá Babú je asi povahově nejsilnější, je to rváčka, čiperka, pohodářka... moc se kamarádí s Orfi, ráda aportuje. Má nádhernou hlavu, široký čumáček a rovnoměrně vybarvenou. Tělíčko má takové jako Hatátitlá - vybarvené šejdrem. Půjde k sestřičce Any Storytelling, už se s ní u nás kamarádí (byli u nás s Any několikrát na návštěvě a navíc tento týden Any hlídáme :-). Berta Dora (hnědobílá s pálením) se narodila jako nejmenší. Dnes mi přijde z hnědobílých fenek nejpěknější - je výborná v povaze a zároveň moc hezky vybarvená. Jsem ráda, že s ní budu taky v kontaktu.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama