Jak je dobré míti hlídacího psa

16. dubna 2012 v 11:22 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
V sobotu jsme se s Tondou přesvědčili, že je dobře, že nemáme jen samé hodné a vlídné borderky, ale také hlídacího a velkého a černého groenedaela. Alespoň pro ten pocit.

Před naším domem na konci slepé uličky zastavil jakýsi chlapík, vystoupil, šel k naší brance, studoval schránku, ale nezazvonil. Tonda se ho šel slušně zeptat, co potřebuje. Často tady parkují lidé, kteří hledají stavebniny nebo zahradnicví. Pán mu na půl huby řekl, že je na náš dům exekuce a že nám do toho nic není. Tonda se ho (stále slušně) zeptal, kdo je, zda zastupuje nějakou firmu nebo policii nebo je tu sám za sebe. Pán nám již dost neslušně řekl, že nám do toho nic není (sic!, když náš dům je v exekuci) a začal Tondovi sprostě a nahlas nadávat. Orfi se o to začala zajímat. Ve dne na lidi, co jsou na ulici před domem neštěká, ale teď se šla sebevědomě zapojit.

Raději jsem ji zavřela, aby pána nekousla (ale věděla jsem, že ji mám a že ji můžu kdykoli vyndat).

Pán vytáhl foťák a začal si fotit naši schránku, Tondu, náš dům ze všech stran,studovat, odkud vedou příjezdové cesty k domu. Tonda se začal zlobit a (stále slušně) ho žádal, aby mu řekl, proč to vůbec dělá. On mu dále nadával a ještě více a že nemáme právo nic vědět. Jen, že jde o exekuci a že nám do toho nic není (sic!). Tak Tonda šel domů a zavolal policii. Co když je to zloděj, který se vydává za exekutora a sonduje si nemovitosti? Pak si vzal náš foťák a vyfotil pána a značku jeho auta. Pak mu, poněkud neuváženě, řekl, že přijede policie, ať neodjíždí a šel se s ním dohadovat. Pán sedl do auta a nacouval schválně na Tondu, který jeho auto obcházel. Byla to docela šlupka! Ale naštěstí to odnesla jen naražená ruka. To už jsme tedy byli docela vynervovaní - Kuba i já, no a samozřejmě i Tonda.

Policie přijala, pána vyslechli, nás taky. Dostali jsme dobrou radu, ať příště hned voláme policii a s takovým chlápkem se vůbec nebavíme, zamkneme se v domě a pustíme na zahradu toho hlídacího psa. Na zahradu, že přijít nesmí. A že je lepší videozáznam, než fotky.

Historku jsem volala kamarádce, co má manžela u policie. Ten nám sdělil velice neblahou zkušenost, že lidé jako my (nemáme na náš majetek vypsanou exekuci) nejsou před exekucí nijak chráněni. Ale že klidně k nám může exekutor vtrhnout, zabavit věci a za rok nám je vrátit s tím, že se spletl... hm, to je fakt super. Mezitím jsme odhalili, jak k tomu omylu došlo: soused má firmu, nemá na ni č.p., takže ji má (neoprávněně) vedenou na naše č.p. a i pošta mu chodí sem. (Pozemek byl za první republiky celistvý, za komunistů rozdělen). Před dvěma lety měl krátce zaměstnaného toho pána, který je v exekuci, a ten si nechal chodit poštu na adresu do práce, čili de facto na naší. Ale neměl tam ani trvalé bydlištěn, nic.

Kamarád nám řekl, že bychom nebyli první, kdo měl exekuci na to na schránce nechal nalepené jméno předchozího majitele. A doporučil, jaké kroky máme podniknout, abychom tomuto pochybení předešli. A asi stokrát zdůraznil, že je to vážné a že se musíme rychle začít preventivně bránit (víte, v jakém státě žijete, ne?) Takže máme na dnešek o zábavu postaráno. Tonda běhá po úřadech a píše stížnosti na onoho chlápka a zařizuje to, aby sousedovi přidělili na dílnu číslo popisné a smazali jeho firmu z našeho č.p.

Pocit bezpečí domova by byl bez Orfi ztracený. Takže čerňucho, díky moc! A pokračujeme ve výcviku na hlídače!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama