Duben 2012

Zájem o štěňátka

27. dubna 2012 v 19:37 | kajan |  Chov
Mie pěkně roste bříško, když se otevře lednička, tak se do ní sápe (normálně papá hodně málo) a sprdne každého cizího psa, který se k nám podívá (to také není její přirozenost). Čili není pochyb o tom, že čekáme štěňátka a je čas jim hledat páníčky!

K mé velké radosti se ke dvěma až třem zájemcům, které jsem měla před krytím, okamžitě po zveřejnění inzerátů na webu přidaly dvě další zájemkyně. Jedna z nich mi o sobě napsala spoustu informací, které svědčí o tom, že to bude dobrá panička či spíše Miuščina přítelkyně. Mám z toho radost.

Miuščino bříško je ale tak velké, takže se tam možná ještě nějaké štěňátko najde. Můžete o tom uvažovat! Číňánci jsou ideální společníci pro ty, kdo si nechtějí nebo nemohou pořídit velkého psa (starší lidi, děti, .. ). Číňánek není tolik aktivní jako borderka, hodně času přes den prospí (nejraději na klíně nebo na posteli) a je také velice skladný (Mia má normálně 3,5 kg), takže ho lze vzít skoro všude s sebou.

Naším cílem je předat štěňátka - dobré a lidi milující společníky - hodným lidem. Tak, aby oba dva (člověk i pes) ze sebe měli vzájemně radost. Kdyby někdo měl v úmyslu běhat agility nebo dělat nějaké prvky dogdancingu, to by bylo prima. (Ohledně agility - je mnohem snažší vítězit ve small kategorii s číňánkem, než s large s borderkou.) S výcvikem pomůžeme. Štěňátka mohou být samozřejmě vedena i jako výstavní či do chovu (nevím o žádné skutečnosti, která by jim v tom měla bránit), ale to není naším hlavním cílem.

Takže, neváhejte a hlašte se!

Narodila se nám koťátka

26. dubna 2012 v 15:07 | kajan |  Kočky neobyčejné
Dnes se nám narodila koťátka. Ale ta jsou! Dvě modrobílá - jako maminka. Jedno modrobílé s pálením. Ostatní tři nejprve vypadala obyčejně, černobílá a bíločerná, ale ne! - když oschla, ukázalo se, že jsou v barvách: bílo modré, bílo modré s pálením a trojbarevné (tzv. "májové, každý by chtěl takové)". Maminka je unavená, ale stará se o ně moc a moc pečlivě.

Zatím nejsou všechna zadaná. Můžete si některé rezervovat!

Možnost je také, že některé koťátko odejde se štěňátkem od Mii - jako nerozlučná dvojka mazlících kamarádů.

Dan a Koral - 3. místo

24. dubna 2012 v 13:39 | kajan |  Koral - velký přítel
Koral s Danem v sobotu uběhli 30 km v caniscrossu "Polabská stezka" v čase 3 h 40 minut a vydobili si krásné 3. místo. Moc gratulujeme!!! Za nádherné ceny děkujeme naší ZKO Lysá. (Dan druhý den skoro nemohl chodit, Koral mohl.)


Hektických deset dnů

23. dubna 2012 v 13:48 | kajan
V minulých dnech se toho událo příliš.

Aywy byla nakryta Korálkem, snad tedy budou v červnu štěňátka. Původně jsem pomýšlela na jiného psa a ještě předtím i jiné psy, ale (k velké spokojenosti dvou věrných zájemců - Ilči a Magdy - které chtěli štěňátko co nejpodobnější štěňátkům z vrhu A) dopadlo to takhle. A smekám před všemi, kdo dokážou vyrazit a krýt v ten pravý okamžik stovky km daleko.

Pak přišel milý mail z Itálie o Flíčkovi a radostná informace, že Any Storytelling i Abraham mají vyšetření kloubů v pořádku (DKK 0/0, DKL 0/0, OCD free..). Any stejně tak i vyšetření očí (ostatní na něm ještě nebyli).

Dále jsme se s Aywy zúčastnili atestů MV, na které jsme byly v poslední chvíli nominované (a ještě poté se ukázalo, že budeme moci jet, že už nehárá). Žel jsme je neudělaly. Aywy je perfektně připravená, obě jsme ve výtečné kondici, ale - přiznám se - nenašla jsem terén. Bylo to letos organzované jinak než vloni, terén jsem si měla vyvodit z mapky. Nebyl mi ukázán ani nebyl vypáskován (jako vloni). No a sekla jsem se o jednu polní cestu. Takže jsme perfektně prohledaly terén prázdný. Aywy mi to samozřejmě celou dobu signalizovala, ale já to nedokázala zúročit. Strašně na sebe nadávám, to mi věřte. Navíc, když organizace a lidé a počasí a vše bylo tak příjemné.

Jak je dobré míti hlídacího psa

16. dubna 2012 v 11:22 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
V sobotu jsme se s Tondou přesvědčili, že je dobře, že nemáme jen samé hodné a vlídné borderky, ale také hlídacího a velkého a černého groenedaela. Alespoň pro ten pocit.

Před naším domem na konci slepé uličky zastavil jakýsi chlapík, vystoupil, šel k naší brance, studoval schránku, ale nezazvonil. Tonda se ho šel slušně zeptat, co potřebuje. Často tady parkují lidé, kteří hledají stavebniny nebo zahradnicví. Pán mu na půl huby řekl, že je na náš dům exekuce a že nám do toho nic není. Tonda se ho (stále slušně) zeptal, kdo je, zda zastupuje nějakou firmu nebo policii nebo je tu sám za sebe. Pán nám již dost neslušně řekl, že nám do toho nic není (sic!, když náš dům je v exekuci) a začal Tondovi sprostě a nahlas nadávat. Orfi se o to začala zajímat. Ve dne na lidi, co jsou na ulici před domem neštěká, ale teď se šla sebevědomě zapojit.

Raději jsem ji zavřela, aby pána nekousla (ale věděla jsem, že ji mám a že ji můžu kdykoli vyndat).

Pán vytáhl foťák a začal si fotit naši schránku, Tondu, náš dům ze všech stran,studovat, odkud vedou příjezdové cesty k domu. Tonda se začal zlobit a (stále slušně) ho žádal, aby mu řekl, proč to vůbec dělá. On mu dále nadával a ještě více a že nemáme právo nic vědět. Jen, že jde o exekuci a že nám do toho nic není (sic!). Tak Tonda šel domů a zavolal policii. Co když je to zloděj, který se vydává za exekutora a sonduje si nemovitosti? Pak si vzal náš foťák a vyfotil pána a značku jeho auta. Pak mu, poněkud neuváženě, řekl, že přijede policie, ať neodjíždí a šel se s ním dohadovat. Pán sedl do auta a nacouval schválně na Tondu, který jeho auto obcházel. Byla to docela šlupka! Ale naštěstí to odnesla jen naražená ruka. To už jsme tedy byli docela vynervovaní - Kuba i já, no a samozřejmě i Tonda.

Policie přijala, pána vyslechli, nás taky. Dostali jsme dobrou radu, ať příště hned voláme policii a s takovým chlápkem se vůbec nebavíme, zamkneme se v domě a pustíme na zahradu toho hlídacího psa. Na zahradu, že přijít nesmí. A že je lepší videozáznam, než fotky.

Historku jsem volala kamarádce, co má manžela u policie. Ten nám sdělil velice neblahou zkušenost, že lidé jako my (nemáme na náš majetek vypsanou exekuci) nejsou před exekucí nijak chráněni. Ale že klidně k nám může exekutor vtrhnout, zabavit věci a za rok nám je vrátit s tím, že se spletl... hm, to je fakt super. Mezitím jsme odhalili, jak k tomu omylu došlo: soused má firmu, nemá na ni č.p., takže ji má (neoprávněně) vedenou na naše č.p. a i pošta mu chodí sem. (Pozemek byl za první republiky celistvý, za komunistů rozdělen). Před dvěma lety měl krátce zaměstnaného toho pána, který je v exekuci, a ten si nechal chodit poštu na adresu do práce, čili de facto na naší. Ale neměl tam ani trvalé bydlištěn, nic.

Kamarád nám řekl, že bychom nebyli první, kdo měl exekuci na to na schránce nechal nalepené jméno předchozího majitele. A doporučil, jaké kroky máme podniknout, abychom tomuto pochybení předešli. A asi stokrát zdůraznil, že je to vážné a že se musíme rychle začít preventivně bránit (víte, v jakém státě žijete, ne?) Takže máme na dnešek o zábavu postaráno. Tonda běhá po úřadech a píše stížnosti na onoho chlápka a zařizuje to, aby sousedovi přidělili na dílnu číslo popisné a smazali jeho firmu z našeho č.p.

Pocit bezpečí domova by byl bez Orfi ztracený. Takže čerňucho, díky moc! A pokračujeme ve výcviku na hlídače!

Obrany

14. dubna 2012 v 21:38 | kajan |  Koral - velký přítel
Dnes přinesl náš skvělý přístroj na dělání videí Tonda na cvičák. Žel až po té, co si odcvičila Orfinka. Naštěstí stihl natočil alespoň Korálka. Korálek začal dělat obrany na podzim 2011. Na ZKO Kobylisy, kam jsme chodili před přestěhováním, neměli důvěryhodného figuranta. Petr Junek to se psy umí, čili jsme se odvážili mu naše psiska svěřit. Korálkovi to prosěplo, zakrátko půjde i na rukáv. Má moc pěkný zákus.
Zde první video - práce na vodítku. No a zde již na volno - rychlý zákus do klínku.

Petice za záchranu chovu kanaanského psa

14. dubna 2012 v 19:15 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
We the undersigned believe that the continued preservation and development of the Israel Canaan Dog is important, to the cynological world, and to everyone interested in the original dog. The work that has been done for 42 years at Shaar Hagai Kennels has ensured the preservation of these dogs, and has acquainted the world with them and with their home, Israel.
Please allow this work to continue and to the dedicated people living there and preserving this natural treasure to remain in their home.
Thank you for your time and consideration.

Katerina, You signed on February 3, 2012.

Your signature has been delivered to:
Israel Lands Authority
The end of the Canaans at Shaar Hagai???
Hello to everyone who knows us or has heard of us. I am in a situation where I need to turn to anyone who can help in any possible way.
Shaar Hagai Kennels is facing a serious legal suit by the Israel Government Lands Authority who intend to evict us and the dogs from the place where we have been living for nearly 42 years. To anyone who is not familiar with the history here, when I immigrated to Israel I chose to live in an isolated and derelict spot, with a few buildings that were built by the British during the mandate years, and were abandoned from the time they left. This was my form of Zionism â€" to breed and preserve the Canaan Dog, the national and natural breed of Israel, and one of the few original breeds still existing in the world, in a place that was also worth preserving
We chose to live here, in an isolated place that was in a condition of near total ruin when we moved here, without electricity or phone for 17 years,

Mia byla s Ester na údržbě u chovatelky Alenky

13. dubna 2012 v 22:07 | kajan |  Mia - malá přítelkyně
Miušku jsme se rozhodli zkrásnit, aby na jaře hezky vypadala a aby měla hezké fotečky, kdyby ta štěňátka vyšla.
Díky Aleninu talentu se to povedlo. Podívejte se!



Aywynčini bráškové a jejich super videa

12. dubna 2012 v 20:23 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Aywynčini bráškové jsou super pracanti, stejně jako ona.

Můžete se podívat.

Tady je Archíkova obrana dle ZVV 1 (na plný počet bodů), prý natrhl zadek několika německým ovčákům :-). A tady je jeho poslušnost (98 bodů).

Jejich šikovné paničky ovšem zvládají agility (na rozdíl ode mne, která jsem na 100 bodů.

prostorově strašně nemotorná :-).

Archiemu se povedlo několik svkvělých běhů. Zde se můžete podívat na jeho super video.

A na neméně šikovného Arnyho se můžete podívat zde. A nebo tady.

No a Mooník má video z dogdancingu zde.

Epilepsie - pár komentářů a postřehů z praxe

10. dubna 2012 v 14:18 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Epilepsie je funkční onemocnění nervového systému. Nemoc, která trápí nejen lidi, ale také psy. První zmínky o epilepsii u malých zvířat pochází z první poloviny 19. století (Šrenk, 1998). Dnes je výskyt epileptických psů odhadován na 3% z celé populace.

Epileptický záchvat je způsoben nepřirozenou/nezdravou elektrickou aktivitou nervových buněk. Pro stanovení diagnózy i léčby je důležité zjistit, čím byla tato nenormální aktivita způsobena.

Epilepsie může být způsoben vnějšími faktory (nepříjemný zážitek, podvýživa a stres) nebo komplikacemi v půběhu těhotenství a kolem porodu (u lidí se s ní často setkáme u slabšího z dvojčat). Epileptický záchvat může být působem také jinými nemocemi, nejčastější příčinou je nádor na mozku, infekce mozku nebo porucha metabolismu, která vede k tomu, že krev má abnormální složení (významná je především hladina hořčíku). Lékaři tedy rozlišují epilepsii na
a) primární (způsobená nepříznivým nitroděložním vývojem a porodem vedoucím k nevratnému poškozením mozku, nebo nádorem na mozku či infekcí, např. psinkou),
b) sekundární - epilepsie je způsobena špatnou funkcí jiných orgánů, především žláz z vnitřní sekrecí, ledvin, jater a srdce, popř. i následkem otravy,
c) idiopatickou - příčina záchvatů není známa a není ji možné zjsitit z krevních testů. Čili záchvaty nejsou (= způsobenou nejenom vnějšími faktory, ale i geneticky podloženou).

Ano, dnes již víme, že to, zda se u jedince epilepsie projeví či nikoli, je významně ovlivněno dědičností. Důkazem toho je, že se epilepsie vyskytuje častěji v příbuzenských liniích. A také to, že její výskyt v populaci roste ruku v ruce s rostoucím koeficientem příbuzenské plemenitby.

Pravděpodobně je idiopatická epilepsie nemocí polyfaktoriální. Genetická dispozice je jen jedním z mnoha faktorů, které projev epilepsie spouští.

Nicméně se musí brát genetické riziko vážně. Jsem moc vděčná naší poradkyni chovu, že sestavuje seznam epilepsií postižených jedinců BOC. Při jeho studování vidíme jisté souvislosti. I nešťastná pochybení chovatelů, kteří si pro úzkou příbuzenskou plemenitbu vybrali zrovna psi, kteří jsou (dnes to vidíme) nositelé vadné sady genů. Myslím, že by seznamu měl nahlédnout každý, kdo zodpovědně plánuje štěňátka. Chovatelé by se měli pokusit, aby společní předci obou rodičů (feny a psa) nebyli v rizikovém seznamu. Na druhou stranu se obávám, že v ČR nejde najít psa ani fenu, kteří by v uveřejněném seznamu neměli ani předka (vyjma psů importovaných, ale u nich to není zárukou zdraví, ale tím, že jen o jejich zátěžích nevíme). Dále musíme informace vztáhnout na procento výskytu v celkovém počtu narozených štěňat (to seznam jako takový neumožňuje, chovatel si to musí dohledávat). Čili je potřeba se riziku přenosu epilepsi pokusit vyhýbat, ale úplně vyhnout se mu asi nejde. Děkuji všem chovatelům a majitelům, kteří se odvážili zveřejnili a kteří zveřejňují pravdivé a bolestné informace.

Dále uvádím tři (myslím) poučné příběhy / otázky ze života:
Příklad - fena Tara
Majitelé 5ti leté BOG Tary pracovali v ZOO. Protože ani psi chovatelů a zoologů nesmí do pavilonů, páníček ji přivazoval k prázdné kleci. Jednou došlo k osudnému omylu - chovatelé změnili rytmus práce a obvykle prázdnou úzkou spojovací klec použili. Nahnali do ní dospělého samce tygra! Tara se pochopitelně vyděsila, ale nemohla uniknout, protože byla nakrátko přivázaná. Tygr se dostal těsně k ní, Tara se škrtila na obojku. Tygr nezaútočil přes mříže, sám byl odchován kdysi fenou. Ale mohl - a to by ji byl zabil. Páníček, když pochopil, že tygr je v v oné kleci, vyběhl a našel Taru přiškrcenou a v epileptickém záchvatu. Tara žila 11 let. Během života měla celkem dva epileptické záchvaty. Tento a pak jednou ještě jeden. Je Tara nositelem epilepsie?

Příklad - Karlík BOC bez PP
Dominika chtěla moc borderku, ale jako studentka chtěla a potřebovala ušetřit, proto se vydala pro štěně borderkolie bez PP. Na farmě zůstával nezadaný jen nejmenší z vrhu trikolorní krátkosrstý pejsek. Podmínky v jakých vyrůstal se Dominice nelíbily, ani chovatelka. Bylo jí ovšem malého štěněte líto, tak si ho koupila. Jestli se nepletu, tak to bylo za 8 000,- (cena skoro čistokrevného štěněte). Karlík, tak ho pojmenovali, byl dobrý kamarád, ale byl často nemocný. Jeho léčení stálo dost peněz. Museli pomoc rodiče. V průběhu prvního roku mu byla diagnostikována idiopatická epilepsie, bral epileptika, Dominika a její rodina se o něj pečlivě starali, ale ve dvou letech stejně zemřel. Náklady na léčbu několikanásobně převýšily cenu border kolie s PP.

Příklad - Ted
Aywynčin dědeček Ted dal 116 štěňat. Z nich je (samozřejmě musím napsat nejméně, protože třeba nevíme o všech) jedno postižené epilepsií. Dále z velkého množství vnuků je (opět samozřejmě musím napsat "nejméně") jeden postižen epilepsií. Je Ted jako předek rizikový nebo ne? A pokud ano, jak moc? Je stejně rizikový jako pes, který dal z 3 epileptiky z 40 štěňat?

Příklad - dva vrhy po stejných rodičích
Má známá chovatelka kryla dvakrát fenu BOG stejným psem. První vrh se narodil v prosinci 2003. Narodilo se šest štěňat. Jedno zemřelo v raném věku pod koly auta. Další dva zemřeli (ve čtyřech a v osmi letech) na epilepsii. Jedna fenka vyřazena z chovu pro HD (DKK 0/3). Mohli bychom říci: "Nepodařené spojení!" Jenže.... Druhý vrh shodou okolností obou stejných rodičů se narodil (o počtu 8 štěňat) v březnu 2005. Všichni dosud žijí (nyní je jim více než 7 let). Epilepsii nemá žádný z nich. Všichni, u kterých se provádělo vyšetření kloubů mají DKK 0/0 (čtyři) a DKL 0/0 (jediné vyšetření). Jsou psi z B vrhu vhodní do chovu? Může zdraví štěňat ovlivnit roční období, ve kterém se narodila?

Kato od Dvou lvů - cvičí s Ester

9. dubna 2012 v 21:24 | kajan |  Nezařazeno
Babiččin dobrman Katík je šíleně hyperaktivní a není to mazlíček. Ale s Ester udělali kus práce. Můžete se podívat. CHůze u nohy, nosetage, odložení, chůze u pravé nohy, packy atd. Že jim to sluší?!

Orfi chodí u nohy - 9 měsíců

9. dubna 2012 v 19:48 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Učila jsem Orfi chodit u nohy lepšími způsoby, než Aywy. Snad je to vidět a snad bude Orfi při tomto cviku lepší.

Ovšem před týdnem jsem na semináři s Petrou Šenovou zjistila, že jsou ještě lepší metody (no tak u dalšího psa nebo tak nějak).

Zde je vidět, jak se Orfi hezky soustředí na práci, i když se ji babiččin strašlivý dobrman Cato od Dvou lvů motá pod nohy a různě jinak otravuje. I když je Orfi od štěněte celý den se třemi dalšími psy, tak se skutečně úžasně soustředí na práci a na mne. Ostatně jsem pro ni byla zajímavější, než její sourozenci již ve čtyřech týdnech jejího věku. Chodila za mnou, ne za nimi. Toho je nutné si vážit! A zároveň se psy dobře vychází.

Naučili jsme se dělat videa

9. dubna 2012 v 19:33 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Tak super, umíme dělat videa.

Tady se můžete podívat, jak chodí u nohy Orfi v devíti měsících. Zatím neumíme vystříhat chybky, ale budeme na tom pracovat. A samozřejmě taky na tom, abychom je nedělaly. Mrkající

Víte kolik je geneticky přenosných nemocí psů?

8. dubna 2012 v 19:40 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Nejsem genetik. Ale na vysoké škole jsem složila zkoušky z obecné, molekulární a populační genetiky (výborně, velmi dobře a výborně). Sice jsem část z toho za ty roky úspěšně zapomněla. Ale když teď hledám vhodné partnery pro Aywy (a před tím Miu), tak si některé informace a pravidla Mendelovské genetiky a Genetiky populací oživuji. A je to užitečné. A zároveň mírně děsivé.

Pomůckou pro psaní tohoto zamyšlení mi byla publikace Hellmutha Wachtela CHov psů v roce 2000 v jejím českém (a žel velmi špatném) překladu.

Zásadní informace je, že se v chovu čistokrevných psů zvyšuje počet známých dědičně přenosných chorob a problémů. V roce 1928 bylo známých chorob 5. Dnes jich známe 450! Za necelých 100 let přibylo více než 400 nemocí. Ne všechny z nich se vyskytují u border kolií (zatím) v takové míře, aby jim musela být věnována pozornost. Ale to neznamená, že se skrytě nepředávají.

Jednou příčinou z navýšení počtu známých nemocí psů je samozřejmě i to, že se zdokonalila veterinární péče a naše znalosti. Ale hlavní příčinou vidí odborníci v tom, že se četnost nemocí zasažených psů v populaci zvyšuje. Aby se udržel ráz plemene, kříží se vzájemně příbuzní jedinci, tím se vady v popualci kumulují.

Psi mají dvě sady po 39 chromozomoch (jednu sadu od otce, druhou od matky). Na těchto chromozomech se nachází přibližně 60 000 - 100 000 genův (přesný počet není znám).

Každý gen se vyskytuje v různých typech - alelách. Alelu chápeme jako konkrétní formu genu. Každý gen v populaci může mít jednu nebo (a častěji) více forem (alel). Některé ze všech alel v populaci jsou defektní - způsobují více či méně závažné nemoci, vady.

Vliv alel na fenotyp (projevený vzhled a zdraví) jedince ještě nemusí být vždy absolutní, může docházet k mezialelovým interakcím, např. působení tzv. majorgenů (genů s velkým účinkem), a také je popsán jako zásadní vliv protředí, výživy, péče atd. (polyfaktoriální nemoci).

Odborníci odhadují, že úplně každý dnešní čitokrevný pes nese 3 - 6 defektních alel (Wachtel). Naprostá většina defektních alel jsou recesivní (nemoc se na fenotypu projeví jen, pokud na genu jsou zároveň dvě defektní alely - od otce i od matky). Tak se defektní alely skrytě předávají na potomky. Vzájemné křížení příbuzných psů poté pochopitelně zvyšuje riziko projevení nemocí a vad na fenotypu.

Podle Wachtela ze 450 nemocí psů:
- u 50% (cca 225) nemocí vůbec nevíme, jak se dědí. Do této skupiny patří mimo jiné i kryptorchismus nebo epilepsie. Nebo si u nich dokonce ani nejsme jisti, zda se opravdu dědí. Mnohé z nich se dědí jen jako dispozice (např. HD, OCD, epilepsie, autoimunitní nemoci, povahové rysy) - jsou to tzv. polyfaktoriální nemoci či vady. Genetická dispozice je jen jedním z mnoha faktorů, který nemoc způsobuje. Dalšími faktory jsou např. špatná výživa, stres, zátěž neúměrná věku, zranění, vyšší výskyt nějakého prvku ve vodě atd.
- u 9% (cca 40) nemocí víme, že se dědí dominantně. Čili, aby byl jedinec nemocí postižen, stačí mít vadný gen na jedné alele a nemoc se již projeví - tyto nemoci lze snadno detekovat a eliminovat. Příklad momentálně neznám.
- u 33% (cca 160) nemocí víme, že se dědí (monogenně) recesivně. Čili aby byl jedinec postižen, musí se jejít vadný gen na obou alelách, oba rodiče musí být přenašeči, popř. jeden rodič přenašeč a jeden rodič nemocný. U nemocí tohoto typu nám mohou skvěle pomoci genetická vyšetření. Genetické laboratoře vítají snahu chovatelů o produkci zdravých štěňat a investují finance do výzkumu detekce vadných genů. Všichni víme, jak postupně vznikala genetická vyšetření pro border kolie na nejprve CEA, TNS, CL, MDR1 v české laboratoři GENOMIA. I to, že TNS se mnoho let vyšetřovala jen v laboratoři v Austrálii. Hledání locusů (a následně i testů) pro defektní alely komplikuje skutečnost, že defektní alely způsobující stejnou nemoc (fenotypální projev) se nenacházejí u různých plemen psů na stejných chromozomech.
- u 4% nemocí či vad víme, že se dědí polygenně (jsou podmíněny více než jednou alelou), a to většinou recesivně, ale nemusí být. Příkladem je například malá nebo naopak velká výška, tvar ušního boltce. Možná se takto dědí kryptorchimus (jedna ze dvou stávajících teorií).
- a u 1% nemocí se vyskytuje z důvodu anomálie chromozómů. Příklad psí mne nenapadá - u lidí je to např. trisomie tzv. Downův syndrom.

Z toho velkého počtu známých dědičně přenosných chorob a z toho, že pravidla přenosu většiny z nich je nám dosud skryta, plyne velice nepříjemné zjištění, a to, že naše (borderkolií) vyšetření na DKK, DKL, TNS, CL, CEA a MDR1 jsou pro záruku zdraví naprosto nedostatečná. Ještě existuje dalších více než 150 nemocí, které se v populaci mohou přenášet a bylo by je možné detekovat laboratorními testy. Umíte si představit, kolik by stálo vyšetření psa na všechny z nich? :-(mého manžela jímá hrůza a je určitě rád, že tato vyšetření ještě laboratoře neumí dělat).

Ale, nehledě na finanční záležitost, je dobře, že umíme detekovat přenašeče TNS, CL, CEA, MDR1 a tím eliminovat výskyt těmito strašnými nemocemi zasažených jedinců. (Vidíte, tohle už neplatí pro polyfaktoriálně dědičné vyšší DKK a DKL, to už detekovat a eliminovat neumíme. Jen odhadovat penetraci do populace.)

Ale nesmíme zapomínat, že všichni naši "geneticky čistí" psi mohou být přenašeči mnoha další chorob a problémů. Z toho cca 140 teoreticky zjistitelných (jen to umět a mít na to) a cca 300 v nejbližších desetiletých nezjistitelných (polygenně přenosné nemoci zatím laboratoře detekovat neumí a nelze očekávat, že to v příštím století budou umět). Tedy naši "geneticky čistí jedinci" jsou ve skutečnosti totiž "geneticky čistí jen na TNS, CL, CEA a MDR1"! Čili na 4 nemoci. Mnoho chovatelů i těch, kdo štěňata kupují si neuvědomuje dostatečně, že dalších 446 nemocí mohou tito "geneticky čistí" jedinci přenášet! A oni to dělají.

No není to informace na zhroucení?!!

Vyšlechtit bezchybné jedince je nemožné. Můžeme se jen snažit eliminovat rizika a život ohrožující či komplikující stavy. A to jak ve svém vlastním chovu, tak u celé populace.

Je nějaké řešení? Wachtel se domnívá, že je jediná cesta, a to cesta cílené snahy o udržení genetické pestrosti populace. Navrhuje několik kroků:
1) aby poradci chovu vedli chovatele k tomu, aby se vyhýbali příbuzenské plemenitbě. To zmiňuje asi stokrát!
2) aby nebyli z chovu vylučování jedinci z důvodu odlišné barvy, odlišné barvy očí, bez premolárů či bez jednoho řezáku, ti, kteří mají jinak zakroucený ocas atd. (tedy s estetickými "vadami", které neohrožují život a jeho kvalitu), čili žádá uvolnění standardů pro (především) málopočetná plemena.
3) aby se z chovu nevylučovali nositelé (N/C) nemocí, které umíme detekovat. Pokud by byli používáni jen psi, kteří mají N/N u všech detekovatelných nemocí, došlo by k velké redukci genetické základny a ke kumulaci vad, které detekovat neumíme.
4) aby byl omezen počet krytí v populaci jedním psem/rok nebo na jeho celý život.
5) aby nebyly opakovány vrhy se stejným otcem.
6) doporučuje vhodným způsobem oživovat geny populace. A to nejen importem (nejlépe z oblastí, kde byl chov po desetiletí izolován), ale také občasným překřížením daného plemene plemenem jiným vhodným plemenem. Upozorňuje na skutečnost, že právě v době, kdy se plemenné knihy "uzamkly" a přestalo být možné občas přimísit nějakého toho vhodně či nevhodně vybraného voříška do chovu, se začaly nemoci v populaci tolik kumulovat.
7) nepářit jen ty exteriérově i zdravotně nejlepší jedince (nedělat tzv. litní chov).
8) provádět ostrý výběr na vitalitu (pokud je to ještě možné).
9) v rodokmenech uvádět koeficient příbuzenské plemenitby jako ukazatel biologické hodnoty jedince.
10) nevydávat průkazy původu jedincům s vyšším koeficientem příbuzenské plemenitby
11) provádět školení poradců chovu i chovatelů v populační genetice, aby pochopili sami, proč je imbreedingu a příbuzenská plemenitba a ztráta pestrosti alel v populaci takovým problémem.
12) změnit posuzování na výstavách (zahrnout do něj posuzování genotypu, alespoň toho, co umíme). Je politování hodné, že pro rozhodčí na výstavách je stále důležitý jen fenotyp. A že se vítězem může stát pes, který přenáší řadu závažných problémů.

Musím s radostí konstatovat, že v českém klubu border kolií se mnohé z užitečných praktik uplatňuje. Chybějící zuby v českém chovu nejsou vadou vylučující z chovu ("Co s neúplným chrupem?" ptal se Dr. Hauck. A dostal odpověď "Chováme psy nebo zuby?"), např. v italském bohužel ano. Border kolie mají v ČR také povolenou velikou variabilitu co se týká výšky, proporcí a tvaru těla. A důraz na povahu a chuť k práci (do toho se trochu promítá i zdraví - nemocný pes nemá chuť pracovat). A to je opravdu moc dobře.

Pro zdravý chov je důležité, aby byly k dispozici informace. Čím máme přesnější informace, tím lépe se dá odhadnou pravděpodobnost penetrace nemocí a vad ovlivněných polygenně a nebo majorgenem. Proto musíme být vděční za každou snahu o uveřejnění informací o výskytu nemocí. A nemusíme je ani brát fatálně. Nemocem a zátěžím se v chovu čistokrevných psů nejde vyhnout. Lze se jen snažit o to, abychom se vyhnuli zátěžím ze stran obou rodičů. A hlavně těm nemocem, které jsou s životem neslučitelné nebo, které ovlivňují negativně jeho kvalitu (hluchota, slepota, pohyb omezující vyšší formy HD a OCD, epilepsie, CT - měďná toxikóza jater, nedostatek pyruát kinázy - dědičná chudokrevnost, kardiomyopatie, nefropatie). A ty ostatní (chybějící zuby, světlé oko) nebrat až tak vážně.

Při výběru krycích psů by nás tedy neměla vyděsit informace, že pradědeček dal jednoho potomka s OCD (pokud nemáme stejného psa v rodokmenu naší feny), ale spíše sdělení, že "náš krycí pes je zaručeně zdravý a zaručeně nepředává na potomky žádnou vadu." Víme, že toto není možné a signalizuje to spíše skutečnost, že se buď o vadách v jeho linii mlčí, nebo že se po nich chovatel nedostatečně pídil.

Podle Wachtela je nejlepší prevencí je snaha o křížení jedinců co nejméně příbuzných. To také není úplně jednoduché, protože všichni mají víceméně společné předky (zvlášť, když se zapátrá dost generací dozadu).
Zbývá nám snaha o udržení pestrého genofondu v populaci.

K obdobným závěrům došel autor článku Genetická variabilita.

Sutiny na Vysočině

8. dubna 2012 v 15:54 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V pátek a v sobotu jsme se účastnili (Dan + Koral, Aywy, Orfi a já) výcvikového soustředění na Obalovně. Odjeli jsme sice dříve (kvůli svátkům a rodině - aby nebyla opuštěná), ale i tak jsme si pořádně zacvičili. V pátek štěkání a menší plocha po tmě. V sobotu celodenní sutiny v zámku u Havlíčkova Brodu. Naše družstvo obsadilo dopoledne zámecký park a přízemí a sklepy. Odpoledne jsme se vyměnili a cvičili na obrovské členité půdě plné trámů a děr v mezi prkny podlahy.

S Aywy jsem byla moc spokojená, pracovala senzačně. S Orfi jsem byla spokojená, že se tentokrát mnohem rychleji aklimatizovala na prostředí. Sama vlezla do temného sklepa. Sama se vydala po úzkých prknech na půdě. Také docela hezky začala štěkat, hlavně na zkušené figuranty no a na mně. Vše se snažím jí dávkovat opatrně, abychom ji moc neumořili.

Uvědomila jsem si opět, jak je rozdílná práce ve velkém terénu a na malém prostoru sklepa nebo naopak půdy. Vždy je potřeba pachovou informaci zpracovat různě. Také bylo vidět, jak zůstává v prostoru zbytkový pach a jak psy mírně mate. Otázkou je, co má dělat psovod na malém komplikovaném prostoru. Zda stát nebo maličko chodit. V terénu už to vím, musí se svižně jít, řídkým terénem běžet. Ale co na takové půdě?

Aywy hárá

8. dubna 2012 v 15:26 | kajan |  Chov
Tak Aywy se před několika dny začala hárat. Tak akorát, aby skončila do atestů. Počítám, že pojedeme na krytí. Další informace později. Je to trochu náročné všechno zkloubit, ale dokážeme to.

Orfi - aport podle P. Šenové

6. dubna 2012 v 15:59 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Tak se mi dnes konečně povedlo koupi dvě stejné hračky - uzlíky. Až ve čtvrtém obchodě. Všude měly hračky po jednom kusu od tvaru a barvy. Nebo naprosto nevhodné na držení najednou v hubě.

Takže - začínáme nácvikem aportu podle metodiky Petry Šenové.

Již po prvním tréninku se projevilo, že je Orfi inteligentní (a taky že je přece jen starší, skoro puberťák, již ne štěně). Proto po krátké sekvenci střídání uzlíků ji napadlo vzít oba najednou. Jenže se s nimi vítězoslavně neproducírovala, ale šla rychle ke mně, abych se s ní potahala. Celkem mne to zarazilo a nevěděla jsem jak správně cvik ukončit, protože nepotahat se s ní by ji mohlo vlastně demotivovat. Takže jsme asi ne úplně šikovně pokračovaly. Ona rozhodně nechtěla ukončit cvik a běžet se někam proběhnout vítězně s oběma v hubě. Pro ni by to byl spíš trest. Hmmmm musíme navrhnout úpravu.

Teprve, když jsme se vrátili na zahradu ke Korálkovi, začala s produkcí "heč, mám je oba" - vytahovala se na něj. A oba je ještě pevněji chytla a teprve teď s nimi udělala to kolečko vítězů. Na mně se vytahovat nechtěla, ale na Korálka jo. Takže ho asi nějak chudáka využiju. (CHtěl chudák alespoň jeden z nich, ale ona nedala.)

Video je z Klánovic, pořízené při třetím secviku. Je vidět, že už ji hned napoprvé napadlo, že vezme oba, ale ještě to nemá dost upevněné.

Proč vlastně dva uzly? Můžete se přihlásit na seminář k Petře Šenové. Nebo mrknout na její videa. Ve stručnosti jde o to, že se pes bude vracet k psovodovi s aportem rychleji, když bude mít v hubě jen půlku kořisti. Zde jen první krok složitého systému nácviku.

Koral a Alea - budou mít potomky

3. dubna 2012 v 18:29 | Míša |  Chov
Včera jsme dostali radostný mail. Je to prima!! Tak ať slouží zdravíčko a ať se dobře narodí!

Dobrý večer,
tak náš výlet za vámi byl úspěšný. Dneska jsme byli na sonu a březost nám byla potvrzena. Tušili jsme to už pár dní vzhledem k zvětšujícím se cecíkům ale už se nám Alinka začala taky trošku zakulacovat. Bylo nám řečeno, že máme počítat s minimálně 5 štěňátky, bohužel se jim na obraz vejde najednou max. 5-6 plodů nemohli nám říct přesný počet. O ten nám ale nešlo hlavníí bylo to potvrzení.
Jinak je velice aktivní a štěňátka docela dost natřášá, o nějakém klidu zatím nechce ani slyšet. Ale to si s ní za pár týdnů povíme :) Je na ní vidět, že už by ráda agilitila, vždy když běhá Lucka s Fí tak velice smutně kouká. Cvičení poslušnosti a triků jí to holt nevynahradí a taky nemůže pochopit proč sakra nemůže skákat přes potůček, když vždycky mohla. Děláme jí v tom trochu zmatek :)


Posíláme podzrav celé zvířecí i lidské smečce :)

Alea a Míša

Aywy má narozeniny - pět let

3. dubna 2012 v 12:25 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Tak to uteklo jako voda. Aywy má dnes páté narozeniny. Vzpomínám, jak jsem cca před šesti lety usilovně vybírala vhodné plemeno, když byla Brixie nemocná a bylo jasné, že už s námi dlouho nebude... a pak jak jsem hledala to pravé štěně borderky...

Aywy byla asi ze sedmé chovatelské stanice, kterou jsem oslovila, ze třetí, ve které jsem se byla podívat na rodiče, ze druhé, kde jsem se byla podívat na štěňata... A v Ohromujícím světě jsem seděla nad dvěma borderkami-holkami a váhala a váhala.

A teď mám doma svého životního psa.

A nejen to. Máme jich více. Přestěhovali jsme se do domu se zahradou. Zase jsme docela aktivně začali trénovat v přírodě. Určitě to byla i ona, kdo nás ke všemu ponoukal. Aktivní životní styl přinesl radost a zdraví a nové přátele.

Aywy mi zrovna leží na noze, to je její místo, když pracuji nebo píšu u počítače. Ráno mi pomohla se slepicemi, pak si pohrála s Kubíkem. Pak trochu smutně koukala, jak cvičím Orfi. A z radostí udělala taky několik cviků poslušnosti, když na ni došla řada - pro radost.

Kdybych si mohla přát, aby jeden z mých psů, co jsem kdy měla i z těch, co máme teď, mohl žít celý můj život, vybrala bych si právě Aywy. Děsí mne to, že bude stárnout. Ale teď, právě dnes, je jí báječných 5 let! Vše nejlepší!!!

Rušný víkend

2. dubna 2012 v 8:56 | kajan |  Chov
O víkendu za Korálkem přijela na seznamovací akci další potencionální nevěsta Angelina. Vzájemné sympatie byly nepochybné. Tedy mezi Korálkem a Angelinou.

Ovšem na dvoře Angelina pořádně prohnala zlo od psů nečekajícího kocoura Edíka. A v kuchyni to naopak schytala to od Mii, která ač je oproti ní úplně mrňavá, tak se vložila do "útoku na vetřelce takovou silou", že jí Angelina ustoupila (a zdlo se mi, že se třásla v rohu u páníčka).

Tohle chování jsme u Mii dosud neviděli, vždy byla velice přátelská ke všem návštěvám - lidským i psých. Že by byla opravdu březí? To by bylo prima! A to by to podivné chování docela dobře vysvětlovalo.

Ester si donesla kačátka, která si koupila. Takže všechno pípá.

V neděli jsme jeli v pětičlenné skupině ze ZKO Lysá (a zároveň ve dvoučlenné skupině ze ZBK Vysočina :-) na seminář s Petrou Šenovou, která představila novou a efektivní metodu výcviku poslušnosti IPO psů.